batole se plazit může ale nemusí, ne že nesmí záleží jak se plazí a jak dlouho
Ano, nenapsala jsem to úplně přesně, bylo to takto myšleno. A třeba ohledně sezení nám tehdy pediatr dítě doporučoval tahem za obě ručky posazovat, dnes se to nedělá, čeká se, až se dítě posadí samo.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 23.02.2025, 07:35:45
Mezi doktory byl vždycky rozdíl, tehdy i teď. Výborný pediatr byl vždycky k nezaplacení. Já netvrdím, že jsou to dnes moderní výkřiky nebo nejsou, nevím. Moje děti s vnučkami se podle nich řídí, já jim do toho nekecám a věřím tomu, že holčičky prospívají dobře.
U nás bylo . Chodilo se každý měsíc do poradny, měly jsme stálou dr., starší, pečlivou paní.
Do poradny jsem každý měsíc chodila taky, ale ne ke spešl fyzioterapeutovi. Například že se dítě nemá plazit, ale má se mu ukazovat, že má používat kolínka, jsem nevěděla. Nebo že se nemají používat chodítka, taky nikdo neřekl, na to jsem si přišla sama, že dítě do ničeho takového cpat nebudu.
A autem neporadím, protože mně vyhovuje Fabia nebo bych chtěla VW.
Dnes se to sleduje už od narození, jestli se ta klenba správně vyvíjí, pravidelně se chodí k fyzioterapeutovi na kontroly. Kontroluje se, jestli se už dítě správně otáčí na bříško, jestli správně leze a jak se staví na nožičky. Když jsem měla děti malé, tak nic takového nebylo.
Odpověď na příspěvek uživatele Boikana z 22.02.2025, 08:06:19
Díky za tipy, kouknu na to. Nejdřív chci pořídit přezůvky na doma, ty budou stát tisícovku, to mně přijde jako celkem dobrá cena. A pak teda něco na delší chození. Nosím sice podpatěnky, ale je to celkem otrava, jak to v botě cestuje.
Jo, operovalo se a už bude klid. A samozřejmě už fakt nesmím tahat nic těžkého. Jenže to se lehko řekne a hůř udělá, známe to. 😉 Děkuji za přání.
lesnizinka - určitě je to od tahání těžkých věcí a od fyzické námahy, na baráku je to furt něco. No a pak ta břišní stěna bývá po předchozích operacích a porodech dost oslabená. Do osobních detailů se mně moc zacházet nechce. Je tady na oddělení zrovna více žen s tímto problémem, se mnou na pokoji i jedna paní předpěstounka, které operovali kromě břišní i tříselnou kýlu, holt to věčné tahání dětiček si vybralo svou daň.
Sarah máte kýlu?😲 Kde jste k tomu přišla, co jste mlynář?😉 Píšu pro to, že neznám snad žádnou ženskou s kýlou, ale chlapů několik, myslela jsem, že to snad mají jen chlapi😏
No, vidíte, a já zase znám jenom ženské. 😊 Ale jsou to ženské bez chlapa a dělají všechno, včetně betonování. 😉
Hlavně si odpočiňte. Já musela povolat" psího kamaráda " a jdu spát.
No, bohužel uskřinutí kýly. O chlupáče se naštěstí stará syn, bude mít pár dní korespondenční výuku. Tak to v pohodě zvládneme a myslím, že brzy půjdu domů.
Vy to pořádně vyležte 🍀, známá chytila z obyč nachlazení ošklivý zápal plic, šlo jí doslova o život.
Jak to tady pročítám, koukám, že jedinou veselou historku ma Buggyra🤣, jináč samý jobovky. U nás ten únor taky stojí za …., nemocný vnoučata, nemocný děti, nemocná já, nemocnej pes, nechala jsem přetéct dřez, takže potopa, trochu jsem nabourala auto o takovej sokl nízkej a rozdrtila nádržku na odstřikovač, prostě stokrát nic umořilo osla😅
Tak to jsme na tom podobně, auto je už v servisu, přestal nahřívat bojler, naštěstí opraveno a v úterý to se mnou seklo v práci . Ale už jsem OK a doufám, že zítra už pofrčim domů.
Jestli přijde Sarah - Sarah prosím, Vy jste někde psala o jakýsi pistoli, která “supluje” tu rázovou vlnu, že jo? A psala jste o ní v souvislosti s nějakým tím vybočeným palcem, nebo co to je? Že Vám to na to pomohlo? Mám kamarádku, co ji ten palec zlobí a chtěla jsem jí o tom říct, ale nenašla jsem to.
