Zkusím ty larvy vyfotit, když na nějakou narazím a když si teda vzpomenu. Máme tu hromady dřeva, v záhonech a v květináčích občas nafoukané piliny. Od souseda tu máme linii stromů těsně u plotu takže máme místo zeminy v zahonech spíše lesní hrabanku. Larvy jsou opravdu velké. Tlusté. (Dřív mi to dělalo docela problém je vzít si ruky🙃.) Snad je nezapomenu vyfotit.
Odpověď na příspěvek uživatele acher z 29.06.2025, 10:52:18
Jsou chránění, dospělce u nás vidím málokdy, ale s larvami “zapolím” dostatečně. Najdu je v květináčích, truhlících i v záhonech, ukládám je do speciálního květináče jen pro nosorožčí larvičky. Takže asi se jim u nás líbí.
U nás večer silný vítr, naštěstí jsem všechny květináče a truhlíky dala už odpoledne na zem, aby je to nesfouklo. Ale déšť nikde. Je to děs, město, i když je poměrně dost osazené stromy, začíná být nechutně rozpálené, ale na chalupu se tento víkend nedostaneme☹️. Bohužel já už se tam teď přes léto nedostanu vůbec, protože pracuji v ubytovacích službách a máme jednu akci za druhou, takže mě čekají hektické, vyčerpávající , stresující dva měsíce. Jak tady říkáme jsme FVP (furt v práci).
Dnes kontrola na veterině po čtyřech měsících. Jsem šťastná, dělali jsme komplet krev, vyšla naprosto skvěle, játra ok, ledviny taky. Všechny ukazatele v normě. Jsem vždycky hodně nervózní, mi strach a obavy jak to dopadne a pak jsme neskutečně šťastná, když je všechno v pořádku. Dokonce i cukr měla Bambule dobrý, na to že jsme asi čekali v přeplněné čekárně ( měla 6,9 ). Jsem opět na růžovém obláčku. Konzultovali jsme i změnu krmení (psala jsem jinde, že po urputných gastritidách opustím krmení syrovým), doktorka vše odsouhlasila, hlavně aby Bambule žrala s chutí, nehubla, nezvacela.
Kdysi dávno, když jsem bydlela sama jen se svým milovaným velkým kníračem Artušem, jsem takhle jednou stala v kuchyni u okna. Piju kafe a v duchu si říkám, že je venku opravdu krásně a že by jsme si mohli udělat opravdu dlouhou vycházku. Slyším za sebou šramocení, otočím se a tam stojí Artuš s vodítkem v tlamě. Žádné oblékání, žádný pohyb, ale on přesně věděl co si myslím. Měla jsem s ním víc takových příhod. On byl opravdu pan někdo.
Odpověď na příspěvek uživatele J5 z 22.06.2025, 07:51:00
Aha tak se zkusím podívat i na názor strýčka Googla. Můj děda byl “hmyzomilec” amatér, mám nějaký základ, ale přiznám se, že i přes to hodně hodně tápu. Baví mne zkoumat co všechno si ještě pamatuju z dědova “výcviku”. Ne všechno je pernatuška s tak lehkou identifikací 😃
Dnešní krásné ráno na chalupě, bohužel jsme museli neplánovaně odjet zpátky domů, ale i tak jsem jednu vycházku zvladla ( bohužel jsem si zapomněla zapnout na hodinkách zaznamenání trasy, takže jsem nás ochudila o nějaké ty kilometry do konečného součtu, i když si nemyslím, že by nám nějak mohlo do finálních 600 km chybět, už teď máme cca 450 km za letošní rok).
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 18.06.2025, 12:04:35
Dafi ani nevíte jak moc Vám rozumím. Občas si rikam proč já - duši tulák, který by se mohl dlouhé hodiny courat lesem bez cíle, jsem kápla na psa pro kterého je les nezajímavý, procházky občas za trest…Manžel tvrdí, že jsem se nechala ošálit srdcem a neposlouchala hlavu, náš veterinář zase, že to byl osud a tak to mělo být. Ať je to jak chce, občas je to s ní na palici. Chodit musí, takže občas to vypadá, že ji neskutečně týram, nutim ji jít. Snažím se trasy městem hodně obměňovat a do lesa i přes svoje touhy jít jen jednou za čtrnáct dní. Jednou až tu Bambule nebude si pořídím psa, který bude mé tulácké touhy chápat. Snad, pokud zase nebude podivná konstelace hvězd, měsíce v úplňku, zatmění něčeho nebo něco podobného.
Odpověď na příspěvek uživatele Natálie z 10.06.2025, 17:31:07
Bohužel, veterinární péče a potažmo léky ( ať už antibiotika či jiné) jsou drahé. Vyplatí se mít pojištění, kdy náklady částečně hradí pojišťovna. Já platím za inzulín pro psa 1700,- a má ho cca na dva měsíce, plus stříkačky a lancety do glukometru. Léčiva pro zvířata se u nás nedají koupit nikde v eshopu, na to máme přísnou legislativu a je to tak dobře.
Prosím Vás, nekrmte ani ty kačeny, u nás se zhruba před 13-ti lety nastěhovali na městský potok divoké kačeny v hojném počtu a lidí samo hrrr je krmit. Byla to docela kalamita, kačeny drzé, matky si stěžovali, že nalétávají do kočárků, drzé za vidinou nějakého žvance. Kačeny zastavovali dopravu, proháněli mini lidi a malé psy. Hodně se to fakt zvrhlo, město to řešilo s myslivci, ti samo ve městě odmítli cokoliv střílet. Nakonec pomohlo striktně dodržovat nekrmení. Trvalo to snad dva roky než se situace uklidnila.
Edit: Hele jsem matka, ale nechápu tu potřebu chodit s dětmi a krmit v okolí kde co.