Zrzavci

Já se radši asi o jménech moc rozepisovat nebudu?? Ešus, Rumíček, Tazy,   Bubina, Baníček, Bubrdle, Mouses, Kostičík ….. atd. Ti všichni měli původně úplně normální jména Vlastně nejlíp na tom byl asi Murphy 😀

Chtěli jsme taky jednou, že by se pes mohl třeba jmenovat Cole - ale volejte pak na sídláku Kouleeee, to se mi moc nechtělo teda 😀

Prtkooo,  Pupíčkůů, ty moje zlatiškoooo, …takhle bych na něj mluvila já. Je neskutečně pupikovatě malinkej a vzbuzuje to ve mě ščenátkovský puzeníčko 😀

Nechodím tam, nekoukám tam , neptám se tam. Protože svou aktivitou tam nechci podporova jejich stránky. I zvědavost jí se tam podívat, tak činní. -aby pak mohli napsat, že jsou návštěvností nej stránky. Ne, nejdou, jsou to chudáci.

když jsem v noci usedla na záchod, jak se postavila vedle na prádlo připravené do pračky a taky to pustila. Vypadala tak spokojeně, že přišla na to, proč tam prádlo je…

Po………….moooooooooooooooooooooooct, pomoct, šutříku tohle přebije i moje venční v medvídovám pyžamku na sídlišti!!!!

Varaxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimoVaraxi je úplně mimo

NENÍ, vůbec není a já jí za tohle téma děkuju. Taky půjdu k Ančovičce do kurzů, ano?

Fatia

Hrozně mě to štve, vlastně mě to pěkně se

hm, to jde asi nejspíš historicky za mnou, zavlekla jsem to já. Protože…..

protože si tykám s těmi, kterým důvěřuju a kterých si vážím. A pak tím pádem musím-li si tykat s někým, koho si hluboce nevážím -viz třeba zmiňovaná Leithan, tak to sundavá váhu toho tykání si s těmi, kterých si vážím , jestli to vysvětluju dobře. A naopak zase -vykáním, vyjadřuju určitou úctu, k těm kterých si vážím moc. Já vím, zní to hodně zamotaně, ale myslím, že ti, kteří to vnímají stejně, to chápou. Vykání prostě dovoluje rozlišovat -  i když to tak na první dobrou nevypadá. Vykání může vyjádřit úctu a zárověň i pohrdání. Tykáni nikdy.

Tohle bude milé téma, děkuji za něj!

Já taky a moc. protože mě by to v mý hluboký omezenosti nenapadlo, takže dík Varaxi.

Velmi výstižná věta v které je shrnuto naprosto všechno, co vede k tomu, že život psí je tam, kde je:

Pes není pro každého, ale kdokoli jej může mít.

a ještě tohle:

Pes není věc, ale živá bytost se silnými emocemi, která je na nás stoprocentně závislá. Zatímco on pro nás znamená část života, my jsme jeho celým světem.

Ach - Já úplně cejtim tu vůni ščenátka a tetkon nemyslím ty hromady , který vytvořil nad ránem venku 😀 😀 , ten pupík!! Rozkošník je to velký.

Sem hrdobec. Za dva dny jsem staráním o slepičky u sousedů zvýšila počet vajíček o dva kousky! A poprvní v životě jsem viděla miniaturní vajíčko! Od mlaďasky nějaký. Dneska měly holky ke sváče rybíz, salát a taky trochu kefíru.

Výborná  scénka z tramvaje.  Nastoupim a tady vyřváva do telefonu slovensky hovořící muž na celou tramvaje. Dotelefonuje a chvíli na to začne přesně před  ním do telefonu vyřvávat Rom. Slovensky hovořící uřvanec se zcela neočekávaně začne podivovat  co tu řve🤣

takových bych našla dalších x.

Tak on Rumíček taky není papírový jméno 😀 😀 😀 

Ale volejte do prace, ze nedojedete, protoze se pes schoval v boude….

Promiňte, prosím, ale to nejde:

😂 bez autorský nadsázky jsem se tady zasmála nahlas. Nu ale…….na druhou stranu……. možná by to za vyzkoušení stálo??????

Strašná představa, ale chápu.  

Pro mě bylo hrozný i  to, jak tu psala Horsana o tom koni v tom “záchvatu”, jak tam bylo i podezření na vzteklinu, že musela tu hlavu oddělit.  Já vím, že veterinář na to kouká asi jinak, ale pro mě je to - smekám, musí to být prostě nápor.  A ešče v tom skafandru nebo v čem .

edit - přednáška musela být zajímavá.

Jo, jo, já si to musela tehdy zkrátka nařídit. I tím, že to byly první momenty po příjezdu do nového domova  a ona byla tak ščastná. Já měla takovej strach 🙂 a pak jsem si řekla tu větu, no. Prostě Carpe Diem.

No bať. Však píšu, že Emerika je  jiná země. Evidentně neomezených možností, co se zvířat týče ☹️ V Latinské škoda mluvit a Severní, tam je zvíře prostě spotřební zboží. 

ty vado, to by mě z ní šlehlo místo ní! He, he, pamatuju si, když jsem si přivezla Bubinku, rok byla ve venkovním kotci v útulku. První co udělala po příjezdu na chalupu, kam jsme jeli hned, bylo, že se vypleskla na nahřátej kačírek na záhonku. V pravý poledne, kdy to rvalo jen o trochu míň, než tyhle dny. Jí bylo jedenáct a já si vokusovala nehty, abych jí z toho kamení nehnala, páč jsem měla hroznej strach, že jí z toho vedra tam flákne. A pak sem si řekla - že i kdyby, tak si to prostě užila i když jen pro tuhle chvíli. No naštěstí nefláklo, broučka mýho malýho a strašila tu se mnou ještě habakůk času.

Ano to bolí . Takže podle mě to není klidná a tichá smrt. Je v případě nouze- viz ty koně, kde jiné řešení není, rychlá, ale to je nouze. Ovšem počítat s tím, že takhle mi zvíře odejde hezky v klidu, to není úplně dobře. Znám člověka, kterému  takhle pes odešel a sám říká, že to člověk nechce. Já se tomu vyhnula na poslední chvíli a jsem za to zatraceně vděčná. Smutné je, že zvířata do poslední chvíle klamou tělem, do poslední chvíle. 

To je výborný vídejo! a výborná práce, jak to mastí, myš jedna motorová! Je výbornej.

U nás se po buřině taky ochladilo, seděli jsme ve verandě a čučeli, jak cedí - hezké to bylo, ale mohlo cedit teda dýl. Lišáka poslat k nám. Mouses už se sice naučil tak trochu jít po hraboších, ale jako čtyři kousky nic moc. Omezila jsem švédský stůl k snídani a k večeři 😀

A máme novinku. Městské manýry - noví sousedé - mají  akitu, lítá tady po silnici… nikde nikdo…pohodička. 

No jo, ale to je jiné, tam šla krev ven a nedráždila tkáně - prý velmi. Koukám na první pomoc:

Bolest je běžným příznakem vnitřního krvácení, protože krev velmi dráždí tkáně. Příznaky, jako je silná bolest břicha nebo silná bolest hlavy, by měl vždy vyhodnotit lékař. V některých oblastech těla může být bolest lokalizována do oblasti krvácení. U oblastí, jako je břicho, však umístění bolesti nemusí nutně odrážet oblast krvácení.

dík