Přes moji dovolenku se podle všeho poníci pásli celé dny na tom vyhlodaném plácku, kam byli dříve pouštění jen přes den. Těšila jsem se, že přes noc to vyhlodají trochu velcí koně, když se nudí, no teď hlodají poníci celodenně tu vystreslou zelenou hlínu. Nečekám, že by za ten týden, co jsem pryč, zhubli.
Samozřejmě když tam nejsem, tak jim nikdo seno nemáčí. Protože to je pracné, představte si to (u nás prší, takže ani vodu by nebylo potřeba odnikud nikam tahat).
Zároveň se rozhodlo, že po závodech jsou chuděry unavení, takže celý týden neviděli sedlo ani vozík.
Takže spíš čekám, že z toho, co vypadal jako jitrnice, bude už souvislý válec bez sebemenšího náznaku slabin, no a ten, co vypadal jako sportovní pony, bude vypadat jako jitrnice.
Já nevím, proč se snažím 😕. Místo, abych si vozila zadek na svém hodném koni, na kterého jen hodím sedlo a jedu, se rvu aspoň jednou do týdne s protivnými poníky do postrojů, hlídám, aby na vyjížďkách nekousli víc než třikrát do louky, vláčím je po cestách, kde nemají co žrát, otravuju se s kibicováním dětí s poníkama, aby poníci makali, i když se nedá jezdit, třeba že počasí, tak aspoň na lonž nebo na ruku…
Že já se na to nevy… achjo. Nebude pro mě žádné překvapení, když majitelka prohlásí, že na zimu mohou být pohromadě s velkými (neomezený přístup k senu), protože mají přece výdej, protože je zima.
No, čekají mě v srpnu dva turnusy tábora, kde opět nebudu moci na stav ve stáji dohlížet, takže sorryjako, myju si ruce, až poník nebude chodit, řeknu dětem, ať si najdou ježdění jinde. A máti může na závody jezdit třeba s psím spřežením.
