Příspěvky uživatele

Saga, vy se bát nemusíte, máte to lepší, vyjdete z domu na zahradu a tam koně, jako dřina v jednom neskutečná, ale nemusíte nikam dojíždět, takže věřím, že by jste se hecla a dala to aspoň nějakou dobu. Já měla koně 25km jedna cesta a ještě k tomu ve stáji, to je blbé, box se musí udělat každý den, na pastevku, když se každý den nevykydá, tak to není takový průser i když je menší prostor. A i já se musela dobu hecnout a jezdit každý den krmit a kydat, ráno mu hodila seno sousedka, na oběd jsem dojela já, vypustila ho ven a tam byl klidně až do tmy, domů jsem odjížděla v 18:00 aby byl co nejdéle venku. Trvalo to 2 měsíce než jsem zajistila ustájení a byl to očistec. Než jsem se vzpamatovala z tátovi smrti, postarat se o mamku, pak odešla táty kobyla + nechtěla jsem chudáka stěhovat v lednu ze stáje na pastevko, na nic jiného jsem v tu dobu neměla peníze. Jako ty 2 měsíce byli kruté, ale dala jsem to. Takže vy by jste to dala s prstem v nose 🙂. A prodej koně u mě nikdy nebyl na pořadu dne, představa, že bych ho měla prodat někomu cizímu a nevědět co s ním je, pro mě byla děsivá. A mám to tak i teď. Když měl Cuketka zlomenou nohu a nevědělo se jestli bude ještě někdy pojízdný, tak byli lidé co mi říkali ať pokud mě nebude moct nosit ho prodám jako společníka a koupím si jiného. Ale to pro mě nikdy nebyla možnost, moc dobře vím jaký jsou lidi a že jen já mu zajistím pohodu a klid. 

A ano už teď moc dobře vím, že je potřeba mít plán B a to i v případě, že je kůň v ustájení

Sago u mě to byla jediná volba dát koně do ustájení:  my jsme měli koně doma hodně dlouho od mích asi 18, takže 20 let. Velký statek, bývalé JZD s kravíny, takže ustájení boxové, ale měli jsme velké výběhy. Terény nic moc, ale nějaké louky byly. Můj táta starý koňák, takže zázemí super. Měli jsme velké zahradnictví a já pracovala s rodiči, takže na koně bylo času dost. Byla doba kdy se táta staral o koně sám, já žila v Americe, na novém Zélandu. Pak jsem byla pár let doma. Dopadlo to tak, že jsem se odstěhovala za manželem do města a za koňmi / rodiči jsem dojížděla několikrát týdně 25km jedna cesta, takže v podstatě forma ustájení, ale ustajovatel byla rodina. No a pak najednou táta umřel, rakovina slinivky, zjistili mu to v listopadu a na silvestra umřel. Já na mateřské, peněz pomálu a ve stáji 25km od domu jsem měla 2 koně. Mamka se starat nemohla, chodí o berlích a koně šli vždycky mimo ni, to byla moje a tátova láska. Měla jsem jen 2 možnosti koně prodat nebo sehnat ustájení. No tátova kobylka to vyřešila sama, bylo jí 30 a když pochopila, že táta už nepřijde, tak taky odešla. A já musela poprvé v životě s koněm do ustájení. Byla jsem úplně nepolíbená světem koňáků a neměla jsem moc peněz. Sehnala jsem pastevní ustájení kousek od našeho města, za jedinou cenu kterou jsem si v té době mohla dovolit. Jako ustájení nebylo špatné, ale prostě ty lidi a ty vztahy mezi koňáky to pro mě byla někdy naprosto nepochopitelná věc a byla jsem tak trochu ztracená. U nás ve vesnici široko daleko nikdo koně neměl, my jsme si s tátou byli prostě jen samy pro sebe. 

