Xerxova

Yoda první červnový týden:

bambule:

Jinak si myslím, že všichni, kteří se starají o nějaké zvíře žijí stereotypně. Prostě dodržují své návyky a návyky svých svěřenců. Přizpůsobujeme se jejich potřebám a snažíme se o co nejmenší výkyvy v denním pořádku. 

Yoda má smůlu (a všechny dogy před ním taky). Mám zcela nepravidelnou pracovní dobu - první blok výuky začíná v sedm ráno, poslední končí v půl osmé večer. Každý semestr je to jinak, každý den v týdnu je to jinak. Někdy je nějaká ta pracovní akce či dálkaři i v sobotu. A tak se na dlouhou procházku někdy jde ven ráno, často v týdnu chodíme brzy po obědě a jindy zase až večer. Někdy jsem dopoledne doma já, někdy manžel, někdy oba a jindy je tam Yodislav sám. 

Nezdá se, že by to pes nějak řešil. Položím piškotky na pelíšek - sdělím mu “hlídej, a buď tady hodný” - a on ví, že zůstává doma. A o dovolených už vůbec nemá nic stereotypního - teď za 13 nocí spal na šesti různých místech… a žádná potíž. Dokonce všechny bobky byly v dokonalé konzistenci (známka pohody - jakmile je ve stresu, řídnou). 

Takže jediné co ví, že vždycky dostane najíst (a na cestách ho krmím častěji po menších porcích), ale přesný čas předložení mističky taky nemá - hodina sem, hodina tam…  

Orionka:

Nějak mám pocit, že se mám vrací jizerskohorské léto 80. let. Aspoň je tepleji. Tak nestěžuju si, voda je potřeba.

však Jizerky mají čvachtat - a my čvachtáme rádi, voda v botách nás nerozhází… Zatím to hory vypily, potoky tečou tak nějak normálně. Hlavně že tečou 😊 .  Černá Nisa je úplně plná - naplnili ji při tání po okraj, aby se v létě dalo odpouštět… a teď plážičky zmizely pod hladinou.

Buggyra:

Právě teď…

lesnizinko, ne, fakt se vám nevysmívám… celkem mě přešla chuť na to, jít z práce… ale musím, budou tam děti… blééé

teď jsem v tom šla od maminky domů - poctivá půlhodina z Pavlovic do Ruprechtic… a dorazila jsem zcela mokrá (deštník jsem odmítla, že to přeběhnu…). Yoda stávkuje, že dost bylo mokra a že ven nejde…

taky můžu potvrdit, že velké sršní hnízdo pod střechou nám nevadilo. Jen se nesmělo rozsvítit a mít otevřené okno. Jinak jsme se tolerovali a asi je pravda, že domácí lidi poznají a i náhodnou srážku neřeší žihadlem…

a teď mamut na cestách i necestách (tedy oni nám občas dřevaři z cesty udělají necestu)

konec května bezpsí - je čas  azalek a rododendronů… a jinak bylo hodně mokro. Konec je z dnešní Černé Nisy. Nedělní už jsem ukazovala… takže jen od pondělka do dneška

janaa:

Poslušně hlásím,že ve středu umírala, včera v závěsu z ručníku udělala pár krůčků, a dnes se naše železná bába vzbudila s tím, že tak dlouho v životě neležela, a začala chodit💪 vyhráno ještě není,ale myslím,že můžu být opatrně optimistická. Baruška je celý život zarputilá a tvrdohlavá,a te´d se to vyplácí

gratuluji, že to babka opatrně bere do svých tlapátek… a začíná chodit. A gratuluju i k očekávání mimíšků - našla jsem si na stránkách, že bude u vás brzy veselo

dopoledne jsme byli v Jizerkách u Černé Nisy, bylo krásně… a teď prošla bouřka, napadlo dalších 6 mm a tím jsme v květnu překročili na zahradě úhrn 110 mm…

já bych do toho nešla. Je to hormonální změna uměle vytvořená… Hárání v cizině není jiné, než u nás. Betka měla dar rozhárat se den před odjezdem… Nejhorší byl nápadník v Assisi … ten k nám chtěl i nastoupit do auta. Ale moc toulavých psů už dnes ve městech nebývá - situace se lepší, psi jsou za ploty a nebo na vodítku… No a do ubytování opravdu silnou deku či chránič matrace… Jinak mívají dlažbu spíš než koberce a dá se to dobře řešit.

myslím na Vás - ať je brzy obrat k lepšímu - i když jestli má zájem o maso… tak už se to v lepší obrací ❤️

dnešní Černostudniční hřbet. Od sedmi ráno do půl jedenácté… jsme potkali jednoho jediného turistu na Muchově. Jinak jeden srnec, jeden zajíc a dvě veverky… Chůze po hřebeni je kamenitá, občas těžko schůdná kamennými poli. Yoda je těžký (lehká malá plemena jsou na tom líp), ale všechno zvládnul jak správný kamzík jizerskohorský… Některé skalní útvary (všechno žula) nemají chybu. Výhledy jsou z vrcholku Muchov a z vyhlídky s krásným jménem Terezínka.

