Chov holoubka diamantového

velikost písma:  A A A
28.01.2019, 16:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     240 zobrazení     0 komentářů

Holoubek diamantový je nejrozšířenějším zástupcem malých holoubků. Ve volné přírodě obývá Austrálii, kde se vyskytuje na celém kontinentě vyjma jižního a jihozápadního pobřeží. Narazit na něj můžeme v suché a teplé krajině pokryté trávou s ojedinělými stromy nebo keři. Po větší část dne cupitají svoji typickou chůzí holoubci po zemi, kde sbírají semínka trav. Noc tráví na stromech. Nejčastěji se vyskytuje po párech nebo skupinkách o několika jedincích. Oblibu mezi chovateli získal svým temperamentním chováním, menším vzrůstem a půvabným vzhledem. Dalším kladem je jeho snášenlivost s ostatními menšími druhy exotického ptactva.

Holoubek diamantový Geopelia cuneata

Do Evropy byl holoubek poprvé dovezen roku 1868 a za tu dobu se dokázal zdejším podmínkám přizpůsobit. Holoubci diamantoví jsou mírumilovní a velice snášenliví...

Zobrazit více informací

Kromě přírodního zbarvení bylo vyšlechtěno i několik barevných mutací, jejichž popisu se budeme více věnovat v závěru článku. Přírodně zbarvený holoubek diamantový, má hlavu, krk i hruď šedo-modrou a záď s rameny hnědo-šedou. Křídla jsou poseta drobnými bílými tečkami, připomínajícími diamanty (proto druhový název diamantový). Nejdelší středová pera v ocase, jsou hnědo-šedá s tmavě hnědým zakončením. Ostatní ocasní pera jsou šedobílá, jen jejich začátky u těla mají tmavší barvu. Spodní části křídel je u přírodně zbarvených ptáků světlé, stejně jako břicho. Zobák je tmavě šedý a oko oranžové. Kolem oka je typické načervenalé okruží z holé kůže. Končetiny mají růžovočernou barvu s šedými drápky. Holoubek diamantový dosahuje délky těla 20 cm, včetně ocasu a hmotnosti do 50 gramů. Pohlavní dimorfismus není dobře patrný. U dospělců má samička o něco jemnější stavbu těla a menší, bledší okruží kolem oka.

Holoubek diamantový miluje teplé a slunečné počasí. Ornitologové zkoumali teplotu písku, na kterém se holoubci ve své domovině s oblibou vyhřívají a naměřili až neuvěřitelných 70 °C. O to víc je pozoruhodné, jak rychle dokázali uvyknout našemu klimatu. Někteří chovatelé je mají celoročně venku. Tomu je ale lepší se vyvarovat a držet holoubky aspoň v teplotách slabě nad nulou.

V přírodě si staví hnízda na stromech nebo keřích, nízko nad zemí. Holoubci budují malá ledabylá hnízda slabě vystlaná stébly a drobnými větvičkami. Snůška čítá vždy dvě bílá vejce, která zahřívá rodičovský pár třináct dnů. Přes den inkubuje samec a dorána samička. Střídání probíhá mezi devátou a desátou hodinou dopolední a poté kolem 17 hodiny odpoledne. V péči o mláďata jsou holoubci vzorní a krmí je oba rodiče. Hnízdo opouští mladí poměrně brzy, asi třináct dnů od vylíhnutí. Než se ale mladí plně osamostatní, potrvá dalších deset dnů. Od vylétnutí se o mladé stará převážně sameček, neboť jeho družka zahajuje další snůšku. Někdy se stává, že holoubata chodí nocovat k sedící samičce do hnízda a tím znehodnotí druhé hnízdění. Odstav proto zbytečně neodkládejte. Zakrátko by v mladých viděli rodiče stejně konkurenci a začali je napadat. Pěknou podívanou je tok samečka, který se samici uklání a ocas přitom rozevírá do vějíře. Celý rituál je doprovázen příjemným zvukovým projevem samečka – tzv. „houkáním“.

Holoubek diamantový

V zajetí patří k nejchovanějším druhům ve své čeledi. Ve volné přírodě se holoubek diamantový vyskytuje v Austrálii a jeho přírodní zbarvení je tvořeno...

Zobrazit celý článek

V zajetí je jako první začala chovat ZOO v Londýně a to již v roce 1868. V dnešní době je holoubek diamantový populární takřka po celé planetě a přetahuje se s hrdličkou chechtavou o primát nejpočetnějšího zástupce čeledi holubovití (Columbidae). Snadný chov a nenáročnost na prostor z něj dělá velmi oblíbeného chovance pro začátečníky i zkušenější chovatele. Nedoporučuje se chov více párů pohromadě. Holubi jsou v době toku teritoriální a docházelo by mezi nimi k šarvátkám a později k narušování hnízdění. Výjimkou by snad mohly být opravdu prostorné voliéry. Základ krmné dávky tvoří různobarevné proso, ke kterému se přidává mohár, lesknice, mák a klidně další semínka plevelů. Možností je zkrmování v suchém i máčeném stavu. V době péče o mláďata nabízíme navíc vaječnou míchanici, kterou obohacujeme mrkví a některým z vitamínových přípravků, například Roboranem. Stále k dispozici musí být písek a drcené vaječné skořápky. Holoubci hnízdí od jara do podzimu opakovaně až 8x. Snůšky samičky vyčerpávají, proto by se to s jejich početností nemělo moc přehánět. Po páté snůšce je lepší vzít z klece hnízdo. Jako hnízdní podložka dobře poslouží jakýkoliv košíček nebo květináč o průměru 9-15 centimetrů. Jako vystýlka je nejvhodnější nakrátko nastříhané seno, kdy část dáme přímo do košíčku a část na zem. Pár pak stavbu hnízda dokončí sám.

Kromě přírodního zbarvení bylo vyšlechtěno několik mutací. Nejrozšířenější je beze sporu stříbrná. Takto zbarvení holoubci jsou chováni možná ještě ve větším počtu, než přírodní jedinci. Kvůli tomu se dost lidí mylně domnívá, že stříbrná barva je přírodní. U stříbrných holoubků dominuje stříbrnošedé zbarvení. Bílé diamanty na křídlech jsou o malinko větší než u přírodních ptáků. Pera v křídlech mají narůžovělý nádech a záď s kostrčí bílý nádech. Holé oční okruží je u této mutace výraznější. Dalšími mutacemi jsou holoubci hnědí, bílý, strakatí, mramoroví nebo skořicoví.

Přírodně zbarvený holoubek dvořící se holubičce

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.