Jo tak, ale to si pochvalují na obnovu po působení slepic… přímo pod slepice to někdo zkoušel, někdo to psal, ale bylo to množství slepic úměrné ploše, a prý to tomu člověku fungovalo. Výhoda je, že je hotový ten trávník a rovnou snese nějakou zátěž. Ten ze semen pěstovaný právě musí růst třeba sezonu bez zásahu, na sklonku sezony se dá třeba posekat, ještě třeba další jaro posekat, aby se zahustil, no a na podzim se tam dá pustit kůň. Se psem by třeba stačila jen ta jedna sezona na dostatečný vývoj toho trávníku, ale furt je to sezona.
On ten normální přírodní trávník nebývá tak dobře zapojený. Natož v místě, kde chce mít Zrzavci slepice. Hádám, že Zrzavci nepočítá s tím, že by to ten travní koberec měl přežít. Jen jestli vydrží tak dlouho, aby se vyplatilo ho děvčatům pořídit (páč někdo to musí dovézt, položit, a pak zase uklidit…).
Tady dneska celý den prská, to bude vody, těším se. Nádrž je pod okapem a od pátka do ní utěšeně sbírám vodu, voděnku, budu mít na zalévání (teda… ještě musím mít co zalívat, aneb nemám zasazeno a zaseto venku zatím lautr NIC 🙄).
Musím se podívat na svou novou čerstvě zasazenou třešeň z minulého týdne, zda s ní vítr nezacloumal. Překvapilo mě, jak mělce jsem ji dostala od zahradnictví nařízeno zasadit… tak aby ji vítr nevyvrátil (jsem lempl a nezatloukla jsem k ní konstrukci ani byť jen jednu trubku na přivázání).
Já tomu říkám cikánská, protože v tom cikáni tahají ty oškubaný okapy a vytrhaný kabely do sběru. Jinak my to tady na vesnici používáme všichni doteď a ještě dlouho budem. Ale neumím to dobře pojmenovat, protože dvoukolových vozíků je hodně, akorát v těch menších nevozí cikáni okapy…
Moje máti má nařízeno mít mobil u sebe stále a pořád, a běda jí, jestli ne, tak dostane takový sprdunk, že si ho příště přišije rovnou na ucho. Jako já ke své drahé matce chovám úctu a kloním hlavu a poslouchám jak hodinky, ale vocamcaď pocamcaď. Máti se mi taky smála, že co je mi po tom, jestli má mobil, ale pak jsem jí vysvětlila, že když ji nezachráním, tak budu muset prodat herky, a si piš, že se dostanou k někomu, kdo se k nim bude chovat nešetrně - od té vteřiny bez mobilu nevychází.
No, já jsem na tom hůř. Mobil pro mě nemá nějak citovou ani jinou hodnotu, takže nelením ho nechat třeba přes víkend v autě nebo zapomenout v práci. Poslední veselá nastala včera, kdy jsme jeli na ty závody, byla jsem předběžně domluvená s tím pánem na pneumatiky, a telefon jsem nechala doma na stole. Tralala. Ještě že jsem si, chytrá horákyně, napsala číslo na pána a adresu na papírek, a schválně jsem si papírek necvakla na telefon, ale na klíče (bez těch upe auto neodemknu, tak byla jistota, že to vezmu s sebou - asi prozřetelnost). Takže pak na cestu pro pneu jsem dostala máti mobil, s máti jel v autě jiný člen výjezdu, který měl svůj mobil, a ještě že tak, protože aspoň si mě mohli zavolat na pomoc, když se jim rozpadla ta dodávka. Sranda musí bejt 😀
pořídit deset (dvacet…) kartáčů na psí podsadu, sejmout je z madýlek, přišroubovat na starý smeták bez štětin, konec zaklekávání. Dá se vytunit ještě použitím nějakého kartáčového čističe na boty na snímání těch chlupů nachytaných do toho vehementu, na závěr vysbíráte pouze chlupy zachycené na tom čističi na boty, takže se musíte ohnout jen dvakrát, resp. pokud čistič na boty budete mít taky na madýlku, tak vůbec.
Na zdi, o kterou se pesa nejvíc třela, jsme měli do metru syntetický nátěr - jako ve školách a na úřadech.
