Lepší otázka by byla, co v něm nespalovat. Tím začnu.
Někdo do kuřáku dává znečištěné oškrabky propolisu. Kouř příjemně voní a je těžce karcinogenní. Pamatuju si to ze starých překladů z článku nějaké sovětské soudružky. Psala, že ve stepích je troud neřešitelný problém. Na strůpky se u nich používalo staré plátno nebo jutovina. Tyto textilie, ač silně zapropolisované, časem spouchnou a musí se vyřadit a že je tehdejší včelaři s oblibou používali do kuřáku. Vyvětlovala dvě negativní věci, jednu z nich si málokdo uvědomí. Když doutná vosk a propolis = karcinogeny. Ale jak to působí na včely? Včely, když ucítí nějaký kouř, OK, zbystří a vnímají poplach jako že někde hoří a nějak je to vzruší. Jestli ale v kouři ucítí pach hořících včelích produktů, nastane panika, protože je jasné, že nehoří jen někde, ale že hoří u nich doma!
Do jaké míry je druhý předpoklad pravdivý netuším, logiku ale má.
Používejme jen troud a nikdy ne z jehličnanů a nikdy ne zrzavou drobivou hnilobu z dubu, případně dalších dřevin. Silně čpí, až nensesitelně do očí. Nejlepší je práchno je z lípy, vrby, osiky nebo jiného topolu. Dobré je bílé práchno z jírovce nebo habru. Ovšem všem kraluje bříza. To je náš nejléčivější strom a velmi léčivé je na ní úplně všechno. Nedávno se tu někde zmínil pan Gopro pilinéch břízy v souvislosti s plísněmi a pozitivními látkami z nich pro včely.
S velkou oblibou používám v kuřáku houby. Březovou kůrou se kuřák skvěle zatápí, ta velmi příjemně voní a na mě to dělá dojem, že to snad voní i včelám, nebo je to aspoň tolik nevyblázní. Hodně věřím na něco léčivého v kouři břízy. Ale k těm houbám.
Na bříze žije březovník obecný. Plodnice je zrzavo smetanová a uvnitř sněhobílá. Snadno se zasyrova nakrájí na kostky velikosti asi palce a snadno se suší. Když se do každého kuřáku dá kousek, déle to vydrží, kouř nečpí a svým způsobem když nevoní, tak určitě nesmrdí. Myslím, že koncetrovaná léčivost stromu je právě v tom kouři.
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ezovn%C3%ADk_obecn%C3%BD
Další houbou, na dobu hoření a mnnožství nečpivého kouře ještě lepší než březovník je troudnatec kopytovitý. Ten nadělit je už obtížnější, opatrně sekerou to jde. Skvěle fungují, po důkladném vysušení i jiné troudnatce.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Troudnatec_kopytovit%C3%BD
Další houbou, kterou používám je lesklokorka lesklá (i běžnější jehličnanová, obě léčivé), často se najde přestárlá a odumřelá outkovka pestrá, opět vysoce léčivá houba. Samosebou lze použít i jiné outkovky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lesklokorka_leskl%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Outkovka_pestr%C3%A1
Jen troud a houbu z akátu neradím, akát je celý velmi jedovatý. Mimochodem ač je to nejtrvanlivější, tvrdé a velmi pružné dřevo, nepoužívá se na násady a topůrka právě proto, že “pálí” do dlaní - způsobuje reakci jenom dotekem holých rukou.
Vyjádřil jsem se rozpačitě k pelyňku, kor k lihovému výluhu. Tvrdím, že kouř vyjmenovaných hub nemůže neobsahovat léčivé látky a použití hub v kuřáku je nesrovnatelně jednodušší a pohodlnější. A stejně jako upelyňku, když houby u včel v kouři neléčí, určitě neškodí víc, než troud ze dřevin. Mě se to osvědčilo a vlastně vždy mám v kuřáku kousek některé z hub, březovou kůru vždycky. Tlustá březová kůra ale sama nehoří. Třeba lesklokorky (Wiki píše jak je vzácná, já tu mám lesklokorku jehličnanovou celkem běžně) se na jednom pařezu najde taky 5 a víc kilo.
