Odchody

To je moc krásný obraz!

To je mě moc,moc líto….ach bože….

tohle je prostě tak těžký,

vždy ve mě úplně zatrne,protože jsem to xxkrát prožila vím,že mě to ještě čeká…

a vím jak moc to bolí…

Ronja s motejlem:

Udělali jsme krásný hrobeček na krásným místě. Myslím, že nám to kopání i trochu pomohlo, i když to nejhorší nás za chvíli čeká, ale zvládneme to. Jsem vděčná za toho nejlepšího psa, co jsem mohla mít. 

Našla jsem jednu z  jeho ponožek, pořád voní jako jeho tlapka❤️.

zvládnete to ❤️ Zaslouží si to ❤️

Ronjo!! Budu se opakovat - nikdy nenajdu ta správná slova, protože prostě, aspoň pro mne nejsou. Nejdou najít slova, která s tou bolestí pomůžou. Moc vím, stejně jako každý z nás, kdo si tím prošel, jak to všechno kurevsky bolí, je mi to moc, moc opravdu moc líto, slova prostě nestačí. Ať je čas milosrdný. No a ani to není prostě dobře, nic není dobře. Jen to prostý - je mi to líto, vím, jak Vám na něm záleželo. Posílám pohlazení.

Ronjo a Chloupě, je mi to strašně líto, že se vaše  společná cesta musela dnes rozdělit…💔 myslím na vás…Ronjo, držte se! 

Ronjo držte se, hodně sil, je mi to upřímně líto…🥲

Vždycky přemýšlím, jaká slova při odchodech našich psích přátel zvolit, vždycky něco napíšu, pak to smáznu, protože mi to přijde jako fráze a vůbec to nevyjadřuje to, co mám na srdci, vůbec to nevyjadřuje, jak bych chtěla vyjádřit podporu. Je to tak těžké….

Upřímnou soustrast.

Mrzí mě to. Na takovou věc se nikdy nedá připravit. Už jsem to párkrát v životě zažila. A je to smutné. Vždy jsem z toho psychicky zdrcena a dokonce se mi jednou zdálo jak od nás náš pes utíká po louce a jen se ohlédl a běžel dál…. 💔(nevím možná se přišel ještě rozloučit ve snu) 

Upřímnou soustrast…… 

Moc na vás myslim.

Když mi umřela milovananá Čika, pohřbili jsme ji pod metasekvojí, obojek jsem pověsila na větev a ještě po roce po ní voněl, to mě vždycky rozbrečelo.

Tak neplakejte dlouho.❤️

Jak píše Zrzavcová i ostatní, jsme s vámi. Ať to brzy alespoň trochu přebolí.  Vždy,  když  odejde nějaký náš zvířecí parťák, tak říkám,  že dalšího nee, nechci znovu tu bolest a pak potřebuje někdo zachránit ( někdy já, někdy chlupatec) a zas máme o jeden až dva plný pelíšky víc.  A tak to prostě nikdy nekončí. U nás  po hodně dlouhé době teď prší,  je bouřka,  takže bude duha a tak se na ni zas budu koukat a říkat  si “ jo, to by šlo,  tam se určitě potkáme ”

Asi vím, jak Vám je, můj první ohařík  - tam to bylo stejné, šli jsme k veterináři, protože se mi něco nezdálo, pes byl v pohodě, dělal kravinky…… a odcházela jsem s prázdnýma rukama. Ano je to šok, velký šok. Já si po tom prvotním šoku pomáhala tím, že to trápení je na mě, že on se tomu naštěstí vyhnul, protože jsem dostala šanci se rozhodnout dřív, než trápení přišlo. Držte se. Je dobře že u hrobečku můžete už mluvit, je dobře, když pláčete a je dobře, že sem píšete. Cokoliv co duši pomůže aspoň na chvilku, tak je dobře. 

