Zdravím. Jelikož tady nebyla žádná odezva ke “Kondenzační kolonii”. Rozhodl jsem se tento článek postupně přeložit větu po větě, aby to mělo trochu hlavu a patu a dát ho sem. Možná to bude pro někoho zajímavé🙂
KONDENZAČNÍ KOLONIE autor BILL HESBACH
I když včelaři chtějí přimět včely žít v tenkostěnném nezatepleném dřevěném nástavku, evropské včely medonosné v mírném pásmu se vyvinuly pro život ve stromech. Během rojení si včely pátračky vybírají suché, dobře izolované dutiny správné velikosti a vzdálenosti od země. Pátračky vyhodnotí dutinu pro umístění "vstupu" a sluneční orientaci. Žádná jejich výběrová kritéria nejsou náhodná; jsou geneticky hnány k nalezení vhodného stanoviště. Jejich hledání má co dočinění s tím jak zvládnou tepelný výkon potencionální dutiny. Po výběru se včely vydávají ke svému novému domovu kde přesně kontrolují kondenzaci a přívod vzduchu. Staví zimní plásty s přesnými průchody pro teplý přívod vzduchu k plodu a používají propolis k doladění vstupu pro výměnu úlových plynů. Když skončí, mají vytvořený optimální atmosférický obal nakonfigurovaný pro chov plodu a skladování zdrojů. V přirozeném prostředí mohou včely žít v harmonickém souladu s environmentálními výzvami každého ročního období a mohou tak učinit, protože si vybrali prostor, který mohou spravovat jako kondenzační kolonii. V tomto článku vysvětlím vnitřní prostředí přirozeného kondenzačního včelstva a nakreslím některé kontrasty se způsobem, jakým obvykle chováme včely, kterým je ventilace kolonií. Navíc vysvětlím proč někteří vědci říkají, že ve větraných kolonií žijí včely v neustálém stresu, protože přidaná ventilace spolu s absencí izolace jsou příčinu nuceného chování pro přežití jako jsou rozšířené intervaly termoregulace. A konečně, rostoucí virulence komplexu varroa-viru vyžaduje, abychom zvážili, jak přirozeně kondenzující kolonie fungují, pokud jde o predaci a jiné nemoci. Takže v celém tomto článku navrhuji otázku zda včely i když se dokážou vyrovnat s vybavením, které jim poskytujeme a kdybychom upravili naší provozní metodu tak, abychom včelám umožnili větší úroveň kontroly nad ventilací a vlhkostí.
PŘIDÁNÍ VENTILACE
Zdá se, že praxe přidávání ventilace vyrostla většinou z neoficiálních zpráv o akumulaci vlhkosti, která zabíjí včely, posílených varováním o tomtéž od prvních influencerů. Například Langstroth nám dává náznak jeho myšlenek kondenzovanou vlhkost, jak popisuje rozteč rámů během jeho patentu úlu aplikace: "Jako vždy existuje vrstva vzduchu." vložená mezi plásty boky a spodní desku úlu, včely jsou mnohem účinněji chráněny před extrémními horky, chladem a zhoubné účinky kondenzované vlhkosti...“ Langstroth připravuje včelařům půdu, aby na kondenzaci nahlíželi jako na něco „zhoubného“, ve smyslu, že má smrtící účinek. C.C. Miller, v „Padesát let mezi Včelama“ (1916), dodává: „Věřím srdečně v náuce o čistém vzduchu a spousta toho pro člověka, zvíře a včely. Takže větrání považuji za velmi důležitou záležitost." V roce 1947 E.B. Wedmore zahrnul citát Langstrotha v jeho vlivné knihze „Větrání včelstev“: "Tato vlhkost, která způsobuje co." může být nazýván hnilobou mezi včelami, je jeden z nejhorších nepřátel, se kterými musí včelař v chladném klimatu bojovat, protože oslabuje a ničí jeho nejlepší včelí kolonie." Účtů je mnohem více a jistě ovlivnily uvažování o potřebách větrání v desetiletích po úvodu úlů s pohyblivým rámem. V tomto období včelaři upouštějí od toho, aby včely považovali za žijící v přirozených dutinách stromů. Místo toho přijali průmyslový úl, který přizpůsobili produkci medu a opylovacím službám. Poselství tohoto desetiletí vypadá, jak přizpůsobit včely průmyslovému úlu, ale pouze s navýšením částky požadovaný pro chov a co zůstalo nepovšimnuto, byl značný stres kladený na včely. Ale byli tam i někteří současní anarchisté jedním z nich je Ed H. Clark. Ve své stručné knížce „Konstruktivní Včelařství,“ namítá, že včely jsou přirozeně vhodné pro kondenzační kolonie, ale jsou nuceny žít ve větraném prostředí. Clark uvádí: „Včely ze zvyků a zvyky, zavedené po věky tvrdí, že kondenzace je systém nejlépe přizpůsobený jejich způsobu života, zatímco se včelař snaží vynutit aby používaly ventilační systém. Já si myslím, že včelař uvidí chybu své cesty a nakonec bude následovat tam kam ho vedou včely." 20 (viz obrázek 1.) Clark nabídl návrh kondenzačního úlového tělesa a provozoval jej řadu let, ale jeho naděje na včelaře, kteří jdou po vzoru včel, se nenaplnila. Seznam, který má pomoci včelařům přidat ventilaci, je známý, včetně vrtání otvorů do nástavků a zvedání horní části víka v zimě. Praxe zahrnuje přidání nástavků na přikrývky, nebo deskového absorbéru na sběr a odstranění zimní vlhkosti a dokonce i jedno zařízení používající vynalézavé ventilátory na solární pohon, které donutí v zimě protékat studený vzduch přes včelstvo. V létě se říká, že když vidíte včelí brady, musí být přehřáté a je potřeba přidat ventilaci, aby se dostaly zpátky dovnitř. Obecnou myšlenkou je, že včelař je odpovědný za zajištění správné ventilace a v praxi je řízení formulované a normativní. Protože se techniky velmi liší, řízení ventilace je konstantní zdroj zmatků jak včelaři, a zvláště noví včelaři, snažte se třídit sezónní požadavky a možnosti.
