Sed

Jezdit bez třmenů a snažit se uvolnit pánev a balancovat pohyb koně. Žádná prošláplá pata a špička ke koni, hezky uvolněný sed, nohy spuštěné podél těla koně. Dokud se to nenaučíte, měl by trenér eliminovat i použití otěže z Vaší strany a jakkoli Vás vést k tomu, abyste koně řídila - zádržemi, pobídkou, to začínajícímu jezdci vůbec nepatří, dokud se nenaučí sedět v daném ruchu.

Přesně tak.

Proto by se mělo začínat na lonži, aby začátečník mohl řešit jenom sebe.

No ono existují i experti, co mají začátečníka na lonži, který nevysedí nic a už ho nutí pobízet a rumplovat koni v hubě s otěží. Viděla jsme to xkrát, i když to naštěstí ustupuje.

Nepochybuji. Já se pohybuji (teď už teda tolik ne) ve světě zkušených ternérů a přiježděných koní.

Jenže začátečník těžko vyhodnotí kvalitní výcvik a koně, když vůbec netuší.

Já začínala před 40 lety v oddílech, které navazovaly na v podstatě vojenský systém. Koně i lidi se řídili pravidly, mělo to řád a systém i štábní kulturu. Tak nějak všude stejnou.

Nemyslím si, že začiatočník, ktorý nevie koordinovať pomôcky, by mal používať pracovný sed v sedle. Naučte sa jazdiť v pracovnom kluse, naučte sa stáť v strmeňoch, a keď budete ovládať toto, môžete začať postupne skúšať zostať sedieť po pomôcke do klusu. Postupne, pár krokov, žiadny kŕč, uvoľnene. Nedržať sa zubami-nechtami za každú cenu. Alebo, ak trénovať pracovný sed, tak potom bez sedla, ideálne s madlami.

Krom toho, že musíte umět sedět a koordinovat a mít nezávislou ruku a kdovíco z jezdeckého umění ještě, k tomu je také dobré mít vhodné sedlo (ten podsedák s madlama není špatná varianta) a také koně, který je buď nějak rozumně useditelný a nebo ho do toho stavu umíte přivést. Máme tu koně, na kterém bude mít zadek přilepený v sedle i absolutní začátečník, máme tu koně, na kterém se neudržím já, co si myslím, že už mám něco odježděno. No a řešení je, pokud nemusím, tak prostě v tom pracovním klusu nejezdím. A když musím, musí být na to kůň zahřátý, opracovaný, naohýbaný a nesmí být bolavý, špatně nasedlaný, zpruzelý nebo do toho taky kecají erupce na Slunci nebo cojávím 😀

Jo a taky je dobré, když se vy jako jezdec před tím náročným úkolem sama rozhýbete a zahřejete, tj. trochu se proběhnout a třeba zadřepovat a pak si dát nějaké protahovačky, aby se rozhýbaly klouby (aby vás kyčle pustily svěsit nohu bez křeče a lokty a ramena volně reagovat na potřeby koně), páteř (aby se prokrvily stabilizační svaly a umožnily vám koordinovat), uvolnila mysl a tělo připravilo na výkon. A nezapomenout dýchat.

No osobně když jsem učila začátečníky , tak mi byl velkou inspirací Karol Hollý , který kdysi vyhrabal nějakou maďarskou dvorskou učebnici jezdectví a zdokonalil ji. Začal bez třmenů s madly v pořadí krok-pracovní cval (jelikož je paradoxně jednodušší naučit se vysedet než klus)-pracovní klus-klus lehký, pak skoky s vyhozen a chytání míče, to vše bez třmenů a na lonži. Po úspěšném zvládnutí této fáze dostal jezdec třmeny a pak otěž do ruky.

Za mne doposud nepřekonané. Celé to ale samozřejmě vyžaduje po všech směrech vhodného školního koně.

Na uvolnění pánve pomáhá trénovat v opravdu velmi pomalém klusu. Opravdu sotva kůň přejde do nohsledu klusu. Ideálně na lonži, případně i s ochotným vodičem ze země, který udrží tempo koně pomalé.  Takový klus s jezdcem v sedle neháže a může se soustředit na opravdu uvolněný sed, vzpomeňte si jak vypadá kovboj, který jede plání na klusajícím koni, kůň se sotva táhne a jezdec by u toho i spal. U takového klusu člověk koni nedrncá do zad, což koně nezlobí a nenutí ho zrychlovat aby se drncání vyhnul. Jakmile opravdu uvolníte sed, kyčle, dojdete do fáze, že se vám zadek ze sedla nezvedne a udržela byste pod zadkem list papíru. To je většinou ten aha efekt, kdy jezdec pochopí, co se uvolněním myslí. Pak lze zrychlit. A jezdec když ví, jaký pocit v tom sedle má mít, čeho chce dosáhnout už snadněji přizpůsobí sed rychlejšímu tempu.  Jo a ještě dejte pozor na délku třmenů, u příliš krátkých třmenů je to mnohem náročnější. Proto je jízda úplně bez třmenů vhodná.

Mrkněte třeba sem a pusťte si to zpomaleně.

Vrátila bych se k Buggyře - potřebujete i vhodného koně. Na cupitavé appaloose to začátečník zvládne, na frísákovi asi ne. Tím nechci říct, že to záleží jenom na plemeni. Na prvním místě je za mě proježděnost koně, který umí vzít jezdce na hřbet.

Nesmíme zapomínat na vývoj sedu jezdce. Pokud jezdec nepřekonal fázi záchodového sedu a tělo ho do uvolněného nezávislého sedu nepustí, má situaci značně ztíženou. A to je něco, co se musí vyjezdit, na to je dobrá ta škola Hollého. 

https://equichannel.cz/clanky/teorie-jezdeni/vyvoj-sedu-jezdce

Juchů, Eqch je zase mezi živými! 😀

Jo jo, skvělý článek.