Rvačka

Pokud nelze cizího psa obejít nebo začne dorážet - nejdřív na něj zařvu (mazej! val domů! …) - jako fakt ale ostře, autoritativním hlasem - ne “pejsku běž domů prosím”. To nám většinou stačilo. Pokud je v dosahu a fakt otravuje, klidně ho švihnu druhým koncem vodítka přes kušnu. 

Do divočejší situace jsem se naštěstí ještě se psem nedostala, na místní “volnovenčiče” stačí zařvat. Ale pokud by mi doráželi na fenu, klidně bych i kopla, hodila kamenem, přetáhla klackem - byl by poblíž. 

Nikdy bych nenechala svou fenu, ať si to vyřídí sama.

Já ještě většinou ty otravné psy, co běhají volně po vsi vyfotím a rozmáznu na sociálních sítích obce - ať má majitel ostudu.

nechat je si to vyříkat?

To určitě ne! Viz výše. Nedávno se tady řešil i paralyzér, právě pro tyhle už hodně vyhrocené situace.

Keďže mám fenu, ktorá sa nenecháva dvakrát prehovárať do bitky, zvlášť na vodítku, riešim vždy preventívne. Oči na stopkách, psom sa vyhýbam z diaľky, špeciálne tým na voľno, “on nič neurobí”.  Keď už sa mi stane, že niekto príde, záleží od toho, ako sa chová. Ak je to nejaký pidipes, ktorý prichádza v mieri, neriešim. Ak je to pes, ktorý v mieri neprichádza, riešim to vždy ja, obvykle stačí vyraziť do protiútoku - máloktorý pes prejde cez nasratého človeka. Potom podľa situácie, väčšinou kopem, už teda nosím aj slzák, ale zatiaľ som ho na psov nepoužila. A áno, som hysterka, neznášam to, keď si ľudia púšťajú bezprízorne čokle na špacír, ale mám fenu s jednou ľadvinou a fakt netúžim po tom, aby mi ju zabil nejaký debil tým, že po nej poskáče. 

Tak ono je ideal konfliktum predchazet, ale chapu ze ne vzdy to jde. 

Blizici pes je vetsinou citelny (pokud nenarazite na asiaty, tibetske dogy a podobna plemena s poker-face). Takze pokud se blizi pohodar, nechavam byt a jen koriguju pripadne projevy nevole, pokud by zacly. 

Pokud se blizi nekdo prednasr…anej, vleim smecku za paty a jdu agresorovi krok v ustrety. Pevnym a rozhodnym hlasem velim “vypadni” a 99% psu to pochopi. Nekteri vytrvalci me zkusi obejit, akze krok stranou, zastoupit cestu a to same … pak uz byva pokoj. 

Ja jsem tam do toho, abych sveho psa/psy branila. Pokud to necham na nich, zaprve to pri nasem poctu pro agresora nedopadne dobre a za druhe ja ztracim autoritu. Takze by si priste deticky mohly myslet, ze nemuseji za paty, ze to muzou resit rovnou sami … a to nechce nikdo ;)

Ocekava se ale, ze muj pes zna povel za paty (nebo nejaky podobny ekvivalent, napr. zustan) a opravdu ho poslechne. 

I kdyz je teda pravda, ze od chvile kdy se nas pocet prehoupl pres 4, tak si 101% dementu (ctyr i dvounohych) hodne rozmysli zda k nam jit 😀

Zkusila bych ho zastavit, nejlépe už na dálku, vyšla bych mu mu naproti a stála mu v cestě  ( stoupla si před svého psa) a postojem i hlasem dala najevo, že přeze mě neprojde. Já, jak žiju se psy celý život a jsem takový polopes 🙂, tak tohle umím dobře.

Když je poblíž páník, musíte ho většinou rázně pobídnout ať přiběhne a psa si chytí, většina lidí v téhle situaci zamrzne a stojí jako solný sloup.

Někdo s sebou nosí pepřák, s tím se musíte naučit mířit, ale i kdyby dostal zásah i váš pes, je pořád lepší než kousné rány, které se špatně hojí. Můžete nosit i taser, ale tam se musíte dostat na kontakt. Něktetého psa prý odradí odradí už jeho zvuk.

Když je rvačka neodvratná, je za mě lepší psa pustit, i dobře socializovaný pes, který se nikdy nepopral, umí ze hry s ostatními psy různé tríčky které pak může použít, psi spolu boj hravě nacvičují, může i utéct nebo si držet odstup. A může použít i různé konejšivé signály, takže ke rvačce třeba nakonec ani nedojde nebo je spíš symbolická.

Jeste jsem zapomela dodat, ze pokud se agresor preci jen pokusi skrze mne projit, proste ho odchytnu a poslu (vetsinou vzduchem) panickovi ktery se nestara. 

