0 To se mi líbí
Důkaz místo slibů…
Včera jsem slézala na schůdky, takže kůň se způsobně přistavil ke schůdkům jako bárka k molu a já jsem jen vytáhla nohu ze třmenu a v rovince třmenu došlápla na rovinku schůdkového nalézátka (už žádné vysoké koně!). Kůň se ani nehnul, vlastně vůbec když se pokouším slézat, tak se moc nehýbe, asi si říká “konečně jde ta tuna dolů!”.
Však nepíše “zdroj”, píše “díky vysokému obsahu”. Vysoký může být třeba v porovnání s kořeny jiných rostlin nebo co já vím, nemáme etalon. Může být vysoký v nějaké bílkovině, která je nápomocná, třeba nějaká, která váže nebo pomáhá transportovat nebo zpracovávat to železo. Třeba.
Jako dala jsem palec, ale… když přes den na vedru makám venku a nepiju, tak se nepotím, také mě to nepudí na malou, a pak si dojdu v klidu až doma, až přijdu po práci a “spustí se to”. A není žádná zahuštěná moč ani podobné. Doma se také dopiju potom už v klidu. To i pocítím žízeň.
Teď do mě hučí chlap přes léto, ať piju, tak jsem začala občas přes den při práci venku pít, a není mi to příjemné, jednak piju spíš z povinnosti, protože přímo žízeň necítím (jasně, jak se napiju, tak pak se to připomene a vylemtám hrnek na jeden nádech) a za druhé okamžitě po napití se šíleně zpotím… A to je fakt ohavnost. Já se normálně nějak zásadně nepotím, asi jen tak, aby se povrch ochlazoval, ale jak se napiju, tak ze mě normálně odkapává, to je blééé.
Takže jsem již okolí oznámila, že s tímhle experimentem končím, piju před pobytem venku a po pobytu venku, ale během práce nikolivěk, protože já si pak po dokončení fyzické práce musela i převlíkat triko, abych neonemocněla a v botách normálně čvachtalo. Fakt vopruz. Takže nic, žádný falešný soby, žádnej chlast, pěkně na sucho, jako jsem to dělala půl života doteď. A když ani vlastně tu žízeň při té práci nemám… nemám ani sucho v puse (dívala jsem se na Jirkovo video o dehydrataci), takže žádné příznaky potíží… tak vo co gou.
Neveselé, ale poučné video od Jirky. Jen pro silnější povahy…
Hirošima: První minuty v radioaktivním pekle
no to jo, to jsou huňáči krásní!
Nepočítám věci, co mám zdarma, a i kdybych počítala, vejdu se do těch nákladů. Neprodělala jsem nic, jen svůj čas. Chceš vědět, kolik bych měla peněz, kdybych si nechala v oddíle od děcek platit svůj čas? Žádné, protože to by ta děcka nikdy nedala, třeba pět tisíc měsíčně za docházku do klubu 🤣 Závody připravuji tak stejně, nevidím důvod na tom mít výdělek, startovné máme symbolické v dnešní době, kdo se podílí na přípravě a chodu závodů, ten to dělá ve volném čase zdarma, nabízeli jsme odměnu zdravotnici, fotografům i personálu na stánku s občerstvením, nechtějí, ani proplatit cestu… Naši členové to dělají samozřejmě v rámci oddílových “služeb”, protože za docházku a za náš čas do oddílu přispívají též symbolicky 🙂 Na jaře jsme počítali celý rozpočet závodů vč. občerstvení a vyšlo nám, že jsme asi dva tisíce v plusu. Tedy samozřejmě nepočítaje práci štábu lidí okolo, tedy těch, kteří to dělají zadarmo 🙂
Místní domácí cukrářka mi peče perníkové pohárky pro první místa a počítá si patnáct korun za 15 cm vysoký pohárek zdobený vytištěným logem stáje na cukrářském papíře a cukrářskou hmotou s různými nápaditými vzory ručně vyzdobeno, každý pohárek jí zabere jistě deset minut práce (zpracování těsta, tištění papíru, lepení, míchání hmoty, zdobení..). Taky si říkám, že na tom nemůže vydělat, když si vezu plnou krabici perníku za tři stovky.
Jsme tu blázni všichni 🤪
Tak to pivo, i kdyby nealko, je plné i různých dalších příznivých látek - a také ho můžeš říznout, aby sis tu vodu ovoněla 🙂
No to neboj, to ono to vydá na náklady spolehlivě 🙂 10 korun za kousek, to znamená, že za ten plech jsem trhla třeba dvě stovky, a musíš vzít v potaz, že jsem to pekla dohromady s druhým plechem (to já jsem opatrná strčit do trouby jen jednu věc…). Ten byl menší, tak dejme tomu za stovku.
