Příspěvky uživatele

K hrabání mám otázku. Jsou psi hrabaví a nehrabaví? Ve smyslu chtěli by hrabat, vyhrabat myš, ale prostě ty pacičky nejsou hrabavé? Někteří psy mají blány, jsou lepší plavci. Existuje něco takového u hrabání? Boe by hrozně ráda vyhrabala myš, ale když to na louce = kompaktním drnu zkusí, nedostane se na hlínu. Usilovně hrabe a nic nevyhrabe. Lesní hrabanku vyhrabe, na zahradě si pod keřem vyhrabala letní chladící jámu (pod keřem, takže trávník tam už byl prořídlý), ale na louce je marná, nezbývá jí nic jiného, než se spkojit s hypnotizováním myší díry. Kamarádky jezefčíkoid načne jakkoliv kompaktní drn během vteřiny, Boe na něj hledí a pak mu vyhrabanou díru sebere.

XY.:

Mě osobně se mnohem víc líbila ta svítivější zelená. A celkově to bylo velmi grafický povedené a moje 👁️ si chrochtáli blahem. ( Vůbec mi to nevadilo a opravdu jsem v tom viděl povedené schéma ) .  A dark téma je to mě celkem větší a radikální změna ale je to jediné a další volitelné téma za mě. Ty zbylí 2 jsou pro moje oči takový zahul že už neriskuje to na ně už  ani přepínat .

A místo té oranžové bych ocenil tu ,,smajlíkovou žlutou ". 

Až mi to připadá že Lumír a grafik nechtěli tak velký odklon od původních barev tak to takto rozvrtali.

Ač tedy žádná odpověď od raven_kix na moje dorazí ohledně grafiky nepřichází i tak ve změny stále doufám.

Milý neregistrovaný XY, chápete, že nikdo se nesnaží vyrobit chovatelský web vám na míru? Máte na výběr z několika schémat, vyberte si, nebo si vytvořte vlastní web. Že je zelená moc zelená, kyselo moc kyselé a… A ještě si k tvůrcům webu troufáte používat slova jako vrtat. 

Chci, chci, chci ohaří vyprávěnky. Během víkendu zaplatím, Zrzavci, šlo by osobní předání? Že bych si knihu vyzvedla ososbně s ještě mokrým inkoustem autorčina podpisu? Klidně poštovné uhradím, ale přijde mi jako nesmysl, aby ji vozil po světě kurýr, když bude ležet prakticky u sousedů…

Já jsem řidič, cyklista ne. Líbí se mi, jak popisujete svůj způsob pohybu po Praze na kole, takový cyklista mi nevadí, i poděkuji, když uhne. V Praze (nejen v Praze) však jezdí mnoho cykloteroristů se sebevražednými sklony, kteří dopravu komplikují. Teď se mi stalo, že pouštím chodce na přechodu, když už jsem se rozjížděla, přiřítil se odnikud cyklista. Na přechodu vážně nečekám, že se mi najednou před autem zjeví objekt pohybující se rychlostí 15 km/h, to chodci neumějí. Málem jsem mu dala babu, směrem ke mně vypouštěl nepublikovatelné výrazy a vůbec se tvářil, že jsem se ho snažila zabít. Nesnažila, jen on si neuměl vybrat, jestli chce být chodec, používat přechod, nebo je účastník silničního provozu. Nebo další cyklisté, kteří se rozhodnou, že sportovní jízda po silnici 1. třídy je to pravé pro jejich zdraví. Nikde se nic neděje a najednou kolona pomalu se pohybující vpřed. Po kilometru se konečně dostanu k důvodu. Cyklista či dva, jedoucí metr od krajnice na nejhlavnější silnici v dalekém okolí, plné aut i kamionů. Nebo v létě cyklista na uzounké silničce do prudkého kopce, silnička se kroutí v zatáčkách, cyklista šlape jak o život, přesto jede rychlostí chodce. A jede uprostřed té silničky, při snaze ho předjet kličkuje před autem a nahlas volá, že odstup metr a půl, což na té silničce je nemožné. A neuhne celé ty dva kilometry do kopce, protože on jede, má právo a já zabíjím svým spalovacím motorem planetu. Chápu, že cyklista má stejné množství podobně nepříjemných zážitků s řidiči aut, ale ono je to stejné jako jinde. Když je někdo vůl, je jedno, jestli sedí za volantem nebo za řidítky. Prostě je to vůl.

