Aktuálně: 3 991 inzerátů202 896 diskuzních příspěvků18 167 uživatelů

Jelen sika

Cervus nippon

Jelen sika

Cervus nippon

Charakteristika

Délka těla 125 až 145 cm, ocas 22-27 cm, výška v kohoutku 80 až 95 cm, hmotnost kolem 45 kg (u laní) do 55 kg (u jelenů). Paroží je slaběji vyvinuto než u jelena evropského, bez tvorby lopatek a je jen málo větveno. Obvykle nacházíme 3 až 4 výsady na každé lodyze. Zbarvení se velmi výrazně liší dle sezóny. V létě je jelen sika zřetelně bíle skvrnitý na kaštanově hnědém podkladě a má černý pruh po délce hřbetu; v zimě je jednotně tmavohnědý, prakticky zcela bez skvrn. Kratičký ocas je téměř zakryt dlouhými chlupy kolem zrcátka v okolí řitního otvoru. Během říje a v zimě mají jeleni krátkou hřívu. Postavou je „těžký na zadek", v každém případě je mnohem méně gracilní než jelen axis. Co do velikosti stojí sika mezi srncem a daňkem.

Výskyt

Jeleni sika žijí divoce v jihovýchodní Asii, v Japonsku a v Číně (Mandžusku). V Japonsku byli už dávno ochočeni a jsou tam chováni. Původní nároky na biotop jsou téměř identické s nároky evropských druhů. Světlé listnaté lesy, smíšené lesy, rozlehlé parky v nížinách a středohoří. V Evropě zdomácněl jelen sika na mnoha místech v Anglii, Francii, Německu a Dánsku. V ČR se s jeho chovem začalo už v roce 1897, a to v západních Čechách v okolí Manětína, kde jsou jeho stavy dodnes nejpočetnější. Z obor pronikl i do okolních oblastí Krušných hor, Slavkovského a Českého lesa. Menší populace jsou i na Šumavě, na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě, ale i jinde. Kmenové stavy se u nás odhadují na 2-3 000 kusů. Obecný postoj k možnosti jeho odstřelu je dvojaký. Někteří myslivci jej odmítají, protože paroží není zdaleka tak působivé jako u jelena lesního nebo daňka, jiní jej chrání proto, že působí méně škody než jiná vysoká zvěř. V bývalém Sovětském svazu se masem jelena siky vylepšovala nabídka zvěřiny; používalo se ho však i při výrobě pantenu, což je droga vysoce ceněná v Číně, a získává se z lýčí jelenů sika. Dnes se droga získává ve speciálních farmách. Sika byl úspěšně vysazen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Jižní Americe a na Madagaskaru.

K chladu odolný jelen sika se vypořádal s klimatickými podmínkami Evropy mnohem lépe než druhy pocházející z tropů. Jeho úspěch je bezesporu dán hlavně touto skutečností, i když svoji úlohu může hrát i skutečnost, že co do velikosti stojí mezi jelenem lesním a menším srncem. Je pravděpodobné, že už v posledním interglaciálu byli jeleni sika obyvateli i evropských lesů, ale později byli vytlačeni na východ mohutnějším jelenem evropským.

Způsob života

Svou společenskou organizací se jelen sika podobá ostatním středně velkým jelenům. Je aktivní ve dne i v noci. Prodírá se hustou vegetací a méně běhá, protože se rychle unaví. Je proto ohrožován zdivočelými psy.

Potrava

Jako u ostatních jeleních druhů je výlučně rostlinná, ale sika snáší méně vlákniny než jelen evropský, a je tedy poněkud náročnější při výběru potravy.

Rozmnožování

Říje začíná koncem října a trvá po většinu listopadu. Jeleni vydávají dlouhý stoupající a klesající hvizd, který končí zachrčením a opakuje se teprve po delší přestávce. Březost trvá 7 měsíců a zahrnuje dobu latence během zimy. Pravidlem je jedno mládě. O mláďata je pečováno podobně jako u daňka a jelena axis, stejně tak je podobná i tvorba a složení stáda.

Ze Severní Ameriky byl v 19. století dovezen do Evropy jelenec běloocasý nebo též jelenec viržinský (Odocoileus virginianus), který se zvláště dobře aklimatizoval ve Finsku. K nám byl dovezen roku 1884 do obory v Opočně, později na Dobříš, odkud se dostal do volné přírody. Nyní se vyskytuje v počtech několika set kusů v okolí Dobříše, v Brdech, v okolí Jičínska a v Podkrkonoší. Od ostatních jelenovitých na našem území se pozná mj. podle neobvyklého tvaru paroží, které je dopředu košíčkovitě prohnuté.

Názvy ve světě

Jelen sika

Anglicky: Sika, Dánsky: Sika, Holandsky: Sikahert, Chorvatsky: Jelen sika, Německy: Sikahirsch, Polsky: Jeleń sika

Mohlo by vás také zajímat

Deerhound – jelení chrtAntilopa jeleníJelenec bahenníJelenec ušatýJelen miluJelen axisJelen evropský dříve lesníJelenec běloocasýKrálík český černopesíkatýKrálík bílopesíkatý

Foto: http://calphotos.berkeley.edu

Jelen sika

Jelen sika Cervus nippon

  • Výskyt: Asie, Japonsko, Čína
  • Délka: 125-145 cm
  • Hmotnost: 45-55 kg
  • Březost: 7 měsíců
  • Počet mláďat: 1 ks
  • Potrava: Rostlinná
Jelen sika

Kam se řadí Jelen sika

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Podkmen: Vertebrata - obratlovci
  • Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
  • Nadtřída: Tetrapoda - čtyřnožci
  • Třída: Mammalia - savci
  • Podtřída: Theria - živorodí
  • Infratřída: Eutheria - placentálové
  • Řád: Artiodactyla - sudokopytníci
  • Podřád: Ruminantia - přežvýkavci
  • Infrařád: Pecora
  • Nadčeleď: Giraffoidea
  • Čeleď: Cervidae - jelenovití
  • Podčeleď: Cervinae - jeleni
  • Tribus: Cervini - vlastní jeleni
  • Rod: Cervus - jelen
Jelen sika

Kde žije Jelen sika

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Ing. Zbyněk Pokorný 01.04.2014, 09:00
14 926 4 minuty čtení
Podělte se s námi o názor na tento text →