KONDENZAČNÍ KOLONIE
Kondenzační kolonie má dvě základní vlastnosti. První je hodně izolace. Izolace může být z velmi silného dřeva jako u stromu dutiny, nebo ve formě zhotoveného pouzdra, který zakrývá všechny vnější povrchy běžného nástavku . Rovněž, roste popularita prefabrikovaných izolovaných nástavků, z nichž mnohé jsou v současné době dodávány společnostmi po celém světě.(obrázek 2). Druhá je povolit včelám ovládat ventilaci ve všech ročních obdobích za všech okolností: to znamená, žádný další zásah včelaře mimo poskytnutí vhodně velkého vchodu, který se blíží těm, které se nacházejí v přirozených dutinách ve stromech. (obrázek 3).
ÚLOVÉ POSTŘEDÍ
Obecně si představujeme kolonii jako buď vyhřívanou, nebo chlazenou v závislosti na ročním období. Realita je taková, že vnitřní prostor úlu je kombinací mikroklimat, které se vyskytují sezónně ve shodě s biologickým cyklem kolonie. Například během chovu plodu známé včely "ohřívačky", které zahřívají plod. Není však dobře známo, že buňka s vajíčkem nebo larva má jinou vlhkostní úroveň dole než horním okraji. Potrava nasycená vlhkostí přispívá k vlhkosti buňky a včelí ošetřovatelky zakrývající buňky fungují jako přikrývka, která drží pod kontrolou proces odpařování buňky. Proces má dva příznivé důsledky; za prvé, kritická úroveň vlhkosti umožňuje vývoj plodu bez vysychání a za druhé, vysoká vlhkost v buňkách může pomoci zabránit reprodukci kleštíka. V obou případech nejsou žádné data s uvedením účinku na toto mikroklima při přidání větrání, ale pokud je nižší vlhkost výsledkem je, že reprodukce kleštíka může získat nezamýšlenou podporu. V kondenzační kolonii existuje mnoho fascinujících mikroklimat. Pro příklad zahřívání plodu vytváří mikroklima, které pomáhá vytvářet další mikroklima, kde se med léčí nad tím plodem. (tady to nešlo nijak jinak přeložit možná by to mohlo být "že med zraje", ale to by bylo úplně jiné slovo) Přemýšlejte o tom takto: Když je vzduch zahřátý, jeho hustota klesá, čímž je lehčí a dokáže unést více vodní páry. V plodišti, kde je vzduch neustále zahříván stoupá vzhůru do zrajícího nektaru, kde se může hromadit nahoře a odvádět přebytečnou vodní páru. Pokud zkoumáte složité termofluidní vzorce, které mohou tyto věci modelovat zjistíte, že v kondenzační kolonii, mohou včely balancovat se zdroji páry, což umožňuje mít med s obsahem vody pod 20% a často i mnohem nižším. Zdroje páry by také mohly být vyváženy ve včelstvu s ventilací, pokud dokáže včelař určit, kdy nastavit ventilaci podle atmosférických podmínek. Protože to ale nikdo neví, jak doladit ventilaci, neustálé úpravy nejsou současnou včelařskou praxí. Množství přidané ventilace je obvykle fixní v čase jako léto nebo zima na rozdíl od přirozené měřené a kalibrované odezvy, které kondenzační kolonie mohou dosáhnout v reálném čase.
