vašemu “opět strašně” nerozumím, je to diskuse…reaguji si na co chci , kdy chci, koho chci, zavádíte to někam jinam, do osobní roviny, slovy klasika…já jsem se sem nepřišel s nikým kamarádit… …pokud vám některé příspěvky, jiné názory, jiný pohled na ten svět, teda jak píšete, nedělají dobře, proč přispíváte? očekáváte že bude jen někdo přitakávat, musíte snad čekat, že bude i 10x jiná reakce než vy chcete. 😏
Reagovat na co chcete, kdy chcete a koho chcete je Vaše právo. Nevím, co chcete slyšet. Chtěla jsem si “popovídat”, ale ať napíšu cokoliv, nebude to dobře. Omlouvám se Vám, že svým vzděláním a intelektem nevyhovuji. Učitelka nejsem, pokud narážíte na hloupost. Dříve jsem byla asi 5 let jen lektorka angličtiny. Mám jen gymnázium, nyní se učím na Střední integrované škole hospodářské a lesnické učňovský obor zemědělec - farmář. To mě ale už nikam intelektuálně nevynese. Střední veterina bohužel nevyšla, velký zájem dětí.
Právě proto, že dnes je každý vyhořelý nebo má deprsesi, vlastního psychologa nebo kauče , tak se v tom nevznám, možná jednodušeji nezajímám se, je to každeho věc a každý svět bereme jinak. Ale to jsem už napsala. Nemám potřebu diskutovat o vlastních pocitech, vyjádřila jsem jen svůj pohled, že bych koně už nikdy nikomu cizímu nedala. Pokud Vám, Verun, opět tak strašně vadím, pokuste se mě ignorovat. Nenašla jsem v pravidlech diskuze, že musím být akademicky vzdělaná, abych mohla přispívat 🤷 Děkuji.
Naprosto upřímně psychologii absolutně neholduju, hlava mi to nepobírá. Dneska je to ale velmi moderní, na FB na mě neustále vyskakují nějaké citáty, spousta knížek, jak se s tím vším vyrovnat, jak se změnit… Proto mám se společností a současným světem takové problémy.
No tak co si budeme, na poctivou základnu jsou nejlepší procházky pod koněm než na koni….taky o tom něco vím, zařazuji pravidelně 😀
Tak základnu si troufnu říct, že mám “normální”, spíše trpím rodově na velké břicho. Po všech pokusech jsem si řekla, že selka má být z historického hlediska tlustá, a i když mě to hlodá, tak na to kašlu. V hlavě nepřehodím, a tam je základ. Pro ilustraci, před 14 dny jsem se nechala vyfotit s žitem, protože takhle vysoký obilí jsem asi v životě neviděla. A možná použiju do školy na nejalý referátek do pěstování rostlin, i když učitelé o to jak se zdá moc nestojej 😁
Svého prvního koně jsem učila kravinky, co taky čekat od 17 letého puberťáka, že. Uměl “pusu”, “ahoj”, a “popros”. Za mrkev, samozřejmě. Také stavění na zadní, ale na to jsme se vykašlali. Ahojky a pusinky uměl až do konce. No a na Silvestra předloňského roku jsem měla šílený nápad, že se vyfotíme všichni, až na dceru, ta musela fotit, a oslíky bych asi taky neukecala. Nejhorší bylo sehnat 12 vodítek. Musela jsem posundávat i pár otěží 🙂
Holaaaa! Přidat se může kdokoli, třeba i jezdec 🙂 O váze bych raději moc nediskutovala 🫣 Ale procházky jsou jistě ku prospěchu. Já chodím ráda, jen spíše bez koní, s manželem.
Ale asi tak trochu kecáte…základní vzdělání asi nemáte. Nejste vy “taky” učitelka? nějaké základy psychologie? …
Máte na mysli kupříkladu základy psychologie v ZSV na gymplu? Jo, to jsme možná měli. Ale po 25 letech si nic z toho nepamatuji, a definice deprese, vyhoření a podobně jsem patrně prospala, tak jako celou filosofii. Takže ano, v tomhle jsem “blbá blondýna”.
Já tím, že tomu názvosloví nerozumím, nevím, co to znamená, tak opravdu nevím. Kdysi kamarád technik na klinice říkal “jsem ve smrti”. Chtělo se mi tenkrát strašně chodit někde prostě jen pryč odsud. Ale hlava chtěla, ale nepřesvědčila tělo.
Loňskou zimu jsem byla tak “zpruzelá”, že jsem seděla v kuchyni za stolem, pila kafe, koukala z terasy ven do blba, a nebyla jsem schopná se přesvědčit vstát a jít cokoliv dělat. Kašlala jsem ma vše, kromě základních povinností, aby netrpěly zvířata a rodina, jinak jsem byla schopná fakt celý den jen čumět. Byla jsem na sebe naštvaná, protože manžrl furt něco dělal, a já nic. Ani televize mě nebavila, to jsem raději jen tak ležela a poslouchala písničky. Když jsem si vzala knížku,že budu číst, po třech větách jsem jí zahodila. Nevím, co to bylo, totální nechuť ke všemu, trvalo to asi měsíc, nevím. A hlavně nebyl důvod, nebo jsem už byla utahaná. S jarem a prvním pořádným sluníčkem to přešlo. A pak přišla ta lenost 🙂 Naučila jsem se, že “nemusím”.
Mě jednou jezevec přepadl, když jsem šla od koní. Vyběhl brodem z potoka, psi ho hnali proti mě, a já fakt nevěděla, kam utéct. Naštěstí jsme se domluvili, kdo na kterou stranu půjde a pokračoval dále loukou, asi do lesa. A toho rámusu, co nadělal…
Ano, právě proto, že máme každý jiné hodnoty, každý život bereme jinak, tak i ten pohled na problémy druhých vnímáme po svém. Já jsem společenksy vyloučená, takže tyto rozdíly lenost - vyhoření - prokrastinace (to také nevím, co znamená) nechápu, jednoduše nevím, co to je, beru to po staru. Když mám jít něco dělat, a řeknu, že se mi nechce, beru to jako lenost. Vztaženo pouze a jen na sebe samou, životy ostatních lidí neznám. Jestli je to něco jiného, nemám tucha.
Představuju si, jak čtete ty věty 😀 “Tady jedna psala, že s tebou souhlasí, ale ta nechodí do práce a je líná, to se nepočítá.” Přeju ať je Vám lépe, celou situaci zvládnete ku spokojenosti všech a nadšení u ostatních vydrží .
Ano, na koňské diskuzi. O tomhle fóru jsem se dozvěděla na Equichannelu, když mi loni vydali článek 🙂Rejpání je vlastně cokoliv, co napíšu 🙂 tak asi ano.
Dnes po mnoha letech procházka s mladým koněm. Je to paráda, když je koník nezkažený a je naprosto v pohodičce, už jsem zapomněla, jaké to je. Na procházce jsem byla už ani nevím kdy, je to hodně let, na vyjížďce jsem byla loni v březnu 😄. A mladého koně nebudu mít už nikdy, tenhle je půjčenej. Foto tragické, ale foťák sebou nenosím, a můj telefon je ještě tragičtější.
