A změna je život….Ano, u mne průběžně byl vidět krahujec a vzájemně se s holuby, tak trochu, respektovali a čejky jej dokázaly eleiminovat rychlým únikem do holubníku a ve vhodnou dobu si trochu polétaly. Dnes skoro do poledne byla u nás mlha a potom zataženo. Když mlha ustoupila, vylétly na střechu domu a náhle jedna část sletěla střemhlav do holubíku a malé semknuté hejnko nervozně vzlétlo a viditelně se jim něco nelíbilo. A to něco byl jestřáb, kterého jsem zde od jara uviděl prvně. Sice neútočil, ale čejky létaly nervózně a ve vhodnou chvíli se jim podařilo střemhlavým letem naskákat do holubníku. Pro mne to znamená krmit především v převoliérce, abych je nenutit pobývat venku, když bude hrozit nebezpečí. Tím jim dá možnost, aby využily svých zkušeností a ven k proletu si vybraly správnou dobu. Uvidíme, jak si příroda poradí.
Náznak zimy se sluníčkem opět trochu mění “provoz” na holubníku. Nicméně, čejky dokáží sezbírat rozhozený ječmen ve slabé sněhové pokrývce. Nabídnutá koupel byla také trochu využita…Ráno, kdž se začíná rozednívat a je již šero, vyletí z holubníku, protánou křídla a rychle do bezpečí.
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 30.12.2025, 11:54:37
Zdravím, také přidám pár zimních …
Snad od začátku listopadu až do štědrého dne u nás bylo dost hnusně, mlha a vlhko. Holubi na to sice nic "neříkali", ale bylo na nich vidět, že se jim to moc nelíbí. Od štědrého dne začalo mrznou a konečně se ukázalo slunce a holubi hned pookřáli. Vrkají, houkají, páří se, a tak si myslím, že se v hnízdech brzo objeví první vajíčka.
Na včera jsem si na začátku roku 2026 inventuru na holubníku. Osazenstvo čítá 23 čejek a to v barvě černé, kapraté, modré černopruhé a jednoho kapratého křížence s PH s modrým ocasem. Když se vrátím na začátek jara, měl jsem po zimně pouze 3 páry, nakroužkoval jsem 20 holoubat a dovezl dvě kapratá holoubata. Celkem tedy by mělo být 31 holubů. Když odečtu od teoretického stavu skutečných 23 kusů, zjistím ztáty doma celkem 8 kusů. Jedeno holoubě jsem při čištění komína našel uhynulé. Takže, ztráty od dravců činí 7 kusů a to je (myslím) v souladu s přírodními zákony přežití. Uvidíme, kolik holubů na jaře zbude pro zapáření a pro reprodukci.
Rád bych také popřál všeh chovatelům a především holubářům, aby zdarví “drželo”, jak v rodinách, tak u zvířat po celý rok 2026. Po Vánocích také nezapomeňte na vyváženost ve stravě…
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 03.01.2026, 11:48:15
U mě to se ztrátami bude hodně podobné jako u vás. Odhaduji to na 7-10 ks. Jak jsem psal, letos se mi ztratilo několik holoubat po vyskočení z hnízda, což se mi dřív nedělo, plus 2-3 chovní a pár starších výletků. Naštěstí jsou pštrosi velice plodní a tak zbylo téměř 50 holoubat pro kuchyň.
Pro letošek mám připravených 7 párů, pro jednu holubičku si jedu ještě tento týden. Tolik párů jsem ještě neměl, budu muset pro výletky připravit nějaké provizorní ubytování. Hejno je celkem nepříbuzné, složené z mých odchovů a koupených holubů (noví + starousedlíci) od 5 chovatelů, a tak doufám, že min 2-3 roky vydržím bez nákupu nových holubů. Chci si odchovat několik slušných mlaďochů, které budu trénovat a tyto koupené, kteří nelétají tak dobře a polaření by nezvládli, prodám, nebo daruji. Mladé a některé letuschopné starší budu vozit na pole, aby poznali okolí a o žních zkusím přestat krmit. Z podzimního tréninku mi zbyli dva borci co znají okolí a mnohokrát se již vrátili ze vzdálenosti 1-5 km. Ti je budou "učit".
