Příspěvky uživatele

Bodlinka:

no jestli má občas průjem, tak to možná souvisí. nebo ne a zmizí to samo.

Zkusím se tedy v pátek pozeptat na ten trávicí trakt a uvidíme,co vymyslíme. Děkuji za konzultaci, dám vědět, jestli to bylo “něco” nebo nic 💐

lesnizinka:

U nás bylo třetí víčko, když měla Gucci tasemnici….už dlouho. Ale váš ven nechodí, asi by k ní neměl kde přijít? 

Máme retrívra, takže blechu v kožichu donést mohl. Pravdou je, že kocoury jsem už pekelně dlouho neodčervovala. Psovi sem tam nechám udělat koprologii, protože je prase a do huby vezme všechno. 

Koukám, co to vlastně je. Takže odčervit (nebo koprologie) a počkat, mělo by to samo zmizet? Občasný průjem má, ale zpravidla po dietní chybě (čerstvé kuřecí maso mu nevadí, ale v granulích nebo konzervách na něj reaguje).

Ahoj všem, obracím se k vám pro radu. Kocour MCO (domácí, kastrovaný, v říjnu trhané zuby a ponechány jen špičáky, bude mu 6 let) má od 18.12. přetažené mžurky skoro přes půl oka. V podstatě obě stejně, bez viditelného zánětu, výtok čirý (ze začátku lehounce do hněda). 

19.12. jsme na veterině dostali kapky do očí -CILOXAN.  Kapat minimálně 3x, lépe 5x denně do obou očí. 

29.12. kontrola. Stav nezměněn, tak výměna za celková ATB. RONAXAN 100 mg jednou denně. 

Další kontrolu máme v pátek a já vidím, že se to nikam nehýbe. Prý pokud bude stav stejný, uděláme “nějaké testy” (to je citace). Přijde mi, že moc nevědí, tak střílí od boku. 

Jaké testy si mám v pátek sama vyžádat? Zmínila pak stěr z třetího víčka, ale říkám si, že po takové době braní ATB už by tam nic být nemělo. Má to vůbec smysl? Pokud odběr krve, na co se zaměřit? 

Kocour je hravý, žravý (převtělený retrívr… žere pořád), možná víc spavý. Teplotu, průjem….nic nemá, pije normálně. 

Bobca:

Já na to hleděla..Moc zajímavé …Dívám se většinou na všechno o kočkách🐈..A film “Kočka” je sice počítačově upravený,ale stojí za to se na něj podívat..Nebo ještě jeden-nevzpomenu si momentálně..Jak se proměnil ředitel v kocoura..myslím…

X-krát tam byl “můj” rezavobílý Maxík🐈

Film se jmenuje Nine lives, s dcerou jsme ho viděly už několikrát 😅

Náš nejmladší, když byl kotě, nosil věci do sprchového kouta. Ráno tam byla obvykle hromada plyšáků, které nakradl dceři z pokoje a nosil tam i ponožky. Později začal hlavně ponožky házet do velké misky na vodu (tuším asi třílitrová….pije z ní pes). 

Vydrželo mu to asi půl roku. Prostřední zase kradl rohlíky 😂, ale to se hlídá lépe …prostě jsme je začali zavírat k talířům 😂

Ono to kotě časem přejde. Pokud máte možnost houbičku zavřít do skříňky třeba do cedníku, aby prosychala, tak to udělejte. Snažit se to vyřešit jinak,než houbičku znepřístupnit, je jen zbytečná ztráta času a nervů 😀 

A i tohoto čerta budete za čas celým srdcem milovat. Zjišťuji, že s věkem mi trvá mnohem déle, než si nováčka zamiluju. Dřív bych dýchala pro kotě, co jsem sotva uviděla. Teď mám samozřejmě nově příchozí taky ráda, ale dlouho mi trvá, než mi přestane připadat doma tak trochu cizí a rušivý  element. 

Ano, nechala bych si i takového psa. Kolik mu je? Vždycky se dá řešit logisticky, aby k ničemu nedošlo.  K vlastním dětem se pes obvykle chová jinak, ale pokuste se najít někoho, kdo vám poradí, jak na seznamování. 

