Kočka Temminckova

Kočka Temminckova (Catopuma temminckii) je středně velká divoká kočkovitá šelma jižní a jihovýchodní Asie. Na první pohled může připomínat statnou kočku domácí s delšíma nohama, ale její tělesná stavba je výrazně svalnatější a hmotnost několikanásobně větší. Zvláštní pozornost zasluhuje neobvykle proměnlivé zbarvení. Nejčastější je zlatohnědá nebo rezavá srst, existují však i šedí, tmavě hnědí, téměř černí a skvrnití jedinci. Skvrnitá forma může připomínat malého levharta, přesto jde stále o tentýž druh. Typickým znakem bývá kresba světlých pruhů lemovaných tmavou barvou na čele a tvářích.

Rozšíření a les

Historický areál kočky Temminckovy sahal od východního Himálaje přes jižní Čínu a pevninskou jihovýchodní Asii až na Malajský poloostrov a Sumatru. Výskyt je dnes značně roztříštěný a ne ve všech dřívějších oblastech je přítomnost druhu spolehlivě doložena. Obývá vlhké stálezelené i sezónně opadavé lesy, horské svahy a místy také mozaiku křovin a lesních okrajů. Je schopna žít ve velkém výškovém rozpětí, od nížinných tropických lesů po vysokohorská stanoviště. Přesto je její rozšíření v mnoha částech areálu obtížné mapovat, protože jde o skrytě žijící šelmu a přímá pozorování jsou vzácná. Do přírody České republiky nepatří.

Variabilita srsti

Kočka Temminckova není vždy zlatá. Ve stejném druhu se vyskytují nápadně odlišné barevné formy, včetně jednolitě černé a výrazně skvrnité. U několika asijských populací byla fotografickými záznamy potvrzena souběžná přítomnost více variant. Jedinci se však neodlišují pouze barvou. Mají poměrně dlouhý ocas, silné končetiny a zaoblené uši s tmavším rubem. Samci bývají větší než samice. Rozmanitost srsti komplikuje určování na automatických fotografiích, protože výrazně skvrnitá kočka může být při rychlém pohledu zaměněna za jinou šelmu. Při určování je proto potřeba sledovat také proporce, hlavu a kresbu tváře.

Lov a aktivita

Jde o samotářskou šelmu, která většinu života tráví bez stálého kontaktu s jinými dospělými jedinci. Loví drobné a středně velké obratlovce: hlodavce, ptáky, ještěry, někdy také větší kořist, například menší kopytníky. Pohybuje se převážně po zemi, dokáže však také šplhat. Dříve byla často popisována jako výhradně noční, ale sledování vybavených jedinců a kamerové záznamy potvrzují aktivitu také za denního světla a za soumraku. Způsob pohybu se může měnit podle místní nabídky kořisti a míry vyrušování. Jednotlivé kočky využívají poměrně rozsáhlé domovské okrsky, jejichž velikost se odvíjí od prostředí a hustoty kořisti.

Rozmnožování

O reprodukci ve volné přírodě existuje méně spolehlivých údajů než u běžných druhů kočkovitých šelem. Samice rodí zpravidla jedno až tři mláďata po březosti trvající přibližně dva a půl měsíce. Mláďata zůstávají zpočátku ukrytá a jsou závislá na matčině péči. Mladé kočky se teprve postupně učí samostatně lovit a prozkoumávat teritorium. Znalosti získané z chovu je nutné oddělovat od skutečností ověřených v přírodě; nejisté detaily nelze bez dalšího přenášet na všechny populace.

Ochrana a chov

Zmenšování a rozdělování lesů, pytláctví, lov do ok a nelegální obchod se zvířaty či jejich částmi představují dlouhodobé riziko. Kočka Temminckova je hodnocena jako zranitelný druh, ačkoli skutečné počty jednotlivých populací zůstávají nejisté. V lidské péči potřebuje velké, členité a bezpečně oddělené výběhy s vyvýšenými místy, krytými úkryty a možností denního pohybu bez trvalého rušení. Zajištění vhodného prostoru a veterinární péče je specializovaný úkol pro zoologická zařízení, nikoli běžný domácí chov. Česká zima vyžaduje temperované chráněné zázemí. Odpovědná péče musí respektovat také samotářské chování, přirozené způsoby získávání potravy a potřebu klidových míst.