Varaxi

My to natrháme, nařežeme a dáme sušit rozprostřené na plátně ve stínu.

Máme na to takovou řezačku. Zkusím najít foto, jak to vypadá, ale určitě by to šlo nastříhat nůžkami. Nebo to zítra vyfotím.

My dáváme jen sušenou, sušíme si ji na zimu. Přes léto se napasou samy, čím chtějí, a kopřiva to teda není.

Sušenou ale milují. Sušíme různé bylinky, jitrocel, pampelišky, brutnák, ale kopřiva je kopřiva.

Zrzavci, neznám Vás, nemohu tedy upřímně prohlásit, že Vás miluji. 

Ovšem mohu se vyznat z lásky k Vašemu přístupu, Vaší pečlivosti, zájmu a ohleduplnosti, co se týče zvířat, která jste si osvojila. 

Máme nějaké třecí plochy, samozřejmě. Ale co se týče zvířat, a o ta jde především, děláte vše na sto procent. Až si říkám, že méně by bylo více a jestli Vám nebude hrozit vyhoření.

A to, prosím, nemyslím zle. Jen že já bych Vaše tempo tak dlouho nezvládala.

A já Vám jako kafemlejnek už popáté nebo pokolikáté odpovím, že právě v tom košatění se to začalo opakovat, Vy jste na to reagovala dle mého názoru jako na novou informaci, a proto jsem Vám navrhla projít si předešlá témata.

Nevadí.

Já to jako nedorozumění beru od začátku a jsem ráda, že aspoň na tom se shodneme. 

🌻

Jak jde o prachy, jsou úřady snaživější v pátrání a dohledávání. 

Tím neříkám, že je úspěch zaručen. 

Největší šance je finančák - asi neplatí řádně daně ze zisku. Pak, pokud nemá stèňata očipovaná, tak lze řešit i to.

Jinak se tím nikdo zabývat nebude. Když se nezabývají desítkami jiných případů, tak asi nic.

Je to existenciální minimum. Týrání zvířat to přímo není, ale standard taky ne. Je to jako vězení, taky tam neumřete, ale šťastná nebudete.

Pošlete foto, ať se máme na co koukat.

Jo, a deset slepic obden snese deset vajec. Zrovna teď, kdy je nejvyšší čas, aby nějaká sedla. 

Zvíře začalo chodit. Já už nemám miminko, já mám batolátko. Bééé!

Moje krásné hebké miminko, kampak se mi podělo. To není možné, jak ten čas letí. Podobný pocit jsem měla, když se z miminka nemluvněte stalo miminko žvatlátko. Ale teď mi přišel přes celý pokoj naproti - já už fakt žádné miminko nemám, už je to batolátko. 

Anebo - anebo mám vzácný úkaz, kdy miminko získává vzhled, vlastnosti a dovednosti batolat, přesto zůstává miminkem. On je výjimečný, věděla jsem to!

😀

No, věřím, že to má za vliv to, aby se neopakovalo již stokrát řečené. 

Akorát to musí padnout na úrodnou půdu, což se tady nestalo. Uznávám, že i mojí vinou - neměla jsem dávat nevyžádanou radu. 

Já napsala:

Zrzavci, my (a nejen my) už jsme si o kurnících psaly. Prohrabejte stará témata, je tam zmíněno mnohé, co se teď už jen zbytečně opakuje. Třeba ten komínový efekt větrání, nutnost slepici předejít trápení, ale i další. 

 Vy jste napsala:

Ano psaly / psali. vím.dotaz teď z mého pohledu byl o trošku , jiném,než běžně zateplením kurníku Vs. ten  zdeny. Chtela jsem pouze znat nazor.Na komínové vetrani  jsem si díky spoustě jiného dovolila zapomenout, nicméně jsem se neptala, ani na tu pomoc pro nemocnou slepička, tudíž žádný můj dotaz není duplicitní, prostě  to tu přispívající zmínili a já logicky zareagovala. Netušila, že by to mohl být problém. I vzhledem k tomu, že tu záplava dotazu nepadá, to ad jedna a ad dva, nikoho nic nenutí do diskuze přispívat. Vytváři-li to ovsem  problém, tak o alceptuju ,nemám problém se prostě neptal zde vůbec na nic.  

Vážně Vám připadá ta reakce přiměřená? 

Já chápu, že jste se ptala konkrétně na věci, které jste do té doby tady ještě neřešila, ale pak se tam přesně takové věci řešily. A nejen ty výše vyjmenované, ale i hlodavci, nemoci, podestýlka atd. Řešily se s Vámi a Vy jste na ně aktivně odpovídala ve stylu dobrý nápad, fajn úhel pohledu. Nenapsala jste, jasně, tohle vím, tohle už mám rozhodnuté. Dala jsem si tu práci a celé to vlákno jsem přečetla, ale pořád tvrdím, že jsem se provinila leda tím, že jsem dala nevyžádanou radu. 

