Tak já jsem měla v sobotu rovnání od té dornovkářky. A hlásím jí, že jsem nějaká tak rozbitá, že ani spát v noci nemůžu, že kdykoli se pohnu v zádech, tělo se zakřečuje a probudí mě to, no a pak už jsem se budila i preventivně, když podvědomí pomyslelo, že by změnilo polohu. Tak jsem musela polohu měnit vědomě a pomalu a stejně jsem tam hekala, až jsem budila chlapa. Někdy to bolelo tak, že jsem si musela na pár minut sednout, aby se to urovnalo, a pak jsem hledala, jak bych si lehla. Je fakt, že ke konci prázdnin jsem asi pracovala fyzicky trochu víc (nějaké seno, dlaždice se skládaly, plachty se tahaly na stohy, nějaká voda se nosila…hm). Tak se to asi projevilo.
A dornovkářka povídá, no máte pravou kyčel výš, než levou, možná i o dva centimetry, a kupodivu teď máte i levou lopatku výš než pravou, taky o dost, to jste dřív neměla. Taky jsem si stěžovala na bolest pod lopatkou při spaní, tak mi hodila zpátky tři čtyři obratle, které byly posunuté. To teda bolelo při tom rovnání jako kráva. Rovnání lopatky a pánve tolik ne, to se rovná dynamicky při kývání končetinami, že se tomu vlastně jen jako pomůže, tak tam ty svaly asi tolik tu změnu necítily.
To vám byla taková úleva tu první noc po rovnání, já jsem spala i odpoledne po tom zákroku, úplně uvolněná, nic nebolelo, v noci jak když mě do vody hodí, naprosté blaho. No a v neděli odpoledne to začalo. A šup, pravý bok, pod žebry, a vytrvalá bolest furt, při pokusu o ležení ještě víc, celá bedra v každé pozici, no šílenství, nakonec jsem se odebrala na gauč, kde mám vyšší a měkčí matraci, že mi tu páteř trochu podepře. Totiž jak mám velkou zadnici (dozadu i do stran), tak v kterékoli poloze mi tělo dělá most mezi hrudí a zadkem, resp. bokem, a ty svaly toho korzetu musejí pořád něco dělat během ležení, a to je asi kámen úrazu, pokud je tam nějaká nesrovnalost. Takže kdykoli jsem si lehla a tělo muselo stabilizovat tu volně visící bederní, tak to všechno šlo po tom ošetření do křeče, já byla nepříčetná. Dost podobně jako před ošetřením. No nějak jsem to přetrpěla, nutno dodat, že na té vyšší a měkčí matraci lepší, protože tam se mi zadek i boky zaboří do hlubin matrace a bedra či břicho se mají šanci opřít o vršek matrace aspoň částečně. Tak jsem se trochu vyspala.
No v pondělí mě bolela celá pravá strana beder, v úterý se to začalo přesouvat bodově do oblasti mezi pánví a žebry vpravo, ve středu se to ohraničilo bodově přímo na horní hraně pánve. To už jsem si začala říkat, jestli to není třeba slepák, to bych ještě potřebovala. A docela jsem v úterý ani nemohla odpoledne ve výběhu stát na obou nohou, musela jsem pravé ulevovat, jak to bolelo. Meh. No a včera od rána konečně ústup a sláva sláva, dneska je tam cítit vzadu u páteře jen takový jako tlak, ale bolest už žádná! Už včera jsem zkusila cvičit a super, dokonce jsem po výběhu i popoběhla.
Takže přesně, jak dornovkářka hlásá, tři dny po ošetření absolutní klid, to se s tím tělo vyrovnává a sedá si to. Pak začít lehce, to jsem včera začala. Tak držte palce, dneska potřebuji dát už jezdecký trénink, ať jsme oba v cajku. Včera jsem na koně hodila jen třicetikilové dítě a trochu s ním pojezdilo lehce po jízdárně, dneska už do toho jdeme naplno, už to máme dovolené, tak snad to bude vše ok 🙂
