Národní nebo mezinárodní zkušební řád ?

…no já teď měsíc byla taky marná…nejprve jsem si nechala udělat víčka neb už jsem skoro neviděla a když už to jsem byla skoro vyrobená,  jala jsem se ve stařecké nerozvážnosti doběhnout tramvaj a vysekala jsem se na dlažbě, takže koleno v orteze, ale minulý týden už jsem se konečně kousla a začala zase stopovat…do toho poslušnost na tu ZZO3 a speciálky na ZMMP,  když mi Sabča Gulivérková tak pěkně poradila…ale jde to ztuha..na očích tmave brýle proti sluníčku kvůli jizvám k tomu jsem ale skoroslepá🙂a na koleni ortéza, kdy čas od času zapištim, protože to koleno občas zabolí…

tak mi dnes přišel dotaz od paní s knírkou na doporučení od kámošky ze cvičáku blanenskýho na naučení speciálek…

tak po 16 letech opráším své vědomosti….

..výborně, budeme konzultovat🙂

…no já teď našla dvě louky vedle sebe, jedná už tedy taky skončila dokud neposečou a ta druhá je tedy hnusná, ale zatím krátký porost a pak tedy ještě mám dva placi s trávou, ale to je zase na hodinu cesty….jinak všude už ocení dost vzrostlé….už se těším na srpen na chalupu, tam jsou skvostné terény….

Tak to je mi vás Kilian a Ph líto, že marodíte☹️.

Já mám trochu porouchaný vazy v koleně, srazili jsme se s Framem, byla to spíš moje vina, on není žádnej hulvát co by do člověka naletěl, ale já už jsem starší, neobratná osoba.😅

Já na “ starý” časy nevzpomínám tak špatně jako vy, pro mě to byla doba, kdy jsem to musela nějak vymyslet, nějak jsme se se psem museli domluvit, rozvíjelo to vztah, používaly se posunkový povely, který jsou pro komunikaci člověka a psa přirozený, i psi víc přemýšleli. Při revíru v přírodě používali i čich, bylo to takový komplexnější a přirozenější. Nikdo na cvičáku nebyl skoupej na radu. Nepamatuju, že byl někdo ke psu surovej.

Každej pes byl vzhledově trochu jinej, ovčouni měli prapodivný barvy, který už dneska člověk nevidí a boxeři měli delší čumáky a byli razantní obranáři, co skolili figuranta na zem.🙂

A jak řešíš mravence?

Fram, jak ho jeden kousne do jazyku,  si  už žádnej pamlsek nevezme. Ale jináč statečně stopuje dál.

Tak si říkám, že bych mohla dávat víc předmětů, abych udržela motivaci ?

….jezdím abych byla před šestou na místě, to je ještě poměrně mokro, zatím dávám Okpet salám, ale už mám připravené granule, nechci to pokoušet, mravenci přibývají a ne vždy se dostanu na stopu ráno….jinak si lidi ještě pečou sušenky játrové s česnekem…

…diky, ale už se to hodně zlepšilo….ale já vůbec nevzpomínám špatně, jenom to prostě bylo jiné….já vždycky cvičila na kokina a za míček….člověk musel hodně koukat, ležela jsem v časopisech a dostupných knízkach…kdyz jsem bebyla se psem na place, koukala jsem jak cvičí ostatni…před vlastním psem jsem chodila na cvičák s půjčování velký knírač, doga a nakonec fena sousedky znakatá NO, s tou jsem dělala i úplně první zkoušku….pravdou je, že jsem se dostala do oarty, která zezdila trénovat i na cizí cvičáky, na stopy, na figuranty a pak na závody a zkoušky….jezdila jsem na tábory kde se na konci zkouškovalo, pravda člověk se z toho týden se psem vzpamatovával…tehdy byla disciplina, nediskutovalo se…dneska když vidím ty kurzy, tak je mi smutno, nic neumi a dovolí si ledacos…my za to obihali cvičák, dřepovali…prostě když člověk chtěl naučit se naučil se….jenom třeba ty stopy jako dnes se prostě nevedly a já je fakt nesnášel….mám štěstí na cvičák, ktery vzali do rukou mladí, cvičí se tu i vrcholově, vezmou člověka na stopy, vše vysvětlí, pomůžou, podporují v závodech a zkouškách jak se dá…já vzhledem k tomu, že jsem kopyto a ne moc bystrá, velice přivítala, že jsem si mohla zaplatit individuální tréninky…chodím i na jiný cvičák, kde mám trenéku, tam jsem už spolkla kolik slz,xale posunuje nás to dopředu  …

..souhlasím…ono taky kolik bylo tehdy těch exotů….dneska na cvičacich začínají pomalu převažovat, tedy v kurzech převážně..když to vezmu u nás, tak závodí i vrcholově a zkouškuji boxer, dobrman, RTW, howavarti, maliny, ovčoun, buldog a náš Keliš

…no je to tak, ale tak zatim mravence na stopach nemá, tak budu chodit dokavaď to půjde a pak začnu s těma krabičķama, už je mám doma….dneska na stopach ale ptáci, tak jsem jen s hrůzou trnula aby mi nevyzobali co jsem hezky nakladla…naštěstí se drželi zpovzdálí🙂

..koukám 🙂ale faktem je, že co jsem byla na stopach a někým, tak se převážně krmí dost, čtvrtky kuřat a různé masové  kapsičky jsou běžné ….to za nás tehdy fakt nebylo…no já jsem limitovaná velikostí psa a krmim zatím tím salámem neb Keliš neřeší vo tam je ale kolik toho pro něj kápne..

Za hodku to nerozeznate….

Jsme tam vždycky celé dopoledne. 

Beru to čistě pocitově - když je pes surově vláčen za kůži, protože se HNED neodtrhnul od kámošky, se kterou si mohl konečně pohrát.

Svému koni taky dopřeju volný kontakt s ostatními. A na jízdárně po něm chci práci a soustředění.

A i tady jsou pořád jedinci, u kterých zná kůň jenom box nebo tu jízdárnu. Naštěstí je jich čím dál tím méně. Názor, že ve výběhu plýtvá sportovní kůň zbytečně energii, je už překonaný.

Ale jak jsem psala, ve sportovní kynologii se vůbec nevyznám.