Máslo 70,- (kupovala jsem u nás s vysokohorskou přirážkou)
Hera na vymazání a rozpuštění čoko 5,-
Čokofigurky od Vánoc 0,- (zaměstnavatel rozdával, jsem ráda, že jsem se jich konečně zbavila, byly od těch předchozích Vánoc, ne od těch 2024….)
tři tvarohy 3x16,-
vanilkový cukr 2x netuším, pětikoruna za jeden?
velký hrnek mouky hladké a hrnek hrubé i kdyby 10,-
balení kokosu 20,-
želé nevím, max 10,-
ovoce 0,- (vlastní výpěstky a dary)
vejce 0,- (moje)
velký hrnek olej 10,-
velký hrnek mléko 10,-
jeden a půl smetana, půl na vaření, půl plnotučná 30,-
elektrika na jedno pečení do dvaceti korun (píšou kdesi že pětikoruna)
jo a strouhanka na vysypání… no… koruna?
Vychází mi náklady 244,- (můj čas a práce jsou nevyčíslitelné v rámci přípravy závodů, takže to nezapočítávám)
A prodejní cena těch plechů je minimálně 300,- 😛
Jsem vydřiduch!
Já na to shodou náhod totiž viděla nedávno video od Ten Smlsal na Youtube, na ty vody a mineralizaci, tak můžu dělat chytrou - náhodička 🙂 Ráda jsem pomohla. A právě mě trklo, že když tělo minerály vylučuje i pocením, jestli to pocení nesouvisí právě i se zvýšeným příjmem minerálů - tak uvidíš, jaký to bude mít efekt. Já bych klidně zkusila na pár dní úplně vynechat ty minerálky a třeba si nechala přivézt tu pramenitou v PET, jen na zkoušku, aby člověk věděl. No a podle toho se zařídit. Třeba se nic nezmění…
Jinak problémy s pitím vody z kohoutku, to naprosto chápu, v Praze je hnusná hnusná voda, jsem schopná ji pít pouze v silném čaji (a ten nesnáším, protože je svíravý a hořký) nebo v kafi (a toho by se zase neměly pít litry, i když u té mojí obarvené vody to asi nehraje roli), a to je utrpení, v té Prahé trávit delší čas. Já jsem tak nějak z principu proti kupování balené vody, takže si ji prostě nekoupím a pokouším se nějak vyrovnat s tou kohoutkovou, ale je to děs. Taktéž na jihu pod Prahou mají vodu hnusnou, pila jsem na Benešovsku, Jindřichohradecku, Táborsku, a všude blé, zaplaťpánbůh, že v těch Budějcích byla voda pitelná, protože to bych tam těch pět let skutečně protrpěla. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mě na vejšku vzali v Prahé nebo v Olomouci, kde měli vodu taky blivajznou. Na školení v Brně teda voda taky nic moc… Já jsem holt rozmazlená, sice máme vodu z city, ale není přechlorovaná a fakt mi chutná 🙂
Co se plodin týče, vypreparovala jsem z kalkulačky včerejší sklizně 🙂
Dva zvýšené záhony cibule a česneku vykutány (česnek měl být samozřejmě už dávno venku, taky ty palice podle toho vypadají, vnější slupky jsou už rozpadlé a stroužky chrání sotva ta jejich slupka, nic na dlouhodobé skladování).
Užehlá rajčata v rajčatovém zvýšeném záhoně…
Rajčatový zvýšený záhon, v prvním oddíle jsem ještě sázela v nějakém rozsazení, tam je rajčat hodně, v druhém záhoně jsem celou tu bedýnku s naklíčenými rajčaty prostě roztrhala a pokladla podél záhonu, takže nulové rozestupy, tak holt “kdo přežije” a rajčátek méně 🙂
Okurky zavařovačky, zatím jen tyto dvě sklizeny, snad budeme úspěšně pokračovat. Dneska jsou k obědu 🤗
Okurkový polňačkový prales z jedné rostliny, který se mi plazí už za roh 🙃 A něco na něm ještě roste, ale hlavně jsem včera šest kousků sklidila, tři rozdala.
Jediná zralá rajčata jsou balkonová, která jsem dostala od kamarádky, již jsou též sklizena k obědu 😂
No a letos snad budu mít i nějakou tu papriku ☝️ (balkonová rajčata se schovávají vpravo pod paprikami a nad paprikami se tyčí ta obří okurka, takže papriky i balkonovky se mají co snažit).
