Buggyra

Možná ještě lepší by bylo pod klec či terárko dát šuplík s nahřátými kameny nebo pískem 🙂 To by vydrželo sálat déle. A kdyby se to obložilo nějakou izolací, třeba by to fungovalo i mnoho hodin 🙂 

https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/40021-zoo-liberec-zacala-s-chovem-vzacneho-krokodylovce-nejohrozenejsiho-plaza-planety.html

Děkuji, mám hrozný vítr, že černému vyrobíme nějakou špatnou zkušenost, a on si to pak ponese, jak je ze všeho vyplesknutej… Tak já jen doufám, že postupuji dostatečně pomalu a že něco nějak nepodělám… Vlastně je to všechno po té rozhodovací stránce na mně, s odborným dozorem, který říká “no jak myslíš”, tak jsem z toho taková nesvá 😀 Třeba velmi pečlivě hlídám, aby si nešlápnul někde na vodítko, já se bojím, že by z toho měl trauma, ale už se mi několikrát stalo, že si hodil přes vodítko nohu, a to prý v pohodě, dokonce se mu to už povedlo i uvázanému na akci u hengru, tak to jsem ho víc vyděsila já, jak jsem k němu hned přiskočila odepnout panik karabinu, než že by ho nějak zajímalo, že tam má chycenou nohu - no ale já teda omdlévala děsem, že si kůň doláme hnáty a domlátí hlavu… chjo.

No zrzavej gauner někdy v min. týdnu někde vzal hlavou o něco (si nedá pokoj) a pět stehů. Řešily holky, já byla na táboře. Vypadá to dobře, mažeme mazáním od dochtora, ale zrzek má prostě celou hlavu a krk domlácené, jak pořád někde blbne, škodí a lustruje…

No jasně, tohle je pozůstatek toho schvácení v zimě (Nový rok až březen 25). Po nasazení hladomorny se dal velmi rychle dokupy a v dubnu už se pomalu začínal zatěžovat a od dubna bez zaváhání maká jako šroub 🙂 Nyní se tváří naprosto zdravě, chodí po všech površích, tahá, nosí, skáče, vyhazuje… 👌

No pokud zadefinujeme obsednutí jako, že snese na hřbetě váhu, tak je černý obsednutý 🙂 Neumí otěže (tedy, brzdím ho za ně, spíš tak jako řeknu “prrr” a ty otěže zvednu, on je naučený na hlas) a neumí nohy (vůbec se ho nohama nedotýkám), ale umí na sebe nechat nasednout (už jsem se mu věšela ze všech stran do třmenů a i to zvládnul) a psychicky zvládá i když z něj už seskakuju na zem 🙂 Na to, jaký je to plašan na všechno (dávám na něj podsedlovku a div mi nevyskočí z ohrady), tak tohle snáší kupodivu v pohodě. Včera mě povodila máti, vozila jsem se asi deset minut, protáhla nás i přes suchý příkop, co tady máme… Už jsem na něm i našlápnutím do třmenu rovnala sedlo a nezhroutil se. Když mu ze sedla strčím k tlamce chlebík, tak si i vezme 🙂 No mám z něj radost.

Vtipné, včera jsem ho šla sedlat, a otravoval okolo zrzavej roček. Nesu sedlo k černému, černý je malý, nejmenší, na konci napnutého vodítka, koulí vočima, přemýšlí, kudy by se ztratil… Zrzavej naopak strká čumákem do sedla, rád by si ždíbnul, šťouchá do mě… tak hodím podsedlovku na zrzavého, ten stojí jak mula, doufá, že bude drbání. Hodím na zrzavého sedlo, stojí jak mula, rypákem mi lustruje ruce a kapsy… no tak zatřepu na tom sedle bočnicí, zrzavej zvědavě kouká, jestli jsou ty pamlsky teda na tom sedle nebo co, zatímco černej vedle na vodítku panicky uskakuje… Tak hádám obsedání a navykání zrzavého za dva roky bude brnkačka. U toho spíš čekám, že bude vymýšlet alotria, zatímco černej je jen ze všeho vyvalenej.

Slepice a koně by ani nevěděli… Elektriku u zvířat nemáme, resp. ohradník na aku připojenou k soláru, to bych asi někde musela štípnout větší solár, aby nám to aku nevybíjelo v zimě do bezvědomí, resp. třeba začít hospodařit s elektrikou (ono by stačilo začít rozhazovat hnůj za ohrady, aby se koně nenatahovali na narostlou trávu…). Zdroj vody taky nemáme, ale tak by chodili dvakrát denně k potoku, kdyby zrovna nepršelo. Případně bychom pro větší množství vody jezdili holt vozíkem.

