Příspěvky uživatele

Prezident to prý odmítl. I v tom předchozím videu mluví o tom, že chtěl spíš část svých náhrad převést na ni. 

Buggyra:

Když prodlužují věk odchodu do důchodu, měl by se třeba počítat z deseti nejvýnosnějších let.

Ale peníze se vybírají pořád od menšího a menšího podílu pracujících a rozdělují se pořád mezi větší a větší podíl pobíratelů. V téhle situaci těžko můžete změnit důchodovou politiku takovým způsobem, kde by se na to mělo brát?

A já bych věděla, ale je to utopie bohužel.

Orionka:

Ono je to takové praktické, říkat tchýni jménem a posléze, když přijdou vnoučata, tak babi. Snáz se to udržuje po rozvodu (rozchodu) mladých.

To asi jo, protože představte si, že je někdo třeba 5x rozvedený a potkává ty bývalé tchýně a všem pořád říká maminko. 😄

lesnizinka:

Jo, jo s maminkou jsem to taky mockrát slyšela, ale ona to tak úplně pravda není. Když malému dítěti umře máma, vychovává ho macecha(hnusné👎 když je to děti milující žena) Pro dítě je to maminka, jinou nemá. Moje teta vyrůstala taky s mou babičkou, protože její maminka umřela u jejího porodu a děda se oženil znova a měli další tři děti, taťku, strejdu a druhou tetu. 

To mně  přijde jako něco trochu jiného. Jinak co se tchýně týká, ono asi taky záleží na tom, jaký vztah s ní ta snacha má. U nás ty vztahy prostě byly špatné.

Tchýním a tchánům se v naší rodině vždycky říkalo babi a dědo. Mamka vždycky říkávala, že maminka je jedna a já jsem to cejtila stejně. Můj zeťák a snacha mi říkají jménem a tykají, dnes už je to asi takto běžné.

Já bych to rozhodně nechala vytrhnout. Dcera to tak měla u svého psa, její veterinář říkal počkat a jemu se pak hrozně začaly kazit i ty druhé zuby, dnes mu zůstaly asi jen dva, má 11 let.

lesnizinka:

Ano. A jak jí mám říkat, paní vy? Prostě mamka ..…ová.  Ještě doplním, že oni mě znají jako 14leté dítě, kdy jsme s mužem začali chodit.  A teď si uvědomuju, že v nějakém filmu, kde tuším Žilková hrála snachu, taky říkala ,,maminko vy". Alespoň se mi zdá. No nevím, jestli si to pamatuju dobře🙄 Že by Svatba jako řemen? 

Aha, tak u nás jsme to nikdy neříkali, proto se tomu divím.

V tom filmu Žilková nehrála, tam hrála Janžurová. Žilková hrála ve filmu Když rozvod, tak rozvod. Ale jestli tam tchýni říkala maminko, to nevím.

lesnizinka:

Ano, všichni jsme vykali, tady to v generaci rodičů bylo normální, oni svým rodičům onikali: ,,tatíčku říkali ste mě", tak my vnuci automaticky: babko, dědo vy. Ale tato generace už skoro vymřela a tím to končí. Tomovým rodičům, letos mají 80. vykám také, taky říkám mamko vy. Tom jim samozřejmě tyká. Já své mamce také samozřejmě říkám ,,mamko ty", Tom jí říká Kačko ty. 

