Buggyra

Jj, já Kosičky propaguji, a dělají závozy po celé ČR s tou navýšenou cenou za kus, to je bájo, přivezou i dva kousky, žádný problém, a vždycky jsou to moc pěkné slípky.

Já skleník nemám, takže to mám celkem vyřešené 😀 A zaskládaný panelákový byt kytkama mít můžu - to je de facto plán na jarní měsíce 🙂 Ale můžu to naházet do země později, to je fajn. Kouknu, co stojí předpěstované sazenice rajských tady od květinářství, třeba přejdu kompletně na ně. Když můžu brát tykve… loni se máti právě tyhle pořízené rajské velmi vyvedly, kdyby je ještě k tomu zalévala a starala se o ně, tak má i úrodu 😀

Jo a musím si vybudovat ten liniový zvýšený záhon, který jsem si naplánovala… musím si sakra konečně sepsat seznam úkolů.

Těm slepicím ale ty teploty nevadí (tuplem když jsou v domku, závětří…). Jsou na to vybavené. Mi letos přepeřovaly a chodily tady v desetistupňových mrazech holé jak holiny a evidentně jim to na vitalitě neubralo. Ani ty hřebeny neomrzly.

Prosímvás, jen se nedržte těch mých myšlenek jako jediných! Trochu mě mrzí, že sem nepřispívají další, kteří by některé moje odpozorované nebo domnělé věci rozporovali. To může být na škodu ☹️ Já si tu napíšu, jak to dělám já, a co si myslím, že o tom jakože vím (ale taky třeba nevím, žejo), a vy to nesmíte brát jako Bibli, prosím konzultujte s lidmi jako je ančovička, bohemia.gall, třeba bude honzapm dostupný aspoň po zprávách…

Ano, moje chodí ven v sedm, to je ještě tma. Takhle chodí holky člověčí ke koním, tak pouštějí holky slepičí ven. Holky člověčí si na práci svítí, takže tu hodinu mají slepice dost světla (takové šero) na jídlo, tak se seběhnou kolem té misky s granulemi psími a nacpou se. A pak už se začíná pomalu šeřit i venku, i v zimě, a když lidi odcházejí, slepice už se procházejí po seně a lustrují, co odpadlo od huby koním…

Orionka:

Jestli je ta kobyla sama….tak už to může být předmětem stížnosti. Jenže sousedi….a až kobyla lehne, hodí to sousedi na tu hodnou paní za plotem😕

No… nevysvětlíte. Nehledě na to, že když ta hodná paní krmí, tak skutečně příčinou lehnutí být může. To se mi ale taky nepodařilo jí vysvětlit…

Dá se toho krmit spousta, a já rozhodně neradím krmit to, co krmím já, je dobře, že jste se ozvali s tou spoustou dalších návrhů, to jsem ráda 🙂

Já krmím to, co je pro mě výhodné a dostupné. Tuk z granulí naštěstí ředit nemusím, protože jich nekrmím tolik, aby se to v KD projevilo. Na hmotu to může být třeba 1:1:1 psí:nosnicové:pšenka - tak nemám problém 🙂 Psí granule přes léto nekrmím, dámy se dojedí hmyzu, tak netřeba.

Možná se někdy dobéřu vlastní pěstebny moučných červů, ale coby samoproducentka bych nevyprodukovala dost zbytků pro jejich výživu, tedy bych je musela krmit psíma granulema 🤣

Zaplaťpánbu mě moje vejce pořád ještě přijde na 2,-/ks.

Já vám nevím nevím, jestli 4 holky si ten kurník 2x2 m vytopí tak, aby tam nezamrzla voda. Musíte vzít v úvahu, že teplo stoupá, takže bude tepleji pod střechou, ale u země… hm, nesázela bych na to. Teda jestli ještě někdy bude mrznout, že.

Můžete pořídit zateplenou misku (strčit misku do větší misky, vyložit a podložit polystyrenem (ale pozor, slepice prý rády ozobávají polystyren, takže ten něčím obalit) a do toho pak dávat tu teplou vodu… Jestli máte elektriku, tak ta vyhřívaná napáječka je nej. Bude se to spínat samo termostatem a budete to mít absolutně bez starostí.

