Včera jsem vyměkla a dala na zem do obýváku matraci, že bude spát Mirďa se mnou. 2 hodiny lezl přeze mě, po mě, tahal pelech že si bude hrát, do kuchyně furt chodil že chce něco dobrýho, až jsem se v půl jedenáctý naštvala a vrzla ho zpátky do ohrádky a šla spát do ložnice. No taky že ráno zo už zase zádíčka trošku bolela. Taky v úterý měl poslední léky. Takže musím být krutá matka a z ohrádky nevyndávat….snad jsem to nepos……
Hele ..já ti rozumim a dovedu si představit, že by to u nás dopadlo podobně…
člověk chce pro toho svýho marůdka udělat to nejlepší a tak nějak mu to usnadnit, být mu nablízku a dopadne to takhle…
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 04.06.2025, 22:26:32
No tak to je samo domo pravda… náhubky moji psi nenosí, protože nejsou ptvoplánově nebezpeční jako byla Sára…nechci si ani představovat, že by Ginu někdo nakopnul… nechtěla bych jí už nikdy vidět, jak přepne do bojového režimu. Navíc si neumím představit, když by došlo na lámání chleba, jak to dokázat… no nijak… a umím si představit komu by asi věřili… no asi tomu zrychtovanýmu chudinkovi…
Já vždycky když čtu tady ty nepříjemné zkušenosti ať už se psy nebo s lidmi, tak děkuju bohu za to, kde bydlím a jak je to tady v klidu a doufám, že to tak zůstane.
Vidíte, to by mě ani ve snu nenapadlo, že by mi cyklista kopnul do psa…
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 04.06.2025, 19:33:43
Baba sice neměla na chodníku co dělat, ale teda musím říct, že já jako pejskařka to vnímám tak, že hlavní zodpovědnost je prostě na mně…s jedinou vyjímkou a to kdybychom byli napadeni…protože já vedu na vodítkách to potencionální nebezpečí.
Tady to vidím jako hloupou nešťastnou náhodu…majitelka asi blbě držela vodítko a pes se jí vyškubnul…v horším případě má psi reakční na cyklisty a prostě ho neudržela…k tomu trochu svádí ta informace, že sice ustoupila, ale na mokrou trávu nee, neboť se bála podklouznutí…proč…možná proto, že se bála, protože má reakční psy a mohlo by k tomu podklouznutí dojít protože by se snažili dostat k cyklistce.
Prostě taková blbá konstalace hvězd pro obě strany.
Tak snad má majitelka psy pojištěný…a cyklistka si snad dá příště větší pozor, když už jezdí po chodníku…
Moje mamka mi vždycky říká, že jí třeba trochu mrzelo, že jsem byla jako dítě taková a maková a já jí ze srandy říkám…"ty jsi si myslela, že se tio narodila vytoužená holčička a prdlajs, on se ti narodil malej kozoroh"…na druhou stranu myslím, že v dospělosti mnohokrát ocenila klid s jakým řeším krizovky, když se okolo všichni hroutí…
Odpověď na příspěvek uživatele šavlozubka z 03.06.2025, 22:14:43
😂… umím si to živě představit.
Na druhou stranu… jednou ze štěňat… těch trotlíků, trdýlek a rozjařených psích díťat … vyrostou ve většině případů vychovaní a více či méně důstojní dospěláci a pak na každou takovou lumpárničku člověk rád vzpomíná. Naopak bych řekla, že právě na ty lumpárny a “zlobení”.
Mám doma pana dokonalého, který byl i vzorným štěňátkem, což v tu chvíli je super a bezva a hurá a juchů, ale tím pádem nemám žádné takové vzpomínky, nemám žádné “veselé historky z natáčení” a vlastně si jeho štěnítkovství tím pádem skoro vůbec nepamatuju. Vlastně jediné, co můžu říct, že to bylo velmi hodné a milé a poslušné štěňátko z jehož výchovou jsem neměla žádnou práci a že mi vždycky tak nějak padla brada, když jsem plácla nějaký povel a on ho provedl, přestože jsem ho to před tím neučila. A to samé v pubertě… pouze 3x nepřišel na první dobrou, ale až na druhou resp. na třetí a pak ještě jednou, když vystartoval za srnou, co nám přeběhla přes cestu zrovna ve chvíli, kdy jsem nedávala pozor a myslela jsem si, že pes je v čudu… ale nebyl, zůstal stát za křovím přesně tam kam zaběhl ve chvíli, kdy jsem na něj zavolala. Vlastně je to nespravedlivý… o Gině, se kterou jsem si užila pubertální očistec bych mohla napsat romány a o mém zlaťoučkém hodňoučkém berňuškovi nic.