Ale to chce trochu cviku. Nicmene podle me lepsi odlovit psa co jde kolem, nez hrabnout do propukle rvacky. Tam to chce cviku mnohem vic, jinak to pak vetsinou dost boli …

Arosek:

Jeste jsem zapomela dodat, ze pokud se agresor preci jen pokusi skrze mne projit, proste ho odchytnu a poslu (vetsinou vzduchem) panickovi ktery se nestara. 

Ale to chce trochu cviku. Nicmene podle me lepsi odlovit psa co jde kolem, nez hrabnout do propukle rvacky. Tam to chce cviku mnohem vic, jinak to pak vetsinou dost boli …

Kdyby to byl nějaký menší pes, tak by to snad šlo, ale nějak si neumím představit odchytit nějaký rozzuřený tele. Naštěstí jsme teda zatím žádný bez dozoru nepotkali a doufám, že u toho nadále zůstane. 🙏

ono to krom přístupu “zlý policajt” mnohdy jde i “dobrým policajtem” a to  třeba tak, že psu hodím hrst pamlsků, nebo jeden že si hrajem na “chytej”, někteří zaberou na hozený předmět (klacík, já měla tenkrát v kapse šišku)……toť má praxe, ne jen teorie

většina takto příchozích psů se primárně rvát nechce, takže hodit situaci aktivně do pohody není od věci….pokud to jde

Hele naopak - velkej pes se chyta lip nez malej. Pac je ho za co chytit. Malej je jak zivy stribro, naprahnes ruku a on uz tam neni. 

A kdyz je clovek zdrave nasratej, zastavi i lokomotivu, pac adrenalin dela divy 😀
Ja odchytavala SAO, RTW a dalsi lahudky. Vzdycky az pak mi to doslo a zacla jsme se klepat, ale to uz ti dotycni nevideli. Ti me potkali jen nebetycne vytocenou a pac to bylo zcela uprimne vytoceni do bela, tak mi to vsichni verili 😀

😲👍

Ty jo, a to se nebojíte, že vás pokoušou? 

Já bych na cizího psa, kterej nevypadá přátelsky, rozhodně nesahala. Dodnes si dost živě pamatuju, jak se pokoušeli známí na neoplocené zahradě odchytit cizího retrívra, co jim šel po slepicích a jakmile byl pes čapnut za obojek, tak se otočil a kousnul si do člověka.

Bylo mi asi 10 a rozhodně mě to naučilo na cizí psy nechmatat 😀.

Tenurri:

Ty jo, a to se nebojíte, že vás pokoušou? 

Já bych na cizího psa, kterej nevypadá přátelsky, rozhodně nesahala. Dodnes si dost živě pamatuju, jak se pokoušeli známí na neoplocené zahradě odchytit cizího retrívra, co jim šel po slepicích a jakmile byl pes čapnut za obojek, tak se otočil a kousnul si do člověka.

Bylo mi asi 10 a rozhodně mě to naučilo na cizí psy nechmatat 😀.

No to může být problém…on když se pes dostane do fáze “neslyšim, nevidim” a drapnete ho za obojek, tak se může stát, že vás rafne i váš vlastní pes…prostě přenesená agresivita “a ty mě taky neštvi😠” a je vymalováno.

Na druhou stranu je obojek paradoxně to první, co člověka napadne za co psa chytit.

Jako za mlada se běžně stávalo, když jsme procházkovali několik NO, tak že psi najednou byli v sobě…teda povětšinou fena srovnávala drzouna, který nepochopil, že k princeznám se nečuchá…tak to jsme tam vlítli, každej drapnul svýho psa a bylo.

Dneska mám teda fyzičku nula nula prd, neumím si představit, že bych od sebe odtrhla dva odhodlaný psí hovádka.

Si pořád říkám, že nejrozumnější by bylo mého psa pustit…zahodit jeho vodítko, abych měla volný ruce a já teda nosím sebou náhradní vodítko…tak buď se pokusit připnout na obojek a nebo udělat z vodítka smyčku a hodit mu to přes krk a dotáhnout ho někam ke stromu a přivázat a pak řešit svýho psa.

Ale upřímně…v praxi si to radši nechci představovat.

No jasně, ale můj pes je můj pes a tam člověk ví, že se to stalo tak nějak omylem…já už měla od toho našeho prokousnutý malíček ze hry, prostě jsem držela hračku moc blízko zubům když překousával.

A jednou (už dřív) se mě leknul, když sondoval nějakého psa na druhém chodníku, který na něj začal štěkat. Jack začal štěkat taky, tak jsem ho chytla za kšíry, že jdeme jinam. To uskočil, stáhnul ocas a vynadal mi taky. 