Drůbežáři si jako velmi odolný podklad pochvalují travní koberce, dá se to koupit smotané do role, rozhodíte to rovnou na bahno a je to. U slepic v intenzivně využívaných prostorech to vydrží zřejmě pár týdnů, no můžete zkusit, jak dlouho u vás 🙂
Sago, ještě mě napadlo, že to původní madlo “tohle pryč” by se dalo třeba trochu narovnat a pak nacvaknout zpátky (a pro jistotu přichytit třeba hadicovýma objímkama nebo něčím takovým) a nemuselo by se vymýšlet nic nového. Pokud vychytáte rovnováhu, není třeba se kdovíjak zásadně přidržovat, ale je dobré, když je na co se spolenout, když se poník lekne nebo nečekaně vjedete do výmolu. Na žádný velký terén to není, je to nízké, bude dobré z toho uřezat takové ty patky, o které se to opírá, za ty to všude zadrhává (tuhle káru máme, kus je jí vidět dole na foto)…
A na poli nebo louce to bude strašně drkotat. Jako nerozpadne se to (hned), ale drncá to, není to odpružené 🙂 Polňačka se s tím dá, to je v poho.
Cibuli a česnek v hojném množství konzumuji, pitím se nezdržuji. Na ty langoše padly dvě palice, za sobotu to ve mně zmizelo, až zasyčelo 🙂 A cibule ve vajíčkovém salátu byla půl minulého týdne. Teď mám dva dny od cibulovin vynucenou pauzu, ale dnes večer zase ztrestám nějaká vejce a cibuli k nim šoupnu 🙂
ad tahací forichťung: vemte “cikánskou” kárku, nechte si k ní od chlapa přivázat dvě břízky a uříznout zadní trubku a dopředu dodělat madlo, nasaďte bleděmodrý postroj, a vyražte. Kárka má 50 kilo, jestli, tu za sebou poník ani neucítí. A když bude terén nevhodný, půjdete pěšky, když bude terén chvíli vhodný, nastoupíte zezadu na kárku jako na římský vůz a pojedete ve stoje. Viz náčrtek
u nás už přistál hřivnáč a že zrní dobré. My “krmíme” celoročně, ono nám jiného moc nezbývá… 😀 Krmíme koně, a z bobků a zbytků toho, co rozhážou, se pak krmí veškeré ptactvo a savctvo v okolí.
Je krásné, jak jsme si obě pogratulovaly, že jak bylo hnusně, tak nám nevadilo, že jsme nic neudělaly 😀 Já si to od vás přečetla až teď (čtu vždy od nejstaršího a píšu reakce, jak mi to přijde…). No a my jsme s máti na závodech s dechberoucím překvapením zjistily, že ten tlustý poník je hubenější než ten, kterému jsme říkaly hubený! To je ale strašné, protože budeme muset zrušit přezdívku “ten tlustý”!!! Teď v tom bude zmatek… On totiž tlusťoch (ehm…) v posledních měsících pracoval víc, protože jednak má těžší dítě a za druhé ho beru víc a dostává víc práce, aby právě zhubnul. No… tak zhubnul 😲 Tak já nevím, asi začneme těm holkám ty poníky střídat, nebo co, protože teď by zase bylo šikovné, aby zesportovněl ten druhý, protože ten se krom jiného nepředře v tahu, nechává tahat bráchu a jen se tak volně veze. Takže teď mu, chlapci, nastanou krušné časy, však taky už šel s holčičkou v jednospřeží ty závůdky, a dokonce pěkně cválal po hale, takže ho čeká, zlatouše, pěkně trénink.
(tlustší byl ten nalevo, no a teď je hubenější. Foto je z nějakého února, už je vidět, že je maličko vyfouklejší….)
Já teda na džínový moc nejsem… Ale ta první!!! To se mi líbí MOC, to bych si i uměla představit si vzít. Moc pěkné, no a práce s tím muselo být (se vším), všechno tak precizně čistě provedené, vy jste Bobčo skutečný poklad, vás mít poblíž, tak spravujete koňské deky za tisíce!