Kočky jsou hodně vynalézavé, i když ty vaše, líné britky a ragdolky, jako má Niki, ty asi moc invence nepobraly, ale viděla jsem už obrázky, jak visely kočky z ventilačky za nohu, jak šátraly ven a pak se zasekly a nohu už nevyndaly…
Tuhle známí našli kočku na plotě, už nevím, čím byla zaseklá, jestli zadní nohou do toho drátěného výpletu, dohromady jí jakoby nic moc nebylo, jen se tam mlátila celou noc, nohu celou potrhanou, kočka vyčerpaná, dobitá… sundali ji z plotu, vzali ji domu, dali jí jíst, pít, pila ale nejedla, no a po nějakých dvou hodinách to vzdala. Našli majitele a předali mu ji, no ti byli na prášky, že jim měsíc předtím druhou kočku přejelo auto… A to byl plot, přes který tahle kočka chodila v podstatě denně, přes stejné místo, znala to tam… achjo.
Nejsou náhodou Gemerka s Magnézkou středně nebo silně mineralizované? Pokud ano, měly by se pít v kombinaci s méně mineralizovanou vodou, kvůli ledvinám - aby to ještě nemělo společný efekt, ta mineralizace s tou medikací, hm?
Tak čtu, gemerka silně a magnézka středně mineralizovaná.
Rady spotřebitelům balených vod - SZÚ | Oficiální web Státního zdravotního ústavu v Praze
Tak kéžby ta moje taky zrudla. Já nemám problém rajčata konzumovat po kilech (zrovna jsem tři zblajzla) a není šance, že by mi zbylo na zavařování nebo podobné srandičky… Tak budu doufat, a nikomu nic nedám! 😀
Já teď v Penáči kupuji rajčata v akcích za 20 kilo, ale klidně bych ta domácí, ona i ta sezonní z Penáče jsou prostě ne-chutná, no.
Jo, borůvky, ty bych taky měla jít posklidit, příbuzenstvo z toho dělá bublaninu, já bych raději zamrazila na knedlíky 🙂
Včera na závodech nám vyplivla stará lednice z chaty, tak to vypadá, že na chatu (a na závody) dám tu druhou z bytu a silně uvažuji o tom, že bych si do bytu pořídila rovnou mrazák… brambory letos úspěšně přezimovaly na chatě, tak bych holt zeleninu na zimu skladovala tam, beztak jsem tam pro ně za celou zimu vlastně nebyla (no ale to bylo proto, že jsem měla právě 20 kg v lednici…). A nebo už vážně uvažuju o tom, nechat to prostě v zemi, letos otestuji, kolik mi toho hryzec nechá.
Je až smutné a zároveň komické jací lidi s tak malým mozečkem jsme pustili k moci.
Politici přece reprezentují občana. Vše je v naprostém pořádku, toto je zcela reprezentativní vzorek.
To se mi líbí, panáček tady mně příjemně a srozumitelně hovoří o současných různých jakoby krizích identit i orientací mládeže
Taky nenechávám okna na ventilačku. Nechávám je otevřená buď skutečně dokořán (ty panelákové - nudle vedle těch obřích) a nebo otevřené také jako dveře, ale zajištěné provázkem, aby mi v dešti nepršelo tolik dovnitř, v zimě aby se tolik neztrácelo teplo, případně když je velký vítr, aby těmi okny moc nelomcoval (to ještě zakládám třeba ručníkem, aby nelomcoval ani na tom provázku). Začala jsem to dělat právě kvůli kočce, resp. kvůli netopýrovi…
Mno já jsem slepicím tuhle dala broskve, které byly již na odchodu. Druhý den jsem v misce našla jen obrané pecky (dočista) 😀
Cuketu spíš ocení holky v nějakém výběhu, které nemají přístup na zelené, moje dámy mi na tyhle výplňové nesladké nemastné věci z vysoka kálí.
Kupovala jsem si “domácí Míša řez” onehdá v místní cukrárně a stál jeden štráfek myslím takových 40 korun, já prodávám na stánku jednu “porci” (dle uvážení obsluhy) za desetikorunu, tak celkem chápu, že si to kupovali i na doma 😂
Jo a na té jedné okurce, kterou jsem nedala na hnojiště, ale pěkně na zvýšený, pro jistotu, mi visí asi deset okurek (polňačky, ale rozměru hadovek), z toho pět jich je ke sklizni, to se mám! Rajčata nečervenají, přestože už týden svítí sluníčko, to je divné, přemýšlím, zda nemám nějakou zelenou variantu, ale ona ještě skutečně nevypadají vevnitř zralá (semena nevypadají zatím klíčivě)… No ale krom toho mi ta rajčata, co se jeví nejzraleji, začínají žloutnout a měknout svrchu, máti navrhovala, jestli to není úpal, a já si říkám, že nakonec může být… https://www.nkz.cz/praxe/uzitkova-zahrada/i-rajcata-muze-postihnout-uzeh-vite-jak-ho-poznat-jak-rostliny-ochranit takže musím počkat, jak se to vyvine. Z těch postižených asi zkusím udělat něco na zeleno (koluje recept na jakési “čatní”, od sousedky mi to chutnalo pod špagety, tak to možná zkusím).
