Lovecké plemeno

Abych se vrátila k loveckým psům…pro mě osobně jsou lovečtí psi, teď asi budu mluvit jen o setrech a některých ohařích, že to jsou opravdu velmi milí psi a velmi příjemní společníci. Navíc velcí fešáci. Jen je potřeba, aby si potenciální budoucí majitelé uvědomili, že je fér, aby měl pes režim odpovídající plemeni. Jako osobně si nemyslím, že musí jít nutně o nějaký lovecký výcvik, ale že je potřeba psa zaměstnat ať už je to pohyb a nebo hlavinka a že to není otázka dvou vyvenčení a hodinové odpolední procházce na vodítku kolem sídliště. Že je potřeba načerpat víc info než že je dané plemeno mírné, kamarádské a hravé, ale i to kolik třeba potřebuje pohybu a jestli jsem schopná mu toto poskytovat.

Upřímně smekám před všemi, co mají ohaře, jako když opravdu vzpomenu dob minulých, když jsme měli setra a to si myslím, že zdaleka není takový torpédo, tak to byly hodiny a hodiny venku, ale to jsem byla na mateřský, nechodila jsem do práce. Neumím si představit, jak bych něco takového provozovala dnes, když mám třeba několik dní za sebou desetihodinové šichty…a už jsem fakty pohodlná, takže procházka za každou cenu nehrozí…je venku hnusně? jsem utahaná? jsem nějak zdravotně indisponovaná?…no tak si prostě v obýváku poleháme společně na gauč a nic se neděje, svět se nezboří. Když udělám prochajdu, která trvá dýl než hodinu, tak už je ta moje pastevecká potvora otrávená…prostě už jí to nebaví….Když půjdu se psy na hodinku ráno, tak o nich celý den nevím a když je pak vytáhnu i večer, tak pak zase upadnou do bezvědomí…když jsem to takhle o dovolený praktikovala asi třetí den za sebou (normálně děláme jen jednu prochajdu), tak už kolem mě Gina ani radostně nehopsala, vlastně se zvedla až když jsem vylezla na dvůr s vodítkem…normálně asistuje už od chvíle, kdy pozná, že se jdu oblíkat na prochajdu. Se setrem?? Několikrát denně, žádný problém, půl dne venku, žádný problém, pořád mám radost, že se jde něco dělat, pořád mám temperament, pořád mám chuť pracovat…ne jako pastevecká potvora “prosim tě neotravuj, já si tady čuchám…cože, ty chceš, abych šla rychleji, že takhle nemáš správnou tepovku na hubnutí a že chceš spojit příjemné s užitečným a trochu zhubnout, když už chodíš se mnou…to to jsi někde spadla z jahody na znak, to bych nestihla všechno důkladně očuchat, pokoukat, takže zklidni hormon a pěkně pomaloučku, tady se zastavíme, tady pokoukáme….” a setr takový vysmátý zvíře neustále připravené na spolupráci…..

“to to jsi někde spadla z jahody na znak, to bych nestihla všechno důkladně očuchat, pokoukat, takže zklidni hormon a pěkně pomaloučku, tady se zastavíme, tady pokoukáme….”

takže tohle není přechodná štěněčí fáze a je to na doživotí? 😄

Aribo byl ideální procházkář, v mladších letech to byly hubnoucí rychlotůry jedna za druhou. Čuch jen sem tam a hezky rovnoměrným tempem kupředu za nosem.

hmn:

“to to jsi někde spadla z jahody na znak, to bych nestihla všechno důkladně očuchat, pokoukat, takže zklidni hormon a pěkně pomaloučku, tady se zastavíme, tady pokoukáme….”

takže tohle není přechodná štěněčí fáze a je to na doživotí? 😄

Aribo byl ideální procházkář, v mladších letech to byly hubnoucí rychlotůry jedna za druhou. Čuch jen sem tam a hezky rovnoměrným tempem kupředu za nosem.

No Gina jako štěndo docela šlapala, i dost pobíhala, no a jak rostla a “stárla” a zase když už jdu na prochajdu kvůli ní a navíc ještě ani nemohu pouštět na volno, tak prostě přizpůsobím vše, aby jí to bavilo.