Když jim po výběhu rozhodíte drobné kousky masa, tak třeba zmrznou, ale to slepicím nebude vadit. Můžete jim klidně nadrtit sušené maso, aby v tom nebyla ta voda 🙂 Já bych se jim s masem ve vodě nepatlala (jak to promrzne, tak se k tomu stejně nedostanou). Nakonec těch pár dní, co bude extra mrznout a přes den nerozmrzat, jim to maso taky nemusíte dávat…

No a nakonec existují i vyhřívané misky na krmení, případně nějaké topné kameny a já nevím co ještě, čím se bude dát případně porce krmení udržet nad nulou. Ale že bych se na to…

Klíčenku můžou mít klidně celodenně, však ty moje přes den běhají po celé louce a hrabou se v seně a bobcích po koních a v kdejakém hnoji a bahně, zatímco ty vaše budou jen v tom krcálku. Tak jim to tam klidně všechno co píšete naservírujte jako švédský stůl, ať se předvedou 🙂 Jen teda hlídat to zatloustnutí, jak jednou zatuční, to se hrozně blbě odtučňuje.

Když mám toho přilepšení hodně a dny jsou hodně krátké, tak jim to dám ráno. Buď se s tím do večera poperou a nebo ne a zbude jim to na další den 🙂 Když to vypadá, že už to nebudou, tak to seberu a hodím za plot, to se postará bratr ježek nebo teta kuna.

Přesně, dokud budou lidi jen pokyvovat moudře hlavou, a nic pro to sami neudělají, nestane se nic.

Tuhle byla u kamarádky její kamarádka a že prý vím něco o koních, tak že chodí krmit jednu kobylu přes plot (!!!) a že jí přijde kobyla smutná a zanedbaná a kopyta divný a tak. No a já jí říkám, co s tím mám jako dělat? No že prý co bych dělala na jejím místě, jak té kobyle pomoct. Tak říkám, no jestli vám přijde, že ten kůň tam není v pořádku, zavolejte KVS. No to ne, to já nechci majiteli dělat zle, já chci jen pomoct tomu koni….

Tak co už…

Pokud chci po příchodu z práce dát slepicím něco na přilepšenou, aby to stihly sníst, než půjdou spát, tak se snažím být u nich co nejdřív a né těsně než jdou usnout.  Protože ty různé snadno se kazící přilepšení (říkal honzapm) jim v tom voleti přes noc můžou dělat neplechu (jakože maso, mléčné dobroty, apod.). Tak se snažím jim to dát opravdu třeba 4 hodiny před spaním, a pak teprve předložím pšenku či klíčenku vlastně až těsně před, třeba hodinu, a ony si nacpou volata, a s tím jdou spát, a nevím, jestli to znamená, že si to pak v noci průběžně posouvají do žaludku a tráví, asi jo, když jsou pak ráno tak hladové 🙂

No ale jinak když neklíčím a nedávám pšenku nějak dávkovaně (třeba kvůli myším), tak jim nechávám vždy rozhozeno adlibitně, a holky si samy vyberou, čím si chtějí těsně před spaním volata nacpat - jestli pšenicí nebo KKS. KKS mají nicméně k dispozici celodenně adlibitně bez omezení, tu nějak myši nejedí, chválabohu.

Nemusíte mít karanténní kurník. U mě je to spíš ochrana nově příchozích před těmi starými, které už můžou být odolnější a něco přenášet. Ty nové z haly naopak zažijí šok z přemístění. Karanténa je fajn, ale když nemáte nějakou cennou populaci, nemusíte se tím zabývat, ve vašem režimu prostě přeléčíte celé hejno, kdyby se něco vyvrbilo. A když to bude neléčitelné, tak je to jedno, v těch počtech. Já ho mám, protože mi zbyl ten starý, a ten teď tak používám, ale když jsem neměla, žádné karantény se nekonaly. Jsem to nemusela psát, zbytečně jsem vám pleskla brouka do hlavy 🙂

