Začlenění hmyzu do diety kuřat a nosnic

Oblasti výživy zvířat jsou stále ještě neprobádanou krajinou, po které se ale musí chodit opatrně, s citem a pečlivě vážit každý krok. Je to totiž místo, kam se odváží málo lidí, o to spíš, pokud znají důsledky špatně zvolené diety pro zdraví zvířat. Zdraví na prvním místě. Věta, kterou si recipročně opakujeme už hezky dlouho. U zvířat nám jde ale také o jejich pohodu, která se zdravím úzce souvisí, a zároveň i o maso/vejce, které v kuchyni hojně využíváme. Ne úplnou novinku je v oblasti výživy zvířat hmyz. Jedná se o udržitelný zdroj proteinu, který je z hlediska měnícího klimatu přátelský k životnímu prostředí. Hmyz ovlivňuje nejen kvalitu krmiva, ale také kvalita konečného produktu, tedy masa a vajec. O jeho dopadech na výše zmíněné bude pojednáno v následujícím článku.

Hmyz hraje v životě drůbeže důležitou roli a vzbuzuje zájem. Foto: Ilona Routová

V posledních letech se zájem o alternativní zdroje bílkovin značně zvýšil, což otevřelo diskuzi o využití hmyzu jak ve výživě zvířat, tak lidí. Hmyz je považován za udržitelný, efektivní a výživný zdroj bílkovin, který může nabídnout řešení pro rostoucí potřeby světové populace v oblasti potravin. Mezi druhy hmyzu, které jsou běžně využívány jako zdroj bílkovin, patří cvrčci, sarančata, mouční červi a larvy moučného brouka. Tento hmyz je bohatý na vysoce kvalitní bílkoviny, esenciální aminokyseliny, vitamíny a minerály, což z nich činí významný doplněk stravy pro zvířata i potenciální zdroj potravy pro lidi. Pojďme se tedy podívat na složení hmyzu a důvody, proč je vlastně zařazujeme do výživy zvířat, ale také člověka. Cvrčci jsou vynikajícím zdrojem bílkovin, které mohou tvořit až 65 % jejich sušiny. Dále obsahují esenciální aminokyseliny, jako je lysin a tryptofan, které jsou důležité pro lidské zdraví. Cvrčci jsou také bohatí na vitaminy skupiny B, zejména B12, který je zásadní pro nervový systém, a minerály, jako je železo a zinek. Mouční červi jsou larvami moučného brouka a jsou velkým zdrojem tuku, což je učiní dobrým zdrojem energie. Obsahují kolem 50 % bílkovin a jsou rovněž bohatí na železo, vápník a vitaminy skupiny B. Díky svému vysokému obsahu tuku jsou skvělou volbou pro zvířata potřebující vysokoenergetickou dietu. Podobně jako mouční červi, i larvy moučného brouka jsou bohaté na bílkoviny a tuky. Tyto larvy poskytují esenciální mastné kyseliny, vlákninu, a jsou dobrým zdrojem minerálů jako je železo, zinek, a draslík, stejně jako vitamínů, včetně riboflavinu (B2) a thiaminu (B1).

Využití hmyzu ve výživě zvířat, včetně drůbeže, se stává stále populárnějším díky jeho udržitelnosti a možnosti snížit závislost na tradičních zdrojích bílkovin, jako jsou sója a rybí moučka. Navíc, vzhledem k nízkému dopadu na životní prostředí a efektivní konverzi krmiva, je chov hmyzu pro krmné účely považován za ekologicky přijatelnější než produkce tradičních zdrojů bílkovin. Hmyz vyžaduje podstatně méně zdrojů, jako je voda, půda a krmivo než tradiční hospodářská zvířata. Například produkce 1 kg hovězího masa může vyžadovat až 22krát více vody a 12krát více krmiva než produkce 1 kg hmyzí bílkoviny. Hmyz je schopen efektivněji přeměňovat krmivo na jedlou hmotu, což znamená, že na výrobu stejného množství bílkovin je potřeba méně krmiva. Například cvrčci mohou přeměňovat až dvakrát více krmiva na jedlou hmotu než krávy. Oproti intenzivnímu zemědělství, které může vést k odlesňování a ztrátě biodiverzity, chov hmyzu může být realizován s minimálním dopadem na přírodní prostředí. To znamená, že může být součástí systémů udržitelného zemědělství, které podporují biodiverzitu. Další klíčovým faktorem je, že mnoho druhů hmyzu, včetně larvy bráněnky (Black Soldier Fly Larvae), může být krmeno organickým odpadem nebo vedlejšími produkty zemědělství, potravinářství či výrobních procesů, což napomáhá snižování emisí a generování hodnoty z odpadu. Life cycle assessment studie (studie hodnotící životní cyklus nějakého subjektu), zaměřené na maloměřítkovou produkci jedlého hmyzu v Jižní Koreji, poukázaly na významné environmentální přínosy, které tento způsob produkce přináší. Bylo zjištěno, že emise skleníkových plynů produkované během kompostovacího procesu, jako je CO2, N2O a CH4, jsou významně nižší než u tradičních metod produkce proteinů. Vzhledem k rostoucímu zájmu o produkci bílkovin z hmyzu, která by mohla dosáhnout hodnoty 10 miliard dolarů do roku 2030, a přes 400 společností po celém světě, které se již pustily do výroby bílkovinového krmiva z hmyzu, je jasné, že tento sektor má potenciál řešit některé z nejnaléhavějších problémů potravinových řetězců.