Čtyři páry již nosí na hnízdo a myslím, že je ani teploty pod -10°C které hlásí na příští týden nezastaví. Na těchto prvních holoubatech bych rád postavil další, snad už i polařící, chov.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 06.01.2026, 12:56:22
Asi jsem se špatně vyjádřil. Nevyskakují předčasně. Prostě hotová holoubata “vyletí“ z hnízda, ale pouze výjimečně se holoubě je schopno hned první den vrátit do holubníku 3-4 m vysoko. Většinu musím první, někdy i druhý a výjimečně i třetí den po vylétnutí sebrat se země a strčit do budníku. Jsou to prostě pořád bambuláči a chvíli trvá, než se aspoň trošku rozlétají. I přes to, že mám podlahu každého patra několik cm pod vletovým otvorem, aby “nehotová“ holoubata nechtěně nevypadla a holoubata před vylétnutím pilně trénují křídla na přistávacím prkénku, musím je první den (dny) uklízet. No a v těchto prvních dnech, kdy většinu dne prosedí na zemi, nebo někde na keři v metrové výšce se mi jich letos několik ztratilo.
-------
Od vánoc (slunovrat) se výrazně změnilo chování holubů. Například teď před chvílí, téměř za šera byli ještě venku, vyletěli si na střechu domu, ozobávali sníh, pářili se a celkově jsou mnohem aktivnější. Tři páry mají hnízdo komplet postavené a holubi nenechají holubičky ani pořádně nazobat, jak je honí na hnízdo. I přes to, že je zima jen to praští (včera a dnes ráno -13°C) myslím, že se do konce týdne objeví na hnízdech první vajíčka.
Dobrý den, podobný problém s vyletky co se nedokázali vrátit zpátky do holubníku na kůlu jsme měli také. Ale jen u dvou párů. U nás byl problém v tom že ti samci prostě flakali krmení a holoubata byla hladová a k tomu slabá. U pilných otců zustavaji mláďata v holubníku o pár dní déle a takoví výletci dokážou vyletět zpátky nahoru v zásadě hned po tom co poprvé vyletí. Řešení bylo prostě vybrakovat samce.
To ale neznamená že to nejsou trumpety, jen jsou to trumpety co umí létat 🙂.
Navazuji na svůj lednový příspěk o čejkách. Uplynul měsíc a na holubníku je 24 kusů. O jedno zvíře více, aniž bych cokoliv donesl. Stává se mi, že po útoku dravce nějaké čejky chybí přes noc i více. Takže, nic neobvyklého. Jsem rád za tento vývoj (volnost od nevidím do nevidím) a nerad bych to zakřiknul. Běžně se u mne vyskytuje krahujec. S tím se naučily čejky nějak koexistovat. V lednu jsem zaznamenal dva neúspěšné útoky jestřába. Třeba jich bylo více. Z jestřába byly čejky více jak dva dny vyplašené a i na přelet vrány reagovaly rychlým úprkem do holubníku. V současnosti sedí 3 páry na dvou vejcích a dnes snese čtvrtá holubice první vajíčko. Uvidíme, jak to bude s oplozením, neboť se čejky většinou páří na malém prostoru v holubníku a převoliérce a na střeše pobývají jen výjmečně. Pokud se cítí bezpečně, udělají si prolet kolem holubníku. Kolik bude nakonec párů se uvidí později, neboť někteří výletci se zatím neprojevily. Byl bych rád, abych mohl již letošní odchovy selektovat před vylétnutím, na lepší kresbu. Ale není to priorita. Podmínkou je, že mnoho osazenstva nepozřou dravci a že se bude dařit početný odchov. A na závěr několik slov p. Horníčka v příloze
Nárůst na 24 kusů jasně ukazuje, že se čejkám u vás daří a že nastavené podmínky fungují, i přes tlak dravců. Existence s krahujcem je v takovém chovu téměř standard, zatímco výskyt jestřába je vždy horší – několikadenní vystrašenost hejna po jeho útoku přesně odpovídá zkušenostem z praxe a svědčí o dobře vyvinutém obranném chování.