Kohout mi nevadí, ani v půl čtvrté ráno. To se dá odflitrovat, asi máme v okolí tiché kohouty, nepřijde mi jejich zvukový projev tak hlasitý a hlavně, není nepřetržitý. Sousedi měli vždycky psy, tedy feny. jedna z nich řvala v kuse celou noc a celý den. Když tu jednou spala moje máma, vstala ve 3 ráno a šla si se sousedovic psinou povídat, aby neřvala. Když už nespí ona, zabaví psa, aby mohli spát všichni v okruhu 300 m. Já jednou zoufalá vybehla na balkon (nahatá 😀 😀 😀) a zoufale řvala “drž hubu ty čubko!”. Snad si to sousedka nevzala osobně. Vzít zbraň a střílet je řešení neakceptovatelné a nepřijatelné, přesto nechat proštěkat psa celou noc je nepřijatelné úplně stejně. To se nedělá, na vesnici, malém městě ani kdekoliv jinde. Nevadí mi pes štěkající na něco, vadí mi pes, štěkající na nic. U nás se situace vyřešila i bez střílení, uštěkaná fena je už v pánu, stejně jako paní sousedka, další fena tolik neštěká a “mladí”, co se nastěhovali evidentně nemají stejně pevné nervy, kvalitní špunty do uší nebo prostě jen lépe slyší a nenechají psa řvát v kuse několik hodin. Když štěká dýl, ozve se z okna “mazej”, pes zaleze boudy a je klid.

Já tam chodila tak před 15 lety, to snad ještě nestál ani kaufland, už vůbec ne ty nové baráky pod kopcem. Byla to má oblíbená procházka, únik z Prahy zelení. Bydleli jsme na poblíž bývalé Koněvovy ulice, šup do zeleně Na Krejcárku, pak už zahrádkářskými koloniemi, lesoparky, neudržovanou zelení, pražskými lesy a přírodními památkami přes Třěšňovku, kolem Hořejšího rybníka, přes lávku nad Průmyslovou až ke Kyjskému rybníku, pivo v hospodě a zpátky, někdy vlakem. Z bývalé zahrádkářské kolonie jsem si odnášela odkopky kytek, keřů. Zajímavý kousek divočiny to tehdy býval. Jen kousek vedle měli bezdomovci postavený “domek na stromě” včetně kamen. Neuvěřitelná stavba ve výšce pár metrů. Sice nevzhledná, obalena igelity, ale vysoce funkční. Pak jim to policajti zbourali a zůstala jen smutná hromada bordelu.

To je třešňovka na Spojovací?

Dlužím tu pokračování a snad už i konec naší králičí story. Králíci opravdu byli sousedů, s kterými sdílíme jen kousek, pár metrů plotu. Jsou to zakrslí králíčci dcery, po letech doma jim vytvořili na zahradě ohrádku a domeček, letos na jaře zkusili je z ohrádky vypustit a králíčci hopkali po zahradě na volno, večer se vraceli domů. A oni našli cestu do ráje, u mě na zahradě je víc divočina, víc trávy, pampelišek, keřů. Sousedi si nevšimli, protože králíci se domů vraceli. Teď opravili plot, zadělali průchodové díry, takže hurá, už nechovám králíky. (nebo možná jo, ale s přicházející zimou na zahradě nektrávím tolik času a nevím o nich 😀, bobky se ztratí v listí).  Ještě vyzkouším mrkvový test. Položím mrkev na zahradu a uvidím, jestli zmizí 🙂

My máme restauraci, takže psina dostává různé maso… A holubí kostry taky neměly úspěch. Sežrala to, ale bez nadšení. Když by mělo být víc dnů za sebou, musím to s něčím střídat, jinak nechá maso v misce klidně několik hodin, než se do toho pustí. V září jsem ji takhle přejedla křepelkama. Jak jich bylo moc, tak jí to už nejelo. 

