Příspěvky uživatele

Škoda té fotky, bych se rozplývala kdybych to vydělá tak jak vy.

Dájo, já vám to na jaře vyfotím, budete mít tu zrzavou mrchu i s malým mršátkem, chodí si k nám jak do sámošky.

U nás srnky regulérně bydlí, teď na zimu zmizely, naštěstí, resp. asi ne, ale nevídám je, ani pozůstatky po jejich “konání”. Takže naháňka na srnčí gulášek už letos asi nebude. Nevím, jestli jsou ty mrchy hájené někdy, asi jo, tak musím pak počkat do léta, abychom je mohli zavraždit, ale to už snad dopadne, letos mě dopálily mrchy dost a dost.

Nejen, že se pasou s koňmi po výbězích, ale ještě odrbávají a ohlodávají stromky, kytky, nahlodávají balíky sena, trousí škrkavky a bobky, srnečci nám parůžky rozrývají plochy po výběhu, ničí elektrické pásky a vytahují pletivo, svině jedny zrzavý. Dokonce nejednou jsme srnku vyplašili, když se vyvalovala uvnitř přístřešku!!! A to my nemáme přístřešek tři stěny a střecha, ale přístřešek, kde se vchází krátkou uličkou a z ní teprve se musí uhnout do boxů a před ním je ještě zastřešená veranda, takže ta mrcha musela zalézt pěkně hluboko do temné jeskyně, aby se tam mohla rozvalit. To zůstává rozum stát pak už.

Ve škole tě naučí..

Nenaučili. A můžu potvrdit, že to nenaučili ani moji o generaci starší známou, která díky školní jídelně není schopná dodnes pozřít sýr. Škola ji to učila tak pečlivě, že tam vyhodila jídlo několikrát zpátky. Když jsem slyšela zkazky jako že některé děti v některých školách musely to “vyhozené” jídlo jíst, tak to už mi přišlo skutečně zvrácené a úchylné, to se dnes na školách už neděje, protože to by je roznesli rodiče na kopytech, a tady v tom bodě jsem ráda, že to tak je.

Já na malé staré nokii tuším x1 taky měla BT. To mi zachránilo data ze starého Caterpillaru, protože tomu se ulomil jazýček v kontektoru USB připojení, a tak jediná možnost, jak z něj data dostat, bylo nějakým bezdrátem. BT mi přes tu nokii do kompu natahalo všechny fotky a na simku jsem si přes nokii mohla uložit všechny tel. kontakty z paměti telefonu. Ten Cat po rozbití toho konektoru šel zapnout ještě po půl roce ležení ve skříni, takový už neseženu…

To byl J. Lukeš z PARÚ na JCU 🙂 On je jinej, no…

Napůl dotykovou nokii jsem měla, byla boží, než mi spadla do záchodu 🤣

Od té doby chci odolný telefon, tenhle můžu mýt tlakovou vodou, což je super. No, další mít už asi nebudu ☹️ Nebo budu, ale bez těch funkcí, které u něj chci.

Stella:

Škoda že nemůžu hlasovat ani přidávat ankety😕.

A proč se nechcete registrovat, smím-li se ptát?

Zažila jsem učitelku, která byla vyloženě šikanovaná dětmi a děti si pochvalovaly, jak ji vždy dovedou k pláči. To jde mimo moje chápání… Že se jí nikdo nezastal, že nenašla podporu, že se rodič neozval, když mu to dítě doma vyprávělo. No, skončila “v blázinci”, přesně jak si ty její děti naplánovaly. Pak šla markovat zboží do Lidlu. Vyloženě ty obětavé, poctivé a empatické lidi do toho školství lákáme… (sebe do toho nepočítám)

Kopřivám se i u mě daří velmi, právě taky zejména v místech, kde je více hnoje, a rostou větší než já a utrhnout je, to mám kolikrát co dělat, abych si nevyvrátila záda z toho. Já se snažím je vytrhávat i s kořáním, ale ono je u těch silnějších stonků jednodušší je přelomit, pak už jsou dřevnaté… Naštěstí slepičky mi všechny kopřivy mezi keříky hrabošením vymýtily, takže jsem náramně spokojená. Zlikvidovaly svými šikovnými pařátky i hluchavky, které se mi tam drze rozrůstaly a nešlo se jich zbavit lidsky. Herbicidy se mi nasazovat nechce, hl. proto, že je s tím spousta práce…

Tady o dětech s psych. problémy, zrovna čerstvý článek ☹️

https://liberecka.drbna.cz/zpravy/zdravi/37599-pocet-deti-s-psychickymi-problemy-stoupa-podle-odborniku-maji-vazne-nemoci.html

Dobře děláte, hlavně ty sousedy obepište, ať o tom vědí a mohou se zařídit. Nakonec pokud mám díru v plotě, je to taky můj problém, že mi na tu zahradu může něco vlézt, no.