Rozbíhající se hnízdění tří párů a náběh čtvrtého je v tomto období velmi slušný výsledek a páření v omezeném prostoru holubníku nemusí být nutně na škodu, pokud mají ptáci klid a pocit bezpečí. Je rozumné nechat počet párů ještě „dozrát“ a nechat prostor i pozdějším výletkům.
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 03.02.2026, 13:55:24
Na to se přece čte krásně. Je to vaše první letošní líheň nebo už druhá?
Dovolím si malou poznámku. Nevím jestli je dobrý nápad selektovat ta holoubata na kresbu před vyletnutím. Může se snadno stát že si vyřadíte ta sice nehezká, ale bystrá a létavá. A pak vám ty fešáky co vám zbudou posbírá jestřáb. Nám se osvědčilo z nechat z těch zimních líhní všechno (tedy z párů od kterých chceme mít mladé do dalšího chovu) a probrat to co zbude po dravcích až na podzim. Pak už můžete snáze vybírat i podle pohlaví.
Odpověď na příspěvek uživatele Polař z 06.02.2026, 08:26:17
Jedná se o letošní první líheň. Jde o nasedání při velmi skromném krmení, kdy monimálně 85% denní dávky činí ječmen. Pokud bych chtěl, aby nasedali již koncem roku, musel bych k tomu přizpůsobit krmnou dávku. Mně jde primárně o jedince, kteří budou nenároční na potravu, budou umět žít v mých podmínkách na volno a v době hojnosti i polařit. Selektování před vylétnutím bude zatím velmi mírné a až po přepeření v pozdním podzimu, podle ztrát, budu moci třeba i přitlačit. V roce 25 jsem nechal vše vylétnout a v současné době budu sledovat i rodičovské vlastnosti a počety odchovů. Moje prostory jsou pomněrně skromné a tak selekce bude hodně nutná. Přeplněný holubník=zdravotní problémy.
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 06.02.2026, 17:40:31
Tak na ječmen by se mi to naši lumpové vykašlali. Jak byl sníh a mráz tak jsme je překrmovali, “aby jim bylo dobře” a ti potvoři si to přebrali, vybrali jen to nejlepší a pšenici a ječmen naházeli pod krmný stůl (je to rošt). Jak na to pořád sněžilo tak nebylo vidět kolik toho je. Ted když sníh slezl tak jsem jim dal jen hrstku “dobrého” s tím ať žerou i to ze země. Z té hrstky zase nechali pšenici a ječmen ležet a krmí se u souseda na poli v zamrzlé oranici. Co tam mají nevím, ale jede jim to líp než obilí…😆😆😆
Tak na ječmen by se mi to naši lumpové vykašlali. Jak byl sníh a mráz tak jsme je překrmovali, “aby jim bylo dobře” a ti potvoři si to přebrali, vybrali jen to nejlepší a pšenici a ječmen naházeli pod krmný stůl (je to rošt). Jak na to pořád sněžilo tak nebylo vidět kolik toho je. Ted když sníh slezl tak jsem jim dal jen hrstku “dobrého” s tím ať žerou i to ze země. Z té hrstky zase nechali pšenici a ječmen ležet a krmí se u souseda na poli v zamrzlé oranici. Co tam mají nevím, ale jede jim to líp než obilí…😆😆😆
Krmení, je tak trochu umění. O tom by mohli vyprávět chovatelů pošťáků a tipplerů. Kromně zdraví, je další důležitou složkou právě krmení. To jsem si kdysi sám ověřil u PH a teoreticky načetl a odsledoval u tipplerů. U mne většinou krmím jednotlivé zrniny zvláš a nebo v mnou namíchaných směskách určených pro různé účely. Např. v mrazech jsem potřeboval trochu “přitopit”-energii (kukuřice). Ječmen je pro holuby plnohodnotné krmivo a pokud se naklíčí, je to skutečná bomba. Bílkoviny si volně létající holubi najdou v podobně různých “hlejžďat” a u mne někdy trochu hrachu. Ale to velmi střídmě, když běží odchovy. Vím, že většina holubářů krmí směskou obilovin a holoubci se naučí vybíravosti. Je to stejné, jako u lidí. Jen málo který člověk dá přednost bramborám na loupačku před řízkem s bramborovým salátem. I pro člověka je zdravá střídmost. U holubů je ji třeba pohlídat. Ale i na té zmrzlé oranici je něco, co momentálně potřebují více, než ječmen a pšenici. Nicméně, každý má určité možnosti a to i krmivové a je důležité z nich vycházet, pozorovat a upravovat dávku tak, aby krmítko bylo vždy rychle vyžrané.