10, 8, 7 metrů je dle mého moc, moc, moc. Za prvé s tím už budete bojovat, špagát se bude plést pod nohy vám, černé, kolemjdoucím (o dost víc, pokud budete konec držet v ruce). Za druhé už to bude nějaká váha, kterou tedy víme, že hnědá řeší. Za druhé…. Ve městě, kde nemáte takový přehled, že se může stát, že se někde zjeví nepřítel, by hnědá neměla být 10 metrů daleko od vás. A nepřítel se může zjevit na nečekaném místě, nebo tam bude nový pes, který na dva pudly zareaguje blbě a hnědá to zas půjde vyřešit… Máte dva celkem velký psy. Oni jako tandem mohou na okolojdoucí psy působit jako důvod zapnout strachově útočný postoj z principu. Co tu  ještě napadlo… Košík? Vím, že jste psala, že hnědá (zatím?) nekouše, ale…
Ještě musím k tomu vodítku. Že se psi nepohodnou, to chápu, že chlap řval jako magor, taky chápu. Nechápu, že máte dva psy, kteří řeší vodítko. Navíc městské psy, kteří vodítko opravdu znají od štěněte… Tohle bych se snažila rozklíčovat, dle mého to je díl skládačky, který jste do problému vložili vy, lidi. Jsem ex pražák a vážně jsem za mnoho let venčení v praze nepotkala psa, co by takhle řešil vodítko. jasně, i moji psi se nadšeně rozběhli, když dostali prostor. Náš Sidoušek, 60 kg tele, zněl jako kůň, když cválal loukou, nadšen. Ale na vodítku fungoval normálně, čmuchal, čůral, kadil… Celý život chodil (i) na vodítku, vodítko je normálka, nic k řešení. Proč ho obě holky řeší? Možná bych chození na vodítku zavedla jako běžnou součást všech městských i mimoměstských procházek. Někdy obě, někdy černá, jindy hnědá. Ne pouze, když je pes na obzoru, ale kdykoliv. 100 metrů na vodítku, pak pustit jednu, druhou nechat uvázanou, po dalších 100 metrech pustit i ji, Za 400 metrů zavolat obě a jednu z nich chytit, nebo obě, nebo žádnou… Jak psala tuším Zrzavci, že psice má nepřítelkyni, to není nijak výjimečné, to se stává. Že dva ze dvou z vašich psů řeší vodítko, to je unikátní a pro mě by to bylo k zamyšlení. Může to totiž pak sehrát roli v tom procesu odchytnutí psa, když je vážný důvod pro odchytnutí psa. 

Thielli, včera jsem napsala příspěvek dvakrát a nakonec ho celý zase smazala. Nechci vám naložit… Pána celkem chápu, mohl se prostě leknout a v šoku lidi reagujou různě, psí bitka někdy vypadá hrůzostrašně, i když je to vlastně hra. A tady to nebyla hra. Krátkou couračku doporučuji, dá se to, i v Praze. Chodila jsem tak s předchozí fenou jako štěnětem, tehdy 5 metrovou. A žila jsem na Vinohradech, takže si umíte představit, že naše štěněco venčící okruhy nebyly žádné lesoparky, vážně jsme tak chodily prakticky v centru. Lidi koukají, ale všichni si dávali velký prostor, aby vodítko přeskočili, vlastně je to bavilo 😀 Já říkala, nooooo, tak mám dlouhého psa. V kapse igelitové rukavice z benzinky, kdyby se couračka ucourala o něco fujky. A igelitovou tašku, kam ji zandat, když se jde přes hlavní ulice. V parcích, vilových čtvrtích to se stopovačkou jde. Vy nepotřebujete navíc 5 metrů, začala bych s tak 3 metrovou, to vám dá vteřiny navíc, kdy nemusíte přijít až k psovi… Že řeší vodítko. Obě? Jak se to stalo? Vodítko přece není trest pro neposluchy, vodítko je jen vodítko. Nemohou tohle mít od vás? Že je vám jich líto, když musí být na špagátě, pojďte holky honem tady na louku, já vás konečně pustím… Přestala bych řešit vodítko a hnědou bych s vodítkem zaměstnala, třeba společně běžíííííímeeeee. Nebo nějaké triky, jestli holky umí, hledání pamsku v trávě. Vodítko ani stopovačka není řetěz na noze slona, není důvod, abyste to tak vnímala vy ani psi. 

A ještě mě napadlo, nepomohla by změna směru chůze? Vy vidíte nepřítele,  místo stůj, klikání a pochval se prostě otočit, zahnout, jít jinudy a jinam? 

já pestuji zeleninu ve vyvýšených záhonech = do záhonu nikdy nešlapu, neudusám si hlínu. A neryju. Při zakládání záhonu vrtsvím materiál, vznikne v podstatě kompost v záhonu, jak se postupně kompost rozkládá, zemina slehne, ale zůstává kyprá. Shora do záhonu přidávám posekanou trávu (v sezoně - mulčuji) případně hnůj (Zrzavci, se ti ozvu, ju? 😀). Záhon takto vydrží cca 5 let, pak je třeba ho vyprázdnit a znovu naplnit. 

Jednu dobu jsem se pohybovala v komunitě, kde bylo legální držení střelné zbraně normální. Chodila jsem s klukem, co taky nosil zbraň. Ač s dotyčným dávno nejsem a mohla bych k němu mít 1000+1 výhrad, tak on i všichni další nositelé zbraní, co jsem díky němu poznala, byli lidé, kteří si tasení zbraně jinde než na střelnici rozmysleli dvakrát, pak ještě dvakrát a i potom váhali. Reálně to udělal jednou jeden z nich… a nevystřelil, i když měl celkem dobrý důvod. Každý výstřel se pečlivě vyšetřuje, při zhodnocení, že se jednalo o nepřiměřenou obranu přijde o zbraně, zbrojní průkaz a k tomu další vyšetřování, které může skončit podmínkou či vězením. Dotyčného střelce neznám, ale dost pochybuji, že pokud by necítil vážné ohrožení jeho a své rodiny, riskoval by všechno to popotahování. Musel vědět, že se to bude vyšetřovat, že se dostane do novin a čeká ho několik nepříjemných měsíců. Nejsme naštěstí v USA, kde tasit zbraň a vystřelit je “běžné”.