Před víkendem jsem dostala od kamarádky k otrhání dvě broskvoně vršky, chlap tam na vrklavém žebříku zabalancoval a oškubal to, takže jsme měli asi deset kilo broskví, něco jsem porozdala, mám zase asi deset sklenic zavařených do kompotu, a ještě asi dvě kila mám v lednici a přemýšlím, co s nimi. (asi taky zavařím, jen ještě nevím, zda zase kompot nebo zavařeninu, jenže mi chybí sklenice, malé jsem dala známé a velké jsem zavařila třešněmi a broskvemi… Nějaké velké ještě mám špinavé, tak je proženu myčkou, pak mám také něco už zase od majolky, no asi se zeptám po příbuzných, to bych nevěřila, že budu potřebovat sklenice, já, která jich vždycky mám aspoň milion poschovávaných).
Na závody jsem pekla, tentokrát jsem to stihla. Objevila jsem ty Míša řezy, tak to bylo tedy u zákazníků oblíbené, prý si to kupovali hromadně 😀 Udělala jsem plech toho Míša řezu, ale čokoládu na ten tvaroh jsem dala jen na půlku a na druhou půlku jsem pokladla plátky těch broskví a poslední rybízové kuličky sklizené u koní ze tří zapomenutých zarostlých rybízů v koutě výběhu, a zapatlala to želé (první želé v mém životě), a to teda taky zblajzli návštěvníci do čista. Jediné, co zbylo, byl koláč Rafaelo řez, ten jsme ztrestali kolektivně po závodech a dnes a zítra mi zbývá akorát tak na snídani 🙂 Také jsem nadělala různé obložené housky, deset kusů, každou jinou, tak to se taky prodalo, jen se zaprášilo, tak jsem spokojená, no a skoro čtyři kila párků a jeden a půl pecnu chleba, to zmizelo statečně taky - mám to spočítané tak, že nám prodej těch občerstvení tak nějak jako pokryje náklady, takže myslím, že všichni byli spokojení 🙂 Možná při takovém zájmu příští rok tu cenu trochu polechtám, že by se mi umořily třeba i nějaké investice do cen…
Šlápnul mi o víkendu poník na nárt. Já mám ty nárty dorasené od hříbat slušně, dokonce mám takový tajný tip, že v nějakém bude něco zlomeného, ale to vám povím, půltunový cob vs. čtvrttunový poník na noze, jasně vítězí ten malej *** na celé čáře. A ještě tím ostrým kopýtkem se pěkně na té noze odrazil! Nárt naštěstí funguje a teď si nevzpomínám, zda je to ten, co je možná zlomený, takže uvidím, jak se to bude vyvíjet. Den jsem na tom doběhala a pak už nic nebolelo, mám já to štěstí…
S černým jsem šla na ruce parkurek 40 cm a ve dvojskoku jsem zakopla a padla na zem jak široká tak dlouhá 😂 Černej se zarazil těsně před odskokem na druhý skok a čuměl, co se válím, že přece běžíme! Tak jsem se teda posbírala a přelezli jsme to nějak a pak už to bylo dobré. A skončili jsme asi čtvrtí z deseti, protože jsem dbala na to, abych se moc nenaběhala a krosili jsme ty překážky bez nájezdů z místa, což nešlo moc dobře ani poníkům, klasickým zlodějům mašlí 🙂
Tentokrát šel černej pěkně už se sedlem, minulý týden jsem mu pořídila nějaké, co dle mého soudu rámcově sedí. Tak mám náhradu za to posledně koupené, které se během působení u nás zlomilo (nevydrželo ani půl roku, kupované za tisícovku z druhé ruky….). Min. týden jsem se na černém vozila už asi patnáct minut, musel projít suchý příkop a taky žbrdeček ve výběhu, co mu říkáme Irská lavice, a na ní byla postavená brána s fáborky na závody, takže to musel chudák absolvovat s mou “maličkostí” na zádech - jako profík! Taky jsme šli slalom, co byl postavený na závody, to už jsem ho ve slalomu i vodila za otěže, je to zlatouš🙂 Snad to takhle krásně půjde dál. A příští rok se chudák má na co těšit!
Letos nás čeká s černým ještě poslední výstava na ruce, vzala jsem ho tréninkově na jeden nástup při závodech (tam, co jsme byli za mašli) a choval se naprosto profesionálně. A příští rok už pěkně všechno ze sedla, teda doufám.