Kterak Varaxi dělala kečup
Vzhledem k tomu, že celý srpen u nás nepršelo, rajčata nezplesnivěla a měli jsme jich mraky. Fakt mraky. Což vyvolalo potřebu rajčata nějak zavařit. Po leču přišel na řadu kečup.
Ten den ráno jsem vzala zvíře a šli jsme pustit slepice z kurníku. Lidé dobří, pamatujte, že to nikdy nemáte dělat, když se chystáte zavařovat.
Pak jsme spolu se zvířetem natrhali rajčata, omyli je, rozvařili… krásně nám to ubíhalo, dokud nebyl čas plnit sklenice. To zvíře pojalo nápad, že se nutně musí chovat. A nedalo se nijak odlákat. Na chvíli jsem je tedy vzala do náruče, protože neustálý jekot je přesně ta věc, kterou má ubohá nervová soustava snáší čím dál hůř. A došlo mi, proč brečí - zvíře bylo značně… aromatické. Tak jsem si řekla, že kečup chvíli počká, než přebalím. Ale ouha, v plínce na mě nečekal žádný krásný voňavý dáreček. Asi si jen pořádně prdnul, pomyslela jsem si a dál to neřešila. To se ukázalo býti osudovou chybou.
Zvíře v suché plínce bylo spokojeno, přesto jsem je chvílemi musela chovat.
Kap, řeklo zvíře, když jsem je měla v náručí a míchala pět litrů kečupu. Ano, kap, kap, odpověděla jsem mu a myslela si, že komentuje, jak horký kečup šplouchá.
Kap, komentovalo zvíře situaci. A v ten okamžik mi došlo, že jednak zase cítím hovňouse, jednak skutečně slyším zvuk, který by se dal nazvat jako kap a který rozhodně nevydává vroucí kečup. Vydávalo ho totiž zvíře. Zvíře, které vytáhlo z kapsy krásný kuřinec a rozmělňovalo ho v pěstičce. Zvíře, které dokázalo nejen propašovat něco takového do domu, ale i rozpatlat v dlani do kašovitého stavu a propasírovat to přes prstíčky na zem, linku, varnou desku. A co nejhůř, i do kečupu.
A celou tu krásu už půl minuty komentuje slovy Kap. Kap, kap.
No nic. Nešlehlo to se mnou. Rajčata nám dala sousedka, takže kečup máme. A máme i krásně pohnojené jabloně. Jediné pozitivum, které jsem dokázala na tom všem najít, bylo, že zvíře dokázalo obohatit rozvařený kečup o kvalitní přírodní hnojivo před tím, než jsem přidala sůl. Takže to bylo pět litrů hmoty vhodné k vyhození na zahradu, ne ke spláchnutí do záchodu. Takže tak.
Vezměte si z toho ponaučení. Nikdy nechoďte se zvířetem pouštět slepice před tím, než začnete vařit kečup. Nikdy.
