Xerxova

tak nejprve ty nepsí - počasí bylo od sluníčka, přes mlhu, námrazu, první sněžení, déšť… prostě podzim… Stále se dají nalézt krásné houby (jen na focení), až mě to překvapuje

taky krmím - a mizí jak lojové koule, tak slunečnice rychlostí blesku. Druhů ptáků létá hodně - i ten dlask u nás byl dnes také. 

strojila jsem jen staré už ne tak pohyblivé dogy a nebo starší psy za opravdu extrémního počasí. Ale postupně vyměkávám (taky tu garderobu máme doma) a když je ošklivo (tedy vichr v zimě a nebo velký mráz), tak dogušu strojím. Zatím jsem oblečky nevytáhla - Yodislav je hodně v pohybu a rozhodně se neklepe.

Betka měla dvě doma ušité (jedna byla původně moje) flísové dečky. Tu větší podědil Night a na jeho poslední zimu jsem mu koupila na míru ušitou zimní bundu. Neb na psa jeho velikosti nekoupíte nic. Bunda byla hodně zateplená a tak jsem byla ráda, když kamarádka (která si na svého dogáka nechala ušít stejnou ale nezateplenou) s chovem dog skončila a nezateplený kabát jsme “zdědili”. Takže má Yodislav oblečků dost - ale zatím je jako mladík skoro nenosí. Nejvíc oblečený chodil jako mimino - přeci jen k nám přijel v lednu… a i když to bylo statné a otužilé (i doma u maminky si chodili hrát na chvilku do sněhu) štěně, tak nosil oblečky popůjčované na katedře (velikost střední pudlík)

fotky: stará Betuška v mé bundě, Night v modrém pyžamku po Betce (všité černé klíny, neb se nevešel), Night v tlusté bundě, mimino Yoda a Yoda loni

u nás včera šedo, ale jen o kousínek výš - v lese za humny byla zimní předsněhová pohádka - namrzlé podzimní trávy, stříbrné buky, jinovatka na každé větvičce a modré nebe a sluníčko.

Dneska bylo na nebi šedo, ale snáší se dolů první vločky. Ležet nezůstávají - ale chytají se do pavučin, leží na suchých listech… paní Zima se hlásí. A něž jsem to dopsala, roztrhla se peřina a sype se. Tohle pokud bude chvíli trvat, tak ležet zůstane…

u nás se také do svíčkové dává nové koření

Yoda je děsný hladovec - a tak, aby měl něco i v poledne do pupku… tak dostává trošku masa a zelí. Raději bílé než červené, ale schroupe kus každý den. Jinak taky může skoro všechno - květák, brokolici, papriku, rajče… a ovoce taky miluje. Jo a ještě miluje ředkvičky (a ředkve) a klidně je sežere i s těmi chlupatými listy… Ale on by sežral i sedláka se senem, děvečku s jetelem… nebo jak to v tom Otesánkovi bylo. Nevím - u té chemické kastrace se píše, že může způsobovat žravost… ale taky se tam píše účinnost 6 až 12 měsíců - u velkých plemen méně a u Yody drží už 15 měsíců… Holt nebyl dospělý a sešlo se to všechno blbě

večer jsme vezli vnoučata do Prahy - od Turnova dál mlha jak mlíko. Jen u nás na Severu jasno a krásně. I teď jsme venčili Yodu pod jasným nebem se spoustou hvězdiček

pro Lupuse: 

nějaký pevník (plstnatý ??)  Ehmmm - zrovna dělám s vnukem “miniatlas podzimních hub” - jasně že to má zítra odevzdat a ví to 14 dní… Ještě že stihnul za ty dva dny u nás nafotit hub dost a něco přihodil děda… a úkol bude splněn.

včera se Yoda šel napít k leknínům a najednou odskočil a opatrně očichával prostor pod skalníkem. Něčeho se bál (je velmi statečný) a říkala jsem si, že na ropuchu už je opravdu zima. A dneska je mi to jasné - teď jsem z okna pozorovala myšici temnopásou, jak si tam hospodaří. Mám radost - už asi dva roky jsem ji na zahradě neviděla…

a teď ty nepsí - z lesů za humny i ze včerejšího Valdštejna s vnoučaty. Na té páté fotce je turisticky značená trasa. Jasně, jde dříví obejít lesem - ale stejně nás to trošku překvapilo…

venčilo se stále dobře - občas šedivák, občas docela teplo. Sluníčka bylo dost. Houby už nesbíráme, ale dalo by se… Yoda je stále hravý a dravý - přihodila jsem pár fotek z našich hrátek (ulov si paničku)

my dnes venčili pro nás netradičně. Páník nás vysadil ve městě - a tak si Yoda užil ruch centra, cestu kolem tří škol, cyklostezku (je to tedy i cesta pro pěšáky - vstup se psy povolen), tam koloběžky, kola, spoustu dětí, kočárků, psů velkých i malých… Jediné místo, kde byl trošku vykulen byl stadion Slovanu - prochází se průchodem pod tribunou a na tréninkových plochách se ozýval pískot trenérů, rány do míčů, a hemžilo se těsně za plotem spousta budoucích Maradonů a Ronaldů… Šli jsme domů něco přes hodinu a celou dobu jsem měla vzorného, klidného, spolupracujícího mamuta. 

