Jé, a přitom by kamarádce stačilo hodit přes postel nepromokavou plachtu a na ní psovi nechat na ležení třeba ručník, na kterém v noci spala 🙂 A žádné zoufalství být nemuselo…
No já jsem holt vycvičená od spolubydlící na koleji, která měla zakrslíka králíka, kterého pouštěla na volno přes den (všechny kabely jsme měly vytažené vzduchem) a ten kudy chodil, tudy trousil a taky do měkkého rád čůral 🙂 Takže přes postel igelit a přes igelit těžší přehoz, aby to králíčkovi drahouškovi třeba neklouzalo 😀
klecové lůžko pro dítě a svobodu pro kocoura 🙂 zní to hrozně, ale to bych volila já
Však na baráku v novém prostoru si můžete určit nová pravidla a kocoura do pokoje dítěte od první chvíle nepouštět. Dítě si ani nevšimne, že bylo kdy v zabezpečené postýlce, a kocour si na nový režim v domě rychle zvykne.
A pořád mluvím o pštrosech na Sahaře: U těch pštrosích vajec se píše, že se líheň ještě musí extra teda větrat kvůli tomu, aby tam nebylo moc vlhko. Že se v našich klimatických podmínkách musí dokonce zvážit užití odvlhčovače, aby se ta vlhkost z líhně dostatečně naředila, při ztrátě vlhkosti z vajec. Ergo mi z toho vyplývá, že pštrosí vejce prostě nebudu vlhčit, naopak budu přemýšlet, jak tu vlhkost z líhně dostat, a tím pádem suchý vzduch na Sahaře za umírněného větrání by mohl být ještě ke všemu benefitní?
Jj, paní to psala nahoře, já měla za to, že ty líhně se větrají právě proto, že jsou uzavřené, aby tam došlo k té potřebné výměně vzduchu. Nenapadlo by mě, že ta líheň tam ten vzduch žene imrvére a proto tam musí být voda, aby se to kompenzovalo. Že zárodky potřebují vzduch, o tom ani potom.
Líhně nebývají hermeticky uzavřené, vzduch právě ohřívají a vhánějí, proto je potřeba zvýšit vzdušnou vlhkost.
Aha, tak pak to vlastně teda chápu. Proč by to na Sahaře nefungovalo s takovouhle líhní. Já měla za to, že musí být líheň právě uzavřená, aby se dalo dosáhnout rovnoměrných podmínek (a proč se teda ty líhně větrají?), no a jestli tam ten vzduch neustále proudí, tak to dá rozum, že musí být vlhčený. Holt to lidi museli nějak vymyslet, aby to fungovalo jinak, než v přírodě.
Varaxi, moje řeč. Co není jedlé, to mi do záhonu nesmí, co já s tím, že. I ty okrasné lichořeřišnice jsou k sežrání 🙂 Akorát mi to nabourává potřeba mít nějaké truhlíkové kytky ke skokům jako dekorace. Tak se holt musím patlat s afrikány a petuniemi a co je to třetí… asi muškáty. A nějaké barevné kopretiny. Místo nich bych chtěla pořídit echinaceu… Tu pak můžu naškubat do čaje tuším.
No, to jsou lidi. Nakonec už i ta umělá líheň je pokus “ojebat něco co je vymyšlený a normálně funguje” - funguje to přece pod ptákem, tak na co ojebávat líhní. Kdyby lidi nevymejšleli takovýhle ptákoviny, tak by ten vývoj nikam nepostoupil, no ne? 🙂
Líheň přeci musí být hermeticky (nebo aspoň do značné míry) uzavřená, aby se v ní udržela vlhkost a teplota, to dá rozum. Proto má nucenou ventilaci nebo ji musíte otvírat a větrat kvůli výměně vzduchu. To by se dalo udělat samozřejmě i u pštrosáčat na Sahaře - jen jestli by během té výměny neklesla vlhkost moc, aby to nenarušilo vývoj. Praktické zkušenosti nemám a ani nebudu mít, jen si povídám 🙂 A jsem ráda, že si se mnou povídají odborníci a moje laické nadšení mírní svou praktickou zkušeností 🙂
😢 To mě mrzí. Ale tak snad ji nic do posledka nebolelo, a pak to bylo rychlé. Také se toho děsím, kdy to přijde, málo platné tomu našemu bude letos 33, to prostě musí přijít každým dnem, musím se chlácholit tím, že měl krásný život.
