O tom to tak nějak je…jasně, jsou děti, kterým to třeba moc nejde, i když se snaží a ty je potřeba povzbudit a pochválit dílčí úspěchy a zaměřit se na jejich silnější stránky.
Ale když je někdo lempl, kterej na školu sejří a navíc to dává najevo, jak je mu to všechno šumák, tak fakt nevím, jestli by se mu mělo říkat “Honzíku, v pohodě, zítra to třeba bude lepší”…nebude, to by se musel stát zázrak.
Tady bohužel některá děcka doplácejí na to v jakých vyrůstají rodinách, jak k tomu rodiče přistupují a jak byly vedeni…nevedeni…k přístupu ke vzdělávání.
Ano..do školy jsem chodila za komančů, takže asi to bylo i tou dobou, že teda rodiče chtěli, aby byli děti ve škole cajk..slušné…co si budem, kluci třeba raději schytali od učitele pohlavek hlavně, že nedostali poznámku a nemuselo to být tudíš řešeno doma…a aby si někdo doma postěžoval, že ten pohlavek dostal? No to ani omylem, protože by mohl dostat ještě přidáno, poněvadž je jasný, že si ten pohlavek určitě zasloužil.
Ne rozhodně nejsem pro nějaké znovuzavádění tělesných trestů, spíš mi přijde, že po nás rodiče chtěli, abychom se chovali slušně a měli nějakou úctu k autoritám resp. k učitelům….dneska se spíš stane to, že rodič řekne i před dítětem, ať si z učitelky nic nedělá, že je to kráva a eventuelně si to jde s učitelkou vyříkat…mně přijde, že my jsme se to tak nějak jako děcka snažily vyřešit tak nějak samy s učitelem, jenom aby to “zůstalo ve škole” a když jsme dostaly na výběr nějakej trest nebo poznámku, tak jsme si raději vybraly ten trest.