Já vodu v zimě řeším tak, že ráno se naleje teplá, mají ji tekutou, dokud nezmrzne. Večer se naleje teplá, tak se dopijí, než jdou domů. Zatím žádný problém. Kdyby měly mít žízeň, tak vám akorát druhý den nesnesou vejce, páč vejce sežere hodně vody. Pokud byste ráno přisvěcovala, jakože to nebudete potřebovat, když to nemáte na produkci vajec (taky nesvítím, ale tím, že slepice vstávají v sedm, ať je světlo od sedmi nebo od devíti…), tak byste jim klidně mohla dát něco teplého, hned jak rozsvítíte, tak si to půjdou sníst 🙂 Ale samozřejmě že slepice nic teplého nikdy nepotřebují, směs stačí. Já dávám teplé ty granule zalité, aby to déle vydrželo v mrazech. Když je nad nulou, tak jim ty granule zaleju večer a ráno je dostanou pod zobák studené. Jasně že vystačí klidně jen o nosnicové směsi a vodě. Vše ostatní je na přilepšení 🙂

Když je brzo ráno vzbudíte, dáte jim tam potmě jídlo, a zase zmizíte, zase usnou. Nebudou rády, ale zvyknou si. Když je brzo ráno vzbudíte, rozsvítíte jim světlo a dáte jim jídlo, tak seskáčou a půjdou se najíst a zabývat se svými slepičími věcmi. Jít tam brzo ráno, rozsvítit, dát jídlo, pak zhasnout a zmizet, to bych úplně jako laik nedoporučila. Leda tak s čelovkou, že se to světlo jen mihne, a nebudete svítit na slepice… Ale prostě zvyknou si na režim jaký nastavíte.

Tak jim v kurníku nechávejte jen tu KKS a přilepšení jim dávejte ven. Do kurníku ráno vůbec nemusíte. Když budete mít napáječku vyhřívanou, nemusíte vodu řešit, bude vám ji topný kabel temperovat třeba na pět stupňů, a dovnitř nemusíte. Až půjdou slépky ven, tak si vezmou, co jste jim připravila venku. V nejhorším to bude zmrzlé - to nevadí 🙂

Jo? Já je loni dávala právě v únoru a přišlo mi to nějaké dlouhé - byla pak hodně vytáhlá. Tak to jsem ráda, to si ještě schrupnu 🙂

Tak loni byly vynesenky za 80,- to mi ještě nepřijde blbé, pořád se ta slepice za měsíc na vejcích zaplatí, a když budu počítat, co prožere, tak za dva 🙂 Uvidím, co budou stát letos, ale vzhledem k tomu, že kuřice stojí pomalu ke třem stovkám, tak vynesenky za stovku mi přijdou pořád super.

Mno, ale koukám, že mé oblíbené Kosičky momentálně vynesenky neplánují, tak asi vezmu zavděk nosnicemi v plné snášce 🙂 https://vejcekosicky.cz/prodej/prodej-slepic-a-kuric/ Uvidím, jestli později nějaké vynesenky přidají a nebo se někde vynesenky objeví příhodně po ruce. A dokonce se konec prodeje nosnic kryje s termínem Rudolfova poháru, takže bych si pro holky mohla pěkně dojet i na místo, tak ušetřím opět za dopravu 🙂

Mno jo, ale jednou máte na papíře úvazek menší, tak se to holt násobí takovým koeficientem. Pokud byste chtěla plné finance, musela byste mít i plnou pracovní dobu, bohužel. A jak jste velmi správně poznamenala, vaší dobrovolnosti se meze nekladou - ale na pásce její stopy nehledejte. To by byl zamtel přece blbej, no ne.

Čmelíci dokážou lézt po čemkoli. Jako pavouk nebo moucha. Čmelíky se netrapte, všechna místa, kde by se mohli zdržovat, budete preventivně zaprašovat křemelinou a nemusíte více řešit. To jen případnou izolaci takhle nevyřešíte úplně, protože se pod ni nedostanete…

Nemám okénko na větrání, bohužel vše větrá až přespříliš spárou pod střechou a kolem automatických dvířek a kolem jednoduchých dvířek pro obsluhu (nemají futra nebo jak to říct, prostě ten přesahující díl, jsou trochu jako ty dvířka do westernového saloonu, že se mohou protočit ven i dovnitř, není tam zarážka - takže ani překážka pro průchod vzduchu). Střechu před příští zimou plánuji utěsnit, možná i ta obslužná dvířka tedy opatřím nějakou laťkou, to bude zakrývat spáru mezi stěnou a hranou dveří, ale ta automatická utěsňovat nemám jak, takže větrání zajištěno až až.