Předevčírem jsem na něj posadila holčinu a po jízdárně s ní lítal jak pětiletý (!). Neskutečný… Snad ho trefí šlak nebo něco takového, jako že padne a nebude o sobě vědět. To bych mu přála.
Vlhko jde u ptáků sedících na zemi vlivem změn teploty pri inkubaci ze země. Právě sedici pták brání mimo jiné přímému odparu vody
Což by vlastně udělala i ta hermeticky uzavřená líheň, no ne. Teda ne vlhkost ze země, ale z těch vajec. A podle popisu se v našich podmínkách musí dokonce ta vlhkost z vajec větrat a nahrazovat dokonce i odvlhčeným vzduchem, takže na Sahaře (ve stínu) by to klidně mohlo fungovat 🙂 Si to tak jen říkám. Pořád mi to jakoby dává smysl.
Jo, Canko, máte tam elektriku? Totiž až se zmátořím finančně (ehm, tak v červenci…), tak by se mi líbilo dvě fotopasti takovéhle šikovné jako máte vy si taky dát ke koním. Zatím tam nemáme nic, taky se nám tam nikdy nic neztratilo nebo tak, ale vítejak, nejvíc ze všech zvířat se bojím lidí… Tak bych té techniky využila.
šmarjá Elišáku, vy jste šílená, tam by mě nikdo ani pěšky nedostal. Natož na kolobrndě. Ne, že bych se na ní nezmrzačila i na perfektním hladkém teplém asfaltu…
Já tady jediná odmítám cvičit a cokoli se sebou dělat, chlapi říkají, že jsem pěkná, tak jim to věřím, a kůň mě zatím tak tak unese, tak snad dobré. Od vánoc dolů zatím ani deko. Ale to se poddá 🙂 Jak bude déle vidět, půjde to dolů samo.
Dnes jsem stříhala nízké větve ve výběhu, který mi bude sloužit jako nová jízdárna, holky už se vyjezdily, tak můžou už lítat po větším 🙂 A hlavně ten přívěs je pryč, tak je tam prostor. Až přívěs přivezu (bude mi drahý), tak ho musím postavit pak někde, kde nebude překážet. Asi úplně nahoru ho dám, tam je kus přepažený…
Já jen že ten pštros by to na té poušti třeba v inkubátoru dal. Když u nás se musí ještě odvlhčovat a větrat vlhkost, která mizí z vajec, třeba tam by to v tom uzavřeném inkubátoru stačilo. Já to prve myslela jako vtip, ale když jsem nakoukla do článku, tak si říkám, že nakonec i to by šlo. Oni ti pštrosi když sedí na těch vejcích tak určitě velkou vlhkost neudělají, protože coby pouštní zvěř té vlhkosti zase tolik ztrácet nesmějí… Třeba vejce vydají víc vlhkosti než pštrosí rodiče, hm.
Tak, čert je spešl pluh, na kterém jsou vzadu takové vidle na kole, které vyhazují brambory pokud možno bez zeminy z té pluhem rozrušené hlíny. A samozřejmě vyberou i hroudy zeminy, když je hroudovatá. Dala jsem obr.
Rotavátor je zařízení, které má vpředu na podélné otáčející se tyči na discích nože jako jsou v tyčovém mixéru. Tyhle nože vlastně řežou (ukrajují) hlínu vepředu před strojem a tím ji zpracovávají. Rotavátor zvládne jakkoli hutnou hlínu, protože jeho postup reguluje obsluha. Když je lehká hlína, chodíte si za ním jako za kočárkem, když je těžká hlína (nebo já jsem na podzim příbuzným dělala nové záhony rovnou v louce - tj. rozbít drn), tak musíte rotavátor brzdit, aby vám po ní “neodběhl”, a nechat ho pomalu odkusovat, odřezávat ten materiál (druhý obr.).