Každopádně nebojím se sahat na svýho psa, ale na cizí teda jo 😀…

Já občas přemýšlím, jestli se psů vlastně nebojím. Já vždycky šla do kontaktu se psama, který znám, tak mě to nenapadlo, ale teď jak potkáváme psů a pejskařů víc, tak o tom občas přemýšlím. Občas s náma chodí venčit pán s maliňákem, pes poslouchá jak hodinky. Cizí dospělé psy nemusí, ale Jacka a Jackova polobrášku zná od jejich štěněčího věku, nechává jim i svoje hračky a tak…ale když jsem ho viděla poprvé, tak moje první myšlenka byla, že mám po psovi a ještě dalších pár setkání jsem byla velmi opatrná…i teď mám z toho psa respekt a to si vždycky přijde pro pomuchlání…kdyby chtěl, tak mě sežere 😂.

Myslím, že ta kraťanda je pro mě tak maximum. Nechápu, že jsem kdy chtěla americkou akitu 😀

No u nás byl nejhorší incident akorát borderka na volno, která přiběhla a řvala na mě…a pak jen skupina hrajících si psů na louce, která začala Jacka spíš šikanovat, takže jsem si odchytla svýho psa a šli jsme pryč a od té doby ho mezi skupinu psů vůbec nepouštím, protože ten náš je vždycky otloukánek. Ale když potká někoho z těch psů samostatně, hrát si chce a může, protože to si hrajou hezky. Ve skupině se to vždycky zvrtne tak, že se baví jen ostatní.

Držkující psy na vodítku tak nějak nepočítám, občas na nás někdo štěkne. Jediní psi na vodítku, ze kterých nemám úplně dobrý pocit jsou dva (asi?) sourozenci plemene bully - té nejmenší verze. Ti vypadají že by nezůstali jen u štěkání, ale ti na volno nechodí.

Případně po něm vyjel jiný pes ve chvíli, kdy se Jack choval nevhodně a ignoroval jiné signály, ale to byla spíš výchovná a hned po tom spolu zase normálně fungovali, žádná agrese nebo tak…tak už zjistil, že ostatním psům se rozhodně neskáče ze zadu na záda, ani se na ně nepokládají packy.

No jasně, ale můj pes je můj pes a tam člověk ví, že se to stalo tak nějak omylem…já už měla od toho našeho prokousnutý malíček ze hry, prostě jsem držela hračku moc blízko zubům když překousával.

Můj nebožtík pitbull měl takovej zvyk, že vždycky vyskočil do větví, zakousl se a houpal se. Jako na pověšeného peška. Kdysi jsme šli kolem stromu a větve byly docela vysoko. Tak mu říkám počkej, ti je trochu stáhnu. Natáhla jsem ruku, že je chytím a on nepočkal… V plné palbě, jak se chtěl pověsit na větev, mě vzal ve výskoku za dlaň. Tak to byla ale kujwa bolest. 🥵 Jizvy od tesáků mám dodneška. 😂

Mam to stejne - proste branim zuby nehty, nasrata lvice hadr. Vetsinou mi to dojde az potom, az kdyz uz je po vsem a utocnik daleko pryc. 

Jinak ja se uz pred lety naucila, ze je vlastne lepsi, kdyz cizi pes kousne me, nez meho psa. Protoze:
1 - policajti to pak resej. Nejakej pokousanej pes je moc nezajima, ale jak jde o lidi, kmitaj. 
2 - me to osetri zadara, za psa musim platit. A z majitele hovada vetsinou nevypadne ani “sorry” natoz financni kompenzace.
3 - nerozhodi mi to psychiku psa a potazmo cele smecky. Ja je branim, ja funguju jako vudce, byt jsem utrpela nejaky ten sram.

Dalsim faktorem je, ze na nas uz si malokdo troufne, protoze vetsina psu umi dobre pocitat a devet (resp. 10 i se mnou) je proste dost presila, do ktere si malokdo dovoli jit prudit. Navic po letech zkusenosti uz ve vetsine pripadu fakt odhadnu hrozici prusvih a dokazu zasahnout driv, nez k samotne mele fakt dojde a psi se dostanou do rause. Vetsinou to u nas konci “ve stadiu pokusu” 😀

No ještě otázkou je, jestli se opravdu pouštět do větších akcí…jestli není lepčí použít paralyzér. 

Sardullah:

No ještě otázkou je, jestli se opravdu pouštět do větších akcí…jestli není lepčí použít paralyzér. 

Asi jak pro koho. 
Ja bych ho stopro nosila nekde po kapsach, takze nez bych ho nasla, uz by bylo pozde 🙂
A na odstraseni mi staci zadupat a zarvat.