Zadavatelko - začnu tím, co psala Rapoťačka a co je opravdu velmi důležité a ne každý si toho je vědom /nevím zda Vy ano je to jen pro zdůraznění/ Druhého psa vždy pořizovat, až když ten první je skvěle vychovaný a můžete se na něj a jeho chování spolehnout. Protože zaprvé musíte mít volné ruce pro přišlíka a jeho výchovu. Neb moc nelze počítat s tím,že pes z útulku bude mít nějaké základy. Ne vždy je tam čas se psy pracovat a pes z útulku spíše v lepším případě neumí nic, či spíše si přinese z minulého života nějaké zlozvyky. Ale i kdyby ne, prostě sžívání a učení vyžaduje, aby první pes pocházel ze švýcarské dílny na výrobu hodinek. A za druhé, pokud první pes není dobře poslušný, tak to bude velkej hegeš a jeden od druhé budou chytat to špatné dřív, než to dobré, co potřebujete.
Měla jsem dva staré psy - resp. feny z útulku. Stejné plemeno, stejný věk - cca 11 let.
Obě se naučily spolehlivě základní poslušnost - ale byla to prostě nimravá práce. Výhodu jsem měla v tom, že se na mne obě dobře navázaly a byly ochotné pracovat pro mě.
První bábrdlína v sobě měla velkou radost z učení se nového, takže tam jsme měli nejen tu poslušnost, ale různý blbinky, triky a různé nepotřebnostě.
Druhá bábrdlínka si vystačila s tou poslušností a nic většího se jí dál něchtělo - možná neměla kapacity, to člověk neposoudí, když nemá psa od štěněte. Ale základ jsme si udělaly a pak se naučila dvě tři blbinky a to jí stačilo, nad ničím dalším se jí přemýšlet nechtělo.
Obě mě milovaly, obě jsem milovala já. Bylo to úžasný, mít doma staříka se mi prostě moc líbí, je to jiná dimenze, než mít psa od štěněte.
A pak tu máme ještě jednu variantu - naši současnou - též tzv. secondhandovou fenku 🙂 . Tu jsme si brali jako desetiměsíční, od myslivců, jsme její pátí majitelé. A tam to byla neskutečná dřina a šichta. Protože - pes neměl vůbec žádný zájem o spolupráci (není divu vzhledem k tomu, že šel z ruky do ruky a je to plemeno celkem samostatný) . Byl to můj první pes, kde jsem si všechno musela oddřít - doslova, protože odřenin bylo díky jejímu chování dostatek 😀 . A ten pes neuměl lautr vůbec nic.
Pořídit si psa z druhé ruky je vždy o tom, že si to člověk musí dobře rozmyslet a být si vědom svých možností a schopností. O to víc, když má doma už jednoho psa. Musí si být vědom toho, že bude třeba nutné řešit interakce mezi těmi psy, že ten přišlý pes může svým chováním druhého omezit, ovlivnit. Je nutné skutečně vybrat psa na kterého mám já kapacity, s kterým to zvládnu.
tak snad Vám to k něčemu bude.