- Příspěvek #196915
- Nahlásit
Plaka:Vy máte prostě názor a ten nikdy nikdo nezmění, ironie vám také moc nejde, ale což. Své pesany mám tuze ráda, proto jim dopřávám všech možných situačních nácviků. A se současným vořechoidním štěnětem bych se mohla při nácviku volna doma v době mé nepřítomnosti uchýlit leda do krytu, holé betonové zdi a i tak by něco vymyslel. Stejně jako vymyslel v autě coby prcek prťavej, nechtěla jsem broučka klecovat. Byl v psovozu “jen” za mříží - a vykutal tunel pod složenými sedačkami. Byla jsem ráda, že se neudusil, když se zašprcnul oboječkem za posunovač sedačky.
Je smůla mít psa magora,chápu to,že občas to jinak nejde.Ale pokud se tady bavíme o tom jak to bylo kdysi ,tak takový obtížný pes se utratil. Ani neměl možnost předat své podivné geny. Kdysi byla tvrdá selekce.Psi se nechovali na kšeft.Bohužel pamatuju dobu,kdy se ve vrhu utrácely feny,protože je nikdo nechtěl. Pes s nějakou vadou charakteru neměl šanci. A hlavně psy nikdo nezachraňoval, lidi měli co dělat sami se sebou. Veterinární možnosti taky omezené,nějaké kastrace,utopie,řešení vad nějakou léčbou taky ne. Takže se do chovu dostali jen psi zdraví,jak tělesně,tak duševně. Dnes je polovina národa na antidepresivech a spousta psů by je potřebovala taky. Čím to je netuším.Možná nadbytkem a následným strachem že o to přijdu,nebo množstvím kolikrát zbytečných informací ? A to, že někteří doslova otročí psům, je taky pravda.Nekritizuju,jen konstatuju.