Ono už když jsme si pořídili Jessinku…to bylo Gině lehce přes rok a Jessinka teda byla torpédo, ta toho nalítala, ta zase třeba nečuchala vůbec a Gina..ta teda jištěná dvacetimetrovou šňůrou čmuchala a čmuchala ani na nějaký výzvy k běhu nebo ke hře od Jess nezabraly, spíš jí to otravovalo…a to se holky po zahradě honily, lítaly a hrály si furt. Tak bych i ráda řekla, že je to věkem, ale Gina je prostě asi taková. I jako štěndo nebyla venku žádný torpédo…když už tak lehkej klus. 

Čuch jen sem tam a hezky rovnoměrným tempem kupředu za nosem

Tak zase abych Gině nekřivdila, tenhle režim má taky, když jdeme z domu pěšky na její oblíbenou “myší” louku…no, dojdeme tam a ….no a pak tu louku obejdeme jednou, když má madam dobrou náladu, tak ještě jednou a pak madam zavelí, že se jde domů. Jako i v téhle lokalitě jsou další louky, cesty, nemusíme chodit jak pitomci dokola, ale tak to je hned na ní vidět. To ona umí dobře dát na jevo, že je otrávená. A Matesovi je to jedno, ten lítá na volno a je mu šumák, jestli to je 2x dokola.

A proto jsem asi skončila u chrtů, jak psala Sardullah výše, umí sice z tvrdého spánku - doslova chrápou na hrbu, v setině sekundy vyskočit na všechny čtyři.(Dodnes jsem nevypozorovala jak se tak rychle přetočí 🙈), ale stačí jim jedná procházka denně a zajímavý výhled a jsou blažení. Běda, pokud bych chtěla chodit ven častěji, nedej bože mooooc daleko. Je to opravdu podobné pastevci - měli jsme doma 13 let středoasiatku i jiné, takže můžu srovnávat. Jen těm chrtům stačí, většinou monitorovat okolí a pastevci k monitoringu i přidávají strážní službu. Jak naše asijská princezna, dovnitř pustila kohokoliv, ale ven jen pánečkem schválené kusy😁. Stejně je úžasné, že ti naši chlupatci umí být tak skvělí a dokonalí, ať už to znamená cokoliv.

Dublinbarzoj:

A proto jsem asi skončila u chrtů, jak psala Sardullah výše, umí sice z tvrdého spánku - doslova chrápou na hrbu, v setině sekundy vyskočit na všechny čtyři.(Dodnes jsem nevypozorovala jak se tak rychle přetočí 🙈), ale stačí jim jedná procházka denně a zajímavý výhled a jsou blažení. Běda, pokud bych chtěla chodit ven častěji, nedej bože mooooc daleko. Je to opravdu podobné pastevci - měli jsme doma 13 let středoasiatku i jiné, takže můžu srovnávat. Jen těm chrtům stačí, většinou monitorovat okolí a pastevci k monitoringu i přidávají strážní službu. Jak naše asijská princezna, dovnitř pustila kohokoliv, ale ven jen pánečkem schválené kusy😁. Stejně je úžasné, že ti naši chlupatci umí být tak skvělí a dokonalí, ať už to znamená cokoliv.

Hele za mě je chrt nejméně náročné plémě. Jak časově na pohybové aktivity…stačí vyjít do prostoru a vypustit…já měla afgána naučenýho na sprinty…letěl na jednu stranu, otočil se a tryskem kolem mě zpět, jen za mého povzbuzování a ukázání rukou ať pokračuje na druhou stranu. Takže řekněme takových 50 metrů…tam-zpět-tam-zpět-tam…no a mám splněno a můžem se jít domů válet. Doma nevyžaduje žádné vymýšlení zábavy, nejlépe zalehnu na vyvýšené měkké místo (gauč) a jsem spokojenej, že jsem z rodinou a když mi panička k tomu ještě zapne v telce animal planet a ještě je i nějaký pořad o psech…..no a když je venku náhodou hnusně, tak je spíš problém dostat psa ven, aby se vůbec vyčůral “Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.

Jakože nejsem závistivý člověk, ale ty barzoje vám závidím omega.😍

““Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.”

už ve 14:00?
Aribo si to při stejné příležitosti natáhl až do páté odpolední, kdy se mi ho podařilo dostat z bezvědomí ( a to byl v mladém dospělém věku), kdy už asi půl hoďky nepršelo 😄

Jj, úplně výstižně, sprint sto metrů do prava, sto do leva a to aspoň 5x, potom honička s bráchou, rvačka o plyšáka a honem jít dělat dekoraci. A Tv je oblíbený člen domácnosti, chrti koukají víc než já.