Takže býti loveným sobem je z mého pohledu super.😎
Tak jsme byli na večerní prochajdě…teda prochajdě..vzhledem k tomu, že teplota venku je nad provozní teplotou Giny, tak jsme to obešli jen kolem “komína”…ale…jdeme a potkali jsme pár s nějakým stafordem či co to bylo…takovej ještě mlaďoch, takže ne agresivní, ale ve stylu “hele psi…já chci za nima, já chci za nima…” ..pár s ním teda přešel na protější chodník a i tam dělal pes dost divadýlko…my s Ginou jsme ovšem prošly ve stylu “nevidím psa, neslyším psa”…trochu nám to kazil Mates, protože sice šel v povelu u nohy, ale on když vidí psa, tak si pokňourává, ale dobrý…takže to vybudilo moje sebevědomí na max a jdeme v tomto rozpoložení kolem parku s dětskými hřišti, kde bylo plno dětí a rodičů…abych vás uvedla do situace…je ten park, který je oplocený plotem z pletiva, pak chodník, silnice a široký travnatý pás, po kterém jsme šli my.
Pak si nás všimnul nějakej tatínek a volal na synáčka, ať se jde kouknout na toho velkýho bílýho pejska (no je to tak, vedle obrovské bílé pyrenejky naprosto bledne atraktivní vzhled berňáka)..no za chvíli už na nás čučeli skorem všichni…
No nebudu kecat, to člověku taky pohladká sebevědomí…psi šli na povolených vodítkách a já koriguju délku vodítka tak, že ohnu ruku v lokti směrem nahoru, jako když si nesete kabelčičku…aby se mi psi nezamotali a jdeme…my s Ginou jako dvě modelíny…sice plus size XXL modelky, ale pořád modelky a nejvíc hustý borky ever, jakože “no a co, na obdivné výkřiky jsme zvyklé”…tak se nesu jak hrdá pávice, nosánek nahoru a pak to přišlo…jak mám ten nosánek nahoru, tak úplně nesleduju situaci přímo přede mnou a tak jsem si nevšimla, že Gina, co šla přede mnou se najednou zastavila něco si očuchat…no tak jsem se přes ní málem přerazila…to byl první hřebíček do té dokonalosti a završil to Mates…tady bych použila citát z jednoho filmu “Matýsek se posral”…no tak jasně, jsme slušnej pejskař, takže vytáhnu pytlík a seberu hovňajs, což je samo domo správně, ale nějak to nezapadá do toho modelkovství a to obzvlášť, když si místo tý kabelčičky nesu hovno aneb jak mi vesmír ukázal, že taková marnivost musí být po zásluze potrestána….
Jen jsem chtěla říct, že pokud se opakuji a vkládám něco, co už jsem zde prezentovala, tak se omlouvám…jsem holt baba sklerotická…a nepamatuju si, co všechno už jsem sem dávala…
Bylo ftipný, jak tam stáli sežrazený, jak koně na úvazu a rvali do sebe tu čerstvou zelenou travěnku.
No jo, je to banda pošahanců. Včera jsme si chvíli sedli na naši novou lavičku na dvorečku a pět vteřin nebyl klid, furt po nás lezli na střídačku jak papouši!
No to prostě zní jako super život s nejlepšími přáteli člověka…🥰
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 03.06.2025, 12:44:10
Bobí, tak to je mi líto…doufám, že se někde přeci jen najde dřívější termín na operaci. To je hrozný, když je člověk zdravej resp. když je na tom tak, že nepotřebuje operaci, tak si vůbec neuvědomuje, jakej to může být problém…jak dlouhé můžou být čekací lhůty…i když doktor řekne, že to je na operaci ihned a to, že potom se s těma bolestma čeká několik měsíců, to je děs, je to smutný a myslím, že v budoucnu to bude ještě horší…..
Nebudu rozporovat…pokud se pes dostane do rumunskýho útulku, tak je to asi životní prohra. Ale fakty není řešení tahat ty psy sem… pokud se najde dobrá duše, která bude chtít pomáhat rumunským psům, tak by měla působit v Rumunsku ve spolupráci s nějakými místními bojovníky za práva zvířat a snažit se o nějaké kastrační programy s nějakou nutnou následnou péčí a pokud mají být psi v útulcích usmrcováni, tak aby to byla bezbolestná eutanazie.
Nevím, jestli di bude tazatel lepit akvárko sám, ale já bych teda určo použila i výstuhy na dlouhých stranách…
Pokud bude lepit akvárko profi firma, tak ti by měli vědět co a jak i ohledně tloušťky skla. Já bych už u takového objemu teda profi firmu volila… protože ono stačí, když povolí akvárko 100 litrů a plavala mi celá kuchyň a tohle je teda kurňa vody… tady je potřeba už myslet i na nosnost podlahy a obzvláště pokud pode mnou bydlí sousedi, tak zkontrolovat pojištění domácnosti, zda budou plnit v případě, že by to ruplo.
