Jak se vám venčí?

Plaka:

Jsem si říkala dle těch stoliček, že možná divočák. Ale nebyla jsem si jistá, takže status “netuším”.  

Správná úvaha.

Stoličky, třenové zuby, zubní lůžko po špičáku, celkový tvar lebky… Takové a jiné lebky a další kostičky se nám válejí na pitevně, takže pro mě brnkačka.🙂

divočák je jednoduchej, nic jinýho v lese takový zuby nemá

ale takový věci jako poznat, jestli je fragment lebky srna nebo ovce… 

To bych nepoznala. Skončila bych u toho, že je to malý přežvýkavec.

u toho většinou končím taky. ono podle švů a úponů by to nějak asi poznat šlo, kdyby měl člověk dobrou referenční lebku toho jelenovitého a té ovce, ale většinou se v tom člověk nechce tolik šťourat nebo to dostane na fotce a detaily tam stejně chybí.

.no my šli dneska okolo Veselská pískovny a koutkem oka jsem zahlédla u vody sedici a muchlujici se holku s klukem a vedle nich položeného psa, zřejm  pastevce..když už jsme byli o kousek dál, rak pes vrčíc u nás…chvilku mi trvalo než jsem motýla podebrala do náručí..mám nasazenou ruku, ale motýla jsem zachránila bez úhony..ještě teď se klepu, protože v jednu chvíli jsem tu obr hlavu psa měla na úrovni svého obličeje a chvilku na úrovni motýla….chlapec ho pak konečně odtahnul pryč, ale ještě jsme dlouho slyšeli jeho poměrně naštvané poštěkavani…pokud kolem nich pojede někdo na kole se psem navolno, skončí to tragicky.. 

Nějaká epidemie/série s těmi potkávacími, někdy drzými psy navolno koukám 🙈 ještě, že to dobře dopadlo.🍀

Dafi:

taky zážitek…..

njn,oni ti lidi mají pocit,že když ten pes je hodnej a nevšímá si,tak vlastně,oni nemají problém…

že kvůli nim ho mít někdo může nechápou….

my si daly socializační projítí mezi loukama na pěšince s chrtíkem,byl na stopovačce,když jsme se míjely,tak jsme si daly psy k sobě,s pozdravem se minuly,-já mezitím hučela na svý psy-Tady su,tady su,tady su-a mám piškotky!!!!!-takže Dafča jemně zabrumlala -tak,že to bylo slyšet jen,když ji člověk napjatě sledoval,a pak po mě čučela,kdy budou ty piškotky…

nevím-jak moc je to kynologický,ale používám to při míjení jinýho psa-povel-Tady su!!!-něco jako budeš u mě-někdo používá -SE MNOU

a pomocný povel mám piškotky-připomenutí,o co by přišla,kdyby začala vyfnákávat….

No mě by se moji kluci možná ještě stihli servat mezi sebou, než bych je stihla srovnat. Speciálně Efík a jeho přenesená agrese….

Ale připomnělo mi to příhodu z jara. Rozednívalo se ještě pozdě takže jsem chodila běhat s čelovkou. A najednou se na nás ze tmy vyřítil pes, něco velkýho černýho.  Nějak jsme stihli odběhnout víc na stranu.  A pak jsem si všimla , že někoho nenapadlo nic lepšího než si rozdělat stan hned metr od cesty a psa si dát na delší úvaz ke stanu… Přitom zrovna na tom místě je dost místa i vedle cesty.

jojo a nejlepší je spát i se třemi malinami na jediném vyhlídkovém místě na rašeliniště v Jizerkách. A ráno si tam přes zábradlí větrat spacáky a vařit si tam snídani… a vůbec neřešit, že ostatní tam díky jim mají vstup zakázán…  A všude kolem široširé lesy Jizerek…

Já se budu opakovat…nezaznamenala jsem u nás problém se psy na volno, které by neměl majitel pod kontrolou…teda vyjímkou jsou štěňata minipsů jako jsou čivavindy a jorkšírci…ty jsem párkrát zachraňovala na jejich sebevražedné misi směrem k Sárině…

Jinak já zaznamenávám tak trochu opačný trend…nebo možná je to z pohledu majitelky velkých psů, tak nám se teda lidi spíše vyhýbají, což je mi na jednu stranu jedno a příjemnější, protože když druhýho psa neznám a nevím jaké má reakce…známe to, přijde se očuchat, vypadá, že je v klidu a za další okamžik ztuhne a za další okamžik je z něj řvoucí příšera a tam už by reagovala i Gina…a ne že by ho sežrala, ale už vidím, jak bychom se tam motali jak nudle v bandě..

Ale zrovna včera, když jsem jela z veteriny, tak jsme jeli k mámě na návštěvu a tak jsem s Máťou obešla sídliště, protože Máťa psi miluje, ale když mám i Ginu, tak k žádnýmu nelezu, protože jí znám jaké má ochranitelské tendence a není sice agresivní, ale snaží se fyzicky zabránit kontaktu Máti s jiným psem a nebo jeho páníčkem, takže se cpe mezi a i má tendence skákat na lidi, tak teď byla šance, aby se s nějakými pejsky počuchal a teda obcházeli nás obloukem i lidi se středními psi a to přestože se Matýsek chová slušně a přátelsky…tak neměl ani šanci se s nějakým psem pozdravit.

Nevím, jak je to se psy u nás na panelákových sídlištích, obzvlášť na těch, kde bydlí taková ta ne úplně sousedsky příjemná komunita obyvatel, ale u nás ve městě, v parku a v přírodě, kde chodíme je to naštěstí na pohodu.

