Obrázky od Gora jsou super!! A děkuju i já, i když to dělat nebudu. Když chtějí alternativní aktivisti, třeba ŠPV dělat něco přírodního, měli by dělat třeba toto!
Jirko, můj otec měl jinou konstrukci, asi horší (ale jednodušší). Prostě v rozích měl sloupky ze smrku, hranoly o průměru síly rohoží. Tím odpadly středové rámy, možná je leší “studený” roh než studený pás uprostřed výšky úlu kolem dokola. Nevím, raději bych se držel Dymáku.
Spodní rámy se dělaly opravdu tlusté 12-20 mm a podle mě by stačilo i 15 mm. Ale rohož může bobtnat a možná proto měli 20 mm. Horní rám musel být vyšší. Pod oušky musí být asi 5 mm, lépe asi 7. Tloušku ouška já radím místo normalizovaných 5 dělat tlustá 7 mm a nad rámky musí být VM 6-8, já radím 8 MM. To je v součtu zase 20 mm, možná o málo vyšší, třeba o 2 mm, pokud by “vingl” byl silnější, místo 5 tak 7 mm.
Viděl jsem nějaké anglické video, kde aby rohože byly samonosné a odpadly rohové sloupky, do rohoží doprostřed zakomponovali kulaté tyčky asi jako ukazovátko. Video už neumím najít. Myslím, že se to tak dělalo i na Slovensku.
I kdyby byly uvnitř svislé pásky dle Dymáku, středový rám by podle mě stačil 10 mm tlustý, pak by opravdu stačily lišty silné 5 mm a proti nim by byly stejné venku. VM u slámy doporučuji 8-9 mm mínus 5 mm pásky, zbývají asi 3 mm a to sice budou přilepovat propolisem, ale risknul bych to. Ale takly je možnost špánků což následuje.
Ale tady u nás se rohože dělaly jinak, ty, co měl otec. Svisle byly po asi 50-60 mm jakési špánky. Byly to půlky asi vrbových (v Anglii běžně z dubu) loupaných proutků a šití se dělalo tak, že vlastně napříč stéblům byly ty svislé špánky (nemůžu si vzpomenout jak se to jmenuje přesně, ale byla to velmi běžná věc u slaměných výrobků) a šicí špagát přitahoval k rohoži ty špánky. Snad je to jasné. Takto dělaná rohož byla také samonosná a velmi tvarově stálá. A neboulila se když byly špánky dost blízko, třeba 50-60 mm. Možná 80, už nevím.
A ještě nesmíte zapomenout, že stébla musí ležet a ne stát. To proto, že uvnitř stébla probíhá cirkulace a je rozdíl, když vzduch poutuje v cirkulaci na délku asi 20 cm mezi kolínky a nejméně polovina stébel je "odzátkovaná", a když v ležícím stéblu běží cirkukace na výšku dutiny ležícího stébla (navíc u lžetého stébla otevření dutiny nevadí, cirkulace vodorovně neprobíhá). I když se dělaly slamáky se stojícími stébly, násobně lepší a tepelně účinnější byly ty ležaté. Na druhou stranu se asi počítalo se samonosností stojící slámy slisované v rohoži. Slisování ale muselo být jen tak silné, aby nezničilo stébla. Ale podle mě i stojící stébla byla stokrát lepší, než cokoliv jiného.
Jednou mi Tom4 přivezl špejle, které byly půlkulaté průměru asi 8 mm a ty by fungovaly jako “špánky” jistě také. On to nebyl přesně půlválec, neumím to pojmenovat, prostě špejle 8 mm ale na výšku byla jen 3 mm. Toto když domyslíte (dělají se prý velmi rozličné špejle a jsou neuvěřitelně laciné), tak by se BL rámků přibližovaly jen vrcholky obloučku půlšpejlí.
Pokud vám Jirko a nebo ostatním není jasné, co se snažím kostrbatě popsat, ptejte se. Za mě by byly skvělé i rohože z rozbité kombajnové slámy, ony košnice byly v prstýnku při sstlačování “copu” tak slisované, že neměly dutiny. Přesto izolovaly dokonale.
Podle mě toto by bylo větším návratem k přírodě, slamáky (rákos) jak z neporušené slámy, tak ale i z kombajnové, než šlechtění varroaodolných včel a týrání včel pouze kyselinami! Předkové říkali, že v ničem se včelám nedařilo tak, jako ve slámě.