Život se psy je jedním slovem hroznej… všude permanentně chlupy, furt peru dokola přehozy a koberečky, protože u nás se psi válí všude… večer si vlezu do postele na krajíček, peřiina na mě zbyla tak max abych se přikryla do půli lýtek. Gina furt kvůlivá něčemu držkuje s diskutuje, místo trávníku maám na psí půlce tahrady tragédii. Auto neustále ochlupacený, okýnka poslintaný, v určitých ročních období je cítit po mokrým psu a bahně. Na oblečení neustále chlupance…když chci spát, tak někdo ze psů nutně potřebuje ven……když cokoliv jím tak mám minimálně dva followery…jedním slovem děs a běs…

… a já se děsím chvíle, kdy ten děs a běs už žít nebudu, kdy nebudu mít kafe.. cokoliv.. o chlup lepší, kdy nebudu muset neustále bojovat s hromadou chlupů, kdy nebudu muset psu vysvětlovat, že mu samozřejmě dám ochutnat, až to vystydne, kdy procházky přestanou dávat smysl, protože bez psa mi to smysl nedává, kdy za mnou už nebude chodit Gina s tím, že by si na gauč ráda lehla zrovna tam, kde teď ležím já a já jí budu vysvětlivat, že mě ani nehne, ať si lehne jinam, místa je tu dost, kdy jí budu ve tři ráno na zahradě potichu nadávat, že už jdeme domů, že fakt s ní nebudu v noci hlídat…neumím si představit, že ráno otevřu oči a nedostanu psí pusu a pomazleníčko….

Člověk si prostě najednou přijde, jak opuštěnej siroteček… ve své podstatě jediné, co mě drží nad vodou je, že moje svědomí je vůči mému psu čisté, že jsem se celý jeho život snažila, aby byl šťastný…

Ronjo… nevím, jak to máte v reálném životě vy… já , mimo jednu osobu, nemám nikoho, kdo by chápal, jak mi je, vždyť to byl jen pes… no a tady jsou lidi, co mi rozumí… radši se svěřím se svým psím tràpením tady než reálným známým…

Prostě když budete mít potřebu, tak sem ty písmena pište, my vám rozumíme, my víme, jak se cítíte, jakou bolest prožíváte a soucítíme s vámi.❤️

Neverende, to jste napsal moc hezky 🌷 jak je vidět, umíte ze sebe vykřesat i teplé lidské slovo…mile jste překvapil 👍

Jjo, Sardullah je naše dobrá dušička! Tvoji chlupatci Tě dostali za odměnu a stojí se na Tebe psí fronta tam, kde se čeká na otevřená srdce těch nej pánečků 🌷 

stejně tak se snad znovu jednou otevře srdce i Ronji pro dalšího chlupatce, aby zaoblil ty trny bolesti po ztrátě….

Já to tady trošinku odlehčím… snad to není nevhodné, ale myslím, že i to odlehčení je někdy přínosné…teda jakože  snad na pikosekundu se mozek bude zabývat něčím jiným než tou strašnou prázdnotou…

Jjo, Sardullah je naše dobrá dušička

Tak to říkám Gině, že teda jsem dobrá dušička… tak se smála dlouho a nahlas… a prej “ Dobrá dušička ha ha ha, co si nevydržkuju, nevykňourám, to nemám… panička je pěknej tvrďák. Říká, že se sebou nenechá vorat, že by se musela stydět před celým pejskařským světem, kdyby skákala tak, jak bílá princezna ( teda panička říká Kanimůra a potvora pastevecká a megera umíněna a čůza bílá) píská.. Ještěže má páníčky, chlapi, kteří za ní orodují, otravují paničku tak dlouho, že už na to nemá nervy a vyměkne… takže ve finále je k tomu dobrodušovství dotlačena mojí umíněností a výdrží, abych si prosadila doma svojí. Bohužel páníčci- chlapi s námi na procházky nechodí, tak venku si svojí neprosadím… to byste měli vidět tu Sardullah- dobrou duši, když kouká jak bejk a říká “ a just ne a bude po mém a fertig a já počkám, já mám času dost a NE, ani na to nemysli!!!”