»
Odpověď na příspěvek uživatele
balu z 02.07.2024, 17:46:24
Ode mě důchodci dostávají psy úplně běžně. Mám dokonce poměrně vážně nemocného důchodce, teď už po těch letech si troufnu říct i kamaráda, kterej má čerstvě 76 let a vloni ode mě dostal třetí fenku. Když umřela první (agresivní nádor), tak jsem myslela, že už dalšího nedá. Ale počkal si, až se objevila hodná starší fenka a dostal ji. Bohužel za několik let odešla i ona (věk, srdce) a to jsem myslela, že už byl vážně poslední pes. Nesl to velmi těžce. Když se ale u nás objevila prďácká asi pětiletá fenka JRT s PP (ty dvě předtím byly xraslové), tak jsem si ji nechala dva měsíce ve smečce, dokud se nerozhodl, že ještě jednoho pejska dá. Zrovna včera mi od něj přišla dlouhá zpráva, jak jsou spolu šťastní.
Problém je prostě v tom, že důchodci často lapají vyloženě po malých hyperaktivních štěňatech xjrt, teriérech a bíglech, u kterých vysloveně píšeme, že hledáme mladou akční rodinu. Já prostě takovýho psa nevidím na flexině kolem paneláku, ale vidím ho jako psa, kterej prožije divokej život plnej zážitků, výcviku, sportu. A pak samozřejmě nastává peklo, výčitky a pomluvy, že jsme úplně nejhorší, že takovýho psa nedáme důchodci.
Dostala jsem třeba pojeb od chlapíka, kterej chtěl tříměsíční štěně bígla z výzkumáku pro svoji maminku důchodkyni. Tak jsem mu napsala, že teda musí přijet i s maminkou na nezávaznou návštěvu, že se chci přesvědčit o tom, že štěně zvládne. A on po mě vyletěl, že máme strašný podmínky, že s maminkou nikam jezdit tam a zpátky na nezávazný návštěvy nebude, protože on je z Prahy, maminka bydlí na Vysočině sama v domku a navíc je na vozíku. To jsem seděla u toho mejlu s otevřenou hubou a říkala jsem si, esi jsou ty lidi fakt normální?! A pak takovej člověk bude chodit a všude roznášet drby, jak jsou v tom Kojetíně strašní a že si musí jít koupit nějakýho bezpapoše, protože my odmítáme dávat psy důchodcům.
A to u těch bíglů bylo docela častý. Ty lidi prostě nevidí, že když sedmdesátiletým rodičům zemře šestnáctiletej bígl, kterej už vlastně nemá žádnou potřebu pohybu, tak fakt není možný jim jen tak pořídit další štěně bígla. A já, když mám v mejlu několik odpovídajících mladých zájemců a jednoho takového důchodce, tak je jasný, jak se rozhodnu. Dělám to pro toho psa. Protože já tady nejsem od toho, abych splnila přání lidí. Jsem tady od toho, abych psovi v maximální možné míře vybrala rodinu, která nejvíc odpovídá potřebám konkrétního zvířete. Zabte mě za to.