Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 16.08.2026, 18:07:47
Nenene,☝️ Dafi nebyla jen pes, byla terapeut, láska, štěstí a oddanost v šedých chloupkách…ani pro nás tady nebyla jen pes, byla fenka obří smečky tady. Ségra všech našich psů a fen…dojděte si k lékaři ať Vám něco napíše, jste úplně rozložená…a přeji brzo takového psa, kterého Vám do cesty pošle Dafinka 🌷
Odpověď na příspěvek uživatele impact z 16.08.2026, 13:39:57
Mám to stejně….ale pak se nadechnu a nakouknu.
Při všech těch slovech soustrasti a podpory mi tečou slzy a hned mi naskočí, jak strašně bylo ve stejných chvílích mně a vrací se mi smutné vzpomínky, které se snažím zaplašit. Cítím se všemi, ale vím, že slova nepomůžou. Člověk si to musí odtrpět sám, někdo chvíli, někomu to trvá déle, někdo hledá okamžitě štěně, někdo čeká na správný čas a někdo už si nikdy žádného psa nepořídí. Každý jsme jiný a trpíme jinak a jinak dlouho.
Vždy si říkám, že příště už se nepodívám, protože…… a stejně se zase nadechnu a nakouknu.
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 16.08.2026, 14:59:52
Není ostuda požádat v takové chvíli doktora o prášky. Dojděte si pro ně, trošku se Vám uleví.
Slova útěchy nemám a chápu, že pro Vás byla Dafi vším. Ale nadešel její čas, splnila tu své poslání, a musela jít. Vzpomínejte na ni s láskou a netýrejte se. Pokud je to trošku možné, věnujte se Žerykovi, i on truchlí, zmizela mu parťačka a jeho lidé jsou smutní.
Vždycky je těžké tohle téma otevřít, když se tu objeví nový příspěvek. Ještě těžší je najít ta správná slova.,. Člověk by toho tolik chtěl říct, slova podpory, útěchy, ale i naděje, že někde na někoho zase čeká nějaká oddaná duše. Neznám Vás osobně a asi se nikdy nesetkáme, ale odchod jakéhokoli parťáka je pro mne stejně bolestivá, jakoby jsme se denně potkávali.
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 16.08.2026, 18:05:23
Lexaurin má to “kouzlo”, že vypne emoce. Nijak to člověka neutlumí a nevyřadí z provozu, takže může normálně fungovat. Jen to prostě všechno vypne. 🫶
Já jsem po smrti Mafiánka, mýho nejvíc nejlepšího parťáka, ležela tři týdny úplně mrtvá v posteli. Nešlo mi ani vstát do práce. Kdyby mi někdo tenkrát tohle doporučil, bylo by to o dost lepší. Fakt, věř mi. 💔
N (neregistrovaný)16.08.2026, 21:17:45xxx.xxx.189.103
Dafi samozřejmě taky upřímnou soustrast. Ač jsem chlap a zažil jsem lecos nepěkného, tak všechny pejsky a koně jsem obulel jak malé děcko.😓 Držte se a zde všichni dobře chápou vaši bolest a nikdo by neřekl “byl to jen pes”.😐 Právě že to byl pes.😐
ráno v práci napeču,a v sedm si vezmu neurol a jdu na kasu…
včera jsem byla venku s Žerykem,jen proto,abych vypadla z domu a mohla brečet kamošce do telefonu…
muž mě vyčetl at nebrečím,že kvůli mě přestává Žeryk jíst,že je ze mě psycho…tak jsem mu řekla,že mám co dělat abych nebrečela v práci a ovládat se doma kvůli druhýmu psovi-tak na to nemám kapacitu….
Chápu tohle je moc těžké. Je pravda, že psi to cítí. Zvlášť pokud spolu žili. Párkrát jsem to zažila a vím že někteří jsou také moc smutní. Vím, že je to čerstvé. Ale naší smečce vždy pomohlo pořídit další štěně. Pak už si nikdo lidi ani psi na truchlení moc nevzpoměli. Jenom občas, chce to čas. Myslím na Vás a vím co pro Vás znamenala. Držte se. ❤️
Odpověď na příspěvek uživatele tetrivek z 18.08.2026, 14:56:17
no,jako připadám si jako zrádce…ale jo dívám se po štěnatech..jenže bus za 3 týdny….-a je rezervovaný….takže asi nic..anebo za skoro 3měsíce…což je za dlouho…
ještě uvažuju nad něčím z útulku-za měsíc třeba….
ta paní co má to rezervované štěně,tak nehce paní odmítnout,to chápu….
ale já myslím, že řadě chovatelů nevadí, že se na jejich fenkách nechová. Knírač není tak málopočetné plemeno, aby každá fenka byla přínosem nové krve. Nakonec i hodně známý španělský chovatel přežil, že jeho dogátko šlo do Čech jako kamzík jizerskohorský… Platila jsem tenkrát kvalitní štěně (ne na mazla se slevou), ale věděl od nás od počátku, že nás chov a výstavy vůbec nelákají a rozhodně nejsou naší prioritou.
já vím, že to má každý nastavené jinak a nemá cenu někoho přesvědčovat, že když nemá štěně hned, že je to špatně… ale přestože jsem všechny své dogy opravdu milovala… tak jsem hledala hned (ale já se snažím mít stále přehled o tom, co je kde za zajímavý odchov u nás i v Evropě) a nepovažuji to za zradu. Koneckonců, když mi odcházela Betka, tak jsem ji prosila, ať ještě vydrží, že to musí vybojovat… že nikde nic, co se mi líbí není… Neposlechla a skončilo to cestou do Španělska…
A když odešel o osm let později na torzi zcela nečekaně Night, tak jsem kontaktovala německou chovku druhý den (vyhledala jsem si zajímavý vrh ještě tu smutnou noc, kdy Garabáček odešel) a když to nevyšlo, tak třetí den byla zaplacená záloha na Yodislava…
Ano, každý to má jinak. Také patřím k těm, co po odchodu milovaného kamaráda hledá nového. A nepřipadám si jako zrádce. Vždy si říkám,že jsem pro ně za jejich života udělala vše ,co jsem mohla a čeho jsem byla schopná.Provedli jsme je jejich životem až do důstojného konce.Měli krásný život a nemusím si nic vyčítat. Jejich čas se naplnil, ale ten můj,náš jde pořád dál……