jinak jsme teď dorazili domů z výletu - obešli jsme hezký okruh na Černostudničním hřbetu- to je okraj Jizerek - plný zajímavých skal, kamenných polí kolem Muchova, vyhlídek (Muchov i Terezínka) - myslím, že nás budou bolet nohy všechny tři - tři a půl hodiny nejednoduchým terénem…

Bobca:

to je nádhera!.to vypadá,jakoby vám chtěl něco říct…a ten skok pro klacek vypadá,jakoby vám chtěl ukousnout ruku..A ty momentky,kdy má některé tlapky ve vzduchu….👍..poslední-něco vyčichává?🤗prostě boží.. Na těch nepsích je super ta veverka🙏..mlok(nebo čolek?).se mi to nechce hledat..O těch potůčcích ani nemluvím…Jakobych v tom lese byla…🍀

veverka chodí do krmítka minimálně třikrát za den. Myslím, že někde kojí mláďata - je hubená a občas má vidět bradavky…  Kvůli ní jsem z mrazáku vyndala poslední velkou krabici vlašáků (Pepa je ořechožravý - ale má smůlu - musí se dělit 😄 )  JInak veverucha louská slunečnici, když jí ořechy vyjedí jiní (opeření) strávníci. Vůbec jí nevadí, že stojíme za prosklenými dveřmi metr od ní - ani Yoda jí nevadí.

A ano - je to mlok - v našich lesích nejsou vzácní - dokonce máme cestu, kterou jsme si pojmenovali mločí - když je mokro a teplo, potkáme alespoň jednoho - jindy třeba deset… A každý je originál (mají skvrny každý jiné)

a teď Yoda - někdy je i vidět, že není až tak maličký… já tam sice vypadám jak dement - ale občas se holt leknu, když se mi vynoří nad hlavou… 😄

tak nejprve nepsí - často mokrý, neboť špatné počasí nám nikomu nevadí

efe:

Oboje. Jeden vykloubeny, na druhem tristiva zlomenina kloubku posledniho clanku. 

kdysi v pravěku (1996) mně na dovolené v Holandsku Aronka nechtěně zlomila torzně poslední článek prstu. Jakýsi stařík na mopedu (motorky ona neměla ráda) u nás přibrzdil a začal jí navíc tahat uši nahoru - a něco brebentil (asi že by byla hezčí kupírovaná). Já na ní viděla, že po něm skočí… a tak jsem jí rychle hrábla po obojku - a navlíkla si omylem prst do kroužku stahováku. A ona skočila… Křuplo to.

Na místní chirurgii mi sdělili, že je to jen pohmožděné a doporučili plavat ve studeném moři… 

Chirurg u nás po 14 dnech omdlel - že už to blbě srůstá přes kloub - a ano - prsteníček se v posledním kloubu ani nehne a přes kloub je boule… Naštěstí houslista ani klavírista nejsem a tak i když je to pravačka, tak to vadí jen výjimečně (nejvíc při hrabání nebo při házení sněhu). Varianta byla operace ve Vysokém - odsekání špatně srostlé kosti… s tím, že se to úplně spravit nemusí. A to jsem vyhodnotila jako zbytečné…

moc držím palce, ať vše sroste jak má 

efe:

Toto jaro zdá se mi poněkud  nešťastným

co je to za nápady, ničit si packu… která je potřeba na hlazení, venčení, držení otěží…

chtěli jsme jít ven hned po obědě - a dorazila bouřka a lijavec… takže jsme šli později a procházkovali v zcela mokrém lese. Šli jsme takzvanou mločí cestu (když je teplo a mokro - je skoro jistota, že nějakého potkáme) - a nezklamala - alespoň jednoho černožlutého salamandříka jsme potkali. 

U nás napršelo za poslední týden opravdu hodně vody - takže konečně zase v lese jsou potoky plné a voda čvachtá pod nohama. Tak to má být

taky krmíme - a je provoz na krmítku neskutečný. Kromě veverky (chodí pravidelně) chodí celá zimní sestava (sýkorky, zvonkové, vrabčáci, kosáci, hrdličky, hýlové, strakapoudi, dlaskové…) obohacená o hřivnáče, špačky a nově (bohužel) i o párek městských holubů.

Koule jsem dokrmila, takže se předkládá slunečnice a oříšky… Oříšky pro veverku - ale často jí je vyberou chytré sojky a straky… takže pořád dodávám další. Ještě že mám zásobu vlašáků v mrazáku… Koule a zrní objednám - nedá se nic dělat, mají kde hnízdit, mají se kde schovat, mají kde pít i kde se koupat… ale zdroje potravy asi při hnízdění v zimě a dešti nestačí