Po pár dnech by nám koně stejně sousedi sežrali.

No a pak by tuna obilí uložená pro koně byla pro nás 🙂 A slepice jsou velmi nenáročné. Kocoura bych u koní vypustila, je otužilý, v paneláku je celou zimu otevřené okno (ano, i sousedi jsou otužilí…), chytal by si myši u koní, promenádují se tam jak při přehlídce na molu.

Schvácená kopyta poníka. To jsem fotila někdy před měsícem, ale teď jsem z mobilu vydrápala fotky..

Bylo šero, třásla se mi ruka, protože jsem “to” předtím viděla dělat “ty věci” ve výběhu, když jsem tam jezdila sekačkou… ale popadla jsem nervy za pačesy a vydrápala se na nebohé stvoření. 

Stvoření říkalo, že jsem těžká… Ale že když je plná tlamička, tak se to dá teda přežít. 🤗 To je božan.

Kdo chce zvířata mermomocí krmit, ať nabouchá peněženku, a dá mi vědět, napíši mu, co má nakoupit, a může krmit klidně dvakrát denně (v zimě třikrát)! 😛

No vida, jednoduchá, tradiční tvar, elegantní 🙂 Tak ještě ten nánosník ždibec níže (chápu, že to byla jen zkouška) a bude to perfektní 🌷

Já jsem potkala housenky kopřiváče někdy v červnu, to nám napověděl googl na internetech, že jsou to babočky. Moc se mi líbilo - jak jsme se přiblížili k zamotané kopřivě, tak housenky ztuhly a tvářily se, že tam nejsou. Jak jsme se vzdálili, začaly zase konzumovat a hemžit se. Když jsme se přiblížili a chvíli vydrželi nehybně, tak se také začaly kroutit, ale jak na ně člověk fouknul, hned “cukr káva limonáda čaj rum bum” a housenky ztuhly zrovna tak, jak zrovna byly 😂 Nebojte, netrápili jsme je moc dlouho…

Taky jsem si  v Bosně psala deník, s tím, že ho doma přepíšu, dolepím k tomu různé ty vstupenky, vylisované kytky, obrázky nebo fotky. No, vidím to až na důchod, to přepisování 😂

To je známé, že tahle videa, kde se něco “vyřeší”, uklidňují 🙂 na tom jedou takové ty sestřihy DIY nebo lifehack a podobně, stejně jako natáčení receptů. Určitě jsem to v doporučených videích už také měla, vyskakují mi podobné návrhy v takovém tom proužku videí, který se mi vždy vmezeří mezi příspěvky, co mi facebook dává ke “krmení” (do feedu 😄 to  je mimochodem výborný výraz pro onen proces). Já na tahle krátká nebo i delší videa nekoukám, protože to je vrah času, no já na to ten čas nemám…

První, co jsem našla Spondyloza je degenerativní onemocnění páteře, které se vyznačuje opotřebením obratlů a meziobratlových plotének. Je to obecný termín pro celou řadu změn páteře spojených s věkem a opotřebením.

Macecha to má po úrazu, takže sice výsledek stejný, ale o zanedbání pohybu se nejednalo. Naopak různé masáže a další rehabky na krk má přísně zakázané, krk jí smí vzít do ruky jen lékař doporučený ošetřujícím, nechávala si dělat nějakou akupunkturu od Číňana kdysi, a to říkala, že teda pomáhalo obrovsky, no a pak zřejmě nějaké obstřiky jí dělali, aby vůbec mohla hýbat hlavou. To ještě když chodila do práce a hodiny držela hlavu u počítače v jedné poloze a ramena vytažená nahoru (jako teď já, ale já mám páteř ještě zdravou).