Ze shrimp jsem objednávala krevetky, šneky i rybky a úplně v pohodě. Přišlo do zasilkovny (vracím se domů v době, kdy pošta u nás má zavřeno, ale zasilkovna ne, takže doručování na adresu je u mě o ničem). Posílají v polystyrenovém boxu tak, aby balík nezůstal nikde přes víkend. 

První MCO byl se srstí úplně v pohodě, vůbec mě nenapadlo, že by mohl být takový problém, když jsem pak po 13ti letech hledala dalšího. Teď máme dva, jeden srst na pohodu a druhý opravdu otřesnou. Takže jsem se zařekla úplně stejně….budu hodně koukat, jak vypadají ostatní kočky u chovatele. Je škoda, že se řeší štětky na uších, velká papula, ale kvalita kožichu jde stranou. 

Já už rezignovala natolik, že dvě jara po sobě už jsem mu břicho vzala strojkem na krátko. Jak ho jakékoliv česání tahá, tak to samozřejmě odmítá a ty dredy, co se mu neustále na podvozku dělaly, už byly opravdu kousek od nějakého většího problému. Koupání a fénování mu naštěstí také nevadí. Ale je to práce na dvě až tři hodiny, tak se mi do toho nikdy moc nechce 😅

Navíc bych zrovna u něho řekla, že ta podsada ani nechce pořádně vylínat. Takže jaro a podzim se bez koupání, při kterém ho češu na mokro, abychom uvolnili co nejvíce chlupů, neobejdeme. 

biaca:

Tedy náhubek pro kočku jsem ještě neviděla, ale asi hrozilo velké nebezpečí pro cestující, když trval na tom mít kočku s náhubkem. 😄

Nebezpečí, které hrozilo, by spravila jedině leukoplast. Protože místo hrůzy pouštěl chlupy 😂

Bobca:

Já slyšela,že když se dlouhosrstá nechá dlouho mokrá(nevysušená),tak pak může vzniknout na kůži plíseň..to by nám mohla napsat některá majitelka dlouhosrstých koček,hm?🐱

Na plíseň by tam musel být nějaký původce, ale taková slušná zapařenina u toho mého by asi byla dost reálná. Chlupy má jemné jak chmýří, kožich řádně hustý a péči o srst má dost na salámu. A když ho u prosychání nepročasávám, dredy jsou jistota. Takže u něho mi fénování smysl dává. 

Nejmladší se jednu dobu musel koupat denně …celý a v šamponu, postupně jsme snižovali na obden, ob dva dny .. naštěstí zrovna mladší má kožich v podstatě bezúdržbový, takže toho jsem vzala co nejvíc ručníkem a zbytek zvládl sám. 

Před téměř dvaceti lety jsem začala chodit na vodítku s kocourem. Měla jsem dva, ale jen jeden z nich to dával na pána. Chodil si i po svých na veterinu …kilometr městem. Pravidelně jsme z bytu chodili k našim na zahradu (také cca ten kilák). 

Známe trasy chodil bez zaváhání, tam, kde byl poprvé, se u všeho zastavoval, všechno očichával, ale o bázlivosti nemohla být řeč. Neměl rád psy, snažil se je napadat 😄

Jezdil s námi všude, dlouhé trasy autem, MHD no-problem (jen jednou nás řidič vyhodil, že buď musí mít košík jako pes, nebo být v uzavřené schránce). 

Teď mám další tři a ani jeden na to nemá povahu. Jeden z těch tří rád chodí na zahradu, tam se cítí dobře, ale jak ho vezmu mimo, neužívá si to. Má rád návštěvy vnitřních prostor (k babi, na veterinu, ke kámošce….uvnitř je všude hned doma). 

Doufám, že v životě ještě budu mít štěstí na kocoura, co bude rád chodit venku se mnou. Volně ale nikdy kočky pouštět nebudu. Tady mají venkovní kočky v průměru velmi nízký věk dožití.