Myslela jsem, že doma padne - a nee, otravoval s hračkama a když jsem pochvíli chtěla začít pracovat, prudil a nakonec dotáhl svůj pelech - to ví, že mě dozajista zvedne od stroje… byl sprdnut, odvelen na uklizený pelech (a dostal tam žužlací mlsek). Ale stejně byl ve velmi veselém rozpoložení.

Verun:

Dotaz: dá se ledňáček v zimě přikrmovat ve volné přírodě? Veme si rybku z větve? a může to být mořská  grundle z Kaufu? Na sněhu by to asi snědly kočky, kuny, vydry a jiné lasičky……🤔

podle mě ne. Je to lovec, žere čerstvě ulovenou kořist, přelétá v zimě na nezamrzající místa. Nějak se mi nechce věřit, že by v zimě polykal “zmražené” rybky. 

efe:

Moc díky, to je sice přesně ono, jenže pro mopse jsou ty mísy moc hluboký :/ Asi hledám něco, co neexistuje…

ta první by jistě šla snížit nůžkama… prostě odstřihnout vršek

Orionka:

Normálka a česká paní si prapsa přeložila = ohař 😉

a nebo paní lámanou češtinou vysvětlili, že jsou to psi i na lov… a ohař byl na světě

nemusím mít na chov čápa povolení?? I když je koupen ze zájmového chovu?? Pak by asi nově měl být dán jen u ptáků, kteří nejsou zdraví a nemohou se o sebe starat v přírodě. A to, že je to mládě bez strachu z lidí, mládě tak “zkažené”, že se neuživí… pak by to neměl být důvod k povolení a mělo by zůstat u chovatele, který to umožnil…

Když se polokrotcí hendikepovaní čápi ze záchranných stanic (nebo mediálně známí nelétající čápi - třeba kdysi Malena) mohou rozmnožovat a jejich potomci (i když vyrůstající v blízkosti lidí) normálně odletí s “čapími verbíři” a ostatní omladinou a žijí plnohodnotný život svobodného tvora… nevím, proč je v další generaci chovat v zajetí.

krmím už teď - na krmítku je “všehochuť” - vrabci domácí i polní, sýkorky modřinky, koňadry, častý je i uhelníček a pravidelně je k vidění i párek parukářek. Brhlíci jsou běžní, stejně tak strakapoudi, hrdličky, pěnkavy a občas i dlask a hýlové. Ne přímo v krmítku, ale pod válci s lojovými koulemi paběrkuje červenka (ono jich je asi víc, ale jak se navzájem nemají v lásce, bývá vidět vždy jen jedna), kosáci (ale ti se živí hlavně na nesklizených jablkách u sousedů) a i střízlík je občas vidět. Králíček jen výjimečně a neviděla jsem ho na krmítku, ani na zemi pod ním. Straky a sojky a šedivky si zatím najdou ořechy a ovoce - na lojovky se zatím nedobývají. 

Jo a včera nás navštívil “ptáček” v tmavohnědém kabátku - veverka

Rehkové už jsou pryč. Ještě před pár dny vidět byli, ale přeci jen před studenou vlnou se raději posunuli jinam.

kometa:

To mě taky napadlo. Ale na fotce feny se štěňaty to není výmarák ani omylem. 

aha, já na fotky nekoukala. 

kometa:

proto mám holoprtky.

Mám dotaz na ohařího člověka. V inzerci někdo nabízí čistokrevná štěňata vietnamského ohaře. Takové plemeno opravdu existuje?

to spíš bude automatická oprava z výmaráka… lidi po sobě nečtou

kometa:

Druhá fotka - Predátor, sedmá fotka - opět Pes baskervilský - tohle potkat v reálu, tak prchám, přeskakuji metrové potoky a šplhám na nejbližší strom.🙂

 😜 vždyť je to jedno z nejklidnějších a nejelegantnějších psích plemen. Přeci Apollon mezi psy (to se fakt píše ve standardu) 😄 A navíc  pohyb je zdravý a jestli by vás to motivovalo k výrazné aktivitě (běh, skok, šplh), je to jistě pozitivum.

Ale vážně - jakmile máme někoho potkat, jde na vodítko (nebo alespoň ho přidržím za obojek). Takže setkání v trysku a skoku s náhodnými kolemjdoucími nebývají na pořadu dne.