Prakticky hned po vylíhnutí se housata zajímají o vše kolem. Foto: Eva Habermann

A jak se vlastně hmyz pro potřeby výživy lidí a krmivářské účely chová? Chov hmyzu probíhá v různých systémech, zahrnující tradiční horizontální metody a inovativní vertikální farmy. Vertikální farmy umožňují efektivní využití prostoru tím, že hmyz je chován ve více vrstvách nad sebou, což maximalizuje produkci na minimální ploše. Tento způsob je ideální pro vnitřní prostředí, jako jsou sklady nebo speciálně navržené kontejnery. Možnosti chovu hmyzu se rozšiřují s pokroky v automatizaci a technologiích kontroly prostředí, což umožňuje přesnější řízení podmínek pro optimalizaci růstu a zdraví hmyzu. Horizontální metody chovu hmyzu se obvykle zaměřují na chov v jedné vrstvě nebo rovině, což může zahrnovat venkovní nebo skleníkové systémy a různé typy kontejnerů nebo van na zemi. Tyto metody mohou být méně prostorově efektivní ve srovnání s vertikálními farmami, ale stále umožňují kontrolu nad prostředím, ve kterém hmyz žije a roste. Tyto systémy mohou zahrnovat kontrolu teploty, vlhkosti a stravy hmyzu, aby se maximalizoval růst a produkce čili vždy je zapotřebí alespoň jeden technický pracovník, který provoz kontroluje.

Jak jistě všichni víme, hmyz je v jídelníčku drůbeže, speciálně slepic sám o sobě velmi oblíbený. Slepice, jakožto všestranná a přizpůsobivá drůbež, mají schopnost vyhledávat a konzumovat různé typy potravy, včetně hmyzu, který je pro ně zdrojem důležitých živin. Zvláště na venkově, kde může být přístup k pravidelnému krmení omezený, se schopnost slepic lovit hmyz stává klíčovou pro jejich přežití a prosperitu. V některých regionech byla plemena slepic vyšlechtěna s ohledem na jejich schopnost hledat potravu, včetně hmyzu, což bylo zvláště důležité v dobách nedostatku. Například plemeno ameraucana, původem z USA, bylo vyšlechtěno tak, aby bylo schopné vyhledávat potravu samo. Jeho schopnost lovit hmyz a další drobné živočichy byla ceněna při živobytí na venkově, kde nedostatek potravy mohl být běžným jevem. Ameraucana není ale jediným příkladem. Například orpingtonky, původem z Anglie, jsou výjimečné svou schopností adaptovat se na venkovské prostředí a vyhledávat si potravu, včetně hmyzu. Tyto slepice mají robustní postavu a jsou schopny se pohybovat a prozkoumávat okolí ve snaze najít potravu. Dalšími jmenovanými mohou být například plymutky z USA, které jsou známé svou univerzální povahou a schopností živit se hmyzem. Tyto slepice jsou dobře vyvážené a mají vrozený instinkt k lovu drobných živočichů, což je činí vhodnými pro venkovské prostředí. Stejně tak jsou na tom například brahmánky nebo wyandotky. Pro praktické příklady ale nemusíme až za AtlantikSlepice mají vrozenou tendenci prozkoumávat své okolí v hledání potravy, a pokud mají přístup k venkovnímu prostoru, mají obvykle možnost lovit hmyz, jako jsou brouci, housenky, červi a mnoho dalšího. Tato aktivita nejenže dodává slepicím potřebné živiny, ale také přispívá k udržování ekologické rovnováhy v okolí, protože mohou pomoci regulovat populaci škodlivého hmyzu. Zároveň je důležité podotknout, že schopnost slepic živit se hmyzem není jen historickým fenoménem. I v dnešní době mají mnozí chovatelé na venkově slepice, které mají přístup k pastvinám nebo zahradám, kde mohou volně lovit hmyz. Tato praxe nejenže snižuje náklady na krmení, ale také přispívá k celkovému zdraví a pohodě slepic, protože jim umožňuje vykonávat přirozené chování. Nejsou to ale pouze slepice, které milují hmyz. Z říše vodní drůbeže můžeme jmenovat například pižmovky, které jsou známé svou schopností lovit hmyz, brouky a další drobné živočichy. Kachny mají dlouhé krky a jsou schopné se pohybovat po okolí ve snaze najít potravu. Všichni také dobře známe nejoblíbenější hru kachňat – dorostenců, která jako malé loďky plují po zahradě a cvakají zobáky po všem, co zrovna letí kolem. Zdatnými lovci hmyzu jsou také husy, krůty nebo pštrosi, kteří nepohrdnou ani obojživelníky nebo malými savci.