Sobota ledový déšť a lezavá zima, odporno. V neděli za Libercem ležel sníh!!! No, aspoň se kytky ve výběhu pěkně uklidní, angrešty už mají listy venku, optimisti. A na závodech na kladensku bylo odporno. Na parkovišti na louce nad areálem fučel vítr a místy poprchávalo až pršelo, když jsme šli opracovávat poníky, tak jsem si vzala závodní oblečení, no a pochopitelně to bylo málo, takže jsem trochu chladla, naštěstí máti byla z prvního kola závodu tak rozhicovaná, že mi na oprácko před druhým kolem půjčila bundu, takže jsem byla pak v teplíčku. A po druhém kole jsme letěli k autům a tam jsem se zase oblíkla do civilu a navlíkla na sebe všechny vrstvy, co jsem měla s sebou, takže jsem pak vypadala jako pošahanej huhulák, a ještě čepici a kapucou přes sebe, musel to být pohled. No a pak jsme čekali další tři hodiny než odjelo svoje závodky naše dítě, které bylo třetí a dostalo obrovskou nádhernou (závist) mašli a nějakou věcnou cenu, o níž netuším, co to bylo, dítě se nepochlubilo, musím to z ní pak vymámit… Na zpáteční cestě pak foukal vítr a popršávalo, silnice klouzala, a jak jsem letěla z Prahé ku Liberci, aby v té dodávce nemrzli moc dlouho, tak jsem byla ráda, že mám tmavé spodní prádlo, protože místy to s tou sjetou rezervou bylo takové ošajstlich.
No ale zase mi není tolik líto, že jsem v sobotu nic nedělala, a v neděli technicky taky ne (myšleno ve výběhu nebo doma), protože by se stejně nedalo.
Jinak já léčím jen proléváním tekutinou a cucáním mentolových a eukalyptových bonbonů. Dvě noci, kdy bylo nejhůř, jsem si vzala acylpyrin, ale vím, že je to špatně, protože zastavuje teplotu - a já bych měla vyhnat bacila právě teplotou. No jenže když se v noci přehřeju (spím pod peřím), tak se odkopu a pak spocená vychladnu odhalená, a to už se sama automaticky v noci nepřikryju… Jooo, odkopat, to jde samo. Ale zpátky ta deka už nepřiskáče 😀 Tak musím lavírovat mezi tím, že se chci “vypotit”, a tím, že tělo si o tom myslí své… Jinak naštěstí mě hlava ani dutiny nebolí, to bych byla opravdu mrtvá, a ani nemám pocit, že bych měla nějak teplotu. Jen prostě se mi pokouší to nachlazení zapustit kořeny v dých. cestách. Ale já mu dám, hajzlovi, ten ještě dostane čajem po buněčné stěně, neřku-li po kapsuli! 😂
Možná bych mohla vylézt na koně a vyjet ke kamarádce na koni… zabít dvě mouchy jednou ranou… Uvidím, jak se vytarabím z práce. Smrdím tu od šesti, tak můžu domů na třetí, tak bych mohla rychle nechat koně nažrat, připravit kyblíky na zítra a vyjet. Po návratu na něj beztak hodím jen deku a jdu domů. To by možná šlo. Odpo má dokonce vykouknout slunko 🙂 No tak uvidíme, jak mi bude, až polezu z práce. Teď jsem docela veselá, u teplého čaje, sušenek, s nějakými zakázkami napsanými, za zády vroucí radiátor…
Jejej, Sago, to mě mrzí, že to máte takhle chcípací, to já jsem se vyležávala přísně u vědomí, že musím dát nějak tu neděli a teď v práci naštěstí můžu sedět v teple, prolévat se čajem s medem a citronem a bohužel teda musím i pracovat, ale prsty o klávesnici ještě nikomu neupadly, tak snad ani mně.
To spíš vzhlížím s obavami k odpoledni, protože včera večer volala kamarádka (si taky umí vybrat, já už mlátila hlavou o stůl, a ona si zrovna chtěla povídat), že potřebuje proklučit nějakou křovinu, aby se tam dal zasadit plot protizdrhací kvůli psovi. Takže já pojedu pofackovat koně dneska taky jen tak letem světem (tam práce jak na kostele… a měla bych začít jezdit, jestli chci v půlce dubna na závody… achjo) a pak vyrazím ke kamarádce potýkat se s křovím a vysekávat zásek pro zasazení nějakého kusu pletiva. Když to bude vypadat nějak divoce, natáhnu tam prostě pár tyček s ohradníkem než bude čas a kapacita to vyřešit (tyčky, lanko a zdroj naštěstí kamarádka má, mívala koně). Ale podařilo se mi prodat jedno sedlo, které jsem měla od téhle kamarádky, tak jí dovezu peníze (třeba mi je nechá za to klučení toho plotu…) 🙂
Sago, držím palce, ať se co nejdřív uzdravíte, ale pěkně si odpočiňte a vyležte to důkladně, teď kolem běhají ty různé černé kašle a páté nemoci, ať ještě na tu pokleslou imunitu nesplašíte nějakou tuhle hrůzu.