No a jak jsem to nesla, těžce, hodně těžce, ale neměla jsem jinou možnost. Už to bude 10 let a nakonec jsem si zvykla, statek sice pořád máme, ale manžel je městské dítě a na vesnici nepůjde. A tak mám stáje, pozemky, ale platím koni ustájení……… No a jak roky přibývají, tak mi to vlastně i vyhovuje, tohle ustájení kde teď jsem je dobré, nemusím se bát jet na 3 týdny pryč, když jsem nemocná a nemůžu dojet, tak to neva o koně je postaráno a i kovář si ho kdyžtak vytáhne z výběhu sám, ostrouhá a já pak jen zaplatím až se uvidíme. Jediné co mi tam chybí jsou sítě na balík, ale třeba se tam taky dostaneme. Je to prostě pohodlné, no. Ještě 5 let zpátky jsem neměla problém nakulit sama velký balík a natahat vodu ze studny pro 6 koní, ale prostě síly ubývají a dneska už bych to nedala. 

Ale, já mám velkou výhodu, že u nás je stájí a soukromníků spousta, tady má snad každý druhý koně. Takže si z ustájení můžu vybírat. Máme tu i něco jako Padock Paradise, ale zatím jsem nenašla odvahu vykrást banku. Současnou stáj mám 9km od domu, takže to cestování není žádná trága. Předchozí stáj byla 11km a ta před ní 13km, jedna cesta. Fandím a obdivuji vás všechny co máte koně doma. A někdy vám to i závidím, ale momentálně mi vyhovuje takhle 😊

Saga, no je to s těmi tlouštíky kříž. Já bohužel ten management nemám ani zdaleka tak vytuněný jako vy, bohužel nelze, jsme v komerčním ustájení, ale aspoň mám výběh ne moc bohatý na trávu. No a tak to musím kompenzovat tou prací a náhubkem. Ten tedy dávám extrémně nerada, ale bohužel jinak nelze. Ale zase ho nemá celý rok dávám jen na kritické období. Úplně vás chápu mít koně doma je dost náročné, taky jsem to tak roky měla a samozřejmě opracovat 2 koně, když člověk chodí do práce není vůbec jednoduché a člověku se kolikrát už nechce. Ano nějak v létě jsem četla, že u vás proběhlo schvácení obou holek. Ala naštěstí se z toho obě vykřesali a věřím, že už se vám to vyhne. Vždyť to vaše zázemí, jak to popisujete je super. Malý výběh, no my máme velký a že by se na něm koně nějak aktivně pohybovali, tak to ani náhodou. I já na sobě poslední dobou pozoruju, že už se mi kolikrát ani nic nechce dělat, ale nakonec se tedy většinou hecnu. Otázka je jak dlouho mi to ještě vydrží jelikož ani já už nejsem žádná dorostenka. 

Jinak já myslím, že nám koně pomáhají se spoustou věcí, já si u koní taky vždycky vyčistím hlavu, je tam pohoda klid, někdy vzrůšo 🤪 a hodně mě prostě nabíjí příroda, les. I když tedy ani zdaleka tu nemáme takovou divočinu jako má Horsana. 

Oni jsou to prostě takový naši terapeuti ❤️

Buggyro, měla jsem upřesnit, dělám indiánský běh, mám těžké astma a běžet třeba 5km v kuse to nedám. A tedy běží se mým tempem, Cuk je naučený nepředbíhat a striktně se drží mého tempa. Respektuje můj hendikep. Když to tady, tak píšu tak si říkám, že máme hezký vztah a doufám, že i on to tak vidí aspoň z části. Vlastně já se ani nemůžu moc zastavit a třeba týden nic nedělat, kvůli astma moje tělo při nula pohybu rychle chátrá a tak mě vlastně Cukovi špeky udržují v kondici a při životě 🤣

Saga, tak s tím sportem to mám úplně jako vy, nejen že mě žádný nebaví a nikdy nebavil provozovat, ale ani se na něj koukat. Moje ježdění je výhradně do terénu, pokochat se přírodou a jo vždycky uděláme práci, ale nikdy to nehrotím, hrozně záleží jakou máme oba náladu, někdy se prostě jen tak couráme krajinou, miluju to hlavně na jaře a na podzim. Jenže prostě u mě je to ježdění, tak trochu nutnost. Cuketka má IR, 1x schvácený a přichácený, tloustne vysloveně ze vzduchu. A prostě dokud je práce, tak vypadá tak nějak normálně a nemusím se tolik bát schvácení. Samozřejmě máme pastevní náhubek nosí ho jen co začne vyrážet tráva do doby než je z pastviny sahara, u nás cca začátek, půlka června, na jaro máme i Metformin, na snižování hladiny cukr v krvi. Loni chudák dostal náhubek už na konci února, nebyla moc zima a děsně se vyžral u balíku. Ale prostě nejlépe pro něj funguje ta práce. Když se nedá jezdit, tak chodíme na ruce běhat, musím říct, že u nás pejskaři co chodí běhat se psem taky na mě nejdříve divně koukali, že běhám s koněm 😄

