Podle mě je úroveň dnešního mluveného a psaného projevu ve sdělovacích prostředcích skutečně pouze produktem lenosti. Ta děcka se ve školách učí pořád totéž. Neštěstí je, že ti pisálkové (i těch titulků, co běží pod zprávami v TV v tom pruhu třeba…) nejsou schopní strčit ten text jednoduše do wordu a zapnout kontrolu pravopisu. Tak jednoduché to je. Máme programy, které to udělají za ně, stačí ten program spustit a dát “přijmout změny” a devadesát procent gramatických zhůvěřilostí je opraveno. Samo a hned. Kromě lenosti a lajdáckosti si neumím představit jiný důvod, proč tuto jednoduchou kontrolu neudělat před vypuštěním textu do éteru. Dneska už i tohle vokýnko (do kterého píšu) umí podtrhnout divně napsaná slova, třeba zrovna to stratit, protože to je slovo, které v českém slovníku neexistuje. Samozřejmě to vokýnko to podtrhne asi jen na počítači, nikoli na telefonu…
Tak já jsem absolvovala spolu s koněm teď v sobotu rovnání od dornovkářky, a celou neděli jsem byla vyřízená jak po darování krve! To bych nevěřila, že to bude takový nápor. Ale zvládla jsem si upéct kuře (penáč sleva, neberto) a půlku dát máti a dnes mám druhé prso s sebou v pr. k obědu. A pak jsem byla kamarádkou pozvaná (považte! já pozvaná, a mám novou kamarádku! zázraky se dějí….) na čaj a nějaký ďobanec, dala jsem si jablečný koláč s karamelem, to byla ale prasárna tedy, ale moc dobré. Ten skrojek stál 50 korun, až jsem se zastyděla, když jsem tu cenovku viděla… No ale už bylo vyřčeno. Příště zvu já ji, tak to srovnáme 🙂 No a pak jsme rychle obstaraly zviřátka a v družném hovoru (opět) mrzly na křižovatce před mým domem… tak jsem to nakonec ukončila, akorát v čas, v pět jsem byla doma. A ještě jsem stačila vyfiknout linecké jednu troubu. Tak dneska navečer bude slepovačka a pak tedy podělit rodinu a já slíznu těch zbylých pár drobků. Třeba se dokopu ještě něco upéct (jak já to nesnáším, to vaření. Zlatý kuře, to se dělá aspoň “samo”).
Nicméně jsem zanedbala tím pádem svou kamarádku důchodkyni, takže za tou budu muset dneska odpoledne. Z práce vypálím pofackovat zvěř a když mě neodmítne, tak sednout ke kamarádce (nebo v opačném gardu, se s ní domluvím). Třeba jí to bude i vhod, na víkendy jí zpravidla jezdí rodina.
Zas ten šlapací můžete používat jako stůl, když nešijete.
já vím. Ale já tam ten stůl nemám zcela záměrně 🙂
No plynový vařič jsem nikdavá ani nezkoušela, radši. To by jistotně bouchla půlka vesnice, to nevadí, že to nejde, já bych to zařídila! Nene, plyn mi nikam nesmí, tedy kromě toho útrobního. No to jestli srovnáváte šičák s plynem, tak potěš, to bude jasná katastrofa 😀
Jo, voddech a čas pro sebe, jako dobrý, no, ale zase neusnout na hentěch pichlavejch vjetvích, protože a jelikož huš by měla probíhat příprava na druhej dílec!
Šlapací jsou právě ty stolové. A grif bych chytla, to není problém, babička v Prahé ho mívala, a já jsem se houpávala na tom litinovém šlapadle 🙂 Ale kam s ním, že.
Já mám malý byt, v něm vlastně skoro žádný stůl (ale hodně volné podlahové plochy), tak jsem myslela spíš malý strojek. No ale uvidím, co se nabídne, že. Třeba taky nic 😀
Tak se hmyzožravými ptáky to máte přeci jednoduché - objednáte sušené moučné červy, podrtíte, a ptáčata mají hned co do chřtánu? No a směs taky udělat můžete, když k tomu dáte len, proso, drcené ovesné vločky… nebo tak něco?