To já nejím, co mi nechutná. Málokdy objevím něco nového, protože nové věci prostě nezkouším. Pohanku nám dávali v jídelně do polívek, to mi nevadilo, příchuť z ní nebyla 🙂 jako přílohu jsem ji asi nikdy neměla, asi nebude levná… Ale u koní mi roste merlík, tak jsem přemýšlela, že bych zkusila nějak zpracovat ten 🙂 (merlíku se nějak říká… jako té potravině… to byste pak hned věděla, o čem mluvím… je to pseudoobilnina jako pohanka, taky ultra zdravá věc… hm, nevzpomenu si)

Já mám doma stále několik kilo rýže, těstovin, čočky a když jsou, tak brambory, a jiné přílohy nedělám 🙂 Knedlíky třeba umím, ale prostě se s nimi nepatlám. Houskové ani nějak nemusím, navíc mám to štěstí, že jsem schopná jíst ty hospodské nebo jídelnové, takže nemám problém si koupit šišku v obchodě. Bramborový knedlík taky nemám problém jíst ten prefabrikovaný, ale ten mi nedělá problém udělat i doma, jen to nedělám, páč patlámo. Občas, asi dvakrát do roka, se uchýlím k bramborovým plackám, ty jsou lepší. Nadělám jich tři kila, nastrkám do mrazáku (teď nemůžu, v mr. jsou houby…) a pak to několik měsíců vždy při chuti vytáhnu a osmažím, resp. teď už opražím v hork. fritéze. Olej zdražil, takže už všechno jedu v horkovzdušce a je to velká paráda. Vejde se mi tam i malá pizza z penáče, to je velká pomoc, nemusím roztápět obří sporák.

S fazolema bych se netento… ale kupuji je v plechu, moc se mi líbí, že už máme ty kontejnery na plechový odpad, že to nemusím házet do komunálu! Ty v plechu jsou už vařené, takže stačí ohřát. Zrovna o víkendu jsem dělala kuře s fazolemi, z fazolí mi zbyla ta rajčatová omáčka, tak jsem ji za dva dny vzala z lednice a použila pod špagety, tak to byla hyperšetřící akce (normálně dávám na špagety dva protlaky po 13 korunách!). Jo a taky často přílohu udělám z mražené zeleniny, mám z jednoho pytlíku na dvě jídla, tak to mi taky jde 🙂

Žiju asi úsporněji než ten důchodce, vařím tak jednou za tři, čtyři dny, zbytek času si jen ohřívám v mikrovlnce nebo v horkovzdušce 🙂

Červenou řepu syrovou jsem chutnala u koní, mně přijde, že chutná stejně jako normální řepa, no. Syrová nic moc. Tu v láku, tu nesnáším od školy, nutili nás to jíst, takže tam mám stopku. Ani nevím, jak se to připravuje, pokud se vaří ze syrové. Neumím si poradit ani s jinými okopaninami nebo košťálovou zeleninou, umím to tak max nasekat do polívky. Ale že bych se patlala třeba s kapustou.. No jo, jednou do roka obalím květák. Zelí a saláty jím spíš syrové, nakrouhané do nějaké salátové zálivky, kterou taky nekupuji, ale klasicky voda ocet cukr sůl, když si vzpomenu, tak možná olej a pepř.

P.S. myslím, že tomu merlíku se říká quinoa (a je to určitě nějaký ten zahraniční, ale podle literatury je to prý jedno)

Tak proč ne, můžete založit hlasování o něčem, na co máte už názor. Nakonec když bude hlasovat deset dalších lidí, tak se váš hlas ztratí 🙂

No však jsem to na třech tečkách hned nahlásila, zatepla 🙂 Jen jsem se tady chtěla zeptat, jestli je to fakt nelegální. Třítečkovala jsem to, protože to nesouvisí s webem, to je jasná páka.

Nevím, o co jde, proto jsem hlasovala na druhou odpověď 🙂 Opravit už mě to nic nepustí, ani vzít zpět, ani hlasovat jinak.

Taky záleží na zpracování, i pšeničnou slámu umějí nalámat a upravit tak, aby byla měkká a savá 🙂 Ale to nekoupíte samozřejmě od zemědělce, který to jen prožene kombajnem, to koupíte zpravidla už jako produkt od nějakého mezizpracovatele.

