Já mám obyčejného nalezence a má takové nějaké základní vychování - sedni, lehni, dej pac, opři se o mě packama, vyskoč sem, vyskoč mi na klín, jíst smíš až ti řeknu, mlč, místo (přenoska), “hodná kočka”, nechoď do pokoje.
Ale mám u něj štěstí i na psí povahu - kdykoli mě rád vidí, kdykoli je nadšený z mazlení, hlazení, drbání, když příliš rozdivočí hru, stačí říct, a zklidní se, naopak když si vezmu rukavice, tak přesně ví, že se do toho může pořádně opřít 🙂
Škoda, že jsem ho jako kotě neučila na procházky, teď bych ho mohla brát ven. Ale on je mimo byt srabák, a kdo ví, jak by to dopadlo. Možná se někdy dokopu vzít ho v psím batohu na zahradu 🙂
Taky jsem si pořizovala kočku, protože nemám podmínky na psa (rozumějte: jsem líná venčit). A že jsem v té době mnoho netušila, pořídila jsem si jen jednu. Až nebude, pořídím koťata dvě, ať je sranda (sousedi si taky musejí užít!).