VÝMĚNA TEPLA V ZIMNÍ KOLONII
V zimě stoupající horký vzduch z chumáče se setkává s horním povrchem dutinu stromu, nebo nástavku a šíří se podél horního povrchu. Pokud horní povrch je nad teplotou rosného bodu, vlhký vzduch pokračuje ven směrem k bočním stěnám, dokud se nestřetne s chladnějším povrchem. Kondenzace začíná na vnějším okraji horního povrch, nebo níže na vnějším plástu, nebo povrchu stěny úlu. Tato přirozená konvekční smyčka umožňuje, aby se kondenzační kapky vytvořily mimo chumáč. Když se kapky tvoří, uvolňuje se latentní teplo, takže v zimě poskytuje konvekční smyčka kondenzační kolonie určitý stupeň přirozeného využití tepla. Jak bylo řečeno, v zimě je praxí přidat ventilaci k odvětrání vlhkosti, aby se věci udržely v suchu. Je to pochopitelná reakce, protože včelaři zaznamenali důsledek dopadu horkého vlhkého vzduchu na studený vnitřní kryt, což způsobilo, že kondenzát padal zpět na včely. Víme, že studený, vlhký chumáč umírá téměř okamžitě a že studený, suchý může žít déle. Proto, praxe přidání horní ventilace v zimě je udržuje v suchu. Důsledkem však je, že přirozená konvektivní smyčka je narušena a související energetické ztráty kolonii stresují. Například poskytování tepla během zimy způsobuje oxidační stres ve svalstvu včel topiček. Výsledkem je, že ohřívač včel rychleji stárne a dříve umírá, což znamená, že je obětováno více včel k udržení chumáče na živu. To vysvětluje důvod, proč velké chumáče ve větraných koloniích přežívají zimu lépe než malé. Včelaři, kteří jsou zvídaví, se vždy ptali na tepelné ztráty větrané zimní kolonie. Experiment provedený Andersonem (1943) dospěl k závěru, že horní vchody v zimě nezpůsobují tepelné ztráty. Bohužel, Andersonův experiment se již několik desetiletí používá jako reference pro podporu zimního větrání. Upřesnění ve studiu mechaniky tekutin a přenosu tepla pomáhají vysvětlit, proč Andersonův experiment již není relevantní. V článku amerického včelařství 2017 inženýr Dereka Mitchell popisuje, jak Andersonovy závěry, založené na jediném teploměr a aplikaci 15 wattové topná žárovka, nebyly dostatečně inkluzivní, aby se vypořádaly s komplexem systém přenosu tepla. Současné modely vyvracejí Andersonovo tvrzení a pokračují v předpovídání toho, co nám říká zdravý rozum, že když přidáte ventilaci, vždy ztrácíte teplo, které včely potřebují nahradit.
TEPLO V LÉTĚ
Další charakteristikou dobře izolované kondenzační kolonie je schopnost regulovat vnitřní teploty i v parných letních dnech, kdy neizolované kolonie vytvářejí tzv. brady, aby přežily. K bradám dochází, když kolonie dosáhne kritické vnitřní teploty blížící se hypertermii. Včely se pak pohybují venku, zatímco vodní zásobovačky a větrající včely se zapojují do chlazení odpařováním (obrázky 4 a 5). Brady jsou jedním z těch chování, na které mají včelaři reagovat přidáním větší ventilace, a to se zdá být dostatečně logické. Ale větší ventilace pravděpodobně situaci zhorší, protože působí proti úsilí včel o chlazení odpařováním zavedením horkého, vlhkého proudu vzduchu.Nadměrné brady jsou důsledkem chovu včel v tenkostěnných neizolovaných nástavcích, které je vystavují extrémním podmínkám prostředí, kterým se lze vyhnout v dobře izolovaných kondenzačních včelstvech. Izolace v létě pomáhá udržet teplo mimo kolonii, stejně jako může pomoci udržet teplo v zimě.
HODNOTA VLHKOSTI
Myšlení ve smyslu eliminace vlhkosti postrádá hodnotu pro její udržení. V kondenzační kolonii je možné udržovat teploty nad rosným bodem na površích přímo nad shlukem, i když jsou venkovní teploty až -40 °C. Ve větrané kolonii model ukazuje, že udržení teplot nad rosným bodem není možné ani při středně nízkých venkovních teplotách. Uznávám, že modelování může být problematické. Přesto víme ze stromových kolonií, že šetří vlhkost kolonie zvyšuje relativní vlhkost do bodu, kdy má zásadní přínos pro biologii včel, a jak již bylo zmíněno dříve, existuje vedlejší výhoda, že VD má obtížnější dobu rozmnožování. Různá mikroklimata a výše popsané konvekční proudy buď se vyvíjely po tisíciletí, nebo se spontánně vynoří jako vlastnost přirozeného kondenzačního prostředí. Ať tak či onak, jejich význam pro chov plodu a jejich role v celkovém zdraví úlu si zaslouží další zvážení. Vzhledem k tomu, že se naše včely vrátí do kondenzačního včelstva, když je to povoleno, mělo by to být součásti povzbuzení, aby tak činily i v naší včelařské praxi. Opodstatněnost shledávám v jednoduché otázce, zda je stanoviště, které v současné době poskytujeme, pro včely vhodné, nebo jsme upravili nástavek, který je vhodnější pro včelaře. Jak uvádí Kritsky, v „Pátrání po dokonalém úlu“ na rozdíl od osmnáctého a devatenáctého století zaznamenalo dvacáté století rychlý pokles inovací úlů. Ale soudě podle současného trendu výroby vysoce izolovaných úlových nástavků umožňující pro možnost hotových kondenzačních kolonií můžeme opět vstoupit do období inovací a tentokrát to může být více pro včelu než pro včelaře.