Také mám jednoho specialistu doma. Tři roky jsem mu kalhotky zkracovala (nejezdí na výstavy, takže esteticky neřeším), teď už se mu to tedy povede výjimečně. Dříve byl ve sprše klidně 5x do týdne. Ideálně mýt jen čistou vodou. Vlhčené ubrousky úplně vynechte. Napuštěné, parfémované…pak to kočka ze srsti slíže. Už jsem tedy viděla i ubrousky pro zvířata, ale zatím asi nikdo nevymyslel nic lepšího, než čistou vodu 😀

lesnizinka:

Čím by pomohla voliera? Jako, že by na sebe neprsknuly přes pletivo? To by muselo být terárko😉

Myslíte, že by nepomohla vůbec? Já myslím, že by riziko snížila. Přeci jen by se vyloučil přímý kontakt s nemocnou kočkou, jejími exkrementy… jako stoprocentní ochrana bude stejně jen to, žádnou kočku nemít 😀 

Prostřední nejen že nezahrabává bobek, ale hrabe všude okolo. On si do toho sem tam i šlápne a pak tou špinavou packou vymaluje celý hajzlík. Když se to zrovna sejde s řidší konzistencí (má citlivé zažívání), tak to pak vypadá jak místo činu…jen v hnědé barvě 😄

Mám retrívra a stoprocentní přivolání od zvěře nebudu mít nikdy. Vím to, počítám s tím. Kde zvěř očekávám, sleduju okolí a sleduju psa. Když z příkopu vyběhne zajíc, na tři vteřiny pes ztuhne, než vyrazí. To jsou ty klíčové tři vteřiny, kdy ještě poslechne. Jak vyběhne, už bych ho nezastavila. 

Pro mě to je po třech ovčácích hodně velká změna. Nečekala jsem to a tak mi za tím zajícem utekl. Kdybych nebyla tak naivní, že přes rok a půl starý cvičený pes, který šlape jak hodinky, ohluchne u zvěře 😀, tak by tu šanci nikdy nedostal a nejspíš by bylo i jednodušší ho u té zvěře zastavit.

Přesně….všichni tři kocouři mají ponožky 😄

Já byla na hadry z tohoto prcka. A to musím říct, že mám raději tmavší kočky. Tenhle má ale velikou šanci, že ho někdo vezme. Koťata to mají jednodušší. Před pár lety jsem volala na kocourka bez nohy a byla jsem vážně zklamaná, že mě někdo předběhl. Tak moc mi připomínal mého kocoura z dětství, který měl po kolizi s autobusem a následným pooperačním komplikacím nohu kratší a nefunkční. Teď zpětně jsem už ráda, že i on našel své doma.

Fikovnice:

😄🤣

To mi dělá noťas a facebook - vždy na mě vyskočí tato stránka…

A takto zbarvenou čičinu jsem ještě neměla. Ale je jasné, že koupě nepřichází v úvahu.

Želvy jsou prý diagnóza 😂 Je fakt, že želvovinové obyč kočky jsem ještě v domě rodičů zažila dvě a povahově to byla fakt šílená zvířata 😂

Já jsem hodně orientovaná na kluky (doma jen kocouři, pes, agama i had jsou též samci), takže pravděpodobnost, že bych někdy doma měla želvu, je velmi mizivá 🤣 

Doma trochu problém….většina baráku je “open space”, takže vidí všude a buď je úplně mimo…tudíž je mu fuk, jestli jsem doma, nebo stíhačkuje na každém kroku. Na zahradě se taky není skoro kde schovat a když už mu zmizíme ze zorného pole (do kotelny, na malou zahrádku, která je oddělená od celého prostoru dveřmi a úzkým prostorem), tak stojí u dveří do domu a čeká, až ho někdo vyzvedne. Na zahradě neumí být sám. 

Já ho mám ráda i takového, jaký je. Jsme čtvrtá domácnost, kterou prošel, takže tak trochu na háku ty lidi asi mít musí 😄. Ale občas to zamrzí, že ho nedokážu více na sebe navázat. Ale spíš je to jen můj pocit. Např. teď byli všichni v obýváku a já uspávala dvouletou neteř. Ležel na vetbedce vedle dveří ložnice. Po půlhodině jsem vylezla, šla mezi ostatní do obýváku a šel se mnou. Teď leží na gauči s hlavou v mém klíně. Postupně se děti rozutekly do postelí, manžel šel do kotelny přiložit a pes se ani nehnul. Tak snad mě fakt má rád, jen to nedává najevo podle mých představ 😇