Mě nějak tábory nikdy jako dítě nenadchávaly. Brala jsem je asi jako běžnou součást života, prostě každé prázdniny od školky jsem někde aspoň týden pobývala. Zažila jsem i takové, které jsme podnikali s partou, se kterou jsme se scházeli i během roku (tomu jednomu jsme říkali skaut, ale asi se to tenkrát říkat nemělo, svaz ochránců přírody). A i takové, kde jsme se sešli naprosto neznámé děti z různých koutů republiky, to byly ty koňské. Vzpomínky jsou hezké, ale vím, že jsme i v dešti celkem prochladli, jednou nám taky potok tábor s podstávkovými stany zatopil a my se museli nouzově stěhovat do stodoly na seno… Taky jsem zažila dva putovní tábory, kde jsme šlapali každý den nějakou vzdálenost s báglama, to bylo vždycky puchýřů…

Tak chráněná oblast je už sama o sobě dost omezená předpisy, rozvoj obcí nemožný, EIA na všechno, zhoršení podmínek proti stávajícím bych se nebála. Jak říkáte, přesně v těch oblastech mají lidi už život beztak ovlivněný, rozhodně nehrozí, že by se tam podmínky uvolnily, tak proč zrovna tyhle oblasti nepřenechat “divočině”. Co se lunaparků týče, co si tam dovolíme postavit, to tam bude, že… problém není v stupni ochrany, ale ve vymahatelnosti vůle občanstva a zákonů. Takový projekt se snadno prohlásí za veřejný zájem, který postavíme nad ochranu přírody a je vymalováno.

Jojo, “super” podnikatel, který ví, kde vyždímat z čeho kačku, a šetří na místech, na kterých se nemá co šetřit, a investuje do věcí, které jsou prioritou jen pro něj… 

No a hlavně ta fena papíry má, i když jejich výtisk ti lidé nechají někde na nádraží. Lze vystavit duplikáty na základě genetiky (nebo třeba i čestného prohlášení nebo co). A když chci množit, tak bych si tu práci dala, ty papíry získat. Prostě jsou to nezodpovědní množiči, a tohle jsou trapné výhovorky.

Na druhou stranu nemám nic proti vytvoření zón s absolutní divočinou a zákazem vstupu. Zón, které by byly jasně označené, kolem nárazníkové pásmo, kde by byla divočina regulovaná, asi tak, jako je to záměr (ehm, na papíře…) v národních parcích (tam teda nemá být divočina, ale ty různé zóny, teoreticky…). No a pak v té jádrové části té divočiny, ať si třeba běhaj jednorožci (takový ty ze Shazama).

Ale jak začne medvěd lustrovat popelnice na sídlišti, patří mu pár solných broků (nebo něco v tom smyslu) pod kožich spolu se sledovacím zařízením, a jestli se znova ukáže v civilizaci, tak eliminace. A osamělý vlk, který je problémový, u toho by se měla sůl vynechat. Není o čem.

S tím, že hrozí-li mým ovcím napadení, mám právo je bránit všemi prostředky (v tu chvíli, kdy se to děje, tj. mám vlky u výběhu nebo ve výběhu), naprostý souhlas, jedině tak se vlci naučí, že ovce není snadný oběd a k lidem zbudovaným věcem není radno strkat čumák.

Pak ještě budeme muset vyřešit, co s prasaty, která se naučí schovávat na sídlištích, protože je tam vlci nebudou ohrožovat, ale prasata na sídlištích, sadech a ve školkách (mateřských…) jsme měli ještě před vlky, takže to bychom tak nějak měli umět řešit (neumíme…).

To je pravda, něco už jsem si od nich také přečetla 🙂

Já se dneska probudila peckově bolavá, to vám povím. V sobotu v pět začínal turnus tábora, kde dělám vedoucí, a hlavní vedoucí přijela až včera večer, takže jsem byla nucena na táboře přespat, aby tam jako dozor nad dětmi byl někdo dospělý (jinak je tam skoro dospělá holčina jako pomocný vedoucí). Matrace vysoké pět centimetrů (asi důvod cena), sice jsem si vzala pod sebe ještě spacák, ale k ránu jsem se jím musela přikrýt, protože plyšová deka nestíhala… Lilo celý sobotní večer a celé nedělní dopoledne, hnusfuj, já nebyla kdovíjak super oblečená na posedávání pod slunečníkem, měla jsem za to, že se budeme víc hýbat, ale to nešlo, “náměstí” v tábořišti jedna velká louže… No takže dneska si to vypiju, jsem nastydlá, prochladlá, knedlík v krku, záda v hajzlu, a i další části těla různě přemístěné (střeva na vodě a tak…). Snad to nějak utluču, do soboty tábor jede, musím vydržet. Dopoledne hákuju v práci, odpoledne tábořím, je to na budku, ale celkem mě to baví 🙂 Bylo by blbý z toho omarodit…