Nám se taky všichni vyhýbají obloukem, tedy psi střední a malí a to Malina s tím červeným šátkem vypadá roztomile 🤭. Větší psi na nás startují. Pokud má Malina výjimečně příležitost se s nějakým očichat, je svolná jen se psy podobné velikosti a pak má slabost pro Jack “Rasly". Malý ignoruje, i kdyby se tvářili sebepřátelštěji a velký v lepším případě taky, v horším zřejmě brumlá pod vousy a vyvolává jednu agresi za druhou, což jí utvrzuje, že velký pes je nepřítel.

Já přesně na tohle narazila i s malým Quiem, když byl cca 4-měsíční štěndo. 

Bydlíme na vesnici a většina psů tu na procházky nechodí, jsme jedni z mála bláznů co venčí 3x denně. Takže když se jelo do města tak jsem brala psa s sebou, aby se okoukal a potkal psy. A když jsme zaparkovali na sídlišti, tak jsem ho vytáhla socializovat se, ale většina lidí se psy co jsme potkali prostě kontakt psů vůbec nechtěla. A to měl tenkrát tak 6kg.

Qui se k jiným psům chová nakonec (v rámci plemene) dost standardně, feny se mu líbí, stěnda toleruje a asi by si i hrál, psy se snaží sežrat…

Na Efíkovo socializaci nebyl zas tolik času, jak jsme ještě hodně lítali kolem Quie a z mýho pohledu je horší, co se týče povahy, ale zas poradkyně chovu v tom problém neviděla, prej trošku radikálnější pes, ale zas nic co by bylo třeba vyhodit z chovu…

Jo to je. Je teda fakt, že jsou lidi, kterým se prostě vyhýbám, protože mi není sympatický majitel. Nicméně mladej má tak patnáct kilo, je přatelskej a máme problém potkat někoho, kdo by měl zájem o kontakt natož o hru. To se nám poštěst fak zřídka. Lidi s menším psy se nám vyhýbají už z dálky. Asi, že černe a jak je chlupatej vypadá větší. 

šavlozubka:

Jo to je. Je teda fakt, že jsou lidi, kterým se prostě vyhýbám, protože mi není sympatický majitel. Nicméně mladej má tak patnáct kilo, je přatelskej a máme problém potkat někoho, kdo by měl zájem o kontakt natož o hru. To se nám poštěst fak zřídka. Lidi s menším psy se nám vyhýbají už z dálky. Asi, že černe a jak je chlupatej vypadá větší. 

Nám se taky vyhýbají, přitom retrívr je přátelský kontaktní pes. Nevím, jestli neznají plemeno a nebo mají převážně špatný zkušenosti. ….

Jinak jednoho našeho psího kámoše pokousala čuba asi mix bulla. No tak dneska jsme ji potkali v parku. Chlap ji vláčel za obojek, aby mu zase nevylítla na psy. Že prej vytratili vodítko. To asi vážně nepochopím. Mít startovacího psa, tak ho z vodítka nepustím.  

tak s Yodou to taky není jednoduché - socializovali jsme od malička. Nebyl závislák na psí společnosti, od psů se nechal i docela snadno odvolat, ale byl pohodový a hrací (spíš tedy běhací, kontaktní hry nevyhledával). Ale vyrostl - hrozně rychle… a psi ho překvapivě brzy začali “rovnat” a vytahovat se na něj (jsi velkej ale blbej) - a fenky na něj často začaly ječet, ať se k nim nepřibližuje.  Kdoví, co způsobila hormonální nerovnováha, která mu zapříčinila rychlou pubertu a prudce zastavený růst a cysty na prostatě. Prostě se ještě nedospělý "rozbil" a jediná možná léčba byla chemická kastrace. V nejblbším věku - kdy ještě nezískal klasický dozí nadhled… Fenky na něj často řvou i dnes (a taky co s ním - je veliký a stejně to není samec) a to je přitom nesměle galantní a po seznámení hravý (pokud na něj nenaběhnou tři najednou jako včera). Malé psy ignoruje, ale na velké často vrčí a prsí se. Na vodítku… Na volno to pochopitelně nezkouším. Když jde navolno a potkáme psa, strne a rád poslechne, aby se nechal připnout (a mohl se následně prsit).  Prsí se “naoko” nechce se vytrhnout a jít do konfliktu.  V cizím prostředí bývá vzorný, tam vypadá jako skoro dokonalá doga… 

Boubina je na psy kontaktní až moc, když vidím psa, pripinam ji na vodítko, protože vím, že když bude moc blízko, už ji neodvolam. Pán tu má dvě dogy, samce. A ty když jsme potkali, tak teda kontaktní Boubina stáhla ocas a najednou se ke psům nehrnula. Nakonec teda pochopila, že i kůň může být pes a dobrý. Jinak klidně prostrkuje hlavu skrz plot k obřím psům, velkých se nebojí. Ale dvě majestátní dogy…

….dopadlo…děkuji

Mladej pán je ještě strašnej janek. Každej pes je pro něj kámoš, s každým by si hrál. Ale on samozřejmě každej není na mladýho jelimana zvědavej. Takže šňůra to jistí. Snažím se pracovat na tom, aby když jdeme tak jdeme a netancoval a nedělal koniny, protože “jé támhle je pes, chci se kámošit”, ale furt je to prdlý děcko a je hrozně vidět, jak je to pro něj těžký. Snad to jednou proteče. Starouš o psy nestál. Už jako mlaďoch se tvářil, jak mu nikdo nestojí ani za pohled. U toho bych si mohla být jistá, že psa mine maximálně loupne okem. Ale stejně jsem ho radši vždycky přivolala a připla na vodítko, když jsme někoho potkali. 

S láskou vzpomínám, jak si hráli s Baruškou 🥰