Vy říkáte tchýni mamko?

lesnizinka:

A to vybíráte a sháníte dárky? 😲Já dávala obálky vždycky, svým synovcům a neteřím, protože nějak nevím nic o přáních a potřebách dětí, to jde mimo mě. Takže malým za to kupují rodiče, větší dostali obálku a koupili si, co chtěli. Mezi náma dospělýma jsem tohle ,,vyměňování si obálek" zrušila úplně, nic si nedáváme. Mimochodem, stejně jako nakupování si hader, nesnáším odjakživa vybírání dárků. Nechci pak sledovat ty vyděšené či znechucené výrazy typu: bože, co já s tím….😜

Ano, kupuju dárky. Zeptám se, co by chtěli, a koupím buď přes internet nebo v obchodě. Širší rodině dárky nekupuju, jen dětem a vnoučatům, samozřejmě i mamce. Obálky nedávám nikdy.

lesnizinka:

Přesně, mluvíte mi z duše a popisujete i moje dětství.  A to je právě i důvod, proč jsem tak strašně, opravdu strašně moc ráda, že děti nemám. Já bych tuto dobu s dětma nedala. Nesnáším všechno to, co vidím kolem: líné tlusté dětičky, přilepené na síti(kde to asi vidí😉) šílím z vození dětí 500m ke škole a asi milion dalších věcí, které stačí, že vidím u příbuzných a nechtěla bych to zažívat u sebe. Vidím, že můj brácha se celkem snaží, vychovává, děcka mají mantinely atd, ale taky jim dá se říct všechno podřizuje. Nedělá věci pro sebe, ale jen tak, jak to vyhovuje děckám. Za mého dětství dělala děcka to, co bylo potřeba. Teď se všechno dělá tak. aby to vyhovovalo potřebám děcek. 

Když vy na tom vidíte jenom to hodně špatný. Asi to nejde dostatečně vysvětlit nebo přiblížit, ale třeba teď v létě, když se na zahradě v ohrádce batolila štěňátka a my s dětmi a vnoučaty seděli pod pergolou, povídali si, dcera maličkou kojila, druhá vnučka se cachtala v bazénku, to jsou pro mě moc krásné chvilky a myslím si, že toto je aspoň pro mě to pravé štěstí, prostě to tak cítím. A poslední víkend v září jsme byli celá rodina rozprášit manželův popel na místě, které měl rád. Měla jsem obavy, jestli se všichni sejdeme na místě úplně přesně, jestli bude pěkné počasí, jestli to děti zvládnou. Úplně zbytečně, bylo to moc krásné setkání a i kvůli manželovi jsem ráda. Teď už mě netíží, že nebude doma se mnou.

eva:

No jo…já to taky nedělám, ale když vidím, kolik mají hraček a blbostí, tak bych to nejraději dělat začala. Já vnoučatům k narozeninám dávám už jen třeba knihu a k tomu dám rodičům pro ně peníze, na botičky a tak… mladšímu synovi se peníze hodí, ten ani nic jiného nechce, dokončuje přístavbu půdy, tak peníze potřebuje. Vím, je to blbé, ale než kupovat blbiny, tohle mi přijde praktičtější.

Taky hodně kupuju knížky, my jsme taková hodně knižní rodina, čteme hodně. A já taky moc ráda knížky dostávám. 🙂

Přesně moje řeč. V poslední době je jakýsi trend dávat na Vánoce obálky s penězi, to já zásadně nedělám.

lesnizinka:

Mě přijde ale, že to se děje až teď. Za mého dětství jsem takto ,,rozmazlující" rodiče, třeba spolužáků, kamarádů nepoznala. Spíš naopak, někteří na děcka byli až přehnaně přísní. To zase pro mě, která si nenechala moc něco vnutit, bylo moc. Naši…nevím, neměli na nás až tolik času, lítalo se mezi zaměstnáním a prací na poli, vychovávali nás spíš prarodiče a babča byla jak ras😜Rozhodně nás nerozmazlovala a odporovat se jí nesmělo. Se mnou to měla ale těžké, to jo. Moje nejčastější,,ale naši nám to dovolili!", končilo její odpovědí: mě to nezajímá, teď vás hlídám já a budete dělat, co já řeknu(to mám po ní😛) Prarodičům jsme taky vykali. 

