Čtení od AI mi nevyhovuje, nebaví mne a neudržím pozornost. Občas jsem si pustila nějakou audioknihu na YT, čtenou AI, vadí mi intonace, nějaká zkomolená slova mi málem urvou uši (stejně jako některá hrubka mi vypálí díru do oka). Vím, že se AI učí, ale zatím mám radši namluvené knihy od herců a dabérů. Čtečku nemám a zatím nechci, tak nemám zkušenosti, jak čte.
Něco málo se poslouchat dá, člověk musí vybírat. Poslouchala jsem třeba všechny povídky od Čapka a nebo pravidelně poslouchám videa od World History CZ, mají to moc hezky zpracovaný. Ale prokládám to mluveným slovem od herců nebo historiků, třeba Jiřího Padevěta, občas i nějaké pohádky, třeba před spaním Deník kocoura Modroočka. 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 16.06.2026, 10:34:41
Ne ne tady to bylo o něčem jiném, o nenadálých příchodech domů. Je jasné, že když chodíte domů pravidelně v 15.00 +- bude Váš pes čekat. Tady šlo o to, že v těch případech pes čekal i když příchod domů nebyl obvyklý. Dokonce tam bylo popsané kdy majitel domu nenadálé letěl jiným letem a rodina o tom nevěděla, kdežto jejich pes ano.
Jack i kočky poznají, že jede manžel domů i když ještě ani nevjel do naší ulice. Vždycky se všichni pomalu nasáčkují do chodby…a to i v neobvyklé časy. Pokud tedy zrovna nespí.
Knihy o psech, beletrii, nečtu. Vůbec čtu málo knihy. Nestíhám, sotva přečtu časopis History revue.
Dřív, v mládí, jsem knihy o psech četla. Samozřejmě knihy Bílý Tesák, Vlčák Kazan, Barí, syn Kazanův, knihy o policejním NO Ajaxovi od maďarského autora, apod. Četla jsem i tehdy dostupnou kynologickou literaturu se zaměřením na služební výcvik a samozřejmě časopis Pes přítel člověka. Ten až dokud ho nepřevzala od paní Trankovské Jansová. Kvůli tomu jsem zrušila předplatné.
Obecně mám ráda u kynologické literatury české autory.