Mě tedy ježdění v zimě dost chybí, když mají kluci fotbalovou sezónu (jaro + podzim), tak jezdím i 5x týdně. Teď jak byli ty mrazy, tak jsem měla i krásně čistého koně, takže jsem se občas hecla a šla do práce na 7 abych mohla odejít dřív a dalo mi to na krásnou 40 min vyjížďku, takže jsem se dostala do sedla i 2x týdně. No ale v pondělí už byl Cuketka obalen blátem, tž čištění peklo 🙄. Jak to roztálo, tak všude kluzké bahýnko, takže terén nic moc, vyjela jsem na naši louku s pidi kopečkem, tam to celkem šlo, ale zase začalo pršet 💩, takže na to peču a v týdnu se vrátím k procházkám na ruce, pokud zase náhodou neumrzne. Jinak tedy, jak se oteplilo, tak Cuketa břicho zase jak koule v sobotu si ze mě dělali ve stáji srandu jestli nebude mít hříbě 🤣. Mohli by se vrátit ty mrazy, ale zatím to u nás vypadá jen na bláto

No on Cuketka není tlačivý, umí to být svižný koník a myslím, že ho to ježdění se mnou i baví. A když jedeme ven s dlouhonožkami, tak sebou uní pěkně mrsknout, ale samozřejmě s plnokrevníkem se ani zdaleka měřit nemůže 😀

Zrzavci, máte pravdu s tou úsporou topení, přesně takhle to dělá manželova maminka, ta jde na procházku a pokaždé dotáhne nějaké dřevo 😀 také topí výhradně dřevem a díky své shánčlivosti prakticky dřevo nekupují. Bohužel moje maminka je už spoustu let invalidní, takže tahání dřeva z lesa nedává a já už nemá kapacitu. 

No ono se čistě dřevem už moc netopí, je to docela fuška + údajně neekologické 🙄. Mamka si kupuje už naštípané, ale stejně, přijede traktor vyklopí na dvůr a já to pak musím natahat do dřevníku a z něj to tahám celou zimu k mamce do domu, slušná posilka 🤪

No jako asi tam lidé občas hodí něco jiného než jen to dřevo, taky jsem minulý týden u mamky koukala co se mu to valí z komína za dým 🙄.

Aby to fungovala, tak ten popel musí být opravdu jen ze dřeva, žádné pelety a spol.

Je pravda, že před dvěma lety u nás, uprostřed lesa vykácely velký kus, jako tedy uklidili to pěkně, ale už 2 roky je tam prstě holina, kde jsou pařezy a roste jen bordel a nikdo nový les nesází. Na podzim vykáceli v různých částech toho samého lesa takové 2 remízky a tam tedy zbyl jen bordel a tou těžkou technikou úplně zničili 2 krásné lesní cesty

Chápu, sůl bych určitě do výběhu nesypala. Mám dobrou zkušenost s dřevěným popelem, ale to by jste asi musela obejít celou vesnici aby to stačilo na celý výběh. Ale tak doufám, že i u vás už bude lépe, u nás do rána už jen -3 tak uvidíme jestli to přes den aspoň povolí. 

No ono ten věk sebou nese to, že se hůře regenerujeme, já se každé jaro musím dávat zpět do jezdecké formy, protože přes zimu jezdím 1 max 2x týdně a pozoruji, že mi to každý rok trvá déle něž rok předtím. I já si ráda zacválám a klidně i skočím přes kládu, ale tak nějak už nemám potřebu cválat celou kilometrovou louku, stačí i kratší úseky a nebo klidně vůbec, spíš klušeme a když se jde krokem, tak se měním v kochače 😀.

