Pudu jižní

Pudu jižní (Pudu puda) patří k nejmenším jelenovitým na světě. Tento drobný jihoamerický sudokopytník nemá štíhlé proporce evropských jelenů: vyznačuje se krátkými končetinami, kompaktním trupem, krátkým krkem a poměrně velkými, zaoblenými ušními boltci. Dospělý jedinec měří v kohoutku přibližně 35–45 cm a obvykle váží 7–13 kg. V hustém porostu působí téměř nenápadně, což je jeho hlavní výhoda při pohybu v podrostu temperátních jihoamerických lesů.

Vzhled

Srst má hnědé až rezavohnědé zbarvení, které se může měnit podle roční doby i jednotlivce. Dospělí samci nesou jednoduché, nevětvené parůžky, obvykle dlouhé jen několik centimetrů. Samice parůžky nemají. Mláďata se rodí se světlými skvrnami na hřbetě a bocích; během prvních měsíců tyto znaky mizí. Malá, úzká kopýtka a krátké končetiny umožňují pudu procházet spletí větví a hustými houštinami. Není přizpůsoben dlouhému běhu po otevřených pláních, ale spíše rychlým úhybným manévrům v krytu.

Výskyt a prostředí

Domovem pudu jižního je jižní Chile a přilehlá část argentinské Patagonie. Vyhledává vlhké mírné lesy s bohatým keřovým patrem, porosty bambusovitých travin a místa poblíž lesních okrajů. Dobře využívá i některé druhotné lesy, pokud poskytují dostatek úkrytů. Pro přežití je důležitější souvislý kryt a možnost nerušeného přesunu než rozsáhlá holá travnatá plocha. V české volné přírodě se nevyskytuje; případní jedinci u nás žijí pouze v odborné lidské péči. Jihoamerické roční období je oproti evropskému posunuté, což je významné zejména při popisu rozmnožovacího cyklu.

Potrava

Pudu jižní je přežvýkavý býložravec, který si vybírá především jemné části rostlin. Spásá mladé listy, výhonky, byliny, kapradiny a části keřů; příležitostně přijímá plody a další sezonně dostupnou rostlinnou potravu. Malá velikost mu dovoluje procházet podrostem a cíleně okusovat listy v nízkých patrech vegetace. Někdy se postaví na zadní končetiny nebo využije vyvýšené místo, aby dosáhl výše. V lidské péči se krmná dávka nemá stavět na sladkém ovoci. Základem je druhově vhodná vláknitá potrava, kvalitní seno a rozmanité bezpečné větve a listí; složení krmiva je třeba přizpůsobovat skutečným potřebám přežvýkavce.

Způsob života

V přírodě žije zpravidla samotářsky. Samec a samice se setkávají především v období rozmnožování; jinak se pudu pohybuje po vlastních vyšlapaných stezkách mezi úkryty a místy s potravou. Při ohrožení se snaží znehybnět v krytu nebo rychle proběhnout hustou vegetací. K orientaci využívá pachové značky i sluch. Jeho plachost je zásadní pro chov: otevřený výběh bez husté vegetace či vizuálních bariér vyvolává stres, zatímco strukturované prostředí nabízí únikové cesty a možnost nerušeného odpočinku.

Rozmnožování

Ve volné přírodě se říje odehrává zpravidla v jihoamerickém podzimu, tedy přibližně od dubna do června. Březost trvá kolem sedmi měsíců, uvádí se zhruba 197–223 dní. Samice obvykle porodí jedno mládě, výjimečně dvě. Kolouch zpočátku zůstává ukrytý ve vegetaci a matka jej přichází kojit. Skvrnité zbarvení pomáhá při maskování. Odstav nastává přibližně po jednom až dvou měsících, úplné osamostatnění může trvat déle. Při plánování odchovu je nutné respektovat potřebu klidného porodního prostoru a nerušit matku s mládětem.

Ochrana a chov

Pudu jižního ohrožují především změny lesního prostředí, úbytek propojených biotopů, volně pobíhající psi, některé zavlečené choroby a místy také lov. V českých podmínkách nejde o běžné zájmové zvíře. Odborný chov vyžaduje dobře zabezpečené, členité prostředí, vhodnou výživu, veterinární dohled a možnost oddělení jedinců podle jejich sociální snášenlivosti. Důležité je počítat s vlhkým a chladnějším charakterem jeho původního prostředí i se zimním počasím a letními vedry v Česku. Získání zvířete musí být podloženo doloženým legálním původem; jedince z volné přírody nelze pokládat za běžný zdroj pro chov.