Na Váš komentář, který si troufnu nazvat kousavý, jsem smířlivě napsala:

Jasné, v pohodě. Já jen, že by Vám mohlo být přínosné se do těch vláken podívat. 🙂

A Vy jste na mě vystartovala jak čertík z krabičky.

Pokud Vás moje příspěvky nějak urazily, traumatizovaly nebo rozhodily, nebylo to mým záměrem. Byla to dobře míněná nevyžádaná rada. Pokud Vás opravdu citově zasáhla, tak mě to upřímně mrzí, protože já to za nic vážného dosud nepovažovala a neměla jsem to za víc než obyčejné bezvýznamné nedorozumnění. 

Nechápejte mě špatně, nechci bagatelizovat Vaše city, na které máte právo. Jen mi připadá Vaše reakce přehnaná, na což mám zase právo já, a necítím se odpovědná za Vaše duševní rozpoložení. Pokud si přejete cokoli zde sdílet, prosím, s chutí do toho. Na to přece nepotřebujete mé požehnání nebo můj souhlasný názor. Nikdy jsem netvrdila, že Vaše dotazy vytvářejí problém, a vůbec nechápu, proč jste si to vzala do hlavy. Pokud svoje příspěvky považujete za přínosné, ale nechcete je sdílet, sama jste se rozhodla tak učinit. Neviňte mě z vlastního svobodného rozhodnutí. Pokud Vás nějak znechucuje moje maličkost, tak to dokážu respektovat, a pokud si to přejete, nebudu na Vás reagovat. 

Ale upřímně, ať se snažím, jak chci, nerozumím tomu, proč Vás jeden můj komentář tak moc zasáhl. Prostě pro to nenacházím relevantní důvody.

Napsala jsem Vám věci mnohem citlivější povahy, které jste přešla či přijala s grácií, kterou by Vám mnozí mohli závidět. Proč je toto takový problém? Vždyť jste mi odpovídat vůbec nemusela, nebo jste mohla napsat, že Vám diskuze připadá přínosná, nebo ať se do toho nepletu, nebo že jste to už udělala, nebo cokoli jiného. A Vy jste si zvolila za sebou uraženě prásknout dveřmi. Ne že bych tomu pocitu úplně nerozumněla, taky jsem to tu udělala, ale udělat to kvůli doporučení projít si staré příspěvky?

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-v-turecku-se-zkourilo-cele-mesto-police-tam-palila-20-tun-marihuany-40520550#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=abtest288_local_box_varAA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Já vím, že to jsou zprávy, ale i tak mě to pobavilo.

Já doporučuju zastřešit jen nejnutnější kousek okolo kurníku, kde by se to ideálně i zpevnilo (krom popeliště). Pak nebude co zalévat, ale bude to třeba sem tam trochu poklidit.

Zastřešila bych pítka a krmítka, pokud je nebudete mít v kurníku, popeliště a vchod pro slepice, tedy místa, která jsou nejvíce exponovaná, a ta místa bych i zpevnila.

Nicméně každé zastřešení výběhu je nadstavba, která nebývá nutná. Zpevnění povrchu je důležitější, zvláště pokud krmítev kurníku.

Pokud zastřešíte polykarbonátem většinu výběhu, uděláte z toho skleník. Jiné materiály zas zcela brání přístupu slunce. Proto je lepší zastřešit jen nejnutnější minimum proti dešti a zbytek problému vyřešit tím zpevněním.

Taky záleží, kudy obvykle vanou větry. Po směru stačí menší zastřešení, proti větru větší.

Je fajn mít možnost hodit přes výběh síť. Nejlepší je nějaká stínící - jsou různé typy, můžete si vybrat, jak dobře stíní.

Mimochodem, já nepsala, že máte mlčet. Já psala, že než se budete ptát, bylo by fajn si projít předchozí příspěvky. Protože ano, ty věci, co v tom vláknu padaly, se opravdu opakovaly. Ne všechny do posledního, ale některé ano, a proto jsem si to dovolila navrhnout. O nic jsem Vás nežádala, nic jsem po Vás nechtěla, jen jsem to navrhla.

Ohledně mých obav máte zbytečné starosti, Vaše dotazy, ať položené, či ne, mě skutečně nijak netrápí. Kdyby mi bylo zatěžko odpovědět, neodpovím. A stejně tak Vám můžu slíbit, že když si nebudete přát, nebudu na Vás reagovat.

Já bych do stejné řeky vstupovwla, až bych brečela. Inspektorová, Espiro a milion dalších. S těmi bych se vídala kdekoli.

Ale oni se nevrátí a upřímně - někde mě vyhnali a jinde přijali s otevřenou náručí. IFauna pro mě bude fajn archiv, ale to je tak všechno. 

