Buggyra:Musím teda říct, že naše veterinářky jsou z našich koní naprosto nadšené, pokaždé děkují, že je máme vychované (když mi občas vyprávějí, jak pronásledují bujarého koníka s vlajícím utrženým vodítkem se stříkačkou po pastvině...), ale já nevím úplně, zda je to tak nějak naše zásluha, my se kolem těch koní denně motáme, denně s nimi manipulujeme, děláme jim i nepříjemnosti a oni to berou jako nutné zlo. Nijak jsme je na žádné zákroky nepřipravovali...
A když před třiceti lety poník protestoval při injekcích (jakože nosil 4 chlapy po boxe a rozhazoval je jak Večerníček noviny), prostě jsme mu hlavu přivázali k zabetonovanému sloupu. Naočkovalo se, poníkovi se nic nestalo (no, nic vnějškově viditelného, tenkrát o problémech "hnutého krku" u koní nikdo ani nepřemýšlel), po dvaceti letech pak pochopil, že je to prostě jednoroční nutné zlo, a dneska už stojí jak beran (posledně ho vetka přes ty špeky napichovala snad pětkrát, nebožáka, to má za to, že je tak hodnej...). Takže toliko k "inseminační bedně".
Jo, tohle děsně zahřeje u srdce, když člověk slyší, že to fakt má smysl to zvíře "cepovat".
Já tohle mám zas s mým beganem, mám pocit, že si se mnou permanentně snaží dělat, co chce (většinou to naštěstí neprojde), ale asi jsem moc příšná, jelikož pak přijede kopytář a vykládá mi, že je to nejvychovanější chlaďas, kterýho dělá 😈
to ego prostě polechtá :)