Slepice učí kuřata potravnímu chování ihned po vylíhnutí. Foto: Jarmila Ryan

Obecně lze říct, že využití hmyzu v životě drůbeže začíná být stále populárnější. Hmyz se totiž jeví jako užitečný nejen v rámci výživy, ale také jako prvek, který dokáže zlepšit život zvířat v intenzivních podmínkách chovu, případně extenzivních, kde je ale stále chováno vyšší množství zvířat na jednotku plochy než například v tradičních domácích chovech. Příkladem výzkumu možností vužití hmyzu je například studie s názvem "Welfare implications for broiler chickens reared in an insect larvae-enriched environment: Focus on bird behaviour, plumage status, leg health, and excreta corticosterone" od Ilaria Biasato a spolupracovníků, publikovaná ve Frontiers in Physiology, která zkoumala vliv obohacení prostředí živými larvami hmyzu (konkrétně bráněnky a žlutého moučného červa) na welfare (pohodu zvířat) brojlerů. Cílem bylo posoudit, jak takové obohacení ovlivní stav peří, chování, zdraví nohou a hladinu kortikosteronu v trusu jako ukazatele stresu. Studie probíhala na 180 kohoutech brojlerů Ross 308, kteří byli rozděleni do tří skupin: kontrolní skupina, skupina obohacena o larvy bráněnky a skupina obohacena o larvy žlutého moučného červa. Larvy byly podávány v množství odpovídajícím 5 % očekávaného denního příjmu krmiva po dobu 35 dní.

Hnojiště nebo komposty jsou v tradičních chovech bohatým zdrojem hmyzu a jiných živočichů. Foto: Andrea Dadáková

Hlavní zjištění studie

• Stav peří, zdraví nohou a kortikosteron ve výkalech: nebyly nalezeny žádné významné rozdíly mezi skupinami ve stavu peří, v procentuálním výskytu dermatitidy chodidel a proleženin, ani ve výši kortikosteronu ve výkalech, což naznačuje, že přídavek larev nemá negativní vliv na tyto aspekty welfare.
• Chování: v dopoledních hodinách a během konzumace larev bylo zaznamenáno více projevů chování souvisejících s pohybem (např. protahování, mávání křídly, hrabání a zobání země) ve skupinách s larvami ve srovnání s kontrolní skupinou. To naznačuje, že obohacení o larvy může podporovat přirozenější chování, jako je hledání potravy, a zvyšovat úroveň aktivit, čímž potenciálně zlepšuje welfare brojlerů.
• Preference larev žlutého moučného červa: Byly nalezeny náznaky, že brojleři mohou mít preferenci pro larvy žlutého moučného červa, jelikož byly zaznamenány mírně výraznější pozitivní efekty na chování v této skupině. Avšak pro potvrzení této preference jsou potřebné další studie.

Závěrem autoři konstatují, že obohacení prostředí o živé larvy hmyzu má pozitivní vliv na welfare brojlerů stimulací přirozeného chování a zvýšením úrovně aktivity, aniž by to negativně ovlivnilo stav peří, zdraví nohou nebo zvyšovalo hladinu stresových hormonů. Tato studie představuje významný krok vpřed v pochopení, jak obohacení prostředí o živé larvy hmyzu může přispět k lepšímu welfare brojlerů. Důležitost těchto zjištění přesahuje pouze vědeckou komunitu, protože nabízí praktické implikace pro zlepšení praxí v chovu brojlerů, podporuje udržitelnost v zemědělství a může vést k lepším produkčním výsledkům díky snížení stresu a zlepšení fyzické kondice ptáků.