Ti “naši” mají kratší uši. 😀ale jinak je to přesné. podběrák mě taky napadl, ale když MP nabízí sklopec, bude to snažší.

Problém není upéct nebo nahlásit. Problém je fáze předtím 😀 chytit (a zabít).

Vzhledem k tomu, že Chov zvířat je velmi živé forum, uvítala bych při odeslání příspěvku upozornění, že v daném tématu mezitím přibyl další komentář. Pisatel má šanci upravit svůj příspěvek s ohledem na nové reakce. Vím, že na jednom foru jsem to viděla a je to užitečná funkce. 

Jako Boe je dokonalá psice, jasně že jo! Ale… Neříkejte jí to, ale někdy působí jako trochu…Eeeee, jak to říct. Tupoun. Spadne na zem kus šunky. Ona to nezpozoruje, i když leží metr za mnou, po upozornění nehledá, když ji dovedu až ke kousku šunky tak ho A) obejde, B) nedůvěřivě očichá C) olízne a nechá být. Teprve po menším přemlouvání šunku sebere a sní. Když po ní při vaření hodím kus masa, první reakce je vždy úhyb stranou. Nevím, co se jí dělo v předchozím životě, ale její reakce jsou velmi nepsí. Je pravda, že v prvních dnech, kdy jsem ji přivezla z útulku, tak jednou si z linky stáhla hrnec od něčeho, tak ji vyděsila velká rána, že na linku už nikdy nezkusila vyskočit. A pár dní na to si stáhla z mého talíže pečené stehno, já zařvala, ona stehno pustila a od té doby nikdy nic nesežrala ze stolu. Mohu na nízkém televizním stolku nechat zbytek pizzy klidně týden (nedělám to 😀) a nic.

Já mám s Boe kliku, že většinu lidského jídla považuje za nepoživatelnou. nežere hranolky, chipsy, suché pečivo jen někdy výjimečně… Vlastně klidně odvrátí hlavu i od nabízeného párku 😀 To se nám stalo na nějakém jarmarku, paní od stánku se s radostí vrhla na Boe, jestli jí může dát párek, že ji spadl na zem. Pokrčila jsem rameny, že klidně, Boe k němu sotva čichla a odvrátila hlavu. Nepůsobilo to jako dobrá reklama, z dlouhé fronty čekajících na párek v rohlíku a grilované klobásy hned začaly padat hlášky jako “ani pes to nežere!”. Já se nakonec paní omlouvala, že Boe je prostě přehlcená vjemy, lidi, psi, koně s povozem, hluk, hudba… 

nebyla jsem k smíchu, naopak měšťáci konali, identifikovali majitele králíků a nabídli k půjčení sklopec na odchytnutí ušáků. Jsme malé město, já tu žiji pár let, sousedy znám starousedlíky, jezdila jsem sem k babičce. Za zahradou tehdy bylo pole, teď tam stojí baráky, i tenhle králíkový. Nežijí tu chvíli, dle mého už to k 20 letům taky bude, ale prostě je neznám. Za mým plotem mají sousedi tak metrovou uličku a pak už zeď garáže (stavěno s povolením, podepisovali jsme jim tehdy, že nám nevadí, že staví tak blízko plotu), takže přes plot se téměř nevidíme, oni za garáž logicky moc nechodí. Králičí bobky mi zas tak putna nejsou, na dlažbě mě štvou dost, ale i všude v trávníku. Jezdí mi sem děti, hrají fotbal… Nechci bobky všude prostě. Do stromků se zatím snad nepustili, ale květinové záhony jsou zdupané slušně.

Uvidíme, zatím doufám v nějakou domluvu a spolupráci. Sousedi nejsou vesničani s děravým plotem i králíkárnou, mají krásný nový barák, bazén venkovní i vnitřní, basketové hřiště včetně osvětlení, garáž pro několik aut. Upřímně, králíci mi k němu nesedí vůbec, už vůbec ne volně chovaní, však bobky z králíků musejí padat i na jejich vymazleném pozemku, nejen v mé divočině. Z letmých kontaktů v minulosti se jeví jako sympatičtí lidé.