Příspěvky uživatele

Aspoň na chvíli.

Přeji všem nemocným brzké uzdravení. Ja piju už delší dobu večer čaj s medem a slivovicí, pro mě je to lék, ale teď apíše tak trisku na psychiku. Vím, že ke to kočičí sekce, tak se omlouvám, ale mě ráno zas pobavil kůň. Manžel zamrz u okna, tak se ptám, co je. Ptej tam leží kůň kopytama hore, ale hejbe hlavou. Říkám se válí ne? Dojdu  se taky podívat a fakt, kůň na zádech, kopyta vzhůru a nic, tuhej. Koukali jsme na něj asi 5 minut a on se z tý pplozice ani nepohnul. Vyšla jsem na terasu, jestli uvidím více, kůň stále na zádech a nehnul se. Říkám no přece takhle nezmrznul…. byl na volném prostranství, nikde nic. Tak jsem se šla oblíknout, že se tam jdu podívat. Jestě když jsem scházela schody byl ve stejné pozici. Ale asi jsem ho v rozjímáni vyrušila, a lehnul si do normalní pozice. Tak jsem se ho akorát došla zeptat, jestli to jako bylo nějaké znamení, nebo co tím myslel, a než jsem zas vyšla schody, tak už stál. Je to radost. Kdysi mi pani sousedka volala do práce, rychle přijeď, kůň leží. Říkám paní Karlíková, v pohodě, to je normální. Stará škola, kůň lehne, je zle. Že tady kazdou chvíli někdo zvoní, v ohradě vám leží mrtvej kůň (já to totiž nevidím, když mám okna na pastvinu), jsem si za ty roky tak nějak zvykla. Ale když už letos na jaře někdo zavolal i policajty, aby nám to přijeli říct, tak jsem na ohradu udělala cedulky s vysvětlením. Nebo mi volá nájemkyně, že jako samozrejmě ví, ze o tom vím, ale že je v Raspenavě u zákaznice a ta jí donutila mi zavolat, že už nám leží kůň na pastvině 3 hodiny. To už jsem si fakt klepala na čelo, jak může někdo zpoza kopce vedět, že mi tu 3 hodiny leží kůň na pastvině. No ale vždy podékuji, jedou už všímavá paní kobylu zachránila. Jen je vtipný, když přilítne šílená koňařka - takhle hříbě neleží, já jsem sppustu let u koní..   Jsem ho na její žádost musela jít vzbudit. No, já taky nikdy neviděla koně ležet takovou dobu na zádech….

Jo jo, jsem ras 🙂

Tak tam ten sníh nějak nechce držet, ach. Chvilkama sice padá, chvíli více chvili méně. Zabednila jsem psům koteček ješzě z jedbé strany dutinkou, zítra ještě zadělám jednu škvíru, a už je tam nezafouká a nezasněží, když nelezou do boudy, joudové.

Bobco Hrčava je Trojmezí česko-polsko- slovenské. Ano, dřív tam byl jen šutr, dneska už je to, tedy podle fotek, přizpůsobeno turistům. Lavičky, altánky, chodničky, cedule…. a ten medvěd…

Já se ještě vloudím s jedním ponaszymu, a je tam vidět třinecký Mordor.

https://m.youtube.com/watch?v=f7orhtgLEoQ&pp=ygUVYmFsYWRhIG8gdnpuaWt1IHdlcmt1

Anglikaňizmami 😱😁

Večer 10 plus, kolem půlnoci neskutečný slejvák a teď koukám na sníh a 0. 

Aluška:

Tak když do Kájova, tak rovnou na Kleť a na Dívčák

Na Kleť dítě nedostanu 🙂 I když třeba bych jí utáhla na hvězdárnu. Dívčák… krasné vzpomínky… když si tak ležíte uprostřed zřiceniny a koukate na hvězdicky… už zase budu brečet…

😁

hmn:

“Tak ci si budem, na Hrčavě taky nic není”

jak není, medvěd tam je…..😉

Toho taky potkat nechcete 😁

Tak ci si budem, na Hrčavě taky nic není 🙂 . Jo ted mě ještě napadla Vltavská podkova, ale to jsem zas zapomněla, kde to je…. Akorát asi teď když to proflákli v telce, to zas budou davy…

Jo a dítě potřebuje do Kájova, protože teď čtu Jižní Čechy ze 74 roku, a já mám čas číst jen na WC, tak si to tam asi našla. Kájov - Kája - Carlos Sains (myslim)… A proti tomu žádná, na Budějice a okolí kdykoliv vždy.

Já bych se třeba ráda podívala do Aše, jakože tedy toho nejzápadnějšího města ČR. V ten směr jsem nikdy nebyla, nejdál v Ústí. Letos jsem se chtěla podívat do kláštera ve Vyšším Brodě, nevyšlo, tak příští rok. Ve Vyšáku jsem byla hodněkrát, ale klášter mi nikdy nevyšel. Do přírody…. jsem chtěla do Beskyd projít si hranici, četla jsem na jaře knížku. 

No tak to jestěže ve škole nemáme zeměpis 🤭

Já nad tím hlavně nikdy nepřemýšlela 🙂

Když marodíte, je to logicke a je to na co svést. Já když nedělám nic, protože se mi nechce… to je pak blbý 😁 Odpočívat je potřeba.

Lesnizinko když ony obě babičky, moje mamka byla, tchyně je, jsou takový citlivější. Pravě když si dítě něco udělalo, tak tchyně hned šla utěšovat a… prostě babička. Jednou se mladá vysekala na koloběžce, kdyz jsme šly od manželovy tety. Teta neváhala zavolat tchyni, nez jsme dosly domů, že má dítě ubožák odřený kolena. Já jí to v ten moment trochu opucovala.od šutrů, řekla jí, ať dává pozor, a šly jsme dále, dítě přestalo brecet vcelku hned a vesele se odráželo smětem k domovu. Jen co jsme vesly do branky, už nám tchyně běžela naproti a nadechovala se… dítě začlo nabírat a tak jsem jen houkla ať ji nechá být a odešly jsme zaparkovat kolobrndu. Týden se mnou nemluvila ani klika u dveří 

Já si zas ze Šumavy, oblast Hojsovy Stráže, pamatuji na ty vzrostlé staré stromy, co měly korunu hodně vysoko, a houby člověk hledal mezi těma kmenama, procházel se po mechu a pozoroval mraveniště, preskakoval potůčky a poseděl na pařezu vedle tůňky. Dodnes tomu říkám “šumavský les”. Houština byla vždycky asi čerstvě nasazená, nebo tedy ponechany mladé stromky.

Jo, máte pravdu. Teď to tu s manželem studujeme. My jsme severozápad, blíže Frýdlantu.  Tak Hemrich bude sever, jasný. Já zas už brala Liberec do Lužických hor, a ne jih Jizerek, to bude tedy asi Bedřichov a spol.