Čtení od AI mi nevyhovuje, nebaví mne a neudržím pozornost. Občas jsem si pustila nějakou audioknihu na YT, čtenou AI, vadí mi intonace, nějaká zkomolená slova mi málem urvou uši (stejně jako některá hrubka mi vypálí díru do oka). Vím, že se AI učí, ale zatím mám radši namluvené knihy od herců a dabérů. Čtečku nemám a zatím nechci, tak nemám zkušenosti, jak čte.
Něco málo se poslouchat dá, člověk musí vybírat. Poslouchala jsem třeba všechny povídky od Čapka a nebo pravidelně poslouchám videa od World History CZ, mají to moc hezky zpracovaný. Ale prokládám to mluveným slovem od herců nebo historiků, třeba Jiřího Padevěta, občas i nějaké pohádky, třeba před spaním Deník kocoura Modroočka. 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 16.06.2026, 10:34:41
Ne ne tady to bylo o něčem jiném, o nenadálých příchodech domů. Je jasné, že když chodíte domů pravidelně v 15.00 +- bude Váš pes čekat. Tady šlo o to, že v těch případech pes čekal i když příchod domů nebyl obvyklý. Dokonce tam bylo popsané kdy majitel domu nenadálé letěl jiným letem a rodina o tom nevěděla, kdežto jejich pes ano.
Jack i kočky poznají, že jede manžel domů i když ještě ani nevjel do naší ulice. Vždycky se všichni pomalu nasáčkují do chodby…a to i v neobvyklé časy. Pokud tedy zrovna nespí.
Knihy o psech, beletrii, nečtu. Vůbec čtu málo knihy. Nestíhám, sotva přečtu časopis History revue.
Dřív, v mládí, jsem knihy o psech četla. Samozřejmě knihy Bílý Tesák, Vlčák Kazan, Barí, syn Kazanův, knihy o policejním NO Ajaxovi od maďarského autora, apod. Četla jsem i tehdy dostupnou kynologickou literaturu se zaměřením na služební výcvik a samozřejmě časopis Pes přítel člověka. Ten až dokud ho nepřevzala od paní Trankovské Jansová. Kvůli tomu jsem zrušila předplatné.
Obecně mám ráda u kynologické literatury české autory.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 16.06.2026, 22:16:05
žjoooooooo, to musí bejt výborný čtení!!! Myslíš , že se to dá někde sehnat-půjčit? Asi nic, co? Bude to raritka. Ale vypadá to, že to je pěkně napsaný.
a to mi připomnělo mou oblíbenou knížku z dětství . Tuhle knížku, kterou napsala Fan Vavřincová - autorka Takové normální rodinky a Dášenku jsem milovala. Je to laskavý čtení.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 17.06.2026, 07:37:19
že před 80 lety byl pekinéz jiný pes,
Já takhle zažila na výletě tibetského španěla. Kterého jsem si téměř spletla s pekinézem (viděla jsem ho naposledy před 45 lety). Na férovku jsem se zeptala, co je to za plemeno. Ušel s námi 25 km v Novohradkách. Bez problému. Jenom se mu do chlupů občas zamotala větvička.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 17.06.2026, 08:30:53
Tak evidentně existují malí pejsci, ke kterým se chovatelé a majitelé chovají jako ke psům, takže dokáží ujít štreku a neomdlít před prvním kopcem 🙂
Fenku tibetského španěla máme na sídlišti. Fenka se nevychovává, protože to u tibetského španěla nemá cenu, říkala to jejich kamarádka, co má CHS, odkud fenku mají. Takže fenka od začátku chodí na flexině a povely ji nezatěžují, jsou zbytečné.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 17.06.2026, 09:02:56
Tak evidentně existují malí pejsci,
Existují. Jednou s námi šel i pidi york - opravdu, nebyl o moc větší než poctivý potkan. Už jsem psala - průvodce na něj koukal s velkou nedůvěrou, že to nemůže zvládnout. A zvládnul. I louži, která byla na jeho poměry hluboká , takže do ní komplet zahučel.
a to mi připomnělo mou oblíbenou knížku z dětství . Tuhle knížku, kterou napsala Fan Vavřincová - autorka Takové normální rodinky a Dášenku jsem milovala. Je to laskavý čtení.
Díky za tip…Fan Vavřincovou mám ráda, tak jsem si knížku objednala v nějakým antikvariátu za 49,- Kč…124,- i s poštovným…krásná práce.
Akorát teda nevím, kdy se pak k tomu čtení dostanu, já jsem poslední roky se čtením na štýru…ale tak budu jí mít a to se počítá…když si budu chtít něco přečíst, tak jak když jí najdu…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 17.06.2026, 10:03:45
Moc dobře jste udělala. Knížka není tlustá, příběhy jsou krátký, a moc milé ilustrace- teď nevím, možná si to i sama ilustrovala??? - Nechte si to při ruce, a až bude nejhůř, tak jak říkám vždycky - nevolejte na brablence jako Jiřik vod Zlatovlásky, ale na chviličku se začtěte, tahle knížka to dovolí, neztratíte se v ději, dostanete milé pohlazení na duši. Miluju tu knížku a když jsem měla před pár lety narozeniny, udělala jsem pár kopií, svázala je a dala kamarádkám jako dárek k mým narozeninám.😊
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 17.06.2026, 09:51:00
Znám, teda znala jsem, malé psí sportovce, byli to většinou prima psy. Jasně, našel se malý vysí.rač, ale i velký, u kterého by to člověk nečekal, jako třeba BOC nebo AUO. Dnes už většina z těch psů nich nežije. Dcera se psy nesportuje, věnuje se dětem, pesy jsou v podstatě domov důchodců (nejmladší je 9,5, nejstarší za 3 týdny 15 let) a teď má dcera štěně a plánuje se ke sportování vrátit. Tak uvidím, jací jsou psí sportovci teď.
…jinak já milovala knížku Tygřík Vaska, četla jí roky každé prázdniny a teď se mi jí podařilo sehnat pro vnuka a čteme ji spolu, omlouvám se za mimo téma…