Bohužel, asi jsem to zakřikl. Dnes krátce po poledni první ztráta loňské holubičky z vajec u holubníku. Krahujčí samice zabíjela téměř ve stejném místě, jako 27.1.2024 - poslední fotka. V tomto místě jsem zaregistroval 3 ztráty během let. Nevím, jakou chybu holoubci udělali stejnou. Budu pozorovat a dalších několik dní krmit výhradně v předvoliérce. Nepodařilo se mi vyfotit z blízaka krahujčí samici při hodování-uletěla.
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 11.02.2026, 16:54:09
Chtělo by to jí to dát někam dál od baráku, kde je šance, že to najde. Když už jí ulovila, tak ať se nažere. Ušetří se tím život něčeho jiného. U nás ve vsi je na škole snad sto věžáků. Nějaký dravec by je probrat měl.
Odpověď na příspěvek uživatele Ladd z 11.02.2026, 18:25:24
Pokračování ze včerejška.Nedožranou holubičku jsem uklidil, neboť bydlím prakticky ve středu obce a tak bych asi nenašel vhodné místo, aby ji dožrala. Nicméně, dnes ráno někdy kolem 7:30 jsem krahujčí samici viděl na místě, kde včera hodoval, když jsem šel ke slepicím. Dost neochotně odlétla nedaleký jasan a již jsem ji dnes neviděl. To neznamená, že se nevrátila, neboť rozhodně celý den nesleduji holubník a zahradu. Holubi se celý den drželi v holubníku a jen s největší ostražitostí se nažrali v krmítku v předvoliérce. Jak je vidět, ostražitost krahujců, ale i jestřábů klesá s tím, jak jsou i v intravilánu chráněni. Jsou to chytrá zvířátka a dokáží se přizpůsobovat. Za mého mládí byli považování (v intravilánu)za škodnou a tudíž do vesnic za potravou se neodvážili a navíc v polích měli dostatek potravy. V současné době se změnil charakter krajiny a tím i její úživnost, jak pro pěvce a drobnou zvěř a tím i pro vrchol potravinového řetězce-pernaté dravce. Jednostranná selektivní ochrana vybraných druhů, podle mne, není ochranou přírody. Tím nechci rozhodně horovat pro plošnou likvidaci predátorů, ale pro zamyšlení se nad tím, jak chránit přírodu, jako celek. Ztráty i případné další ztráty čejek mě sice mrzí, ale nejde rozhodně o nějakou katastrofu.
Odpověď na příspěvek uživatele jo012810 z 12.02.2026, 17:13:37
Dobrý den. Chtěl bych reagovat na Váš komentář k dravcům v intravilánu. Ono se toho za jednu dvě generace v přírodě změnilo hodně, nejvíc ale právě ten intravilán. Když se podíváte na staré fotky nebo obrazy z řekněme před polovinou 20. století, tak si nelze nevšimnout že mezi domy nebylo moc dřevin. Když tak nějaké ovocné stromy a keře, které ani omylem nedosahovali výšky hřebenů střech, pokud tam byli nějaké jiné listnaté stromy tak byli pravidelně odvětvováné kvůli palivovému dřevu, možná pár neřezaných ořešáku a jehličnan ani jeden. To samé v nejbližším okolí obce. Holubníky byli buď na kůlu nebo ještě častěji pod střechou, v zásadě na nejvyšším bodě v okolí.
