Je fakt že každý jsme originál a každý snáši různé věci různě , známí měli zase synka který prý když přišel k dědovi na oběd tak se při jídle zajímal \'dědo a to máme k obědu frantíka mebo pepíka? \' to byla jména králíků bez nějakého trauma a když byl menší a měli na vánoce ve vaně kapříka tak když ho uviděl začal si hladit bříško a říkal jen \'mňam mňam\' , někdo jiný je zase třeba citlivější a hůř to nese, jen mi poslední dobou připadá že těch přecitlivělých je dnes daleko víc než když jsme byli malí, možná to je taky tím že dnes se lidi mají daleko líp než dřív a nemusí dvakrát obracet každou kačku na jídlo jako tenkrát a taky že se domácí zvířectvo chová daleko míň než dřív kdy třeba králíci byli prakticky v každým baráku.ML.
Tak prostě děti si někdy k nějakému zvířeti udělají vztah, mají ho rády, je to jejich kamarád, mazlíček. Tak, jako Vy, Kometo, máte ráda svoji kočku. Takže se dá srovnávat velmi dobře.
Nebo myslíte, že Vaše láska ke kočce je větší než byla láska nějaké malé holčičky k té Hvězdničce? Asi ne , když si to pamatuje celý život...
No a ten chlapeček, o kterém píše leksam, může v úplném klidu papat králíky a kapra, protože k nim žádný osobní vztah nemá, jsou víceméně anonymní i když mají jména.
Já už nevím, jak bych to vysvětlila.., prostě když děti do nějakého zvířete vloží svoji lásku, je potřeba s tím nakládat citlivě.
Je fakt že každý jsme originál a každý snáši různé věci různě , známí měli zase synka který prý když přišel k dědovi na oběd tak se při jídle zajímal "dědo a to máme k obědu frantíka mebo pepíka? " to byla jména králíků bez nějakého trauma a když byl menší a měli na vánoce ve vaně kapříka tak když ho uviděl začal si hladit bříško a říkal jen "mňam mňam" , někdo jiný je zase třeba citlivější a hůř to nese, jen mi poslední dobou připadá že těch přecitlivělých je dnes daleko víc než když jsme byli malí, možná to je taky tím že dnes se lidi mají daleko líp než dřív a nemusí dvakrát obracet každou kačku na jídlo jako tenkrát a taky že se domácí zvířectvo chová daleko míň než dřív kdy třeba králíci byli prakticky v každým baráku.ML.
Tak nějak. Děti na vesnici věděly, že se zvíře, až přijde jeho čas, porazí a sní. Dneska je smrt tabu.
Tak prostě děti si někdy k nějakému zvířeti udělají vztah, mají ho rády, je to jejich kamarád, mazlíček. Tak, jako Vy, Kometo, máte ráda svoji kočku. Takže se dá srovnávat velmi dobře.
Nebo myslíte, že Vaše láska ke kočce je větší než byla láska nějaké malé holčičky k té Hvězdničce? Asi ne , když si to pamatuje celý život...
No a ten chlapeček, o kterém píše leksam, může v úplném klidu papat králíky a kapra, protože k nim žádný osobní vztah nemá, jsou víceméně anonymní i když mají jména.
Já už nevím, jak bych to vysvětlila.., prostě když děti do nějakého zvířete vloží svoji lásku, je potřeba s tím nakládat citlivě.
A tak to souhlasím. Ale nebudu dětem tvrdit, že maso se přes noc vylíhlo v supermarketu.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 26.06.2023, 10:17:56
Ja dědovi běžně asistovala u zabíjení králíků a slepic. A když mi pak zabil ferdu nemluvila jsem s nim půl roku protože to byl ferda. Děti v tom dělaj rozdíl. I dospělí.
Přesně tak, já, ač milovník zvířat a městské dítě, jsem na návštěvě venkova chápala, že ta dobrota na talíři je z toho králíka, kterého jsem krmila. Teď, když žiji na vsi a o zvířata se starám, taky je dokážu sníst. Protože si k nim nedělám citový vztah, beru je anonymě. Ale běda, jak se jim dá jméno, to už je něco jiného, Marušku ( třeba) už nedám.
A dítě to bere ještě z větší emocí, jsou vyjímky, ale podle mé zkušenosti tak pokud ho budou brát už jako kámoše, jeho smrt neponesou moc dobře.
Každý to máme jednoduše nastavené jinak, lidi jsou různí a je to tak dobře protože kdyby byli všichni nemlich stejní byla by potom na tom světě ukrutná nuda. 😉ML.
Každý to máme jednoduše nastavené jinak, lidi jsou různí a je to tak dobře protože kdyby byli všichni nemlich stejní byla by potom na tom světě ukrutná nuda. ML.
Přesně tak .
A myslím, že se shodneme v tom, že když už zvířáta jíme, nebo jejích maso dáváme svým zvířatům, měly by mít co nejlepší život a co nejlepší smrt.
ML.
ML.
ML.