Tak u nás to bylo úplně stejně, spíš až moc, s něčím jsem nesouhlasila a sama ve výchově nepraktikovala. Dnes by ty metody snad byly i trestné, ale na vesnici to tehdy bylo úplně normální, nebyla jsem sama.

eva:

Jedna moje známá trpěla tokofobií….a měla chorobný strach z otěhotnění…bylo to údajně způsobeno tím, že jako malá holka si vyslechla nějaké příběhy, které si povídaly dospělé ženy v její přítomnosti a ji to takto poznamenalo…no, nevím, jestli je to možné, ale je fakt, že děti nemá…

Někdo děti chce a nemůže je mít, někdo by mohl a nechce…svět je nespravedlivej…

Myslím, že to možné je. Několik amerických celebrit si nechalo dítě odnosit náhradní matkou právě proto, že se bály těhotenství a porodu. Jenže ony na to mají peníze a v USA je to nejspíš legální, tady nevím, ale asi ne.

Fikovnice:

Ali, fakt to tak nemusí být vždy - to: “Co do nich vložíte, to v nich zůstane.” Jsem přesvědčena, že ta moje kamarádka by se pro děti rozdala (a to i teď) a ony - totální nezájem o ni! 😟 Občas mám chuť vrazit té dceři pár facek, aby se vzpamatovala.

Pro děti rozdala

Víš, možná je to špatně. Dětem musíš odmalička nastavit mantinely, co můžou a co už ne. Ne se pro ně rozdat. Taky znám takové případy, jsou to většinou ty rozmazlené děti, které dostaly všechno, na co si vzpomněly. Já se přiznám, že my jsme byli asi hodně přísní rodiče. A popravdě dnes se stává, že já si půjčuju peníze od dětí, ne naopak. 

kometa:

Ještě 5 let.🙂

Tak to máte lepší, než já, já na ty důchodce budu makat dýl. 😀

lesnizinka:

A to mě právě úplně nepřijde. Děti se nebudou chovat tak, jak my si zrovna přejem a nemusí to být taková idyla. Vaše se třeba zrovna vyvedly, ale ne každý to tak má, koukaje kolem. Já se prostě nechci zabývat životem po životě. Žádnou fascinaci mým pokračováním nemám. A nemusím mít hlavu jak pátrací balon z toho, co ti moji potomci, jak oni tu chudáčci v tom pro mě už celkem divném světě budou fungovat. 

S tím já si třeba hlavu vůbec nelámu, budou se prát se životem tak, jako já, a prostě to tak má být, je to koloběh života. Děti jsou obrazem svých rodičů. Co do nich vložíte, to v nich zůstane. Já jsem se svými šťastná a spokojená. Sice pro nás všechny byl odchod manžela těžký a každý jsme se s ním museli nějak srovnat, ale důležité je, že rodina zůstala spolu.

balu:

Já vám nějak nevím. Píšete, že jste nechtěla svůj život nikomu obětovat. Respektuji váš názor, ale mít děti není obětování se, aspoň já to tak vůbec necítím. Je to radost a obohacení, naplnění života. Pro mě by nebyl život bez dětí úplný. Zvířata, ačkoliv psy miluji, děti nenahradí. Pozorovat pokračování vlastního života v dětech a vnoučatech je úžasné, někdy až dechberoucí.

Vnímám to úplně stejně, děti jsou sice starosti, ale není to obětování se, aspoň pro mě nikdy nebylo, pro mě to vždy byla radost a štěstí. Moc ráda vzpomínám na všechny naše společné zážitky a že jich bylo, a doufám, že s vnoučátky taky ještě nějaké takové chvilky zažiju, až více povyrostou, zatím jsou to moc malé holčičky.

Nečetla jsem celé vlákno, ale pokud jsou psí zápasy nelegální, tak přece musí být nelegální i prodej psů na zápasy, ne? Připadá mi to logické. I když je pravda, že často v našich zákonech logiku postrádám.

Zase nabídka půjčky https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/23877-seriozni-nabidka-pujcky/