 Huculoarabové jsou moje srdcovka. Prvního jsem měla od hříběte, kupovala jsem ho v době kdy tohle křížení bylo ve velké oblibě. Jeho otec byl Sadam po 196 Siglavy Bagdady, jméno matky už si nepamatuju, ale byla z linie Hroby.  Byl dost torpédo, však se taky narodil na čarodějnice o půlnoci 😀. Když odešel za duhový most, tak jsem chtěla nějakého podobného koníka, i jsem uvažovala o čistokrevném Shagya, ale manžel měl jiný názor na to kolik by měl stát kůň na ježdění do lesa, mlaďocha už jsem nechtěla kvůli času. A pak se objevil v inzerci na bazoši Cuk no a to byla láska na první pohled. U něj rodiče neznám, ale tak nějak je mi to jedno hlavně, že je to super parťák na couračky do lesa

Jojo Huculové dají všechno, Cukův předchůdce, taky Hucul x Shagya, vozil i mého tátu a on byl pořádný kus chlapa.

Saga: no to by mě šlehlo mít výběh tolik pokrytý ledem, to já hned vidím zlomenou nohu. No ale co člověk nadělá, musíme jen doufat, že to všichni ve zdraví přežijí a brzy bude lépe. Od zítra se má mírně oteplit, tak snad vám led brzy odtaje a soudružky budou spokojenější. 

Já mám teď terény na vyjížďky úplně super, lesy, louky, ale v předchozím ustájení, to taky nebyla žádná sláva, všude jen pole, silnice a soukromé pozemky. V podstatě jsme jezdili jen 3 trasy a to bylo ještě hodně i po silnici . 

Jojo kožíšek on má pořádný, každé jaro co z něj vyčešu, bych z toho slepila ještě poníka 🤣. Ono tady prasata taky jsou, jen spíš se asi drží v lese, teď jak je už dlouho zima, tak jsou všude vidět mista, kde ryla, ale je to většinou jen povrchové. Huculové jsou nejlepší 🙂. Cuketka je sice křižovaka, ale má v sobě toho Hucula hodně ❤️

No on má kožich jak lední medvěd, na kůži mokrý nebyl, ale když jsem to viděla tak se mi to nejdříve také nelíbilo. Asi někde sněžit bude u nás to, ale už bude spíš déšť jsme nízko, sníh máme opravdu zřídka a vydrží max na den, dva. Letos je to po kolika letech výjimka, že se sníh udržel víc jak týden. 

Tak jsem se včera taky pokusila nahmatat žebra na panu Cuketkovi, a asi tam něco bylo 😀, v každém případě, zhubnul určitě, protože na podzim zakoupená odpocka, která kvůli pupíku nešla zapnout křížem jde teď zapnout na pohodu. Mezi svátky jsem mě la 14 dní dovolenou a jezdili jsme každý druhý den, u nás bylo pěkné počasí vyjma tedy větru, ten nás trápil také, ale my máme u stáje pěkný les takže se dalo. Teď tedy je to hrůza, lesní cesty jsou pokryté ledem, že by se na nich dalo bruslit ☹️. Takže se dá jedině na louky, ty jsou, ale až na jednu všechny přístupné jen z těch lesních cest. Ta je tedy pěkná, hooodně dlouhá a je na ní i mikro kopeček, prasata tam nechodí, takže pěkný terén, je ze dvou stran chráněná částečně lesem, takže tam až tolik nefouká. Jelikož je umrzlo, tak využívám jako jízdárnu s přidanou hodnotou kopečku, ale Cuketka není moc nadšený  🤣. Uprostřed výběhu máme momentálně ledové jezero 😕, naštěstí výběh máme opravdu velký tak se tomu vyhnou, ale stejně. Zimu mám ráda, ale tohle počasí s tím ledem všude je peklo.

No tak kdyby, byl velký hlad 🤣🤣

Kočičí Frankenstein 🤣

No jo, měl se u nás dobře 😀 dožil se krásných dvanácti let