A hele, Veritas… ten je dobrý? Těch je v inzerci hafo za pár korun. Je to nějako uživatelsky jednoduchý stroj, pro naprostý paka? Jako abych si nepřišila ruku ke stolu nebo tak. Nebo aby mi nesežral celý kalhoty, když to nějak blbě nastavím?
Mojí kamarádce se kolem padesátky vyrazilo takových alergií - jahody, citrusy, roztoči, med, různé kytky, nikdy předtím nic takového, jedla všechno, rejpala se po zahradě, na chatě smejčila, no a teď všechno jedině v rukavicích, nemůže mýt ani nádobí jarem sensitive, no hrůza.
Tak ten šicí stroj, co se mi tak líbil, mi někdo vyfouknul. Mno nic, nahodila jsem ve vsi lístek, že pořídím stroj, ať mi někdo něco nabídne, a snad se povede něco místního do pětistovky, ale nechci skříňový ani stolkový, nejraději bych takový ten, co točíte rukou tím kolečkem a tím ho poháníte 😀 Ale elektrika taky dobrá…
Moje oblečení a bezpečnostní vybavení s botama těch pět kilo bude mít. Ale uznávám, že já zrovna nosím muzejní kousky. Taky mám kožené sedlo a těžké třmeny s masivní šikmou gumou. Je to uplně jedno, jak těžké to vybavení je, ale prostě váha ideál do 15-20 % se počítá pro jezdce plus vybavení.
Nicméně my se tu bavíme o welfare a o zatížení pro dobro toho koně. Argument, že vikingové na fjordech to nesplňovali, je sice pravdivý, ale bohužel tam se o welfare mluvit nedá, že. A kolik se ti koně také v takových podmínkách dožívali.
No a pokud o koni, jehož se dotaz týká, nic nevíme, tak nemůžeme odpovědět jinak, než statistikou.
Třeba si do našeho zázemí, až přijde čas, pořídí koně některá z holek, a budu mít klid. Už jedna z maminek pokukuje, co bude, až dítě vyroste z poníků, a naši velcí třeba nebudou jezditelní 😀 Čímž by byl stav opět naplněn, mně by nezbylo jiného, než chodit si vozit zadnici jinam.
Fikovnice, práce je dost, kdyby to náhodou nevyšlo tady, vyjde to onde, nejlépe ze všeho by bylo sednout si do státní správy, to by byla pecička, to bych vám moc přála, odpovědnost nula, zaklapnou za váma dveře a čistá hlava, jak jednou zatnete drápek, už vás odtamtud nikdo nedostane. Porozhlédněte se po něčem takovém… hygiena, odbor životního prostředí (co to kecám, jakýkoli odbor!), státní veterinární správa, zemědělská a potravinářská inspekce, SÚKL, a tak dále.
Ano. Spousta volna a peníze takový, že jsem čuměla…
Asi velká započitatelná praxe, přípravy se rotují z roku na rok a v nové učebnici je kapitolu před dětmi. Ale mladý učitel se do toho nepohrne, jak říkám, vyzkouší si, a jde si sednout radši do kanclu nebo na úřad. Takových pár znám zase já 🙂
A znám takové, kteří dělají nad rámec úvazku, tj. dělají zadarmo doučování, vedoucí ve skautu nebo v DDM, trénují volejbal a podobně. Tedy možná ne zadarmo, ale za almužnu, to bych taky mohla říct, že neučím děcka na koních zadarmo, když dávají 500,-/měsíc, že 🤣 (teda… jednou určitě platit budou!)
Ale jo, byli tam tací, kteří si odmakali svoje, a dál je nezajímalo (ale ty písemky večer stejně opravit musejí, i kdyby na to kašlali nejvíc, že), stejně tak tací, kteří ve škole byli od slunka do slunka, hlavně učitelky na nižším stupni, a připravovali materiály, hry… Samozřejmě půlka učitelů byli zároveň třídní, tam těch povinností naskočí, jiný byl zároveň ajťák, další zase bezpečák, jiný preventista na něco, další představoval školního psychologa, ředitel a zástupce, no vlastně drtivá většina školního sboru měla další funkci na té škole, a o to méně volna. Ono je vidět hlavně to, že končí v jednu. Ale že po večerech sedí nad přípravami a písemkami, to “vidět” není.