Po válce se z venkovských stavení a zahrad postupně vytratila hospodářská funkce a lidé si začali pozemky zkrášlovat “okrasnými dřevinami”. Z drobných smrčků jsou teď velikány, z jasanů orezavanych na hlavu rozložité stromy a množství m3 dřeva na plochu je v intravilánu větší než množství dřeva v selském lese v 20/30 letech 20stoleti. Do toho přišla móda komorových holubníku do kterých se pohodlně holubáři leze.
Výsledkem je hořekování nad dravci co lezou do intravilánu. Jenže oni nelzou do intravilánu, oni jsou v rozvolněném lese ve kterém se jim produciruji lidé. A holubi, kteří při spatření dravce na 50m mají šanci uniknout téměř 100% dravce vidí jen na několik metrů a to je jim na prd.
Chyba není v dravcích, chyba je v umístění holubníku. Koneckonců i to že vám holuby krahujec loví pořád na tom samém místě znamená že je tam někde nějaký ideální posed a ten prostě musí pryč. Pokud holubník není na nejvyšším bodě okolí, musí být takový bod co nejblíže holubníku tak aby na něj holubi mohli z holubníku přímo vyletovat.
Vztah predátorů a holubů byl předmětem studia už zakladatelů ekologie a je na to docela dost materiálu. Těch 50m volného prostou (nebo více) je důležitá podmínka, další je počet holubů. Jak jich je v hejnu min jak deset tak predátorům uspesnšnost dramaticky stoupá. Jak jich je nad 10 (v praxi tedy min 10 párů, on pořád někdo sedí v holubníku a nekouká🙂 ) a mají ten rozhled tak jsou ztráty na nule. I dneska. Oni ty ztráty dřív dramatické nebyli ne kvůli množství dravců, ale protože holubům nikdo nepokládal holubníky na zem v lese.
Řešení? No je to těžký. Pokácet nebo ořezat co se dá, zamyslet se jestli místo stříbrného smrku nebude víc užitku z jabloně, přemístit holubník a když to nejde, postavit před něj stožár s bidlem.
Jednostranná selektivní ochrana vybraných druhů, podle mne, není ochranou přírody. Tím nechci rozhodně horovat pro plošnou likvidaci predátorů, ale pro zamyšlení se nad tím, jak chránit přírodu, jako celek.
Tuhle svoji “myšlenku” cpete už léta do každého příspěvku. Jakou “selektivní” ochranu máte na mysli ? Ptactvo je u nás chráněno kompletně (včetně druhů “obhospodařovaných” lovem). Tak prosím jakou “selekci” máte konkrétně na mysli …včetně zdrojů z kterých čerpáte. Děkuji.
Odpověď na příspěvek uživatele Lupus4 z 12.02.2026, 18:32:59
A tak on je v zákoně pojem “zvláště chráněné druhy”. To by se přeložit jako “selektivní ochrana” dalo.
Jiná věc že požadavek na “ochranu přírody jako celku” hapruje na tom že ono se nám to v přírodě všechno navzájem tak nějak žere, či jinak hubí, samo od sebe a “přírodní rovnovaha” je mítus který se nikdy nekonal a konat nebude. Není člověk ten, co by se zavděčil lidem všem…
Zpátky k volnému chovu holubů - on je holub skalní pták volné otevřené, na dřeviny chudé krajiny - pouště, polopouště, mořské pobřeží - tam patří. A podobně to má i jeho domácí příbuzný. Prostě potřebuje kolem sebe vidět. Pak si krahujce namaže na chleba. V lese nemá co dělat a krahujec mu to s chutí vysvětlí.
