Varaxi

To poslední mi připomíná:

Tři malé děti se ptají své matky, jaké to bylo, když byla bezdětná. Matka jim odpoví: Když jsem chtěla spát, tak jsem spala. Když jsem chtěla jíst, tak jsem jedla. A když jsem někam chtěla jít, šla jsem tam sama. 

megy:

no kolik takovej bobr hmotní? esi bych ho zvládala chovat

pěstovat, to bych uměla

ale to se asi musí ten malej, ne?

No… on není bobr jako bobr. Chovat se dá jen jeden, ten druhý se pěstuje. Lidi ho stříhají, někdo i barví, všelijak opečovávají, dávají mu jména. A ano, je takový menší,ale kdo to nečeká a není zvyklý,tomu může připadat naopak obrovský. 

Chovat a pěstovat jsou na míle vzdálené termíny, že nechápu, jak si je může někdo plést. 

Chovat bobra a pěstovat bobra, to je přece něco úplně jiného. 

Dekalb je super slepice. A vynesenka za 70 Kč je dobrá cena. 

A které dvě jsou fenky, ty dvě vlevo? Nedokážu rozpoznat barvu, kterou jsou značené, ale předpokládám, že modrá a zelená je pro kluky.

Jenom čtyři? To břicho vypadalo, že jich tam je dvakrát tolik. 

Doufám, že se budou mít k světu, a že to máma zvládla ve zdraví. Ňafinci malincí. 

Ps: Já beru toho levého tmavého. 

Sarah01:

My nevenčíme, čekáme, kdy to přijde. A pracuju na zahradě, abych přišla na jiný myšlenky.

Tak jak?

A to už by za to natočení stálo, ne?

Nedostatečná strava, nekvalitní strava, stará zaplísněná strava. Plus genetická predispozice. 

Děda přísahal, že za to může taky horká míchanice. 

U nás se tomu říkalo žabka. 🙂

Seniorka vypadala jako někdo, kdo se chce zavčasu zdekovat. 

Já nevím, co vidíte Vy, ale já vidím, že ta paní se snaží odejít, jeden policista ji zastaví a mluví s ní, zatímco ten druhý ji vzápětí uhodí. Nevidím žádnou provokaci ani ten plivanec, ale budiž, ten jsem rozeznat od mluvení nemusela. Ale nevidím agresi, provokaci ani nějaké nepřiměřené chování. Snad nedostatek spolupráce, možná. A ten hypotetický plivanec. To není nic, za co by si zasloužila ránu pěstí ona nebo kdokoli jiný.

Neříkám, že ta paní je svatá. Ale tohle nebyl přiměřený zásah ani náhodou. 

Krom toho to dítě musí být starší než já - už co jsem na světě, se říká, že krmit divoké ptáky se nemá pečivem. Od mé babičky přes televizní zpravodajství po Ábíčko, i ty hobby markety měly v sezóně pověšené plakáty, čím lze krmit a čím ne. 

Ať se tam dělo cokoli, policisté by to měli mít natočené. Takže se to dá plnohodnotně posoudit - jak se chovala, jestli provokovala, jestli byla reakce policie přiměřená (např. ta paní mohla spadnout, oni ji zvedali, ona nespolupracovala, tak má modřiny - ti policisté klidně mohly být dvě padesátikilové ženské, co já vím).  Prostě se ví, co se tam stalo, ale neřeší se to. 

Z toho usuzuju, že pravdu nejspíš mají obě strany. Ta paní asi skutečně byla agresivní a nespolupracovala, což je špatně, policie to už po několikerém řešení nezvládla, což je též špatně, takže… 

Strašně by mě zajímalo, jestli ta paní má nějakou diagnózu. A případně jakou roli hraje v tom mizení labutí.

A hele, tu se píše, že policejní záznam je k dispozici? No tak nic, no. 

Tchánovci měli hrubosrstého jezevčíka a toho stačilo ostříhat jednou, aby místo srsti měl vatu. Už napořád. Celých 12 dalších let vypadal jako vypelichaný plyšák. 

Axi, bPP labrador, měl hotspoty na krku, tak jsme ho též kolem rány ostříhali a srst mu tam pak rostla měkčí, zvlněnější a jemnější. Taky se to nespravilo.

Já Vás chápu, taky mi to nedává smysl, jak to, že to tak je. Ale zkušenost praví, že střih může mít tento vliv, který může být nevratný.

Jestli to má být tipovačka, tak říkám osm. 🙂

Ph, nejste nějak v kontaktu s Inspektorovou? Občas koukám na její stránky, vypadá to, že se snad daří dobře jí i malinkám. 

To je škoda, husy ti mohl nechat. Napřed by dělaly gaga… a pak pesani mňam mňam. 

Jj, je to pejsek. 

Ty pohádky s Bluey jsou moc hezké. Místy vtipné, místy dojemné, vždycky milé. Takové rodinné. 

To ta Máša, to je taková mrcha, že se bojím, aby zvíře něco neodkoukalo. Králíček Bing je docela hezké, líbí se mi, jak ta zvířátka, co představují děti, jsou opravdu dětská a ne dokonalá - jejich kresby nebo zpěv opravdu vypadají jako od dítěte školkového věku, ne studenta konzervatoře. Ale je to fakt hodně dětinské, naivní, hloupoučké, takové… vypatlané. Nevím, jak bych to popsala jinak. Špatné to není, to jako ne, ale zápletka založená na tom, že někdo si dá mrkev s hráškem zamíchané dohromady a někdo zvlášť, je na mě trochu moc. Po třetím dílu cítím, jak mě opouštějí přeživší mozkové buňky. 

