Aktuálně: 6 450 inzerátů160 556 diskuzních příspěvků17 557 uživatelů

Pěnkava obecná

Fringilla coelebs

Pěnkava obecná

Fringilla coelebs

Pěnkava obecná

  • Výskyt: Evropa
  • Velikost: 14,5-16 cm
  • Hmotnost: 20-30 g
  • Počet vajec: 4-5 ks
  • Inkubační doba: 12-13 dnů
  • Průměr kroužku: 3 mm
  • Potrava: Semena, hmyz
Pěnkava obecná
Kam se řadí?

Pěnkava obecná

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Třída: Aves - ptáci
  • Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
  • Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
  • Nadřád: Neognathae - letci
  • Řád: Passeriformes - pěvci
  • Čeleď: Fringillidae - pěnkavovití
  • Podčeleď: Fringillinae
  • Rod: Fringilla - pěnkava
Pěnkava obecná
Kde žije?

Pěnkava obecná

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 03.12.2013, 13:31
17 466 4 minuty čtení

Znaky

Sameček má bílý pruh na křídlech, hlava a zátylek jsou holubově šedé. Obě pohlaví mají zelený kostřec. Sameček má červenohnědou, samička šedohnědou hruď. V době hnízdění má sameček modrý zobák, jinak má zobák barvu rohoviny. Severoafrické pěnkavy vypadají mnohem světleji a z dálky působí téměř modravě. Tam zůstaly plachými lesními ptáky.

Prostředí

Pěnkava obecná žije všude, kde jsou stromy. Pěnkavě stačí řada topolů v lukách, maličký velkoměstský hřbitov, ale i světlý vysoký les a dokonce i temný les smrkový, kde je se sýkorami uhelníčkem a parukářkou téměř jediným ptákem. Pěnkava je nejhojnější evropský pták: mezi severní lesní hranicí a Středomořím žije snad 10 až 20 miliónů pěnkav. Je rozšířena takřka všude, jen v Itálii je - vzhledem k loveckým obyčejům zdejších obyvatel - spíše vzácností.

Rozmnožování

Staří samečkové přezimují ve střední Evropě, mladí přilétají několik týdnů před samičkami - proto odborný název coelebs (caelebs) - svobodný, neženatý. Samečkové začínají „tlouci" za pěkných únorových dnů, tj. zpívají stále tutéž sloku. Pěnkaví tlukot je v základu vrozený, ale rozvíjí se učením, takže dochází k místním dialektům. V minulém století patřily mnohde soutěže ve zpěvu pěnkavích samečků k oblíbeným lidovým zábavám a chovatelé pěnkav s cvičeným sluchem rozlišovali mnoho různých tlukotů, kterým dávali různé názvy. Při soutěžích byly šátky zakryté klece s ptáky postaveny na určité místo a pak posouvány jedna ke druhé stále blíže. Účelem pěnkavího tlukotu je označení hranice okrsku, a tak se jej pokoušel každý pěnkaví sameček uhájit co nejsilnějším zpěvem. Jak se konkurující si hlasy k sobě přibližovaly, vzdával se jeden sameček po druhém a umlkal. Ten, který zpíval poslední, se stal vítězem.

V době, kdy koruny lesa pokrývá svěží světlá zeleň, začínají zdejší pěnkavy takřka současně se stavbou hnízd. Staví je jen samičky.

Pěnkaví hnízdo je malým mistrovským dílem. Hluboká miska je zvenčí maskována lišejníkem a mechem, uvnitř je jemně vystlána chlupy a peřím. V době, kdy jsou ještě stromy neolistěné, můžeme v parcích někdy pozorovat samičku pěnkavy při stavbě hnízda. Upravuje je zobáčkem, přitlačuje hrudí a ušlapává nožkama. Je záhadou, jak může tak umělecké hnízdo vzniknout s tak nepatrnými prostředky.

V blízkosti smetišť staví samička pěnkavy hnízdo často jen z útržků papíru nebo je vystýlá skelnými vlákny. První déšť pak papír rozmáčí a skelná vlákna probodají pěnkaví holátka. A tak se může stát její chování, osvědčené v lese, na rumišti osudným.

Pěnkaví vajíčka mají velmi decentní hnědou kresbu a skvrny. Samička na nich sedí až na krátké vystřídání se samečkem sama. Existuje pravidlo, že se sameček určitého druhu podílí

O to méně na sezení, o co více se opeřením liší od samičky. Tam, kde jsou ptáci obou pohlaví zbarveni stejně, dělí se i o péči o mláďata rovným dílem. Existují ovšem výjimky, jimiž jsou například sovy nebo dravci. Od dubna do června hnízdí pěnkava obecná dvakrát. Na 4 až 5 vajíčkách sedí samička 12 až 13 dní. Z časně jarních snůšek přicházejí mnohé nazmar, protože stromy nejsou dosud úplně olistěné a neposkytují proto hnízdu dostatečnou ochranu.

Potrava

Pěnkava obecná je zrnožravá, tj. živí se hlavně v zimě především semeny, která rozlouskává krátkým a silným zobákem. Mláďata však rodiče krmí hmyzem. Potřebují takovou bílkovinami bohatou stravu v období růstu jako většina zrnožravých pěvců.

Názvy ve světě

Pěnkava obecná

Anglicky: Chaffinch, Německy: Buchfink, Dánsky: Bogfinke, Španělsky: Pinzón Vulgar, Finsky: Peippo, Francouzsky: Pinson des arbres, Islandsky: Bókfinka, Italsky: Fringuello comune, Japonsky: Zuaoatori, Japonsky 2: ズアオアトリ, Holandsky: Vink, Norsky: Bokfink, Polsky: Zięba, Portugalsky: Tentilhão-comum, Rusky: Зяблик, Slovensky: Pinka obyčajná, Švédsky: Bofink, Čínsky: 苍头燕雀

Mohlo by vás také zajímat

Amejva obecnáLétavka obecnáJeštěrka obecnáZmije obecnáČírka obecnáKopřivka obecnáJiřička obecnáVlaštovka obecnáStraka obecnáSojka obecná

Foto: http://www.bobperryonline.co.uk

Podělte se s námi o názor na tento text →