Co neradila Ruska a neradím ani já je papír, už vůbec barevný nebo potištěný. Sice proložky od vajec či od nějakého ovoce používám. Ale je mi 68 let a tak to už tak moc neřeším. Mám to ale jen na rychlé zakouření na chvilku - pořád se to opatří snáz než troud a houby a rychle ser to zapálí. Mladším ale rozhodně papírovinu neradím. Úplně nejhorší je hobra.
Kdyby někdo našel čagu, je to velmi vzácná houba (hostí jí asi jedna z tisíce bříz), tu rozhodně do kuřáku nedávejte! Česky se jmenuje rezavec šikmý, jinak Čaga sibiřská.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezavec_%C5%A1ikm%C3%BD
Přidám příhodu o stupiditě lidí. Věděl jsem nedaleko včel o bříze s čagou. Ta na bžíze parazituje roky a lze tudíž na jednu ŽIVOU břízu pro čagu chodit třeba 20 let, bříza i s houbou roste, mohutní a i houby je tedy rok od roku víc. Ač je kolem této “mojí” napadené břízy v okruhu 50 metrů asi 30 jiných bříz, nějaký de.il uříznul jen tu jedinou. To je logika přimitiva, který když chce třešně, motorovkou porazí strom aby nemusel lézt po žebříku. Moje čaga byla metr od země až do výše očí. Je pryč. Kdo ví, zda se mi podaří ještě někdy čagu najít…
Dobré do kuřáku části rostlin čeledi Cannabis, radost ze včelaření se zvyšuje cim větší mají obsah THC
https://www.facebook.com/Humor365dni/videos/1059678375068050/
Já používám trouchnivý topol. Ale hoří hodně rychle, tak chci letos zkusit choroš, nevím co to je za druh, ale utrhla jsem je z topolů. Tak snad to bude v pořádku.
Známý mi doporučoval sušený vratič, tak možná taky přidám.
Papír bych se bála použít. Jednou jsem zkusila trochu přidat a lítaly jiskry.
Canabis, no to by bylo žihadel😄
Tiež roky pouzivam trudatec kopijovitý, občas aj trúd z buka, získanému drevu z agátu som sa vďakaTomovi, ktorý písal už dávnejšie o jeho jedovatosti vyhol
Nikdy som žiadne bylinky do dymaku nedaval nevidel som dôvod, už samotný dym ruší včelam komunikáciu a uvadza ich do stresu…
Trefila jste to správně. Ty houby nenapadly mě, ale někdy v osmdesátkách to radilo Včelařství, právě že to dlouho vydrží a kouř nečpí.
Vratič bych nepoužil. Má silný repelentní účinek. Nechci včely odpudit, chci je kouřem “uklidnit”, přimět je, aby se začaly nasávat. Nechci je vyhnat a vyvolat u nich paniku jako když jim hoří obydlí a nebo aby jim tam bylo odporně, že začnou prchat. Domnívám se - asi jsem někde vyčetl, že nasáté mají menší chuť se prát.
Ono taky záleží na tom, kdo se ke včelám jak chová, já podle toho usuzuju na kvalitu povahy včelaře. Jeden známý tvůrce spousty videí, nejen, že se o včelách vyjadřuje hnusně. On taky nepracuje klidně a šetrně, je hrubý, se vším tříská, dělá prudké pohyby, na mě působí jak šus. Znám ho osobně a je takový i při rozhovoru, u dětí tomu říkáme ADHD - na mě to tak působí.