Z českých pohádek ho baví akorát O chytré kmotře lišce a Bob a Bobek. A pak pohádka z Youtube, jak kluk najde tancující housenku, s kterou objede svět, a pak se z ní vylíhne motýl, kterého pustí na svobodu. No a naučná videa od Froli - to pak chodí kolem a praví: Hobotnice (neumí Ch) má modrou krev, protože obsahuje med. (Má být měď, ale tak…) Nebo: Kosatka je velká černobílá verlyba. Je to vrholový pledátor. Nebo: Žralok kladivo (neslyší tam tu koncovku -un, má to být žralok kladivoun) je pro lidi neškodný. Taky si od té doby hrává na čolka, slimáka nebo halemeňona (chmeleona). Je celkem roztomilé, jak se snaží koukat každým okem jinam a je přesvědčen, že se mu to fakt daří. 

Takže pokud máte vnoučata zhruba ve věku zvířete (dva a půl roku), tak můžete zkusit. Bluey by zabavilo i starší děti. Froli má i videa o dopravních prostředcích a tak. 

Chápu, že by u toho děti neměly sedět každý den, ale teď jsme nemocní a je jen omezené množství času, které zvládnu strávit zpíváním, čtením pohádek, malováním vodou a nalepováním nálepek na krabici od bot. 

V tom domě budou bydlet ty sousedovic husy? 🙂

K filmu: Obdivuji, kolik lidí je tu kulturně vzdělaných v oblasti české i zahraniční kinematografie. Já za poslední tři roky viděla akorát Bluey, Mášu a madvěda, všechny díly Asterixe (a jeden díl vymyslela, když zvíře chtělo vyprávět pohádku, jmenoval se Asterix, Obelix a Baryonyx) a Králíčka Binga, zato ale tolikrát, že poznám, o který díl jde, po třech vteřinách. 

Krom toho jsem viděla nové (no, minimálně rok staré) Žhavé výstřely. Zjistila jsem, že co je zvíře na světě, komediálné laděné filmy jsou mi mnohem bližší. A čím absurdnější komedie to je, tím lépe. Třeba takové Vocasy na tripu jsem si užila teď mnohem víc než před lety, když jsem je viděla poprvé. A pak ještě Na nože, což je vtipné, pokud se dokážete naladit na stejnou vlnu. Jinak je to prostě jenom divné. 

Takže nový Resident Evil taky zkusím. Kdysi jsem viděla předchozí díly, z nichž si teda pamatuju jen ten první, ostatní jsou pro mě úplná šeď zapomnění, ale něco, co se nebere až tak moc vážně, zní dobře. 

Já to mám přesně naopak. Protože mi vadí stav zvířat ve velkochovech, být v mase potravinově nezávislá je můj sen. Na 2750 m² se mi to asi nepodaří, ale kdybych si sama odchovala kuřata, husy a sem tam kačku nebo krůtu, byla bych happy jak dva grepy. Ryby musím kupovat, tam nějaká soběstačnost absolutně nepřichází v úvahu, hovězí a vepřové kupuji v Hrotovicích (české chovatelství je celosvětově nadprůměrné, tak je to takový z nouze kompromis), králíka sem tam někdo chová, no ale tu drůbež na maso a vejce bych ráda zvládla. 

Mléko taky sama nevyrobím. Nejen že je na dvě kozy málo prostoru (to v současné době nestačí ani na pastvu, o seně nemluvím), ale manžel je intolerantní na laktózu a bezlaktózové mléko a mléčné výrobky zkrátka doma neudělám. Takže tady jsem rezignovala úplně.

Krom toho bych si přála soběstačnost v ovoci (alespoň v těch druzích, co se tu dají pěstovat) a v zelenině (opět alespoň v místních druzích a v sezóně - 20 kg zelí na naložení nebo 100 kg brambor na zimu asi taky nezvládnu). Ale kupovat jabka, rybíz, mrkev nebo pórek, když mi mohou růst na zahradě, mi přijde trochu divné. Totéž s těmi kuřaty. Nebudu pořizovat býka na výkrm, stejně jako nebudu mít 200m skleník na citrusy a granátová jablka, ale to malé, místní, co se tu chovalo a pěstovalo vždycky - proč ne?

V čem se asi žádná soběstačnost nikdy konat nebude, jsou krmiva, osiva a kalorie - kávu a čokoládu v nouzi i oželím, ale sít pšenici a pak mlít mouku, z cukrovky si vařit vlastní cukr, pěstovat fazoli a čočku na zrno, povím Vám, já jsem praštěná dost, ale tak moc zas ne. Znám paní, co si hrála na Krtečka - vysela len na kalhoty a tři roky jí trvalo, než je ušila. Krom toho si pěstuje kukuřici na polentu a vyrábí boty z lýka, které pak skutečně nosí. To je liga, kterou mohu zdáli obdivovat, ale nikdy jí dosáhnout nechci. 

No ale to jsem odbočila od zvířat. Co se jich týká, tak ne každý má elán, chuť, prostředky, zdravotní stav a vědomosti na jejich chov, a pak je jednoznačně dobře, když takoví lidé nechovají. Není to ničí povinnost. Ale zároveň si myslím, že kdo má skutečný zájem o welfare zvířat, udělá nejlépe, když si bude maximum spotřeby, zejména živočišné, pokrývat sám. Jen tak bude jistě vědět, jestli je spokojen se standardy chovu.

Nikomu svůj postoj nevnucuji a sama jsem zvědavá,jak dlouho mi mé ideály vydrží, až se konečně nastěhujem do svého.