Jojo, Bobčo, každý důchodce to má jinak. Jak proboha dostanete tři kartony mlíka z obchodu domů? Asi netaháte po schodech do 4. patra v ruce, co? Já totiž jo, a kupuju maximálně jeden karton, protože bych na tom umřela. Zase mi ten jeden karton vydrží na dva měsíce, no. Já na druhou stranu potřebuji občas maso, tak si koupím za stovku kuře, co mně vydrží na tři jídla a nebo si koupím za 30 krávu, co mi vydá na dvě jídla, když z ní udělám pěkně omáčku nebo polívku. No já toho masa zase tolik nepotřebuji, no. Někteří důchodci asi jedí víc. Já taky přílohy střídám právě. Máma moc ne, ta jede těstoviny a chleba, taky to podle toho vypadá. Ale je to její volba, ne, že by na to neměla. Jí se to prostě jen nechce vařit. Mohla by brát obědy z jídelny jako jiní důchodci, stojí to asi 130 za oběd, resp. důchodci snad mají taky nějakou slevu, ale ona toho opravdu půlku nejí, tak by toho půlku vyhodila… Zase babička bývala velmi spokojená s obědy, protože ta byla zvyklá jíst vše a ještě si zamrazila polívky nebo zbytky na víkend a nemusela vůbec vařit.

Teď mi odchází zase po dvou letech na bazoši koupený Caterpillar tlačítkový, co s ním můžu umlátit prase a bude pořád fungovat ☹️ Další na bazoši na prodej není, vypadá to, že ani nikde jinde. Taky potřebuji, aby to mělo určité funkce. Z těch telefonů, co se už nevyrábějí, jsem našla jeden dva, co to splňují, a na bazoši je momentálně jeden na prodej, tak po něm asi skočím, ale budu se muset učit zase nové ovládání, achjo. Důchodcovské telefony, těch je hodně, ale některou funkci nemají. Zřejmě budu muset koupit důchodcovský bez funkcí a tahat s sebou ještě ten chytrý s funkcemi. Prostě ho přidám do inventáře v kabele, tahám tam už antiperle, svazek klíčů od všeho, bibli a multifunkční cyklistický nůž, co se dá rozložit na kleště, tak holt tam bude další krám navíc. Nakonec prase budu moct umlátit tou kabelou, no. Já Coudas nedávám palce, ale se vším, co napsala, souhlasím. Vnímám to velmi podobně.

Děti pod tlakem:

škola: děti dnes vědí, že škola na nich nemůže nic vymáhat. Mají na stěně ve škole vypsaná svoje práva a povinností poskrovnu, a ještě za ně neodpovídají ony, ale jejich rodiče. Dítě neodpovídá za nic. Dítě je naprosto nepostižitelné. To je katastrofa. Dítě potřebuje pevný řád a mantinely, jak ve škole, tak doma (k tomu “rodiče na ně dlabou”, jinak je ztracené. Hledat cestu v životě samostatně, mít spoustu volného času na vymýšlení blbostí, to je špatně, vede to k dezorientaci, vytváření špatných hodnotových žebříčků, následování špatných příkladů. (hodnotově špatně například soudit kvalitu člověka podle oblečení, špatné příklady třeba virální výzvy na sociálních sítích, při kterých jde leckdy o život)

Kde má vzít dítě správný životní vzor, vzory sociálních interakcí, chování, přístupu k řešení problémů, když rodič na něj dlabe a dítě rodiče nevidí nic řešit jak je den dlouhý. Kde má vzít oporu ve svém životě, když rodič řekne “kroužky si řešíš sama, je na tobě, jestli tam budeš chodit nebo ne, to si domluv s vedoucím ty, my ti zaplatíme, na co si ukážeš”. Kde má vzít motivaci a vůli začínat a dokončovat náročné úkoly, když rodič pro svůj klid udělá všechno za dítě a dítě nevede k překonávání překážek a zažívání pocitu úspěchu z vlastního díla.

Ten tlak nevzniká požadavky společnosti na dítě, ale právě těmi nepožadavky. Dítě vnímá, co se od něj očekává, samozřejmě, ale nemůže těmto cílům dostát, protože ho nikdo nenaučí jak. Dítě se uchyluje k zástupným zdrojům štěstí, k virtuálnímu sociálnímu chování, problémy neřeší, ale odkládá a odmítá, a pokud narazí na neobejitelný (existuje to slovo?) problém, nezvládá, pociťuje právě ten popisovaný tlak, kterému neumí čelit, který neumí vyřešit. Hromadí se vnitřní problémy dítěte, na které jeho nezralá nervová a hormonální soustava není připravená. My, co s tím umíme pracovat, ve volných chvílích si najít SMYSLUPLNOU činnost, která nám přináší uspokojení, ve chvílích stresu si najít cestu k odpočinku, umíme řešit nebo racionalizovat problémy, my si to do značné míry neumíme vůbec představit, v jaké nejistotě někteří mladí žijí.

No vždyť právě o těch Pirátech mluvím! O důchodce se zrovna já neotírám, to byste mohla vědět. Byl to jen příklad.