Díky, já už zůstanu tady.

Četla jsem jakýsi článek, který tvrdil, že mluvit pozitivně vede k optimismu, a ten je spojen s lepším zdravím.

Takže jsem přestala nadávat, už si nestěžuju a na všem se snažím najít pozitiva. Nějakou dobu jsem měla pocit, že nebudu moct mluvit vůbec, ale pak se to stalo a já opravdu pocítila, že ten článek nelhal a že opravdu je na světě krásně, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a tak dále.

Pod dojmem z onoho článku bych své nedávné dny shrnula nějak takto:

Stěhování jsem pojala jako příležitost zmenšit množství věcí, které máme. Začala jsem u kávového likéru, pokračovala přes skořicovou whisky a teď ještě umenším počet lahví vína a medoviny, které vlastníme.

Stěhujeme se značně dočasně (na cca 1 rok), než postavíme dům, k mým rodičům. To vede k mnoha novým příležotostem.

Mámin inovativní postoj by se dal nazvat jako kibicování a prosazování si svého za každou cenu. Takže si třeba nemůžeme v ložnici přestěhovat nábytek. Což vnímám jako šanci zlepšit své diplomatické schopnosti.

Tátovi je naopak všechno jedno, což beru jako možnost pro zlepšení svého odpočinku. 😀

Teď vařím karé - libové vepřové maso, které nemám ráda a které můj choť ukradl svým rodičům, protože nepozná naše suroviny od cizích. Vařit neoblíbená jídla je jistě také k něčemu dobré, a teď mám příležitost zjistit na co.

O víkendu má být kouzelných 13 stupňů a odpoledne poprchávat. Podotýkám, že o víkendu je ta synova oslava narozenin, která vzhledem k počtu účastníků je koncipována jako venkovní. Takže super, potrénujeme imunitu.

Mimochodem, švagr s rodinou mají málo peněz a možná nebudou moci přijet. Rozbilo se jim auto a nemají prý ani na benzín. Což je super vědět - máme nakoupeno pět kg masa na gyros a 4 kg ryb na gril. Pokud tedy nepřijedou, budeme mít navařeno na další cca 3 dny. Manželovi nevadí jíst to samé dokola, a pro mě by to byla opět příležitost potrénovat své mentalní schopnosti.

Navíc švagr si domluvil, že nechce ani gyros, ani ryby. Tudíž jsme nakoupili naložené maso na gril a klobásky. Ani jedno z toho moc nejíme, tak pokud nepřijedou, budeme moci udělat dobrý skutek a nakrmit tím toulavé kočky. Bezdomovce tu totiž bohužel nemáme, jinak by to jistě byla příležitost pro ještě větší dobrý skutek.

Synáček do toho všeho sem tam ječí, což je skvělý způsob, jak posílit plíce. 

A ještě jedna dobrá zpráva - manžel se praštil do achillovky, a pokud ho to nepřestane bolet, budeme moci zítra prověřit kvalitu místní pohotovosti. On bude mít dvojnásobnou radost, protože se bude moci zlepšit v chůzi s berlemi. 

A to jsem o dobrých zprávách, které se týkají zvířat, ani nezačala!

To je strašné, chudák pes. Co mu to asi dělá s kloubama.

Možná byli první, ale pak já byla ta poslední kapka. 

Nic, no, upřímně mě to netrápí a Zrzavci snad také ne. 

To jsem byla já.

Myslela jsem si, že si přeje praktické rady, ne nezávazný pokec, a poradila jsem, ať si přečte vlákna, kde jsme na to téma již diskutovali. No, a to bylo špatně pochopeno a vnímáno tak, že Zrzavci nepřeji sdílet radost ze slepiček.

Já proti kecacím vláknům nic nemám, ale nepřijdou mi nějak extra přínosná. Kdyby bylo vlákno od začáktu koncipováno tak, že se jedná o sdílení radostí z chovu drůbeže, tak bych se do diskuze ani nezapojila. 

Co už, no. Upřímně jsem si myslela, že si přeje poradit, a opakovat již řečené se mi upřímně nechtělo, takže rada projít si historii vlastních příspěvků a k nim přidružená drůbeží témata mi přišla dobrá. A stále přijde, jenže to byla rada nežádaná, což mi prostě nedošlo.

Říká se, že radit se má jen ve dvou případech. Jsem-li o radu požádána nebo jde-li o život. Mno, a já se proti tomu prohřešila. Nezdá se mi reakce Zruavci zrovna adekvátní, ale nejsem v její kůži. Možná jsem použila obrat, na který je citlivá, možná měla špatný den, možná jsem to fakt přehnala já. Subjektivně soudím, že ne, ale objektivně to posoudit nedokážu.

Jsme obě dospělé, svéprávné bytosti, myslím si, že tu roztržku obě přežijeme. 🙂