Já opatrně tiše odstraním dekl a pomalu odtrhnu igelit. Včey reagují na světlo. Zamysleme se, s čím se po miliony let setkávaly, jenom který tvor je mohl ohrozit? Byl to velký tmavý tvor, obyčejně stojící na zadních, mohutrnýma pazourama dělal velké rány a lámal poloshnilý kmen. Do včelího příbytku, kde je věčná tma, najednou za ohlušujícího rámusu, otřesů a vibrací začalo vnikat světlo a venkovní, skoro vždy chladnější vzduch než jaký mají uvnitř. Medvědovi pekelně smrdělo z tlamy (proto včely nesnáší alkoholický odér, ale možná ze stejného důvodu ani lak na vlasy nebo parfémy), zatímco ve vřelím úle vše voní. Najednou včely ucítily i pach ničeného plodu, čerstvého medu, vosku. Včely jsou naprogramované na ty části medvědovy postavy, kde jedině je zranitelný - oči, nozdry, uši a tlama, vše na hlavě a proto včely i lidem útočí na hlavu a nejzranitelnější části. Kdo ještě ke všemu kolem sebe mává reukama-pazourama jako ten medvěd a je tmavě oblečený, tím víc včely vybudí k útoku. Poznaly odvěkého a patrně jediného skutečného nepřítele a vědí, že jde o život a pak začnou nekompromisní obranu!
Co se se včelami děje, když jde do včel civilizovaný člověk? Po opatrném, pomalém odsdtranění igelitu jsou včely dokonale zmatené. Za miliony let ještě nezažily, že jim do příbytku vniklo světlo a čerstvý vzduch, je ale ticho, žádné otřesy, žádné bouchání. Pokud není podstavec úlu na podlaze včelínu, včely necítí ani žádné kročejové vibrace. Nahrnou se do uliček hlavami nahoru, ztuhnou a čekají, co se bude dít. Ucítí trochu kouře, nesmí se ale foukat do uliček, ale jenom mírně jakoby nad úlem, aby hrdlo kuřáku bylo spíš souběžně s rámky, tedy téměř vododorvně.
Včely chvíli okouní a když zjistí, že se lámání, drcení a hlučné rvaní díla neděje, často hromadně uličky opustí a jako by si šly po svém. Nyní je možné ve včelách celkem nerušeně pracovat. Tedy nesmím ničím třískat, musím se chovat civilizovaně a ne jako divoké prase nebo medvěd. Nesmí se nikdy nad úlem prudce gestikulovat, nesmí se nad úlem dělat nějaké prudké pohyby, vše jak ve zpomaleném filmu. Žádné volání na někoho a mávání aby pořišel blíž. Pak včely zůstanou klidné i dlouhé minuty.
Jistěže se takto chovají jen ušlechtilé včely a tak ono nezáleží jen na chování včelaře. A i v tom spočívá umění včelařit. Včelař si musí umět vybrat dobré včely a nemyslet si, že holt žihadla ke včelařině patří. Pamatuju si z dětství živě nesmírně vzteklé kříženky včely tmavé, vlašky (měly zrzavý proužek na zadečku - neklamný znak po Ligustice). Pamatuju si, jak se některé dny do včel braly dvoje tepláky a hubertus a peroutku jsme používali na kuklu jako stěrač auta, aby bylo pro útočící bestie vůbec vidět, aby se honem zakryl úl a mohl nastat zbabělý úprk. A potřebný úkon se musel jít udělat jindy, když měly lepší náladu a nebo spíš staré nerudné brécy byly na snůšce a v úle převažovaly mladušky.
Dostal jsem se daleko? No ano, ono všechno se vším souvisí a jedno vyplývá z druhého, spíš každý detail má několik důsledků, kterým se bylo možné vyhnout. A stačilo tak málo, být slušným člověkem a chovat se ke včelám slušně. A tak já poznám kvalitní včely, ale hlavně kvalitního včelaře podle chování. Většinou po prvních 2-3 minutách videa vím, zda se já od dotyčného člověka chci něco učit.