Já bych zas chtěla doplnit toho pastevce, + ještě třetího barzoje, no uvidíme.

hmn:

““Lumbíku, už jsou 2 hodiny odpolko a ty ses ještě nebyl ani vyčůrat…vím, že prší, ale prostě musíš”…Takže vylezl vééélmi neochotně z domu, počůral první křovíčko asi metr od vchodových dveří a tradá zpátky na gaučík.”

už ve 14:00?
Aribo si to při stejné příležitosti natáhl až do páté odpolední, kdy se mi ho podařilo dostat z bezvědomí ( a to byl v mladém dospělém věku), kdy už asi půl hoďky nepršelo 😄

Lumbík měl 25 kilo i s chlupama…toho jsem prostě ven vytáhla. Jako možná jsem Herodes, ale když se jde pes naposled vyčůrat večer cca 21h, tak do těch 14h druhého dne je to 17 hodin, pokud dobře počítám a to už mi přišlo jako brutus. Ale asi takhle, kdyby nastale stejná situace s Ginou, tak jsem bez šance…jejích 55 kilíček, které se rozhodly, že nepůjdou nikam a ne a ne a ne a které si při té příležitosti ještě lehnou na záda s výrazem “no a teď mi předveď, jak mě zvedneš ty Coperfielde”…to nemám šanci. Takhle se někdy rozleží venku na dvoře a já už si fakt jít spát a potřebuju, aby šla dom a madam prej “a just ne, mě je tady dobře”….jak se k ní přiblížím, tak hned hodí záda, abych jí náhodou nechtěla pomoci se zvedáním. To pak člověku nezbude nic jiného, než mít v ruce silný argument…a tak běžím domů, do ledničky a vytahuji šunčičku, páreček a podobně a pak jí slaďoučkým hláskem přemlouvám.."Ginuško, když půjdeš domů, tak dostaneš šunčičku…a zamávám jí šunkou před čenichem" no a tak chvilku dělá ofuky…záleží, jakej ten argument mám a pak jde.

Ale je to zlatý, moc dobře si pamatuju její první zimu…Gina ve dvě v noci “hola hola paničko, potřebuju ven" a tak honem honem, já v pantoflích, v županu, venku mrzne až praští, slečna si nejdřív tak 20 minutek poleží na dvoře…pak se teda jde vyčůrat…a pak…no a pak domů nepudu a nepudu…jó ty jdeš ke mně?? Tak to já ti teda uteču. Ale tak zase já nejsem blbka, vím, že psa nemám honit, že bude lepší, když začnu utíkat a ”hopí hopí, Ginuš, utíkáme", aby běžel pes za mnou…ale Ginuš není blbka, tak za mnou fakt utíkat nebude, takže stojí a čučí, co vyvádím. Po dalších 20ti minutách mi teda dojde trpělivost a řeknu “tak si tady zmrzni ty kanimůro jedna, já jdu do hajan”…po dalších 30 minutách v posteli…no tak přeci jí tam nemůžu nechat, je holomráz, my nejsme vybaveni nějakým venkovním ležením pro psy a holka není venkovní pes, ta nebude mít tak kvalitně nasrstěno a aby papulka malá nenastydla a už si to venku užila a bude ráda, že pro ní jdu…jó prdlajs a začínáme hru “jak co nejvíc vytočit paničku” nanovo. A tak jsme si zaběhaly, protože jsem se rozhodla, že jí prostě chytnu a fertig…no zlatý voči. A to se přiznám, že už jsem vztek měla, že jsem si pod “fousy” brblala “ty bestie jedna” a nahlas “Gindulko…pojď domů, zlatíčko…nejdeš, tak mě už je to fakt jedno, si buď tady do rána, klidně si zmrzni, já jdu dom, protože už mám na nohách omrzliny"…no a za dalších půl hodiny, které jsem strávila v posteli posloucháním, jestli už nekňourá, že chce dom….přeci jí tam nenechám, takovej mráz, aby mi nenastydla a šup do pantoflí a tradá zase ven……ráno já naprosto nepoužitelná a madam, ta ani nevylezla z postele, musela si to dospinkat a určitě se jí zdálo, jak má super paničku, co si s ní v noci hraje na honěnou.