Taky s kobylama vůbec nic nedělám, s Dámou opravdu vůbec a s Knedlou jsem v pátek dala trénink, ale až v osm večer, tak to šlo. Já bolavá, sotva lezla a dejchala, a morgáně se ani nezapotilo! Takže jí přestávám šetřit. Už mám na cestě jezdeckou síťovku z DE, tak konečně začneme taky chodit ven, protože bez ní se to teda fakt nedá…
Minulý týden jsme zvládly aspoň ještě malou “vyjížďku” po dostihovce, šel s náma šlonzák z naší stáje s paničkou bez sedla. A že teda zaklušeme, ale musíme pomalu, když je bez toho sedla. To byl trénink pro Knedlu! Ona ho stíhala rychlým krokem, po přechodu do klusu se musela hoooodně krotit, podsadit, aby udržela to pomalý tempo, bylo to fakt super, zas něco jinýho, ale reagovala krásně, musela jsem jí fakt moc pochválit.
Odpověď na příspěvek uživatele bassrock z 18.07.2024, 13:31:10
Ty koňský kloši i tak zvláštně lítaj, strašně rychle a když ho chcete z koně sundat, tak v 9 z 10 případů vám přímo pod rukou uletí. A když už ho chytnete, tak se nedá jen tak zabít, v prstech ho nerozmáčknete, nehtem taky moc ne, takže už mám nacvičenej chvat, že si ho hodim pod botu a rozmáznu pevnou podrážkou na betonu. Jinak bez šance.
Dadla byla schopná se za mlada zabít kvůli nim, co předváděla v boxe to byla fakt šílenost. Postupem času se naučila, že když vydrží chviličku nehybně stát, tak jí ho zbavím. Ale ze začátku to bylo fakt o život…
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 18.07.2024, 00:26:52
Já už to tu asi psala, ale já mopse strašlivě nechtěla, chtěl ho muj chlap. Po letech svolil, že si pořídíme psa, já chtěla cokoliv jinýho malýho, ale u něj prošel prostě jen mops (měla ho totiž tenkrát jeho sestra), tak jsme nakonec jeli pro naši první mopsinku. No a celoživotní láska a závislost byla na světě…
No Vasil bude dělat, že tam není. Éliška na něj bude štěkat, ta se bude bát. A Barča ho už zná. Na prochajdu bych stejně Vasila nebrala, teď pro něj není procházkovací počasí.
Chudák Vasil u nás zažívá šoky 🙂 pomalu trénujeme manipulaci a zvedání bez vrčení. Fakt se to zlepšuje. Včera jsem ho ale potřebovala prostě rychle čapnout a pár metrů poponést. Tak jsem ho jednou rukou vzala za krkem (abych nepřišla k úhoně) a druhou pod hrudníkem, zvedla jsem ho a on se mohl zbláznit - vrčel, vztekal se, no děs. Tak jsem na něj houkla, ať se kouká uklidnit, že mu nikdo nic nedělá, tak okamžitě přestal, nahodil ten svůj udivenej výraz, hodila jsem ho na zem a hned se ke mně hrnul pro pomazlení. Mi přijde, že je to napůl autista 😄