Jsem tady (opět se válím ve zdravotnickém zařízení) a potvrzuju, jak píše Vahine, tu masážní pistoli jsem si koupila na patní ostruhu a vážně to pomohlo. Vbočený palec budu mít na druhé noze, toho už si terapeutka taky všimla. Prý to chce kvalitní vložky do bot na míru. A samozřejmě cvičit. Traduje se, že to bývá z bot na podpatku, tak to nějak nechápu, protože já měla podpatky naposled snad na vlastní svatbě. 🙂
Nejlepší je zatáhnout ruce do rukávu bundy a chytit díru(i tak se dá držet flexina, vodítko) a nebo si je ještě tak v rukávu nacpat do kapsy, vyndavat ruce jen na nejnutnější případě…😂
Přesně, taky to tak dělám. Protože i když nějaké rukavice mám, tak je stejně vždycky zapomenu doma. Musím nachystat obojky a vodítka , pro někoho postroj a stopovačku, klíče, ovladač, pamlsky, píšťalku, mobil, kapesník, dummy, tak na rukavice si vždycky vzpomenu, až přejdeme silnici, a to už se mně vracet nechce.
U nás se teda solí silnice, to vím jistě, a tu my přecházíme, když jdeme na procházku. Ale jak směrem tam i zpátky jdeme po sněhu, takže tlapky mají všichni v pohodě, a to je pořád kontroluju, dnes jsem jim zrovna vystříhávala chlupy mezi prsty.
My dnes s Doroušem na převazu, krásně se to hojí a operovat se nebude, paní doktorka úplně jiný názor než doktor.
Fram dnes zvládnul počkat doma, takže se venčilo jen nadvakrát, první šla sekce senioři plus invalidé🙂)).
Nemůžu se zbavit dojmu, že se Gučka Dorovi posmíval, že chodí na flexině, když má dobrou náladu, směje se jako člověk.Nepodařila se jediná seriózní fotografie🤣
To černý v hubě není zubní kámen, abyste si nemysleli 🙂, má tak pigmentovaný dásně.
Zajímavý obličeje umí a směje se pěkně šibalsky. 😁
máme doma 3 týdny štěně z útulku, věkově má 8 měsíců. Zezačátku na nás bylo pořád nalepené, v průběhu těch 3 týdnů se to trochu zlepšilo, ale poslední 2 dny jsou naprosté peklo. Štěně nevydrží ani samo ve vedlejší místnosti, aby po chvíli nezačalo šíleně kňučet/výt. Někdy taky škrábe na dveře, jindy se snaží rozkousat ohrádku, co jsem pro ni udělal, aby nám nelezla do obýváku a nekousala sedačku a jiný nábytek. Za touto ohrádkou sama nechce vydržet ani, když nás vidí a jsme na druhé straně.
Pelíšek má v obýváku asi metr od dveří a stejně když dveře zavřeme, stojí permanentě před nimi a do pelíšku prostě nejde. Je to fakt děs, mám teď nějakou dobu home office, ale to se opravdu těžko daří, když o místnost níž co 5 minut skučí pes. Navíc budou opět dny, kdy budu muset do práce. Člověk si hlavně beze strachu, že ten pes něco rozkouše nezajde ani na nákup.
Jak proti této “separační úzkosti” u takto staré fenky bojovat a za jak dlouho se dá očekávat zlepšení?
Díky, Adam
Když máte ten homeoffice, tak to štěně nemůže být s vámi v jedné místnosti, třeba dát ho s pelíškem pod nohy? Takhle si to jenom zhoršujete. Chápala bych, že ho dáte do ohrádky, když nejste doma, ale toto teda nechápu, pardon. Takové štěně, které má za sebou zřejmě nehezké zážitky, musíte zvykat postupně. A začíná se nejdříve odchodem např. jen na 5 minut. Jako nedivte se, že vám tady zkušení pejskaři píšou dost ostře, ale na štěně a ještě z útulku jste se měli připravit. Pokud řešíte něco pokousaného nebo špinavou sedačku, tak prostě nemůžete mít psa. Za tu dobu, co máme psy, což je nějakých 30 let, jsme měli tolik rozkousaných věcí, že už to ani nepočítám. S tím prostě musíte počítat a nebo si byt dočasně zařídit tak, aby k tomu zničení cenných věcí nedošlo, nejlíp odstranit koberce a nábytek přestěhovat. Se mnou štěňátka spávala v prvních chvílích i v posteli, holt se častěji převlíkalo. Pokud tomu nejste ochotni nic obětovat, tak psa prostě mít nemůžete a opravdu ho raději vraťte.