Moje aušus levná automatická dvířka Brinsea Chicken Door nemají žádné nastavování, umějí se otvírat a zavírat pouze na stmívací senzor, tj. když je dost světla (podle senzoru, který potřebuje HOODNĚ světla, i si na to uživatelé stěžují), tak se otevřou, když je pak málo světla (dle senzoru), tak se zavřou. No a protože ráno by to slepicím otvíralo asi tak v devět, a to bych si zkrátila krmný den a vůbec, tak otvírají holky od koní ta lidská dvířka spodní půlku tak, jak vidíte na fotce, že spodek je otevřený. Slepice se vyhrnou a hned dostanou namočené granule, tj. tekutiny i výživu najednou, v zimě to bývá zalité ještě teplou vodou, takže snad i to pomůže. No a když jdu odpo ke koním já, tak vyberu vejce a zavřu obslužná dvířka komplet a to už si slepice včas naskáčou do kurníku automatickými dvířky, které pak zavírají v rozumný čas, kdy slunko fakt padá za obzor.

Vymakanější dvířka třeba od Kerblu umějí nastavení jak na světelný senzor, tak na hodiny, které si nastaví chovatel. O funkcích kterých dvířek se dočtete zpravidla v návodu k obsluze, často jsou u produktů ke stažení i na stránkách prodejců.

Opozdilkyně s automatickými dvířky většinou nemusím řešit. Když pořídím nové slepice, jsou v ohrádce u karanténního kurníku, oddělené, tam automat na zavírání není, tj. ráno holky otevřou i těmhle slípkám, odpoledne si holt musím počkat na stmívání (to jim ty dva týdny obětuji) a slepice nahážu do kurníku a zavřu za nimi (halové slepice neumějí chodit domů). Později stačí je tam nahnat a ještě později už si chodí zalézat samy. No a když pak spojuji hejna, vezmu usínající slepice z karanténního kurníku a posadím je na hřady v slepicodomě. Karanténní kurník zbavím ohrádky a nechám ho otevřený, aby mi slepice nikam nezabíhaly, zpravidla pár dní trvá, než pochopí, že nové bydliště mají ve velkém. A zase prvních pár dní přenáším, dalších pár dní přeháním, a dalších pár dní už tam najdu třeba jen jednu nechápavou, a té již stačí naznačit. Pak můžu karanténní kurník zatarasit a vím, že mi nikde nebudou slepice pospávat okolo po venku. Pokud náhodou nastane pospávání povenku, tak v první řadě zjišťuji, jestli nemám invazi čmelíků či jiných parazitů, kteří by slepice doma obtěžovali no a posléze holt opět pár dní chodím se setměním a naháním slepice domů, zatím nebyl problém.

Jestli vy budete mít před kurníkem zabezpečenou voliéru, potřebujete vůbec automatická dvířka? Třeba by mohly mít slepice otevřeno stále a chodit si ven dovnitř jak budou chtít…

Ale bude.

Až tu budou silní obyvatelé. Již sem kvačí.

No, lesnizinko, vy jste též měli rušný víkend. To já jsem tedy neděli prolenošila 🙂

Dítě bylo sic poslední, ale ještě dekorované, to bylo podle mě nadšené, pro něj první větší závody, bylo na nástupu a má obří dárkovou tašku s množstvím věcných cen, tak jistě nestrádalo. Zpáteční cestu prospalo 🙂

Já se též musím dokopat vysít rajské. Nebo tu setbu aspoň připravit (dotahnout si hlínu a kořenáče z výběhu). Letos mám v plánu nenakličovat semena ve formičkách na kostky ledu (aka sadbovač), ale přímo v kořenáčích, mám na to dost místa, tak o nic nejde. Z kořenáčů potom rovnou do záhonů. Doufám, že to není úplně špatný nápad, no uvidíme 🙂 Hlavně mě zajímá, co z toho vzejde. Dám toho klíčit hodně, ta kupovaná semena moc nejdou…  Když toho bude moc, rozháži to pak po výběhu, ať se snaží 🙂

No a do země musím nastrkat zbytek česneků naklíčených a modřenců, které mám vykopané od loňského podzimka v krabicích. Aby z toho letos něco bylo…

Zdá se, nechci zakřiknout, že mi začala snášet i třetí bílá 🙂 Hnědé dávám čas na snášení na nekonečno, kdo ví, co jí všechno dravec prošpikoval krom plíce, takže ta už snášet nemusí. Letos zkusím doplnit vynešenkami, kamarádka, které to zase odnáší liška ve velkém, bude chtít taky přikoupit vynešenky, kuřice se nám nějak přestávají vyplácet 😀

Musíte Fikovnice ale brát v potaz ten zkrácený úvazek. Co se nějakého toho vnitřního mzdového/platového předpisu týče, můžete být tabulkově klidně ohodnocená odpovídajícím způsobem (teda příslušná kolonka v tabulce krát poměr úvazku). Jenže by se rovně mělo přistupovat i k ohodnocování nad rámec základní (nárokové) části mzdy/platu, a tam byste musela mít informace o jiných pracovnících, právě proto, abyste mohla argumentovat, že máte neodpovídající osobní ohodnocení (nenárokovou složku). No a tady bych si zjistila, zda opravdu smíte hovořit mezi sebou o výších svých mezd/platů, protože pokud byste na vedení přišla s tím, že jiní pracovníci fakulty s vaším zařazením mají relativně vzato (k vašemu zkrácenému úvazku) lepší osobní ohodnocení, tak by bylo jasné, že buď vy nebo tito vaši kolegové, jste museli nařízení o mlčenlivosti porušit. To by pak mohl být problém.

No ale pak jsem taky přišla za zaměstnavatelem (soukr. sféra) a pravila jsem, že se necítím být ohodnocena tak, jak si představuji na své pracovní pozici se svou praxí a odborností a nároky oné pozice. A zamtel mi sdělil, že mi nemůže přidat o tolik a tolik, co by tomu řekli moji spolupracovníci, a já jsem mu vpálila hbitě, že mzdy mých spolupracovníků mě ale skutečně vůbec nezajímají, a ani o nich nic na základě doložky o mlčenlivosti nevím, a že já jsem si  to vyhodnotila takto a takto na základě jiných kritérií, a že nyní je pouze na něm, zda mi to přidání schválí, a nebo se nedohodneme. Nedohodli 🙂

Mno jo, je mi to také líto, ale kdyby toho psa zabila pořádnou zbraní, asi bych s tím ani neměla problém, pokud by ho fakt zabila, zastřelila. Pokud ten pes nebyl týraný předtím, rychlá smrt je ještě to nejmenší. Osoba závislá ovšem nejspíš prostě nedovedla posoudit situaci, diabolkou nezastřelíš ani králíka, no to jí nedošlo, je to strašná situace a takovému člověku se nemá již zvíře dostat do ruky. Je tolik jiných možností, jak se psa elegantně zbavit, třeba ho uvázat u útulku, jak snadné. Sice by na babu přišli, ale vymáhali by z ní max. umísťovací poplatek, a nevymohli. Co by jí asi tak mohli. Ale zastřená mysl prostě na tohle řešení nepřišla, hodně lidí, kteří mají v životě problémy se na instituce či neziskovky neobrátí, protože systému nevěří, vlastně je ani na první dobrou nenapadne, že by jim mohl systém pomoci. No a při tom, co vidíme kolem, nelze se jim zcela divit. Jak se ale zajistí, aby takovému člověku znovu zvíře do pazour nepřišlo? Nijak. To je na tom ďábelské.

Za pořádný zločin pěkně zářez do ucha, za vraždu a násilnictví ucho uříznout, za týrání zvířat vypalovat cejchy, a hned bychom věděli, na čem s kterým člověkem jsme.

N:

No a když ho nezvládnete a on někoho sežere, tak co je to osum let v kriminále..😀

Cha, u nás by dostala půl roku podmíněně odloženo na půl roku, a vyřešíno. A pes by mohl zamordovat třeba celou rodinu (to by pak nemusela platit nikomu odškodné).

Příbuzenstvo mělo leony, působili i jako funkcionáři svazu, jezdili po akcích a tak, ale mně teda ani jedna ta jejich fena nepřišla nějak vyrovnaná nebo zvládnutá (ale co já vím já byla dítě…). U té druhé s ní nemohly třeba jejich děti školního věku zůstat samy doma… no a návštěvu musel mít pan domácí vyloženě pořád na očích, resp. mít na očích psa, protože pes uměl být nepříjemný (vím, že si třeba štípnul do kamarádky i na procházce, když se jen míjeli). Jinak to byli psi převážně bytoví a chodilo se s nimi na procházky a evidentně to zvládali, výstavy taky bez problémů podle všeho.

Tady ve vsi mají švýcarského salašnického psa (jakoby krátkosrstý bernský), a to je moc milé zvíře, přijde mi, že tihle salašničtí jsou takoví dobrosrdeční a sice mají svou hlavu, ale jsou neubližní. Kolegyně má doma bernáška, a ten procházky po “svém okruhu” miluje, ale na nějaké výjezdy by ho neužilo, to je nespokojený. On si vždycky řekne, jak má být procházka dlouhá, a dokud ho to zajímá, tak jde, ale jak to překročí nějakou jeho vnitřní hranici, tak si sedne, a čeká, až to jeho člověku dojde. Hodně podobné příběhy tuším tady vypráví sardullah se svými huňáči 🙂

Holky, veselá sobota:

jely jsme na závody (samé holky) s poníkama. Máti s dodávkou, a protože chtěla jet i kamarádka a do dodávky se vejdou tři lidi (a jela i kamarádky dcerka), tak jsem jela ještě doprovodným vozidlem 🙂 No a ještě že tak. Asi na 70. kilometru naší 100kilometrové trasy jsem zajela na benzinku natankovat, dodávka pokračovala, ale byly jsme předem dohodnuté, co a jak a kudy, tak jsem mávla rukou. No a tak jsme pak pokračovaly naším autem na závodiště a najednou telefon, že máti s dodávkou se zasekly na nějakém kruháči. Na jakém, když jsme žádný nepřejížděly? No, ukázalo se,  že nejely nejkratší cestou na závodiště, že máti tam posledně jela po nějaké objížďce, a pokoušela se jet tamtudy. Ale přestalo jim řadit auto. Takže čekaly, až se pro ně vrátíme a odtáhnem je. A udaly mojí kamarádce nepřesné informace a my jely jinam. Jely jsme půl hodiny jak šus, ať u nich co nejdřív jsme, a dojely jsme do vsi, kde měly podle kusých informací být, a tam nebyly. Tak jsme si konečně telefon vzaly my s máti a nikoli kamarádka s její dcerou a řekly jsme si, že jsou někde úplně jinde 😀 Oznámila jsem máti, že to bude k nim trvat stejnou půlhodinu jako do té vesnice v tramtárii, a máti ze zoufalství narvala nějakou rychlost a plížením vpřed se začaly vracet směr správná odbočka na závodiště 😀 Dojely jsme je vesnici před vesnicí, kde byly závody, a vyslaly nás napřed (protože jsme měly víc než hodinové zpoždění), abychom domluvily parkování a byly na místě připravené. A když jsem všechno s jazykem na vestě na závodišti oběhala, tak telefon, že auto zůstalo stát, chcíplo a už nenastartovalo, na příjezdovce na závodiště 🤐 Tak jsme skočily do auta a jely je těch pár set metrů přitáhnout. Přitáhly jsme, hodný pan organizátor nás nechal se zaregistrovat ještě do závodů, ale máti nějak nenapadlo poprosit organizátora, aby nás hodil na startovní listině jako poslední, takže jsme startovaly třetí, no co vám budu  povídat, jen tak tak jsme to stihly naházet na koně, zapřáhnout a vyjet, takže koně neopracovaní, my neuměly pořádně kurz, no konec. Bylo z toho 7. místo z 9 ! 😀 Přemýšlím, kdybychom měly čas na přípravu, zda bychom nebyly na tabuli, minimálně kdybychom měly ten kurz závodu nastudovaný řádně, tak by se to jistě promítlo. No nic. Pak jela ještě holčička jednospřeží a byla velmi šikovná, skončila teda poslední, ale na to, že to byl její první start, se zhostila účasti velmi reprezentativně. No a na zpáteční cestu jsem si od místního trenéra vypůjčila přívěs na koně - poníky jsem domů odvezla a pak jsem jela zase zpátky těch 100 km ten přívěs vrátit a těch 100 km domů, úplně totál mrtvá, v neděli jsem spala do 12… Pro kočár se nakonec otočil příbuzný s autem s malým vozíkem a dovezl domů i máti, takže akorát ta chudák rozbitá dodávka zůstala na závodišti. Takže dneska máti dohodne snad termín v servisu nedaleko, abychom ji tam mohly převézt (tzn. čeká mě ještě jedna cesta tam a zpět někdy v týdnu). Tak zase zážitky k vyprávění… No hlavně že se nikomu nic nestalo 😀